Kniha 2 02 Datový horor


09. Nerovnost mezi muži a ženami začíná u počtu záchodů

09. Nerovnost mezi muži a ženami začíná u počtu záchodů
16
Nemá ani příliš smysl hledat protiváhy mužského znevýhodnění

Existuje 332stránková kniha Druhotný sexismus jihoafrického filosofa Davida Benatara zaměřená na diskriminaci mužů, která velmi zdlouhavě líčí pouhých šest problémů (oproti desítkám zmíněným jen v této kapitole). Všechny Benatarovy námitky jsou v této knize v různých kapitolách (neadresně, nicméně konkrétně) probrány a některé i vyvráceny. Základním problémem Benatarovy knihy je, že se vlamuje do otevřených dveří a řeší to, co feministické texty řešily dávno předtím a pouze on to ignoruje. Je pozoruhodné, že byl za totéž kritizován již v roce 2006, kdy vydal první článek na toto téma a za osm let psaní knihy se mu podařilo tuto kritiku ignorovat dále a už vůbec nezaznamenal proměnu dobové atmosféry a diskurzu. Jím uváděné příklady převážně ze 70. až 90. let se z perspektivy roku 2022 jeví již extrémně zastarale. Benatarova kniha je upřímnou, ale poměrně neinformovanou snahou vysvětlovat něco, co už bylo dávno vysvětleno lépe jinde. Feminismus problémy přijímá a uvědomuje si, kde přesně se s muži nakládá nerovnoprávně. Není od věci připomenout, že knihu do češtiny přeložil český hrdý šovinista Josef Hausmann (kvalita překladu není uspokojivá) a vybavil ji předmluvou, která je velmi nechápavá vůči pozici samotného Benatara, jenž se označuje za feministu, což překladatel opomíjí. Celé čtení knihy v češtině je pak tímto dvojitě zdeformováno.

17
Žen je překvapivě více

The Unequal Burden of War: The Effect of Armed Conflict on the Gender Gap in Life Expectancy. Thomas Plümper, Eric Neumayer (2006) https://www.jstor.org/stable/3877825 či https://www.cambridge.org/core/journals/international-organization/article/abs/unequal-burden-of-war-the-effect-of-armed-conflict-on-the-gender-gap-in-life-expectancy/24F105AFCFC3F6DF7DEF51E0EFD7DF1F. Dále materiál Amnesty International: https://www.amnesty.ie/wp-content/uploads/2016/05/SVAW-Casualties-of-War-womens-bodies-womens-lives.pdf (2004) a materiál Spojených národů: https://www.un.org/press/en/2003/sc7908.doc.htm. Počítání mrtvých ve válečných konfliktech je komplikované, základní rozdělení platí, že více mužů umírá v přímých ozbrojených konfliktech, a ženy více na následky války (bombardování, podvýživu apod.)

17
Takže cca 80 % pacientů dětských oddělení tvoří chlapci

Angela Saini, Od přírody podřadné. s. 46. (česky 2018, nakl. Academia)

18
Jak si to občas někdo mylně vykládá

Je příznačné, že slova homicida a femicida nezná textový editor Word. Jednou z akcí, které tato kniha má vyvolat, je zařazení těchto pojmů do standardního slovníku.

18
Tyto vraždy z vášně, pomsty, „ze cti“ a z pocitů ponížení se v Česku týkají možná až 60–70 zavražděných žen ročně, v Maďarsku, jež má nižší počet obyvatel, kolem 70–80

https://www.heroine.cz/spolecnost/3004-femicida-vrazdy-zen-jejich-partnery-nejsou-nahodne-zlociny-z-vasne-ale-systemovy-problem (9. 9. 2020) a https://www.heroine.cz/psanicko/10410-vztahy-ktere-konci-vrazdou-femicide-by-se-dalo-zabranit-obeti-ale-system-nechrani (11. 10. 2022). Počet vražd meziročně kolísá. Problém je, že policie na femicidu neeviduje oficiální statistiky. Nově za femicidu (cílenou vraždu, nikoli úmrtí v důsledku domácího násilí) považuje policie 195 případů za 20 let – to je však výrazně podhodnocené. Případy, které definici naplňují, dohledávají často sociální organizace ručně. Odhady se pohybují kolem 15-40 případů ročně. Vychází se i z extrapolací a porovnávání s ostatními zeměmi. Většina vražd u nás se v policejních statikách řadí pod kolonku „motivováno osobními vztahy“. Za rok 2019 jich bylo 74 z celkových 143. Z dat OSN pro Českou republiku (https://dataunodc.un.org/data/homicide/Homicide%20rate%20by%20sex) víme, že ženy u nás tvoří zhruba polovinu obětí vražd, tedy za loňský rok někde okolo sedmdesáti. Nakolik se tyto dvě množiny protínají, můžeme jen spekulovat, ale nejspíš výrazně. Už jen proto, že drtivou většinu pachatelů vražd, okolo 90 %, tvoří muži. Data přitom existují. Podle článku v Časopise pro právní vědu a praxi https://journals.muni.cz/cpvp/article/view/12661 se ročně stane okolo dvaceti vražd, kdy je obětí vraha manželka, družka nebo bývalá manželka. V tomto počtu nejsou uvedeny vraždy, kdy muž zabil svou přítelkyni, se kterou nesdílel společnou domácnost, ani případy, kdy žena pokus o vraždu přežila; skutečné číslo femicidy bude tedy ještě výrazně vyšší; musí se nacházet mezi těmito dvěma póly – 20 a 70. Poslední odhady pro Česko v roce 2023 bylo 30 případů - https://twitter.com/pavelhoudek/status/1728151425329275372. Obecně nejvíce zamíchávají statistikou případy, kdy původní páry už nežijí spolu a nešlo o manžele, proto odhady kolísají v násobcích.

19
Ještě v roce 2002 zastávaly ženy ve sféře angloamerického byznysu jenom 10 % ve správních radách a pouhá 3 % výkonných ředitelských pozic

Aurora Manning: Managing Gender Capital. Interní dokument British American Tobacco 2002, citováno též zde: https://link.springer.com/chapter/10.1057/9780230522435_9

20
Přesto dodnes panují předsudky, že „ženy nejsou dobré na byznys“

Annabelle Williams: Why Women Are Poorer Than Men. (s. 69-71, vydáno 2020)

22
A nižší daně znamenají vyšší zisky pro ty, kteří jsou již na horních příčkách příjmového žebříčku – většinou muže

Kristen R. Ghodsee: Proč mají ženy za socialismu lepší sex. A další argumenty pro ekonomickou nezávislost. (Host, 2020) Pod provokativním názvem se ukrývá seriózní historická a sociologická analýza, jejíž některé poznatky budou uplatněny ještě v předposlední kapitole této knihy.

22
A existuje řada dalších motivací, proč děláme, co děláme, například pocit povinnosti nebo empatie, se kterými ekonomická teorie vůbec nepočítá

https://www.e15.cz/rozhovory/kdo-vari-ekonomum-prace-zen-v-domacnosti-patri-do-hdp-rika-novinarka-katrine-marcalova-1385246 (Kristina Veinbender, 13. 11, 2021) Marçal přímo navrhuje: „První vědkyní, která začala mluvit o tom, že by to šlo, byla zakladatelka feministické ekonomie Marilyn Waring. Usilovala o to už v 80. letech minulého století. Jsou různé způsoby, jak neplacenou práci započítat do hrubého domácího produktu. Výpočet může například vycházet z času, který lidé touto prací stráví, a aktuální tržní hodnoty této práce. K tomu by ovšem byla třeba politická vůle, která ovšem chybí.“ Nejslavnější knihou Waring je If Women Counted (1988, 386 s.). Filmová verze je zdarma dostupná zde: https://www.nfb.ca/film/whos_counting/ Tato kniha netvrdí, že ženská domácí práce se má započítávat do HDP, a že se tím změní celá společnost. Uvádí tuto ideu pouze k zamyšlení, abychom viděli, jak obří ekonomický dopad tato práce má.

23
Tyto údaje nezahrnují nakupování a péči o děti, na níž se muži rovněž podílejí méně

Deborah Cameron, Mýtus o Marsu a Venuši, 2012, s. 232.

25
A to přestože kvóty zdaleka nebyly zavedeny všude, nikde nepřesahují více než 40 % pouze na kandidátkách

Nalezneme strany, jež mají zastoupení mužů a žen na kandidátkách 1:1, ale to je vnitrostranické rozhodnutí, nikoli počet vynucený ze zákona.

25
Nemá smysl říkat, že „ženy vládnou doma“, což samo o sobě není tak úplně pravda, pokud čteme studie o tom, kdo doma spravuje finance

Různorodé pohledy skýtají např. tyto zdroje: https://www.theatlantic.com/family/archive/2019/05/breadwinning-wives-gender-inequality/589237/ (12. 5. 2019) nebo https://www.oecd.org/gender/Gender-Budgeting-in-OECD-countries.pdf (zde zjistíme, že Česko je na tom v rámci zemí OECD velmi špatně) a https://hbr.org/2009/09/the-female-economy.

27
50. léta v USA jsou dnes považována za období ekonomického vzestupu, ale též kulturního úpadku, „mcdonaldizaci společnosti“

George Ritzer: Mcdonaldizace společnosti (orig. 1993, česky 1996). Pro rychlou představu, jak hluboce zasahuje masová výroba a rychlo-uspokojování potřeb do struktury společnosti, pojednávají tato dvě encyklopedická hesla: https://cs.wikipedia.org/wiki/Mcdonaldizacehttps://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Spole%C4%8Dnost_mcdonaldizovan%C3%A1_(PSpol)

27
To podnítilo psycholožku Betty Friedan napsat knihu The Feminine Mystique (1963), jež s více než jedním milionem prodaných výtisků měla za následek vzedmutí druhé vlny feminismu v 60. letech

Pokud chcete představu o kulturní atmosféře oné doby, doporučuji filmy jako Pleasantville Městečko zázraků (1998), Hodiny a Daleko do nebe (oboje 2002) či Nouzový východ (2008). Popkulturní reflexi provedenou se silnou fantaskní stylizaci přestavují film Střihoruký Edward (1990) nebo seriál WandaVision (2021).

27
Medicínská kontrola způsobila pacifikaci velkého potenciálu nespokojených žen

Citováno dle knihy Libora Oates-Indruchová: Tvrdošíjnost myšlenky. Od feministické kriminologie k teorii genderu, Praha 2011, kapitola Sociální kontrola a vztah mezi pohlavími od Gerlindy Šmausové, s. 124 s odvoláním na práce autorů a autorek: I. Voght, Catherine Kohler-Riessmann, U. Rodel, T. Guldimann ze 70. a 80. let.

28
Která hledá cestu, na koho populisticky hodit vinu

http://news.bbc.co.uk/2/hi/uk_news/197963.stm (21. 11. 1998). Kromě samoživitelek to mohou být kteříkoli „parazité“ a „nepřizpůsobiví“, přestože většinou za špatný stav veřejných financí násobně více můžou korupce ve veřejných zakázkách a převádění kapitálu do daňových rájů. Tzv. zneužívání sociálních dávek v Česku přitom není ekonomický problém, přinejmenším ho nelze ani přesně vyčíslit. Viz články https://zpravy.tiscali.cz/zneuzivani-davek-v-cesku-zanedbatelne-navzdory-tomu-co-tvrdi-babis-325996 (25. 3. 2019) či https://hlidacipes.org/zneuziva-se-jen-zlomek-socialnich-davek-prisnost-ale-musi-byt-hlavne-pred-volbami/ (26. 7. 2021). Nejdetailnější pokus vyčíslení provedl v roce 2011 sociolog Ondřej Lánský (https://denikreferendum.cz/clanek/11822-kdo-zneuziva-socialni-davky): „Zneužívání sociálních dávek přináší státnímu rozpočtu ztráty maximálně v rozsahu jednotek miliard korun za rok. Lze jim zabránit využíváním existujících zákonů a — vzhledem k tomu, že velké a nejproblematičtější úniky lze spatřovat v práci načerno. (…) Ztráty ze zneužívání sociálních dávek jsou nepatrné ve srovnání s úniky prostřednictvím podivných investic, nákupů a korupce ve vládních resortech: podle zveřejněných zpráv proteklo ve veřejných zakázkách za uplynulé roky více než 250 miliard Kč, podle studie doktorandů z Univerzity Karlovy o polovině z nich nejsou veřejně dostupné informace.“ Sám prezident Svazu průmyslu Jaroslav Hanák uvedl, že korupce ve veřejných zakázkách se v některých letech pohybovala kolem 40–100 miliard ročně. (https://www.kurzy.cz/zpravy/270535-pravo-statni-pokladna-rocne-zchudne-kvuli-korupci-o-40-az-100-miliard-korun/). Dále do daňových rájů či přesněji skrýší odplave z ČR ročně přes 50 miliard. (https://www.tyden.cz/rubriky/byznys/cesko/danove-raje-pripravi-cesko-rocne-o-57-miliard-na-danich_378544.html). Čísla meziročně, pochopitelně, kolísají. Nicméně mluvit v porovnání s těmito výše uvedenými problémy o matkách samoživitelkách je zcela prázdný populismus k odvádění pozornosti. Potenciálně nejzneužitelnější příspěvky na bydlení pak čerpá pouze třetina těch, co na ně mají nárok, protože většinou považují za stigmatizující o ně požádat, čili v sociálním systému zůstávají naopak přebytky. (https://www.novinky.cz/kultura/salon/clanek/zneuzivani-davek-je-fake-news-sloupek-apoleny-rychlikove-40373603, 4. 10. 2021)

29
Benedict Cumberbatch v roce 2018 prohlásil, že nebude hrát ve filmech, kde by jeho herecké partnerky neměly stejné honoráře

https://www.vanityfair.com/hollywood/2018/05/benedict-cumberbatch-equal-pay-interview (13. 5. 2018) Ve stejném duchu mluvili např. Bradley Cooper, Chris Rock, Mark Wahlberg či Liam Neeson: https://filmdaily.co/obsessions/male-stars-equal-pay-hollywood/ (14. 5. 2018); Příklady toho, jak se ozývají ženské herecké hvězdy: https://www.insider.com/celebrities-actors-equal-pay-gender-wage-gap-hollywood-times-up-2020-12 (1. 1. 2021). Při sledování rozdílů v honorářích přitom nelze říct, že by se za několik let situace jasně změnila. Zatím jsme stále především v éře gest a proklamací. Změnit podmínky v hollywoodském systému, kde se složitě licituje o podmínkách (nejenom honorářích, ale i podílech z tržeb) nebude nijak jednoduché.

29
V současnosti si umělkyně vydělají ročně v průměru o 31,5 % méně než umělci

An Asymmetrical Portrait: Exploring Gendered Income Inequality in the Arts. Danielle J. Lindemann, Carly A. Rush, Steven J. Tepper. 15. 3. 2016, SAGE Journals. https://journals.sagepub.com/doi/abs/10.1177/2329496516636399

30
Polovina žen v Itálii nemá žádný vlastní příjem

Mary Daly, Catherine Rake: Gender and the Welfare State (Cambridge: Polity Press, 2004) s. 122

31
Britský institut CMI vydal roku 2011 studii

Goodley, Simon (2011-08-31). "Women executives could wait 98 years for equal pay, says report". The Guardian. London. 31 srpna, 2011.

32
A muži si na důchod dokážou v západních zemích našetřit asi o 40 % více než ženy

(Annabelle Williams, s. 76)

33
Téměř všechny ženy mají o hodně méně času samy na sebe než mají muži, a přitom mají více nákladů na kosmetiku, hygienu i oblečení

Britská studie od MoneySuperMarket.com z roku 2016 odhalila, že vychovat dívku stojí rodiče průměrně přes 108 tisíc liber, zatímco výchova (výživa, ošacení a kosmetika) chlapců vyjde výrazně pod 80 tisíc liber. https://www.dailymail.co.uk/femail/article-3920148/Study-finds-girls-cost-30-000-raise-boys.html

34
[nadpis] Pokud to krvácí, zdaňme to

Doufám, že dojde ocenění tato jemná narážka na výrok Ronalda Reagana: „Pokud se to hýbe, zdaň to. Když se to stále hýbe, reguluj to. A když se to přestane hýbat, dotuj to.“

36
To je ale typická situace v dnešním Česku – ukážou se jasná čísla a reakcí jsou stupidní vtipy a neochota věci řešit

O rok později přibývají články na téma „drogistická chudoba“, tedy nutnost odpírat si hygienické potřeby, čímž se nízkopříjmová část společnosti propadá svým sociálním statusem ještě níž. (https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/drogisticka-menstruacni-chudoba-cesko-penize_2203291102_ako) Co k tomu napíše bývalý ministr financí, Miroslav Kalousek? Pokusí se o laskavý moudrý humor, který ale jen zastírá nepochopení problému: „´Drogistická chudoba´? Hezký příklad toho, že slovo ´chudoba´ je relativní pojem. Pro moji generaci byly plíny na jedno použití nedosažitelným luxusem. Prali jsme, vyvářeli a žehlili bavlněné plíny a chudí jsme se přitom necítili.“ (https://twitter.com/kalousekm/status/1508785120400056324, 29. 3. 2022) Přitom je jasné, že Miroslav Kalousek tomuto problému nerozumí, protože plenky nikdy nepral, nevyvářel a nežehlil a nikoho se neptal, jak se u toho cítí nebo cítil. Všechno za něj udělaly jeho matka a manželka. On je teď může poučit, jak jim to hezky šlo a cítily se bohaté. 17. srpna 2022 v tweetování na téma menstruační chudoby pokračoval: „V těchto vedrech si při cestách MHD uvědomuji, že jsme ohroženi mýdlovou a parfémovou chudobou. Která strana si jako první dá do programu, že každý má nárok na mýdlo a parfém zdarma? Jistě neuškodí zakotvit to i do Ústavy“ (https://twitter.com/kalousekm/status/1559859763206299649) Byly to obecně ony horké dny, kdy se tisíce mužů měly na Twitteru potřebu vyjadřovat se k menstruaci, o níž, jak správně prohlásila jedna komentující „vědí piču, protože nemají piču a mluví jako pičusové“. Předpokladem pro jakékoli veřejné vyjadřování se k jakémukoli problému by přitom měla být vůbec ochota ho nejprve chápat. Není nutné nechávat si narůst jiný orgán než mozek.

39
Jak nesmírně pečlivě pomocí analýz velkých dat ukazuje novinářka Caroline Criado Perez v knize Neviditelné ženy: Jak data a výzkumy utvářejí svět pro muže

Invisible Women: Data Bias in a World Designed for Men, 2019, Abrams Press. (Vyšlo i slovensky 2021 a česky 2024 pod titulem Neviditelné ženy. Jak data a výzkumy utvářejí svět pro muže.) Na knihu jsem napsal recenzi do tištěné verze časopisu Heroine č. ?? 2022. Vycházela již z této dříve hotové kapitoly, některé formulace se tedy opakují.

39
Nadobro změnila otázku z váhavého „Děje se vůbec něco?“ na „Co s tím, proboha, budeme dělat?“

Od tohoto bodu v této kapitole nebudu zdrojovat údaje, které je možné vyhledat v dotyčné knize Invisible Women. Pakliže uvádím zdroje, nevycházejí z této knihy. Kdybych zdroje uváděl, bude jich mít tato kapitola cca přes 300 a ne přes 230 (ve více jak 170 poznámkách).

40
Celých 5 % figurín má nadefinované ženské znaky

Oblíbenou námitkou je, že crash test figuríny byly původně reální muži a potom mužské mrtvoly. Znamenalo by to přinejmenším symbolicky, že muži se více obětují pro pokrok lidstva (a tedy i pro ženy) a mužský život má nižší cenu. Jedná se však o sofistický pseudoargument, který nemůže popřít, že stále více umírají ženy a mají těžší následky. Historický kontext nic neosvětluje, nerelativizuje ani neospravedlňuje dnešní stav.

43
Ale kdo by se tím zabýval, když už se ničily běžně vršky těl šněrované do korzetů?

https://www.charlestonmuseum.org/news-events/killer-fashion-the-consequences-of-corsetry/ - Ohledně korzetů se vede debata, jak moc byly reálně nebezpečné. Existují mýty o tom, že lámaly ženám žebra, ale zároveň mělo jejich časté dlouhé nošení vedlejší následky. Neshoda panuje třeba i na tom, jestli zlepšují postoj těla, nebo naopak přispívají k oslabení svalů, jež jsou za zdravý postoj zodpovědné. Obecně ale nepřejímám tvrzení, že především korzety jsou symbolem mučení žen v dějinách a stál bych spíše o to, aby jím být přestaly.

44
Na stovky medicínských výzkumů, týkajících se zkoumání mužů, připadá jen pár studií zkoumajících pohlaví obě

Angela Saini, Od přírody podřadné, s. 56-62.

45
Ženy totiž nebolí tak často na hrudi, bolí je místo toho čelist, krk nebo rameno, mají svalové napětí, závrať, zažívací potíže nebo jim vyraší studený pot
46
A ti, kdo ho používají, na sebe prozrazují svou neodbornost
48
Namísto o hysterických lidech mluvme o panikářích

Termín morální panika má i své encyklopedické heslo (https://en.wikipedia.org/wiki/Moral_panic). Týkala se především vytváření strachu z lidí, co měli AIDS, kampaní proti „nebezpečným videohrám“ nebo metalu a rapu, „bojovým psům“ nebo pedofilům. Vždy se přitom nadhodnocuje reálná nebezpečnost daných jevů. V současnosti je nejrozšířenější typem morální paniky brojení proti „transgender ideologii“ a varování, že LGBTQ lidé chtějí „krást děti“. Pojem pochází od kriminologa a sociologa Stanleyho Cohena a jeho knihy Folk Devils and Moral Panics z roku 1972 a popisuje proces davové psychózy, kdy se „z netypického dělá typické“.

48
V případě vlekoucí se diagnostiky endometriózy lékaři dokonce až v polovině případů mylně spojují gynekologické obtíže s psychickým zdravím
50
Velká část autoimunitních onemocnění postihuje převážně nebo výhradně ženy

Souhrn nedostatků a omylů a genderového biasu v medicíně shrnuje například tento text. https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC8603716/ (Muži gender bias odnášejí v případě roztroušené sklerózy a osteoporózy, ovšem zde jde o to, že tyto choroby skutečně mají většinou ženy.) Odkaz na zmiňovanou studii z toku 2011 zde: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3008499/

50
Odborný časopis Nature zveřejnil roce 2023 přelomovou studii, která říká, co může za nadměrné nevolnosti v těhotenství
50
Dívky mnohdy zůstávají bez diagnózy a nedostávají náležitou péči

Mezi lety 2003 a 2011 narostl podle studie z roku 2015 publikované v Journal of Clinical Psychiatry počet diagnóz u dívek o 55 %, zatímco u chlapců 40 %. Anderson, Jenny. Decades of failing to recognize ADHD in girls has created a “lost generation” of women. Quartz. Vydáno 19. 1. 2016. Dostupné z: https://qz.com/592364/decades-of-failing-to-recognize-adhd-in-girls-has-created-a-lost-generation-of-women/ (19. 1. 2016). České shrnutí zde: https://www.feminismus.cz/cz/clanky/chybna-diagnoza-divek-s-adhd-ma-na-svedomi-ztracenou-generaci-zen (30. 11. 2017), další článek v češtině zde: https://www.heroine.cz/rodina-a-vychova/7198-proc-taky-nezlobis-holcicko-diagnoza-adhd-ma-take-gender-gap (31. 1. 2021)

51
Mnohé autistky tak svou diagnózu dostávají až v dospělém věku a značnou část života nejsou chápány okolím, ani nerozumějí samy sobě

Viz knihu švédské spisovatelky Clary Törnvall Autistky: O ženách na spektru, která vyšla v roce 2023 i v českém překladu Petry Hesové.

52
O tom, jak lékaři dovedou přehlížet problémy a potřeby svých pacientek a chovají se k nim jinak než k mužským pacientům, vypovídá dnes již mnoho svědectví sdílených na internetu ve veřejně dostupných diskusních skupinách a článcích

Zde třeba hned 30 takovýchto případů: https://www.boredpanda.com/male-doctors-dismissing-women-stories/ (20. 12. 2021) (Při podrobnějším rozkliknutí se dostanete až na 45 případů). Podstatný samozřejmě není počet, ani nahodilost výběru, ale to, že se tyto situace dějí neustále a velké množství žen má podobnou zkušenost.

56
Rozhodně ne v tomto světě, v němž momentálně žijeme

https://www.idnes.cz/onadnes/vztahy/ladislav-spacek-etiketa-spolecnost.A210908_104626_lidicky_frum (16. 10. 2021) V tomto rozhovoru Ladislav Špaček prohlásil: „Ženy, jež prosazují tzv. genderovou vyváženost, přicházejí o to, čeho si celé dějiny vážily. Že jsou předmětem obdivu a zájmu, stojí na piedestalu společenské významnosti.“ Naťuknout tvrdou špičkou lodičky takového pomýleného snoba do šimpánu by dámám nejspíš doporučil i prvorepublikový učitel etikety Jiří Stanislav Guth-Jarkovský.

57
Z hlediska běžného každodenního života mimo pracoviště se zjišťuje, že města jsou vystavěna značně nepřátelsky vůči ženám

V Česku v březnu 2022 vzbudil poprask rozhovor s urbanistkou Milotou Sidorovou (https://refresher.cz/112010-Mesta-jsou-navrzena-pro-bile-a-bohate-muze-Z-ferove-sdilenych-mest-by-mohli-tezit-vsichni-vysvetluje-urbanistka-Rozhovor). Je velmi snadné se vysmívat tezi, že města jsou sexistická a vše redukovat na „falické symboly“ mrakodrapů. O ně tu ovšem v praktické dimenzi vůbec nejde. Sidorová přitom vychází z delší tradice feministické urbanistiky, která má kořeny už někde u Hannah Arendt. Představu si můžete udělat třeba zde: https://en.wikipedia.org/wiki/Feminist_urbanism. Slavnou se stala především kniha Feminist City (2021) od Leslie Kern. https://www.vox.com/the-highlight/2020/6/5/21279320/feminist-geography-cities-urbanism-safety-motherhood

57
Pouze asi šestina mužů

Česká situace je takováto: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/kazda-druha-ceska-zazila-obtezovani-v-doprave-ctvrtinu-nekdo-osahaval-a-libal-173127 (25. 8. 2021) Každá druhá žena zažila ve veřejné dopravě lehčí formu sexuálního obtěžování, čtvrtiny žen se pak v dopravě někdo pokoušel dotýkat nebo je líbat, skoro třetina se setkala s nějakou formou exhibicionismu a 7 % žen v dopravě zažilo pokus o znásilnění. Každý čtvrtý člověk, ať muž či žena, byl svědkem sexuálního obtěžování. Zhruba čtvrtina z nich vůbec nezasáhla. Muži si mnohem častěji myslí, že sexuální obtěžování ve veřejné dopravě je ojedinělý jev, je jich 27 %. Totéž si myslí jen 9 % žen.

57
Aplikace Uber a Bolt evidují i v našem prostředí již od roku 2019 stížnosti mnohých zákaznic
57
Představu o tom, co to může postupně znamenat, si lze utvořit třeba díky stránce Moudrá města.cz
58
Proto byla tak důležitá práce filosofky a historičky Élisabeth Badinter, jakými cestami „falšování výsledků“ se feminismus nesmí ubírat

Titul Tudy cesta nevede (Karolinum 2004, orig. 2003) byl využit hned ve druhé kapitole knihy u statistik znásilnění.

60
Ovšem ani o něm vlastně nemluví realisticky

Více v kapitolách 11, 15, 17 a 22.

62
Slovenský Word neuznává ani slovo „odborníčky“ a nabízí jako opravu „odborníci“

https://pop.inquirer.net/107105/google-translate-gender-bias (11. 3. 2021) případně https://thelanguagenerds.com/2022/google-translate/ či https://www.facebook.com/terezanvotova/posts/pfbid021UDRbRfbZNg5ZLgGyV38m8MvezUNJYbSFk5p9G5TS7wCAMYyD3EKhiRvMScuGkeel - přidám vlastní úlovek: režisérka Tereza Nvotová k fotografii z premiéry svého filmu Světlonoc (2022), kam přišla i prezidentka Zuzana Čaputová, na Facebooku napsala: „Plačúci diváci, prezidentka a ľudia čo ten film so mnou spáchali.“ Automatický překlad do češtiny zněl: „Plačící diváci, prezident a lidé, kteří se mnou ten film spáchali.“

62
Fitness aplikace většinou špatně počítají spalování kalorií a tuku, protože mužský a ženský metabolismus fungují odlišně

Toto podporují tři různé studie citované od C. Criado Perez v knize Od přírody podřadné, zdůrazňující například to, že ženy produkují delší zvuky samohlásek.

63
Tu potom začali aktivně zneužívat a sadisticky se ukájet nad jejími projevy „strachu“, že bude odinstalována a vymazána
63
Naopak chatovací aplikace Replika, která pro konverzace využívá principy umělé inteligence, se naučila sexuálně obtěžovat své uživatele

https://wave.rozhlas.cz/agresivni-flirt-a-nevhodne-navrhy-chatbot-aplikace-replika-sexualne-obtezuje-sve-8909457 (13. 1. 2023, Barbora Součková) Replika funguje od roku 2017, kdy ji založila ruská programátorka Eugenie Kuyda, a to po náhlé smrti svého přítele. Algoritmus tehdy naprogramovala tak, aby jí přítele „vrátil“. Nahrála tedy do aplikace jeho staré textové zprávy, na základě nichž se systém naučil programátorce odpovídat stejně, jako její zesnulý partner.

66
Toto varování není žádnou verzí dávného ludditského hnutí, kdy dělníci v 19. století rozbíjeli tovární stroje, „protože jim braly práci“

Častou reakcí na představení těchto hrozeb bývá ovšem tzv. solucionismus, jenž publicista Michal Kašpárek popisuje takto: „Spousta lidí chápe svět jako nekonečný zástup problémů, které se mu dostanou do inboxu. Hledají proto jednoduché řešení, kterým si je všechny můžou odfajfkovat. ´Řešení problémů´ je myšlenkový rámec, u kterého si ani neuvědomíš, kdy a jak se ti dostal do hlavy. Vede to třeba k tomu, že když se vynoří společenský problém, hodně lidí uvažuje čistě technicky: stačí udělat nový zákon nebo technickou inovaci, která věc vyřeší – a od té chvíle bude vyřešená. Má to dva háčky. Zaprvé, takhle civilizace nefunguje, skoro každé řešení přinese nové problémy. Zadruhé, je to zploštění světa kolem nás, ze spousty rozměrů se najednou stane vektor. Jednoduchá úsečka, na které jsou dva body. Bod A, tady jsi, bod B, tam míříš. Můžeš buď dopředu, nebo zpátky. To je brutální zjednodušení.“ (https://www.zive.cz/clanky/vidim-nejlepsi-hlavy-sve-generace-znicene-marketingem/sc-3-a-170256/default.aspx, ??). Kašpárek původně recenzoval i knihu Jevgenije Morozova, výzkumníka, který se zabývá politickými a společenskými dopady digitálních technologií ve své knize To Save Everything, Click Here: The Folly of Technological Solutionism (Chceš-li vše uložit-zachránit, klikni zde. Pošetilost technologického solucionismu) https://www.finmag.cz/firemni-kultura/268291-bida-kremikove-mentality. Jiný popis i zde: https://www.lidovky.cz/ceska-pozice/digitalni-technologie-vsechny-problemy-nevyresi.A131218_102151_pozice_138253

68
Případně si budeme myslet, že se to nějak vyřeší samo

Lidé snažící se relativizovat poznání, že mezi muži a ženami existují systémové nerovnosti, si obvykle nabíhají na smeč. Nenastane varianta, že by kdokoli z nich měl nachystaný soubor studií, které dokazují opak, než co tvrdí tato kapitola a v ní citované články a knihy. Jednoduše nic takového neexistuje a za celá léta, co tyto články a knihy vycházejí, se jejich rádoby oponenti nic nepokusili sestavit a nikdy nevyvrátili základní premisy nebo metodiku textů, s nimiž jen na základě povrchního odporu nesouhlasí. Poslední zoufalou taktikou zdržování je to, že se začne podsouvat, že „výzkumy jistě obsahují replikační chyby“, tedy, že pokud existuje více výzkumů potvrzujících určitou hypotézu, znamená to, že od sebe opisují tytéž chyby a/nebo špatné premisy. Znamená to ale pouze, že pokud se popírači nerovnosti náhodou uráčí přijít s nějakými vlastními výzkumy nebo budou nalézat ty, co potvrzuje jejich názory, budou dělat nejspíš také replikační chyby a tyto nalezené výzkumy je budou rovněž obsahovat. Tím se tedy nikam nedostaneme a budeme zdržovat jakékoli řešení. Tato kniha říká už jenom to, že na zdržování nemáme čas a debata o řešeních má být konstruktivní. Ne, že se budeme stále vracet na počátek, jestli vůbec dané problémy existují. Trik s replikačními chybami je navíc zavádějící v tom, že byl prokázán u psychologických výzkumů, nikoli u výzkumů ekonomických, sociologických a technologických, na nichž stojí tato kapitola.

68
Na tyto podvodné rétorické triky, které jsou jen maskováním lenosti, už nesmíme skákat

Oblíbeným trikem popíračů bývá, že začnou mluvit o tom, že současné gender studies přece nerozlišují lidstvo na „muže“ a „ženy“ (což je částečně pravda, jedná-li se o inteligenci a pracovní kompetence), že mezi muži a ženami nejsou rozdíly (čistá nepravda a nepochopení) a že tímto upozorňováním na rozdíly mezi muži a ženami zapomínají na „nebinární lidi“, kteří nezapadají nikam. Jde o klasicky úskočnou taktiku: dotyční pseudo-kritičtí posměváčci využívají princip nebinarity jen tam, kde se jim hodí. Sociální realita je přitom takováto: 1) 98-99 % lidí sama sebe i ostatními je chápána binárně jako „muži“, nebo „ženy“. 2) Nebinární lidé jsou obvykle znevýhodnění v mnoha ohledech také (často proto, že jsou považování okolím určitý gender), ale to nijak nekoliduje s poznáním, že ženy jsou „druhotné, podřadné pohlaví, na nějž první, nadřazené pohlaví nemyslí“. Za opomíjení nebinárních a trans lidí byla kritizována i citovaná Caroline Criado Perez. Kritika ze strany teoretiků a teoretiček gender studies dává smysl, protože se upozorňuje na další „gender data gap“ a jde jim o zpřesnění. Nedává smysl ze strany těch, kteří gender studies jinak neuznávají a prakticky ani nechápou, o zpřesňování jim nejde a nechtějí problémy řešit, jen je zpochybnit. Bavíme se přitom stále jen o problému „first things first“. Je-li nějaký problém větší, má přednostní právo na řešení. Menší problémy nemáme ignorovat a popírat, jen na jejich praktické řešení, vyžadující jemnější nástroje, vyjde řada později. V teoretickém uchopení neexistují primární a sekundární problémy, všechny existují naráz. V praktickém řešení to bohužel bývá naopak. V ideálním světě pak problémy umíme řešit paralelně.


11. Patriarchální soulož v misionářské pozici a matriarchální poloha na koníčka

11. Patriarchální soulož v misionářské pozici a matriarchální poloha na koníčka
118
Problém opravdu není v dobrovolné submisivitě přinášející slast a trvající pár minut

Přesně naopak, lze uvést minimálně tři autorky, které popisují sexualitu ve značné komplexnosti: psychoanalytička Jessica Benjamin vydala knihu Pouta lásky. Psychoanalýza, feminismus a problém dominance (orig. 1988, česky 2016), Anita Phillips zase knihu Obrana masochismu (orig. 1998, česky 2016), a výraznou kritičkou původní feministické upjatosti (typické pro některé texty „druhé vlny“) je Camille Paglia v řadě svých esejí; v češtině vyšel jejich soubor Svobodné ženy, svobodní muži. Eseje o pohlaví, genderu a feminismu (orig. 2017, česky 2019), jinak její nejslavnější knihou je asi Sexual Personae: Art and Decadence from Nefertiti to Emily Dickinson (1990, 712 s.). Více k tomu ale v kapitole 19 věnované pornografii.

121
Přitom mýtus „starých matek po třicítce“ byl už dávno vyvrácen; demograficky i medicínsky

https://www.nbcnews.com/think/opinion/fertility-rates-are-dropping-except-among-older-women-being-40-ncna1230911 (13. 6. 2020) či https://www.nytimes.com/interactive/2018/08/04/upshot/up-birth-age-gap.html (4. 8. 2018). Přestože má šance na otěhotnění s rostoucím věkem klesat, nejvíce stoupající věkovou skupinou matek jsou nyní ženy po čtyřicítce. Do hry se mnohem více dostává „biologický věk“, čili celková kondice a vitalita než samotný nominální věk. Obecně ale nelze tvrdit, že jsou ženy po třicítce na mateřství „staré“. I lékařská komunita neustále posouvá onen údajně ideální biologický věk dopředu.

122
Máme sklony zapomínat, že postavení žen bylo v minulosti podřadné na základě mnoha zákonů

V celé podkapitole vycházím z knihy Why Women are Poorer than Men (2021), kde ekonomická novinářka Annabelle Williams všechny údaje pečlivě zdrojuje a uvádí mnohem víc konkrétních příkladů.

122
Znásilnění cizí manželky ve středověku bylo pouze „poškozováním majetku cizího muže“, nikoli primárně psychickou újmou dané ženy

O tomto vypráví třeba film Ridleyho Scotta Poslední souboj (2021), odehrávající se podle skutečného případu ve Francii 14. století; scénář k dílu napsali Nicole Holofcener, Ben Affleck a Matt Damon.

122
Přípona ženských jmen -ová ostatně vzniklo z -ova a přiřazovalo ženu k otci nebo manželovi, protože žena neměla žádná práva

Za různé postřehy děkuji sociolingvistce Janě Valdrové. (https://www.valdrova.cz/)

123
Jestli žena je, nebo není panna

Podáno zábavnou videoformou zde: https://www.youtube.com/watch?v=1ikXim4wevc (7. 12. 2015), v serióznějším videoformátu https://www.youtube.com/watch?v=fBQnQTkhsq4 (18. 5. 2017), i česky v textové podobě: https://a2larm.cz/2019/09/mytus-o-panenske-blane/ (Johanna Nejedlová, 25. 9. 2019), a https://www.idnes.cz/onadnes/vztahy/myty-o-panenstvi-zkouska-panenstvi-co-je-hymen.A180308_151811_vztahy-sex_haa (9. 3. 2018). Vrcholem komičnosti je, pokud věřící dívky a mladé ženy údajně „nemají sex před manželstvím“, což znamená, že nemají vaginální styk, ale běžně uspokojují své partnery rukou, ústy nebo svolí ke styku do konečníku. Jen aby se neporušila „panenská blána“, kterou vůbec nemusí mít, dávno už ji můžou mít protrženou díky jiným aktivitám nebo se nikdy ani při vaginálním styku neporuší.

123
Jednou z mála zemí, kde je to naopak, je Čína, kde na 8 mužských sebevražd připadá 10 ženských

Statistiky Světové zdravotnické organizace – https://apps.who.int/gho/data/node.main.MHSUICIDEASDR. Situace v Číně je ovlivněna dostupností psychologické péče a ženy jako méně majetné k ní mají horší přístup než na Západě.

124
Žádný systém není ideální

V současnosti vidíme trend, že muži na demokratickém Západě, kteří se nedovedou smířit s emancipací žen, hledají mnohem „tradičnější“ a poddajnější ženy na Východě, ať už se jedná o Ukrajinky či Rusky, nebo Thajky, Vietnamky a Filipínky. Tím, že si tyto ženy berou za manželky, získávají najednou poslušné hospodyňky i sexuální otrokyně v jednom. V očích těchto mužů tedy jakýsi lepší kulturní systém existuje. Pro ženy na Západě už ovšem není cesty zpět.

125
Už dávno nežijeme v krutém světě otcovského teroru, jak ho prezentuje třeba film Michaela Hanekeho Bílá stuha o životě na počátku 20. století

https://magazin.aktualne.cz/kultura/film/recenze-prisnost-musi-bejt-di-psychoteror-bila-stuha/r~i:article:657835/ (13. 1. 2010) „Hanekeho estetický formalismus je plně v souladu s morálním formalismem postav – především oněch autoritativních otcovských figur. Je jich tu několik a každá z nich je svého druhu unikátním exemplářem despoty a domácího tyrana, podle jehož pískání, podmračených pohledů, úmorného kázání a občasného cholerického řvaní tancují manželky, posluhovačky i děti – které tu jsou poníženy na úroveň zvířat, jež je potřeba neustále trestat, aby věděly, kde mají místo. (…) Jakmile se objeví kazatelé, kteří vyžadují absolutní autoritu a chtějí v sobě vidět propojené zosobnění moci boha, státu i rodiny, vede to nakonec ve slepé následování neosobních příkazů, jež ničí jakékoli lidské štěstí, svobodu a cit. Každý z několika otcovských despotů si vynucuje různé mocenské nároky a každý nakonec selže, ale není schopný si to přiznat. Jde v přeneseném i doslovném významu o přehlídku stárnoucích impotentů, kteří sex z různých důvodů nahradili mocí, dozíráním, šikanováním, případně i bitím.“

127
Ženy budou diktátorsky vládnout mužům jako v české filmové alegorii Postel (1998) nebo muži dokonce zmizí jako v polské sci-fi Sexmise z roku 1983, kde se lidstvo složené pouze z žen rozmnožuje ve zkumavkách

V 70. a 80. letech byla kultura nasycena podobným strachem, jenž si ani jako strach nepřipouštěla a snažila se ho podávat coby alegorické satiry – Felliniho film Město žen (1980) nebo romány Muži pod ochranou (1974) od Roberta Merleho či Země žen (1987) od Vladimíra Párala. Ovšem i tato díla jsou podstatně sofistikovanější, sebekritičtější a uznalejší než současné paranoidní fóbie; u Párala jde třeba vyloženě o snahu založit svět na neválčení a nenásilí. S postupující ženskou emancipací se v Česku opět začínají rodit podobné novely a romány popisující matriarchální totalitu, tentokrát ale již lehce překvapivě psané ženami: Stručné dějiny hnutí (2018) od Petry Hůlové, Zlo je rodu mužského (2019) od Evy Grestenbergerové a Rozkošný zákon (2020) Věry Noskové.

127
Samozřejmě, antropologická literatura nabízí rozsáhlá zkoumání, zda matriarchát někdy někde skutečně existoval

https://en.wikipedia.org/wiki/Matriarchy Heslo bez 346 bibliografických odkazů čítá cca 75 000 znaků.

128
Zvláště feminismus druhé vlny chtěl tyto případy nalézat a dávat je za vzory

Matriarchální formy kultury ostatně existují dodnes, například u kmene Torajů na indonéském ostrově Celebes nebo v kmeni Bontuků v Luzonu na Filipínách, jak uvádí někdejší předsedkyně patentového soudu v Německu Marianne Grabrucker v knize Typické dievča? (nakl. Aspekt, originál 1985, slovensky 2006).

128
Postavení žen uvnitř tohoto společenství bylo rovnoprávné

Nejde zdaleka jen o politickou záležitost, ale i o vyjasnění pojmů „matriarchální“, „matrilineární“, „matrifokalistická“, „matrilokální“, „gynocentrická“ a „gynokratická“.

128
Nizozemský historik Rudger Bregman ve své knize Lidstvo: Dějiny naděje (orig. 2019, česky 2022) píše rovněž o tom, že na přesvědčení, že člověk je od přirozenosti sobecký a nedůvěryhodný, se vzácně shodne až příliš mnoho lidí

Využívám tu popis z oficiální anotace knihy na stránce vydavatele Argo.

130
Protipotratová hnutí jsou vždy protiženská

V mezititulku ponechávám častěji používaný termín „protipotratová“. V zásadě ale rozlišuji potrat jako samovolný tělní proces vypuzení plodu a interrupci jako umělé přerušení těhotenství. Mnohdy v běžném jazyce přetrvávají termíny jako „potratová pilulka“ nebo „potratové kliniky“, já se ale snažím dodržovat termíny co nejpřesněji. I z řady zdrojů, které uvádím, je zjevné, že novinové titulky stále používají výraz „potrat“. Potratů přitom každá sexuálně aktivní žena za život prodělá řadu, mnohdy aniž by o tom věděla. Proto jsou také mnohé katolické představy, jak se ženy v nebi setkávají se svými potracenými dětmi, tedy různými deformovanými zárodky bez projevu vědomí, dost strašidelně komické až surrealistické.

130
Stačí pozorovat zpřísňující se antiinterrupční zákony v Polsku nebo v USA, které automaticky zhoršují životní podmínky významněji ženám než mužům
130
Vystupují i proti pomoci nezletilým dívkám, které byly znásilněny, a s falešným úsměvem na tváří jim ničí celý život

V Ohiu nedovolili interrupci desetileté dívce, která otěhotněla po znásilnění. Zákrok nakonec podstoupila v sousední Indianě. V Indianě však vstoupil v platnost úplný zákaz interrupcí, který nepovoluje ani výjimku v případě znásilnění. (Přičemž výjimka je stejně víceméně k ničemu, když si uvědomíme, jak dlouho trvá vyšetření a odsouzení, pokud oběti vůbec někdo uvěří.) Lékařka, které dívce z Ohia pomohla, čelila šikaně a pokusům profesně ji zničit. https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-amerika-desetileta-divka-po-znasilneni-otehotnela-potrat-ji-urady-zatrhly-40401966 (3. 7. 2022), https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-soud-na-floride-zakazal-16lete-divce-interrupci-protoze-je-na-to-jeste-mala-takze-musi-porodit-40405941 (16. 8. 2022), https://twitter.com/JessicaValenti/status/1644429135874256941 https://www.nola.com/news/healthcare_hospitals/article_d08b59fe-1e39-11ed-a669-a3570eeed885.html (17. 8. 2022), https://www.nytimes.com/2022/08/19/us/politics/louisiana-abortion-law.html?smtyp=cur&smid=tw-nytimes (19. 8. 2022)

130
Ročně takto na celém světě zbytečně umírají desítky tisíc žen

Čísla byla v roce 1999 odhadnuta na 78 tisíc ročně (https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/12294838/). The British Medical Bulletin v roce 2003 odhadl množství 70 tisíc žen, jež ročně zemřou při nebezpečných interrupcích (https://academic.oup.com/bmb/article/67/1/99/330367). WHO mluví o tom, že zhruba 45 % všech interrupcí je nebezpečných, ve své zprávě z roku 2016 odhaduje počet kolem 23 tisíc žen, které ročně zemřou na následky ilegálních interrupcí, což zároveň vypovídá i něco o zlepšující se zdravotní péči v chudých zemích. (https://www.guttmacher.org/fact-sheet/induced-abortion-worldwide) Dalších 2,7 milionu žen má ale velmi vážné zdravotní následky. Rozsáhlé heslo k tomu zde: https://en.wikipedia.org/wiki/Unsafe_abortion

130
Všichni bohatí senátoři, poslanci a mecenáši konzervativních politických stran mají vždy dostatek finančních prostředků a pokaždé dokážou najít pokoutný způsob, jak se dostanou k interrupcím jejich milenky, manželky a dcery, je-li to potřeba

Seznamy konzervativních pokrytců, jejichž pokoutné aktivity se provalily, vydaly třeba v roce 2017 The New York Times, a stále se rozšiřují https://www.nytimes.com/2017/10/06/opinion/sunday/conservative-men-abortion-hypocrisy.html (6. 10. 2017). Jedna z nejlegračnějších kauz propukla u republikánského kandidáta do senátu. Bývalý hráč amerického fotbalu Herschel Walker chtěl zakázat všechny interrupce včetně případu znásilnění, incestu a ohrožení života matky. Jeho expřítelkyně však vystoupila s důkazy, že jí uhradil interrupci. https://denikn.cz/978563/v-kampani-do-kongresu-bojuje-proti-potratum-ted-byvala-pritelkyne-rekla-ze-ji-zaplatil-interrupci/ (4. 10. 2022).

131
Kdyby těmto lidem někdy šlo o vyřešení problému s chudobou, budou investovat energii a peníze přesně naopak, tj. do komplexně pojaté sexuální výchovy, finančně dostupných těhotenských testů a antikoncepce zdarma

Tento postoj přebírám od Lindy West, z jejího vystoupení v pořadu Daily Show Trevora Noaha a z knihy Shout Your Abortion (2018). https://www.youtube.com/watch?v=GP79UoP4WY8

131
Současné snahy o omezování přístupu k interrupcím lze chápat jako předsmrtný záškub patriarchální instituce, která ví, že pozbývá společenskou důležitost

https://wikijii.com/wiki/History_of_Christian_thought_on_abortion či https://legacy.blisty.cz/art/17540.html (1. 4. 2004) nebo https://denikreferendum.cz/clanek/33979-stary-zakon-rozlisuje-zivot-s-mnohem-vetsim-detailem-nezli-dominik-duka (7. 5. 2022) Nechci říct, že nutně ubývá věřících, nebo že věřící jsou jakýmisi občany druhé kategorie. Jen vliv církví na život věřících i nevěřících slábne. Jinak je tomu v Africe či Asii. Nicméně, například u polských katolíků se zjišťuje, že většina z nich vůbec nevěří základním dogmatům víry a katolictví je pro ně čistě formální záležitost; cosi, u čeho vědí, že by se tak měli vykazovat, ale prakticky tomu nevěří a nechovají se podle toho. (https://www.voxpot.cz/cirkev-v-polsku-po-skandalech-ztraci-sve-ovecky-krize-vsak-muze-byt-sanci-pro-jeji-obrodu/ (27. 2. 2 2023)

132
Chcete-li ještě jiný, náročnější myšlenkový experiment, zda lze interrupci považovat za legitimní etickou volbu, můžete se zamyslet nad paradoxem geniálního houslisty

Text dostupný zde: https://spot.colorado.edu/~heathwoo/Phil160,Fall02/thomson.htm). Později jej do 368stránkové knihy A Defense of Abortion rozšířil cambridgeský filosof David Boonin v roce 2002.

132
Tento argument v podobě 11stránkového eseje přednesla poprvé v roce 1971 etická filosofka Judith Jarvis Thompson

Paradox geniálního houslisty je druhem tzv. trolley problem, neboli tramvajového dilematu. Představuje situaci, kdy zatažením za výhybku na kolejích vždy rozjetým tramvajovým vozem zabijete nějaké lidi, musíte se tedy dopředu rozhodnout, čí život je hodnotnější. Problém má mnoho verzí a řešení, přičemž neexistují správné odpovědi, pouze různé osobní příklony k jistému řešení. Viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Tramvajové_dilema či https://simple.wikipedia.org/wiki/Trolley_problem

133
Ale jsem si vědom, že existuje řada subtilnějších metafyzických argumentů a že tajemství vzniku života nerozumí nikdo z nás

Shrnutí najdete např zde http://bioetika.cz/clanky/2003-4-prace.pdf Většina debat o interrupcích však není subtilní a útočí se při nich na emoce. Ze strany antiinterrupčních hnutí se mluví o „kultuře smrti“, „genocidě dětí“ a ukazují se záběry na zkrvavené plody. Ty přitom ve skutečnosti vypadají jinak: https://zena.aktualne.cz/zadna-zkrvavena-embrya-fotky-zachycuji-potracene-plody-v-ran/r~d4f68326537a11ed8980ac1f6b220ee8/ (24. 10. 2022). I slavný film Němý výkřik (1984) je dezinformačním podvrhem (https://www.csfd.cz/film/272153-the-silent-scream/recenze/). V roce 1985 prohlásil odborný panel svolaný na popud Planned Parenthood, předního amerického poskytovatele interrupcí, video za „zaplavené vědeckými, lékařskými a právními nepřesnostmi, zavádějícími prohlášeními a nadsázkou“. https://web.archive.org/web/20120717132514/http://www.plannedparenthood.org/files/PPFA/Facts_Speak_Louder_than_the_Silent_Scream_03-02.pdf
Mimořádná úroveň lhavosti – https://x.com/ClaireAccendit/status/1776210075146649807

133
Stejně tak vždy v dějinách dopadala vynucená plošná sterilizace jen na ženy

https://www.avcr.cz/cs/o-nas/aktuality/Nucene-sterilizace-se-tykaly-tisicu-zen-odskodneni-nedosahly (28. 06. 2018). Odhaduje se, že od začátku sedmdesátých let 20. století byly sterilizovány tisíce československých žen převážně romského původu. K nuceným sterilizacím docházelo i ve Spojených státech, Švýcarsku nebo Japonsku. Ve Švédsku bylo v letech 1933–1975 sterilizováno více než 60 000 žen.

133
Znemožnit ženám z rizikových skupin interrupci je iracionální, cílené a plošné poškozování obyvatelstva, vyloženě eugenika naruby

Natrefíme i na sofistické argumenty, že se třeba v Polsku nezvyšuje počet nezletilých matek nebo sebevražd mladistvých, což se porovnává s jinými postsocialistickými zeměmi východního bloku. Tímto má být dokázána neškodlivost omezení interrupcí. Polsko ovšem není zemí s velkými sociálními rozdíly – neexistují zde tak velké skupiny chudých a vyloučených, nejsou tu výrazné etnické menšiny, na něž tato omezení dopadají nejhůře. Funguje tu mnohem větší záchranná sociální síť, i v samotných rodinách, kdy se starší generace méně rozvádějí nebo se při nechtěném těhotenství častěji uzavírají manželství. Situace navíc není nijak přehledná, protože nemáme data o duševní pohodě obyvatelstva – v Polsku se psychické problémy řeší málo, takže o nich ani nevíme. Dětské psychology nahrazují ve školách kněží (věc v 21. století nevídaná a neuvěřitelně zpátečnická), kteří nemají kompetence, ani se jim nikdo moc nesvěřuje. Nejzákladnější argument je tento: vůbec nejde o statistická čísla, jestli určité ukazatele rostou více nebo méně oproti jiným zemím. Jde pouze o to, zda určitá omezení vedou k tomu, že jsou ženy zbytečně stavěny před dilema, jež by předtím řešit nemusely. Pakliže omezení vytvářejí problémy, kdy ženy zbytečně umírají, jsou špatná principiálně. Proto bylo správné heslo na demonstracích v Polsku: „Ani o jednu víc!“ (Ani jednej więcej!)

134
Ale říct jim „nemůžete to udělat vůbec za žádných okolností“, je totalitární extremismus

Nejpřísnější antiinterrupční zákony panovaly ve vymírajícím Rumunsku v 80. letech (viz film Christiana Mungiu 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny) a momentálně v KLDR, kde ženy zjevně rodit nechtějí, ale musí. Od roku 1993 tu jsou zakázány interrupce a od roku 2015 i antikoncepce.

134
Ale takhle aspoň vidíme, jak české porodnictví na nastávající rodičky nahlíží – jako na nezletilé dcery, které do své předporodní péče a porodu svého potomka nemají co mluvit

Česká ženská lobby zveřejnila otevřený dopis, ve kterém žádá revizi dokumentu České gynekologické a porodnické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně a veřejnou omluvu ženám. Své rozhořčení nad tímto přirovnáním zveřejnil také přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky Fakultní nemocnice Ostrava, senátor Ondřej Šimetka. https://zena.aktualne.cz/stavime-proti-sobe-zeny-a-lekare-v-cesku-chybi-poporodni-pec/r~e7781c16120411ec8a900cc47ab5f122/ (10. 9. 2021)
https://www.heroine.cz/zdravi/k-rodickam-se-v-cesku-chovame-jako-k-nemocnym-a-chybi-u-nas-nasledna-pece-rika-porodnik-simetka (13. 8. 2024)

134
„Těhotným matkám zakázal internet, aby ho neotravovaly se svými příšernými nápady“

https://www.extra.cz/radim-uzel-natvrdo-tehotnym-zakazat-internet-perverzite-vice-pohlavi-neustupovat (19. 1. 2021). Pro pořádek ještě zmiňme, že problémy se nevyhýbají ani jiným zemím; Japonsko patří k zemím s nejnižší úrovní genderové rovnosti, viz čísla z článku (https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-japonsko-pobouril-letak-s-ponizujicimi-radami-rodickam-234801, 29. 7. 2023) Ještě v roce 2023 zde barevný leták s kreslenými obrázky poskytoval nastávajícím rodičkám například rady, jaké chování muži „nemají rádi“. Řadí se mezi něj „zaneprázdněnost péčí o dítě, nedělání domácích prací nebo bezdůvodná frustrace“. Budoucí rodičky také dostávaly doporučení, aby manželům každý den připravovaly oběd, děkovaly za provedení základních domácích prací včetně umývání nádobí, vyměňování plen nebo držení dítěte, a vždy se usmívaly.

135
Není ale nevyhnutelný a zdá se, že v evropských dějinách patriarchát posílil v neolitu a pak až někdy v 16. století

Více o tom v kapitolách 14 a 16. Doporučuji rovněž knihy antropologů Davida Graebera a Davida Wengrowa Úsvit všeho: Nová historie lidstva (orig. 2021, česky 2024), dále od Silvie Federici: Caliban and the Witch (2004); Kinship and Gender: An Introduction (první vydání 1997, poslední revidované 2018) od Lindy Stone a The Patriarchs: The Origins of Inequality (2023) od Angely Saini. Všechny tyto knihy kritizují zjednodušující narativy evoluční biologie o tom, že „muži jsou agresivní dominantní samci“ a nabízejí věrohodnější a plastičtější vysvětlení. Popisují i různé zlomy v dějinách, kdy bylo rovnostářštější uspořádání společnosti svázáno patriarchálním autoritářstvím.

137
„Muži to mají dnes těžké“

Jedním z nepříliš povedených argumentů na téma údajného mužského znevýhodnění je to, že jsou muži více odsuzováni k odnětí svobody a že za stejné činy dostávají tvrdší tresty, zatímco ženám je trest často zkracován a podmínky v ženských věznicích jsou méně tvrdé. Jednak – problém je v tom, že muži opravdu páchají mnohem více trestné činnosti a automaticky se na ně nahlíží jako na podezřelejší a nebezpečnější, čistě na základě statistické pravděpodobnosti. Dále jsou častěji recidivisty, a proto dostávají i tvrdší tresty. Ženy odsuzované za násilné trestné činy mnohem častěji jednají v sebeobraně (a to nejčastěji proti domácímu/partnerskému násilí ze strany mužů). V Kanadě je takových žen přes 65 % a je pravděpodobné, že jinde budou čísla podobná (https://www.american.edu/cas/news/domestic-violence-and-self-defense-what-happens-when-women-fight-back.cfm). Ženy dostávají podmíněné tresty nebo kratší tresty proto, že se primárně starají o děti a velmi často je chrání před násilím ze strany svého partnera. Tuto logiku nemůžeme nazývat feministickou a nejde o žádný důkaz systémového zvýhodnění žen. Vše se odehrává v rámci patriarchální logiky, kdy je na muže nahlíženo jako na násilnější a nebezpečnější a na ženy jako křehčí a pečovatelky. Toto je ale tradiční vidění světa. Muži jsou ostatně odsuzování k vyšším trestům především mužskými soudci. Mluvit o jakékoli formě „feministického státu“ nebo „gynokracii“ apod. je zavádějící a paranoidní. Feminismus si všímá, že ženy jsou mnohem častěji oběťmi domácího násilí a vražd ze strany partnerů, a vidí v tom systémový problém. Není ale nic feministického na tom požadovat za stejné činy tvrdší tresty pro muže. Tvrdší tresty pro muže jsou jádrem patriarchálního systému. Muži si tento bič na sebe upletli sami, s podporou žen, které jsou „strážkyněmi patriarchátu“.

137
Muži rozpoutali většinu válek v dějinách

Kdykoli někdo uvádí příklad jakýchkoli panovnic či političek, které vedly v dějinách války (https://qz.com/967895/throughout-history-women-rulers-were-more-likely-to-wage-war-than-men), zapomíná na to, že šlo o osamocené ženy obklopené mužskými rádci, aristokraty a vojenskými veliteli. Tyto války navíc vedly proti jiným mužským vůdcům; ty nejbojovnější byly vdané a ovlivňované svými manžely – právě to máme statisticky podchyceno. Vzorky vládců a vládkyň jsou také výrazně odlišně velké. Chování těchto vládkyň bylo nastaveno tak, aby se projevovaly „mužsky“ – v duchu dobývání, upevňování moci a projevování tvrdosti. I ony byly plnou součástí patriarchálního řádu, žádnou deviací či alternativou. Nesmíme nikdy ustrnout v debatě o jednotlivcích, jde o klasické argumentační omyly, tzv. cherry picking a tokenismus. (https://www.e-ir.info/2013/03/28/would-more-female-leadership-lead-to-less-conflict/, 28. 3. 2013) Podstatné je, co z nás dělají určité role. Ženy ale obecně v průzkumech veřejného mínění méně podporují války (v USA to platí od války ve Vietnamu až po Afghánistán a Irák.) Lze uvést i známý paradox: ve feudálním systému bylo pro ženy aristokratického původu snadnější dostat se k moci i na nejvyšší příčky (čistě na základě zákonů o pokrevní linii), než to bylo možné pozorovat po zavedení demokratických voleb, protože ve zdánlivě svobodné volbě hrají větší roli předsudky. Tento fakt ale zároveň není užitečným argumentem pro nic dalšího.

138
Dostalo se mi příležitosti číst na internetu v jedné diskusi tento nadutý příspěvek zjevně ovlivněný rétorikou současného populárního psychologa Jordana Petersona

Nejznámější je asi tento sebedojímavě plačtivý výstup: https://www.youtube.com/shorts/knq-Ld5pk7U

140
Zlatokopek je reálně minimum a jak napsala novinářka Silvie Lauder

Citát jsem zaznamenal prvně na Facebooku a je v přepracované formě k nalezení i v knize V pasti pohlaví (2023).

141
Ostatně panuje i shoda demografických statistiků, že většinu ekonomických a ekologických problémů vyřeší vzdělávání dívek

Základní dvě knihy k tomuto – Hans Rosling, Anna Rönnlund Rosling, Ola Rosling: Faktomluva: Deset důvodů, proč se mýlíme v pohledu na svět – a proč jsou věci lepší, než vypadají (Jan Melville Publishing, 2018). Richard Wilkinson, Kate Pickett: Rovnováha. Proč je rovnost výhodná pro každého (Grimmus, 2013, orig. 2010).

141
To ale vyžaduje globálně zvrátit upřednostňování mužů a chlapců a dorovnat šance žen a dívek

V tuto chvíli začínají v západní společnosti opět převládat hlasy, že znevýhodnění jsou ve vzdělávání chlapci a mladí muži a volá se po pomoci, „aby nezaostávali za dívkami“. (Viz zpětně kapitoly 9 a 10). Tato kniha nemá ambici nabídnout jednoduché řešení. V jiných státech než zemích „bohatého Severu“ a západních liberálních demokraciích, což je většina zemí na světě, jsou jasně znevýhodněny ženy a dívky. V našich podmínkách jde o jiné problémy, které ale nevyřeší genderová segregace nebo větší koncentrace na výsledky chlapců a mladých mužů, jak bývá občas navrhováno. Vyřeší to naopak ještě výrazněji bezpředsudečná výchova a setření dosavadních (často nevědomě činěných) rozdílů v přístupu k chlapcům a dívkám. Téma je každopádně otevřeno podrobné veřejné debatě.

141
V knihách Jordana Petersona o nich není ani řádka, jelikož mu zcela uniká podstata problému

Asi nejzábavnější a nejpřesnější rozbor Petersonových inkonzistencí a slovních triků předvedla filosofická youtuberka ContraPoints v tomto 28minutovém videu: https://www.youtube.com/watch?v=4LqZdkkBDas, případně Magic Skeptic alias Dara McGrath ve 43minutovém videu zde: https://www.youtube.com/watchv=3nmmKoBdORo.
Velice podrobný rozbor rozkladu Petersonovy osobnosti provádí tento esej jeho zklamaných bývalých příznivců: https://unherd.com/newsroom/david-fuller-what-happened-to-jordan-peterson/ (1. 8. 2022) Tato kniha bohužel přichází v době, kdy se z Jordana Petersona stala karikatura, nicméně tato kapitola byla psána dříve a věnuje se pouze jeho starším textům, nikoli vyšinuté poslední éře, kdy se zesměšňuje na platformě Daily Wire a působí jako padouch z bondovek. Mnohé následující poznámky v této kapitole referují o dalších Petersonových tezích, kdy ukazují, že jím užívaný diskurs nemá náležitě pevnou filosofickou oporu a jde spíše o mystický šamanismus než skutečné kritické myšlení.

143
Jak v roce 2009 popisoval sociolog, právník a odborník na srovnávání civilizací, profesor Jaroslav Krejčí

Ženy ve spektru civilizací. K proměnám postavení žen ve vývoji lidské společnosti. (Sociologické nakladatelství, 2009).

144
Nedovoluje se jim, aby mluvily, mají se podřizovat, jak to říká zákon

Ano, v Listu Galatským zase Pavel píše, že „Nejde už o to, kdo je Žid nebo Řek, otrok nebo svobodný, muž nebo žena – všichni jste jedno v Kristu Ježíši“ (3:28). Pavel učil i vzájemnou podřízenost mužů a žen v manželství https://www.christianitytoday.com/ct/2024/may-web-only/paul-taught-mutual-submission-ephesians-wayne-grudem.html (7. 5. 2024) Co ale všechny nezadané ženy, a co vdané ženy mimo sféru manželství – jaká práva a možnosti měly?

144
Na církevní tradici a život běžných věřících to celkově nemá žádný vliv

Jedná se o postavy jako Judit, Dalila nebo Lilith: „Na počátku, dříve než byla stvořena Eva, byla stvořena Lilith, což byla první žena vytvořená s Adamem ve stejný okamžik. Tento první pár si byl roven ve všech směrech, jak si to přál Stvořitel. Problém nastal záhy, neboť Lilith byla velmi schopná, kdežto Adam byl naopak dosti omezený a hádali se tedy neustále, kdo z nich bude ,mít navrch‘. A jelikož se ani jeden z nich nechtěl podřídit, Lilith se tento ráj přestal zdát pravým rájem a roztáhla křídla a uletěla daleko pryč od tohoto falešného ráje. Adam po ní pátral, ale marně“ (https://www.rovne-prilezitosti.cz/clanky/clanek-1.html); citováno dle: Jacqueline Kelen: Ženy z Bible (Brno: Books, 1999). Pro přehled se hodí i kniha Jana Fingerlanda: Hebrejky – Biblické matky, démonky, královny i milenky (Pražské příběhy 2022). Zde se objevuje i postřeh: „Postava Máří Magdaleny by možná měla být čtena v kontextu Starého zákona. Ten se silnými a nezávislými ženami jen hemží, od Sáry až po královnu Ester. Takové postavy v Novém zákoně téměř nenajdeme a evangelia jsou v tomto smyslu spíše součástí řecké, a nikoli hebrejské literatury. Evangelia byla ostatně sepsána řecky pro řeckojazyčné publikum, s jinými představami o ženách, cudnosti i svatosti.“, s. 286.

145
Mohli bychom říci, že dějiny čehokoli jsou dějinami velkých mužů, v angličtině se k tomu dokonce používá i slovní hříčka his-story (jeho příběh), který by měl být postupně doplňován her-story (jejím příběhem)

Nikdy jsem ale nenatrefil na vážně míněnou iniciativu, že by se všechna slova obsahující kořen „he“, „his“, „him“ nebo „man“ měla povinně nahrazovat „she“, „her“ nebo „woman“. Nedává to ani praktický ani lingvistický smysl. Objevují se pouze slovní hříčky, doplňování a vyvažování, ne vymazávání a nahrazování mužů z dějin či jazyka.

145
Filosof a historik Mirek Vodrážka to ve své knize Decivilizace popisuje takto

Mirek Vodrážka. Smích thrácké služky a slzy paní Jaspersové. Feministická skica studniční filosofie. In Decivilizace, s. 173–199. (napsáno 2003, vydáno 2007)

146
Až fenomenolog Emmanuel Levinas přichází ve 20. století s tím, že muž musí radikálně promyslet „zvláštnost vztahu k ženskému“ a „setkávat se s druhým tváří v tvář“ a neredukovat ho jen na dvojníka sebe samého

Emmanuel Levinas: Totalita a nekonečno. orig. 1961, česky 1997. Samotného Levinase ze 40. let ale de Beauvoir kritizuje v úvodní kapitole Druhého pohlaví. Je pravděpodobné, že Levinas její kritiku přijal a svou filosofickou koncepci v pozdější citované knize přepracoval.

146
Podle Levinase nás to zavazuje k etickému jednání s ostatními

Hodí se uvést i příklad českého filosofa Milana Machovce, jenž v roce 1983, za hluboké totality, napsal ve své knize Filosofie tváří v tvář zániku: „Muž, po dlouhá tisíciletí v prvotní společnosti vykonávající spíše úkony druhotné, ochránce rodu na okraji biotopu, z používání zbraní vytvořil nejen princip techniky a politiky jako své kompetentní sféry (to by samo o sobě nevadilo), ale prohlásil scestně tento původně očividně pomocný svět ,za pravý‘, nadřazený, jedině plnohodnotně lidský, zatímco prapůvodní centrum – svět ženy a rodiny prohlásil za cosi druhotného a méněcenného. Žena se stala ,pouhou‘ udržovatelkou rodu, pouhou ,pomocnicí podobnou člověku‘- již tím byl znehodnocen i pojem lidského rodu samého a byla navozena cesta, jejíž tragické důsledky dozrály až dnes. ,Mužská civilizace‘- již proto, že stála na této generální lži a podvodu, na záměně prostředku a cíle – nikdy nemohla utvořit opravdu účinně fungující všelidskou morálku a provždy se zmítala mezi tou či onou jednostranností a sebeklamem mužů subjektivně nejpoctivějších.“

147
Alespoň takto se k tomu staví moderní teorie diskursu, tedy toho, o čem se vůbec lze bavit

Současná teorie diskursu vycházející zejména z díla filosofa a historika Michela Foucaulta. Podstatné jsou přitom jeho knihy Slova a věci (orig. 1966), Myšlení vnějšku (1966), Archeologie vědění (1969) a Diskurs, autor, genealogie (1969). Všechny vyšly i v češtině a slovenštině.

148
K jedné vlastnosti se navíc ihned přiřazují další podle principu „živoucích metafor“

George Lakoff a Mark Johnson: Metafory, kterými žijeme (orig. 1980, česky 2002, Host). Pojetí těchto autorů je složitější – snaží se dokázat, že metafory jsou svým způsobem doslovné a vycházejí z naší tělesnosti (plné ruce práce), prostorové orientace (ponížit-povýšit) a vnitřního prožívání (good feeling). Nicméně ve výsledku už mnohé jazykové spoje a významy nejsou ukotvené ve fyzické realitě.

148
Jak nahodile a pošetile pak vyznívá učení zmiňovaného Jordana Petersona o tom, že muži představují řád a ženy chaos

Jedním ze zdrojů mu je starořecký filosof a matematik Pythagoras. Jeho citát najdeme v úvodu Druhého pohlaví od Simone de Beauvoir: „Je tu dobrý princip, který vytvořil řád, světlo a muže, a zlý princip, který vytvořil chaos, temnotu a ženu.“

150
Můžeme chápat různé prapůvodní touhy členit nerozlišené chaotické „reálno“ podle nějakého symbolického řádu (jazyka)

Pro bližší dělení registrů skutečnosti na reálno, imaginárno a symbolično viz práce psychoanalytika Jacquese Lacana: Imaginárno a symbolično = Imaginaire et symbolique (Academia 2016. orig. 1949 a 1953). Stručně vysvětleno zde: http://cinepur.cz/article.php?article=934 (autorka hesla filmová teoretička Petra Hanáková) a zde: https://sok.bz/clanky/2008/michael-hauser-strucny-slovnik-nekolika-lacanovsko-zizkovskych-pojmu (autor hesel filosof Michal Hauser).

151
Peterson sám to navíc dovádí do absurdity, když mluví o metafyzickém zlu, jemuž propadly totality 20. století, jako o ztrátě absolutních hodnot

Tento odstavec přebírám z recenze Petersonovy knihy Mapy smyslu od teologa a etika Petra Viziny: https://magazin.aktualne.cz/kultura/jordan-peterson-mapy-smyslu-recenze/r~4d009dfc044711ee8980ac1f6b220ee8/ (6. 6. 2023) V textu se objevuje i tato podnětná poznámka: „O lidech, kteří se odváží zpochybňovat hierarchický řád světa, tedy o progresivistech a levičácích, jak je Peterson často nazývá, se v Mapách smyslu vyjadřuje jako o osobách ,degenerovaných‘ nebo ,zkažených‘. Že zrovna znalec a kritik totalit 20. století používá jazyk třetí (nacistické) říše, patří k ambivalencím a ironiím jeho obsáhlého díla. Když píše o ,absolutně platných morálních hodnotách‘ jako obraně proti relativismu, prakticky vylučuje postřeh, že věci a děje lze nahlížet z více perspektiv a stran.“

151
Jordanu Petersonovi by nesmírně prospělo mluvit neblábolivě a číst si nějaké skutečné psychology, u nichž by se naučil se rozlišovat mezi archetypy a stereotypy

Zjednodušeně řečeno: umělec používá archetypy, řemeslník používá „stock characters“ a kýčař používá stereotypy.
Různé zdroje a rozlišení najdete zde: https://ografologii.blogspot.com/2010/01/klise-archetyp.htmlhttps://www.youtube.com/watch?v=V97PeZBCGgo či https://en.wikipedia.org/wiki/Stock_character

152
Profesorka psychologie Susan Basow popsala ve své knize z 80. let 20. století soubory genderových stereotypů velmi přesně

Susan A. Basow: Gender Stereotypes; Traditions and Alternatives, 1986.

152
Podobný seznam sestavil i švédský psycholog Hartmut Karsten o zhruba dvacet let později, dovolím si z nich udělat smíšený výtah

Hartmut Karsten: Ženy – muži: Genderové role, jejich původ a vývoj. Praha: Portál 2006.

153
Naopak učitelky na základních a středních školách mluví velmi názorně a jasně

O tom, jak dělení povolání nevychází z žádných přirozených vlastností, pojednává kapitola 14. I z pasáže v této kapitole jasně vyplývá, že třeba povolání kněží je omezeno na muže pomocí utlačování žen. Povšimněte si i silně genderovaného jazyka u výrazu „mateřská školka“ – jako by učitelky zde byly zároveň náhradními matkami dětí.

154
O překroucenosti daného pojmu více v poznámce

Představme si kočku neprodyšně uzavřenou v neprůhledné krabici. V krabici je také umístěn přístroj obsahující radioaktivní nuklid a nádoba s jedovatým plynem. Pokus je navržen tak, že po jedné hodině je 50% pravděpodobnost, že se nuklid rozložil. Pokud přístroj detekuje rozpad nuklidu, uvolní plyn, který otráví kočku. Podle principů kvantové mechaniky se nuklid, který není pozorován, nachází v superpozici stavu „rozloženého nuklidu“ a stavu „nerozloženého nuklidu“ (existuje v obou stavech zároveň). Z toho vyplývá, že i celá soustava by se měla nacházet v superpozici stavů rozpadlý nuklid, mrtvá kočka, a nerozpadlý nuklid, živá kočka. Avšak pokud krabici otevřeme, uvidíme pouze jeden z těchto stavů, kočka rozhodně nemůže být „zároveň živá i mrtvá“. Fyzik Erwin Schrödinger, jenž tento paradox formuloval v roce 1935, samozřejmě nikdy nezamýšlel tento pokus realizovat, aby zjistil, zda se kočka opravdu nachází v tomto polomrtvém/položivém stavu. Namísto toho konstatoval, že teorie kvantové mechaniky je nekompletní a neodpovídá v tomto znění skutečnosti. Kočka musí být buď živá, nebo mrtvá (neexistuje žádný stav mezi životem a smrtí) a stejné pravidlo (dovozuje Schrödinger) musí platit i pro radioaktivní nuklid. Musí být buď rozložený, nebo ne. (https://cs.wikipedia.org/wiki/Schr%C3%B6dingerova_ko%C4%8Dka). V populárním diskursu se často používá výraz tak, že platí oba stavy zároveň, což popírá to, co se slavný vědec snažil vyvrátit. Dopouštím se toho vědomě i v této kapitole, protože žádný jiný pojem není po ruce a memů se „Schrödingerovým mužem“ existují již desítky.

158
Tato kniha by měla přispět k tomu, abychom podobné magory, šílence a blby (medicínsky zkráceně „mašíbly“) dokázali rozpoznat a jasně je takto veřejně pojmenovávali

psychiatr Vladimír Borecký pojem „mašíbl“ rozpracovává ve více knihách, především v Zrcadle obzvláštního (1999). Dobová recenze zde: https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/1999/cislo-9/nesmirne-jsou-lany-ceskeho-masiblu.html Současná psychiatrie tyto lidi neléčí ani je nechce na základě jejich přebujelé a ujeté kreativity nikam zavírat; považuje je spíše za ozvláštnění společnosti. Problém dnešního světa je, že zatímco dříve žili na okraji společnosti, dnes je jim dopřáváno sluchu jako jednomu z legitimních hlasů.

0
Udržovat mocenskou převahu mužů nad ženami dál nelze

Nemám na mysli jen to, že ženy jsou s dnešními střelnými zbraněmi zhruba stejně nebezpečné jako muži. Mluvíme i o povaze dnešních válek, které probíhají pomocí supermoderních stíhacích letounů, dronů a kybernetických útoků a nade všemi visí hrozba jaderné války. V žádné z těchto oblastí nehraje roli fyzická síla nebo odolnost. Bezmocní jsme všichni úplně stejně. Naopak pseudoargumentem je, že není možné podporovat práva žen a zároveň podporovat omezování střelných zbraní. Toto podpásové tvrzení používají lidé z řad amerických republikánů a konzervativců, kteří tím směšují dva zcela odlišné problémy. Jádrem sporu o omezení není zabránit všem lidem (mužům i ženám bez rozdílu) pořídit si jakékoli zbraně. Restrikce se ale mají týkat zavedení kvalitnějších psychologických testů a posudků o způsobilosti vlastnit zbraň, a dále omezení typů zbraní, jež si lze běžně koupit. Existuje totiž rozdíl mezi obranou pistolí nebo revolverem, které mohou vystřelit jednotlivě většinou šest až osm ran, a mezi masovým útokem poloautomatickými a automatickými zbraněmi, jež mohou vypálit na jedno stisknutí desítky střel za minutu či několik za sekundu. Americká ústava, v níž stojí pasáž o právu nosit zbraň, vznikala v době, kdy střelné zbraně mohly vystřelit obvykle jenom jednou a opětovné nabití trvalo značnou dobu. Situace je dnes natolik odlišná, že je zavádějící odvolávat se na historický dokument. Zákaz automatických a poloautomatických zbraní jasně snižuje možnost zabít více lidí, a statistiky nám jasně říkají, že z 98 % jsou oněmi „mass shooters“ muži. (viz článek: https://www.npr.org/2021/03/27/981803154/why-nearly-all-mass-shooters-are-men, 27. 3. 2021) Ostatně, kde jsou ty tisíce či miliony žen, co si v kabelce nebo batohu nosí poloautomatickou útočnou pušku?

0
Více o mýtu „rytíře zachránce“ ještě v dovětku pod čarou

Oblíbeným útokem a domnělým triumfem antifeministů bývá: „Vy byste jako muž neochránil svou partnerku před jiným mužem? Chcete tvrdit, že ani tady neuznáváte tradiční rozdělení rolí?“ Na to se dá odpovědět strukturovaně. 1) Pokud bude více mužů feministů, budou méně útočit na ženy. Čili problém je ve vás, antifeministech. Udělejte si pořádek v sobě. Být pouhým gentlemanem nestačí – starodávní gentlemani běžně bičovali černošské otrokyně. Vždy se to děje z pozice nadřazenosti, kdy druhou lidskou bytost neuznáváte za stejně hodnotnou. Spousta gentlemanů za zavřenými dveřmi své družky bila. 2) Většinu konfliktů v liberální společnosti vyřešíte verbálně a vůči jednomu muži se žena může ozvat dostatečně rázně sama. 3) Málokterý muž si troufne na dvě ženy či ještě větší množství. Velkou ochranou je již teď „duchovní sesterství“ či „neviditelná síť žen“, ochota jedné ženy pomoci ve veřejném prostoru druhé. (Názorným příkladem budiž toto twitterové vlákno: https://twitter.com/martinkap/status/1644218630576414721, 7. 4. 2023) Většina žen se totiž nepohybuje celý den v doprovodu svého partnera. A lesby na mužského partnera nemohou spoléhat vůbec. Veškeré mluvení o ochraně souvisí primárně s omezováním pohybu žen. Ven buď vůbec, nebo jenom s doprovodem. 4) Žena se střelnou zbraní nebo paralyzérem je mnohem nebezpečnější než neozbrojený partner, přičemž těch neozbrojených je většina. 5) Jistě se vyskytnou situace, kdy existuje přímé ohrožení ženy nějakým mužem, které může vyřešit svým zásahem jiný muž. Ale zkuste zapátrat v paměti, zda jste něco takového zažili či dokonce sami udělali, nebo zda znáte jakoukoli rodinnou historku, kdy nějaký váš mužský příbuzný ochránil fyzicky nějakou ženu před akutním nebezpečím. Pokud nežijete v extrémně nebezpečném prostředí, jsou takové situace zcela výjimečné. 6) Většinu zásadního ohrožení na své partnerky beztak přitahují sami muži tím, že se živí nepoctivou činností a jde po nich mstivá konkurence. 7) Ochrana je obecně princip partnerství či hlubšího vztahu mezi kýmkoli, mužem a ženou, ženou a ženou, mužem a mužem, starší sestrou a mladším bratrem, matkou a synem atd. Přestaňte se pořád vidět jako jedineční rytíři na bílém koni. Mužská ochranitelská role není ničím výjimečná a není základem „mužské přirozenosti“. Každá ochrana kohokoli kýmkoli vyplývá jen z konkrétní situace.