Velmi
pozdni.cz

Velké poděkování patří všem, kdo se na knize podíleli oficiálně:

Martin Pleštil může za to, že se spustil crowdfunding, kniha šla do tisku a potom se dostala ke čtenářstvu a nemusel jsem řešit spoustu administrativy.

Martin Poláček může za to (zní to jako obvinění a skoro to tak je), že kniha má svou nezaměnitelnou grafickou tvář. Došlo mu, jaký druh nadsázky potřebují doprovodné ilustrace a povýšil mé původní příliš karikaturní návrhy na umění spojující v sobě roztomilost i hnus, což přesně odpovídá náboji textu. Také jako první pochopil, co je kniha za žánr. Od jeho věty „Připadá mi to jako taková true crime satira“, se odvíjely i názvy jednotlivých svazků.

Nebýt Karolíny Zikmundové, jež přepsala pasáže ze všech citovaných a parafrázovaných knih (což někdy muselo být náročné na žaludek a nervy), vytvořila první verzi poznámkového aparátu a jmenného rejstříku, by nebylo možné začít psát, ani knihu vydat. Obří poděkování patří Lukáši Findeisovi, jenž byl schopný rejstřík přenést z Wordu do Excelu, tedy do formátu použitelného na web a provedl po letech důkladný fact-checking a dohledal zdroje ve webových archivech, pokud už něco oficiálně není k nalezení.

Kniha by nevznikla, kdyby šéfredaktorka Anna Urbanová po prvním utřídění textu v časopise Heroine a citlivém odebrání všech formulací, jichž bych mohl litovat, navrhla, že by z toho mohlo být něco většího. Jan Sušer byl ten, kdo u textu v Heroine nezištně na poslední chvíli vychytával drobné jazykové chyby a nepřesnosti vzniklé krácením.

Musím zmínit všechny výtvarnice, které se textu věnovaly dříve – Toybox za to, jak barvitě doprovodila časopisecký seriál v Heroine, Barush Maush za její skvělé fotorealistické kresby u prvního rukopisu knihy, Štěpánku Jislovou za to, jak se co nejlépe snažila knize vtisknout poetičtější nádech (o němž jsem si původně myslel, že bude ideální), Dianu Cam Van Nguyen a Marii König Dudziak, že byly ochotné vyslechnout si mé nápady, jak by vše mohlo vypadat. Pořád si uvědomuji, že variant bylo mnoho a toto jen jeden z aktualizovaných možných světů. (Již v tuto chvíli je mi jasné, že vznikne ještě upravené druhé vydání a potom zkrácená verze a možná verze pro zahraničí.)

Knihu oficiálně editovali tři lidé – Iva Baslarová, která dělala první verzi rukopisu a vracela mě od mého přetrvávajícího biologického determinismu na stranu sociálního konstruktivismu.

Boris Hokr potom pracoval na krácení několika kapitol, když jsme se snažili udělat první verzi knihy co nejpřístupnější. Odnesl jsem si z toho dost poznatků ohledně stručnosti jednotlivých vět, ale nakonec udělal vše po svém co se týče rozsahu a záběru celé publikace.

Renata Tomanová se dostala k druhé verzi rukopisu a zvládli jsme spolu i úplně finální verzi, kdy se text nalil do tiskové formy. Bez Renatina povzbuzování a ujišťování, že se jedná o dobrý text, bych knihu nikdy nedokončil a zůstala by na harddisku mého počítače navždy jako zhruba 80% torzo. Bez editora sazby Tibora Viziho by kniha byla výrazně méně příjemná na čtení a neměla systematické členění.