O projektu

Knižní esej na pomezí investigativní a datové žurnalistiky, krimi, thrilleru, hororu a satirického románu o současné době. Brutální čtení nabité myšlenkami, fakty a zvláštním pobavením nad paradoxy světa. Kdyby to vše nebyla pravda, mysleli byste si, že je to fikce. Publicista Kamil Fila se ve třech svazcích s nadhledem a pečlivostí pouští do nejožehavějších témat současných kulturních válek a ukazuje, že většina bitev je už dávno vyhraná a měli bychom se věnovat hlavně praktickému řešení daných problémů.

1. svazek „True crime satira“

Reportážní, příběhová část o tom, jak u nás selhala média v informování o MeToo. Shrnutí dosud známých informací o kauzách, kde došlo k odsouzení (například Harvey Weinstein a Bill Cosby), i kauzách, které zůstaly otevřené (Marilyn Manson). Kniha se věnuje také případům, jež dopadly ve prospěch podezřelých (Kevin Spacey nebo Johnny Depp). Nechybí ani české kauzy Dominika Feriho a Jana Cimického. Finální kapitoly se věnují nejčastějším mýtům o feminismu a snaží se oddémonizovat pojem gender.
(8 kapitol, 260 stran)

2. svazek „Datový horor“

Informativní jádro knihy; shrnutí stovek sociologických, ekonomických a historických studií o tom, proč má feminismus pořád smysl a ve společenské rovnosti jsme celosvětově pořád na začátku. Umírá ve válkách více mužů, nebo žen? O kolik víc času tráví ženy domácími pracemi? Proč ženy musí snášet více bolesti a dostávají častěji chybné diagnózy? Proč ženy nesou větší rizika u dopravních nehod? Fungují jinak mozky mužů a žen? Mluví muži a ženy odlišným jazykem? Proč existuje dělba práce a jak vznikají platové rozdíly? Čím jsou ženy diskriminovány u pracovních pohovorů? Proč je méně žen v politice? Jak moc zatěžující je pro ženy být krásné? Existuje ještě patriarchát a jaké toxické chování ubližuje samotným mužům?
(9 kapitol, 350 stran)

3. svazek „Utopický sitcom“

Nejvíce štěpná témata (pornografie, práva LGBTQ lidí) a polemika o tom, proč je v Česku zabetonovaný pokrok v mnoha oblastech. Jaká je budoucnost pornografie a sexuálních služeb? Jak budou vypadat manželství a rodiny za dvacet třicet let? Co si v naší kultuře zbytečně uchováváme z dob normalizace a 90. let? Dovedeme vychovávat děti bez bití a traumat? Jak je to s tématem pohlaví a genderových identit? Proč ve veřejné debatě dostávají stále mnoho prostoru lidé, kteří už dávno nejsou odborníci? Proč se z genderu stalo hlavní téma kulturních válek a jaká jsou pozitivní řešení současných názorových rozdílů?
(8 kapitol, 300 stran)

Poděkování spolupracujícím

Velké poděkování patří všem, kdo se na knize podíleli oficiálně:

Martin Pleštil může za to, že se spustil crowdfunding, kniha šla do tisku a potom se dostala ke čtenářstvu a nemusel jsem řešit spoustu administrativy.

Martin Poláček může za to (zní to jako obvinění a skoro to tak je), že kniha má svou nezaměnitelnou grafickou tvář. Došlo mu, jaký druh nadsázky potřebují doprovodné ilustrace a povýšil mé původní příliš karikaturní návrhy na umění spojující v sobě roztomilost i hnus, což přesně odpovídá náboji textu. Také jako první pochopil, co je kniha za žánr. Od jeho věty „Připadá mi to jako taková true crime satira“, se odvíjely i názvy jednotlivých svazků.

Nebýt Karolíny Zikmundové, jež přepsala pasáže ze všech citovaných a parafrázovaných knih (což někdy muselo být náročné na žaludek a nervy), vytvořila první verzi poznámkového aparátu a jmenného rejstříku, by nebylo možné začít psát, ani knihu vydat. Obří poděkování patří Lukáši Findeisovi, jenž byl schopný rejstřík přenést z Wordu do Excelu, tedy do formátu použitelného na web a provedl po letech důkladný fact-checking a dohledal zdroje ve webových archivech, pokud už něco oficiálně není k nalezení.

Kniha by nevznikla, kdyby šéfredaktorka Anna Urbanová po prvním utřídění textu v časopise Heroine a citlivém odebrání všech formulací, jichž bych mohl litovat, navrhla, že by z toho mohlo být něco většího. Jan Sušer byl ten, kdo u textu v Heroine nezištně na poslední chvíli vychytával drobné jazykové chyby a nepřesnosti vzniklé krácením.

Musím zmínit všechny výtvarnice, které se textu věnovaly dříve – Toybox za to, jak barvitě doprovodila časopisecký seriál v Heroine, Barush Maush za její skvělé fotorealistické kresby u prvního rukopisu knihy, Štěpánku Jislovou za to, jak se co nejlépe snažila knize vtisknout poetičtější nádech (o němž jsem si původně myslel, že bude ideální), Dianu Cam Van Nguyen a Marii König Dudziak, že byly ochotné vyslechnout si mé nápady, jak by vše mohlo vypadat. Pořád si uvědomuji, že variant bylo mnoho a toto jen jeden z aktualizovaných možných světů. (Již v tuto chvíli je mi jasné, že vznikne ještě upravené druhé vydání a potom zkrácená verze a možná verze pro zahraničí.)

Knihu oficiálně editovali tři lidé – Iva Baslarová, která dělala první verzi rukopisu a vracela mě od mého přetrvávajícího biologického determinismu na stranu sociálního konstruktivismu.

Boris Hokr potom pracoval na krácení několika kapitol, když jsme se snažili udělat první verzi knihy co nejpřístupnější. Odnesl jsem si z toho dost poznatků ohledně stručnosti jednotlivých vět, ale nakonec udělal vše po svém co se týče rozsahu a záběru celé publikace.

Renata Tomanová se dostala k druhé verzi rukopisu a zvládli jsme spolu i úplně finální verzi, kdy se text nalil do tiskové formy. Bez Renatina povzbuzování a ujišťování, že se jedná o dobrý text, bych knihu nikdy nedokončil a zůstala by na harddisku mého počítače navždy jako zhruba 80% torzo. Bez editora sazby Tibora Viziho by kniha byla výrazně méně příjemná na čtení a neměla systematické členění.

Poděkování těm, co nejsou uvedeni v tiráži

Za pomoc s jednotlivými kapitolami:

Lucie Jarkovská, Kateřina Lišková, Tomáš Pavlas, Jana Smiggels Kavková, Daniel Ignác Rampáček, Karel Malimánek, Irena Reifová, Magdaléna Šipka, Czeslaw Walek, Apolena Rychlíková, Renáta Androvičová, Pavel Houdek, Lukáš Jirsa, Anežka Večeřová, Karla Špičáková, Honza Vojtko, Jiří Procházka, Alena Doláková, Johanna Nejedlová, Anna Hájková, Petr Weiss, Lukáš Jirsa, Eva Kuchtová, Andrea Haushalterová, Ondřej Bratinka, Pavla Špondrová, Věra Nováková a Adéla Horáková. (Jestli jsem někoho opomněl, omlouvám se.)

Poděkování, že mi povolili užít jejich texty a citáty:

Martin Tománek, Maja Vusilović, Janek Růžička, Radek Batelka, Marie Richterová, Andrej Ruščák, Anna Marie Saxlová, Marie Lockhart Michlová, Jana Feiglová, Marek Feigl, Ráchel Bícová a Věra Hanusová.

Poděkování, že mi dovolili použít jejich osobní zpovědi:

Anna Ryndová a Zuzana Válková (bude jich ještě víc a budu je zveřejňovat postupně).

Mnohé formulace budou čtenářům a čtenářkám povědomé a možná občas vykřiknou „To jsem řekl(a) já!“:

Nesnažím se nic plagiátorsky ukrýt, ale naopak v poznámkovém aparátu veřejně říkám, že si někdy už nevzpomínám, co jsem od koho použil.

Poděkování i omluva, jestli jsem někdy použil některý jejich výrok či myšlenku a nezdrojoval je:

Irena Buršová, Miroslav Libicher, Martin Šrajer, Václav Mráz, Ondřej Z. Pavlovský, Eva Čivrná, Lyra P. Zylaria, Raila Hlavsová, Radek Batelka, Petr Fischer či Petr Vizina.

Poděkování všem bezejmenným, jejichž formulace jsem drze ukradl:

Obrovské množství materiálu mi poskytla facebooková diskusní skupina Everyday Patriarchy Bullshit a chtěl bych poděkovat všem jejím členkám a členům za důkladný mediální monitoring, diskuse, podněty a memy. Plně přiznávám, že jsem často čerpal z toho, co zde zaznělo.

Všechny chyby, omyly, nedostatky a nesrozumitelnosti jdou na moji odpovědnost:

Pakliže jsem neuvedl autorství něčího výroku, neváhejte se mi ozvat, uvítám to a napravím – poznámkový aparát na webu umožnuje neustálou editaci.

Poděkování všem, co se mnou o knize vedli rozhovory do médií:

Čestmír Strakatý, Olivie Doležalová, Sandra Procházková, Tereza Šnajdrová a Tomáš Maca.

Poděkování za osobní podporu:

Alena Julie Novotná, Ludmila Hamplová, Klára Follová, Irena Tomančák, Zuzana Havlíková, Jana Kněžínková, Eva Dub, Martin Mareček, Pavel Kosatík, Ivan Adamovič, Martin Pavlík, Katarzia, followerům na Twitteru, Facebooku a Instagramu.

Speciální poděkování:

Josef Šlerka, Josef Leisser a Petr Pavlík za pomoc v nejtěžších chvílích.

Chtěl bych poděkovat i všem, kteří na knihu čekali, ptali se mě na ni a měli trpělivost, až vyjde a začnu moci zase sociálně fungovat:

Děkuji všem ženám, které mě naučily vystoupit ze své bubliny, v níž je jinak tak pohodlné být. Děkuji také své bývalé terapeutce Michaele K., že mi umožnila nahlédnout to nejhorší ve mně, aspoň částečně se toho zbavit a vyřešit si v sobě některé základní věci. Děkuji Máše B., že mi zachránila život. Tato kniha je výsledkem několikaleté sebereflexe, jež mě vyhnala až do jisté izolace. Sebereflexe nekončí, izolace ano.

Spolupracovali

Iva Baslarová

Socioložka, vysokoškolská pedagožka, kulturní publicistka

Vyučuje mediální studia. Odborná redaktorka knihy. Editorka první verze rukopisu.

Renata Tomanová

Překladatelka z němčiny, publicistka, korektorka a editorka

Spolupracovala s nakladatelstvím Host, Albatros Média, GHMP, s Magazínem Legalizace, Vogue a dalšími společenskými magazíny. Přeložila romány německého autora Edgara Hilsenratha, německy píšící autorky Libuše Moníkové či Iliji Trojanowa. Jazyková redaktorka knihy. Editorka druhé verze rukopisu.

Anna Urbanová

Knižní redaktorka, bývalá šéfredaktorka časopisu Heroine

Připravila původní verzi desetidílného seriálu Uzel zahradníkem, z nějž kniha vychází.

Martin Poláček

Grafický designer a ilustrátor

V minulosti spolupracoval s mnoha českými grafickými studii. Nyní je již mnoho let na volné noze. Mezi jeho nejznámější realizace patří vizuální styl Pražského jara, Divadla X10, festivalu Česká taneční platforma nebo města Nymburk.

Martin Pleštil

Vydavatel, produkční

Tibor Vizi

Sazba

Karolína Zikmundová

Přepis rešerší, úprava poznámkového aparátu

Lukáš Findeis

Úprava a fact-checking poznámkového aparátu