Velmi
pozdni.cz

Kniha 2 02 Datový horor

Kapitoly

Vše Kapitoly

09. Nerovnost mezi muži a ženami začíná u počtu záchodů

09. Nerovnost mezi muži a ženami začíná u počtu záchodů
16
Nemá ani příliš smysl hledat protiváhy mužského znevýhodnění

Existuje 332stránková kniha Druhotný sexismus jihoafrického filosofa Davida Benatara zaměřená na diskriminaci mužů, která velmi zdlouhavě líčí pouhých šest problémů (oproti desítkám zmíněným jen v této kapitole). Všechny Benatarovy námitky jsou v této knize v různých kapitolách (neadresně, nicméně konkrétně) probrány a některé i vyvráceny. Základním problémem Benatarovy knihy je, že se vlamuje do otevřených dveří a řeší to, co feministické texty řešily dávno předtím a pouze on to ignoruje. Je pozoruhodné, že byl za totéž kritizován již v roce 2006, kdy vydal první článek na toto téma a za osm let psaní knihy se mu podařilo tuto kritiku ignorovat dále a už vůbec nezaznamenal proměnu dobové atmosféry a diskurzu. Jím uváděné příklady převážně ze 70. až 90. let se z perspektivy roku 2022 jeví již extrémně zastarale. Benatarova kniha je upřímnou, ale poměrně neinformovanou snahou vysvětlovat něco, co už bylo dávno vysvětleno lépe jinde. Feminismus problémy přijímá a uvědomuje si, kde přesně se s muži nakládá nerovnoprávně. Není od věci připomenout, že knihu do češtiny přeložil český hrdý šovinista Josef Hausmann (kvalita překladu není uspokojivá) a vybavil ji předmluvou, která je velmi nechápavá vůči pozici samotného Benatara, jenž se označuje za feministu, což překladatel opomíjí. Celé čtení knihy v češtině je pak tímto dvojitě zdeformováno.

17
Žen je překvapivě více

The Unequal Burden of War: The Effect of Armed Conflict on the Gender Gap in Life Expectancy. Thomas Plümper, Eric Neumayer (2006) https://www.jstor.org/stable/3877825 či https://www.cambridge.org/core/journals/international-organization/article/abs/unequal-burden-of-war-the-effect-of-armed-conflict-on-the-gender-gap-in-life-expectancy/24F105AFCFC3F6DF7DEF51E0EFD7DF1F. Dále materiál Amnesty International: https://www.amnesty.ie/wp-content/uploads/2016/05/SVAW-Casualties-of-War-womens-bodies-womens-lives.pdf (2004) a materiál Spojených národů: https://www.un.org/press/en/2003/sc7908.doc.htm. Počítání mrtvých ve válečných konfliktech je komplikované, základní rozdělení platí, že více mužů umírá v přímých ozbrojených konfliktech, a ženy více na následky války (bombardování, podvýživu apod.)

17
Takže cca 80 % pacientů dětských oddělení tvoří chlapci

Angela Saini, Od přírody podřadné. s. 46. (česky 2018, nakl. Academia)

18
Jak si to občas někdo mylně vykládá

Je příznačné, že slova homicida a femicida nezná textový editor Word. Jednou z akcí, které tato kniha má vyvolat, je zařazení těchto pojmů do standardního slovníku.

18
Tyto vraždy z vášně, pomsty, „ze cti“ a z pocitů ponížení se v Česku týkají možná až 60–70 zavražděných žen ročně, v Maďarsku, jež má nižší počet obyvatel, kolem 70–80

https://www.heroine.cz/spolecnost/3004-femicida-vrazdy-zen-jejich-partnery-nejsou-nahodne-zlociny-z-vasne-ale-systemovy-problem (9. 9. 2020) a https://www.heroine.cz/psanicko/10410-vztahy-ktere-konci-vrazdou-femicide-by-se-dalo-zabranit-obeti-ale-system-nechrani (11. 10. 2022). Počet vražd meziročně kolísá. Problém je, že policie na femicidu neeviduje oficiální statistiky. Nově za femicidu (cílenou vraždu, nikoli úmrtí v důsledku domácího násilí) považuje policie 195 případů za 20 let – to je však výrazně podhodnocené. Případy, které definici naplňují, dohledávají často sociální organizace ručně. Odhady se pohybují kolem 15-40 případů ročně. Vychází se i z extrapolací a porovnávání s ostatními zeměmi. Většina vražd u nás se v policejních statikách řadí pod kolonku „motivováno osobními vztahy“. Za rok 2019 jich bylo 74 z celkových 143. Z dat OSN pro Českou republiku (https://dataunodc.un.org/data/homicide/Homicide%20rate%20by%20sex) víme, že ženy u nás tvoří zhruba polovinu obětí vražd, tedy za loňský rok někde okolo sedmdesáti. Nakolik se tyto dvě množiny protínají, můžeme jen spekulovat, ale nejspíš výrazně. Už jen proto, že drtivou většinu pachatelů vražd, okolo 90 %, tvoří muži. Data přitom existují. Podle článku v Časopise pro právní vědu a praxi https://journals.muni.cz/cpvp/article/view/12661 se ročně stane okolo dvaceti vražd, kdy je obětí vraha manželka, družka nebo bývalá manželka. V tomto počtu nejsou uvedeny vraždy, kdy muž zabil svou přítelkyni, se kterou nesdílel společnou domácnost, ani případy, kdy žena pokus o vraždu přežila; skutečné číslo femicidy bude tedy ještě výrazně vyšší; musí se nacházet mezi těmito dvěma póly – 20 a 70. Poslední odhady pro Česko v roce 2023 bylo 30 případů - https://twitter.com/pavelhoudek/status/1728151425329275372. Obecně nejvíce zamíchávají statistikou případy, kdy původní páry už nežijí spolu a nešlo o manžele, proto odhady kolísají v násobcích.

19
Ještě v roce 2002 zastávaly ženy ve sféře angloamerického byznysu jenom 10 % ve správních radách a pouhá 3 % výkonných ředitelských pozic

Aurora Manning: Managing Gender Capital. Interní dokument British American Tobacco 2002, citováno též zde: https://link.springer.com/chapter/10.1057/9780230522435_9

20
Přesto dodnes panují předsudky, že „ženy nejsou dobré na byznys“

Annabelle Williams: Why Women Are Poorer Than Men. (s. 69-71, vydáno 2020)

22
A nižší daně znamenají vyšší zisky pro ty, kteří jsou již na horních příčkách příjmového žebříčku – většinou muže

Kristen R. Ghodsee: Proč mají ženy za socialismu lepší sex. A další argumenty pro ekonomickou nezávislost. (Host, 2020) Pod provokativním názvem se ukrývá seriózní historická a sociologická analýza, jejíž některé poznatky budou uplatněny ještě v předposlední kapitole této knihy.

22
A existuje řada dalších motivací, proč děláme, co děláme, například pocit povinnosti nebo empatie, se kterými ekonomická teorie vůbec nepočítá

https://www.e15.cz/rozhovory/kdo-vari-ekonomum-prace-zen-v-domacnosti-patri-do-hdp-rika-novinarka-katrine-marcalova-1385246 (Kristina Veinbender, 13. 11, 2021) Marçal přímo navrhuje: „První vědkyní, která začala mluvit o tom, že by to šlo, byla zakladatelka feministické ekonomie Marilyn Waring. Usilovala o to už v 80. letech minulého století. Jsou různé způsoby, jak neplacenou práci započítat do hrubého domácího produktu. Výpočet může například vycházet z času, který lidé touto prací stráví, a aktuální tržní hodnoty této práce. K tomu by ovšem byla třeba politická vůle, která ovšem chybí.“ Nejslavnější knihou Waring je If Women Counted (1988, 386 s.). Filmová verze je zdarma dostupná zde: https://www.nfb.ca/film/whos_counting/ Tato kniha netvrdí, že ženská domácí práce se má započítávat do HDP, a že se tím změní celá společnost. Uvádí tuto ideu pouze k zamyšlení, abychom viděli, jak obří ekonomický dopad tato práce má.

23
Tyto údaje nezahrnují nakupování a péči o děti, na níž se muži rovněž podílejí méně

Deborah Cameron, Mýtus o Marsu a Venuši, 2012, s. 232.

25
A to přestože kvóty zdaleka nebyly zavedeny všude, nikde nepřesahují více než 40 % pouze na kandidátkách

Nalezneme strany, jež mají zastoupení mužů a žen na kandidátkách 1:1, ale to je vnitrostranické rozhodnutí, nikoli počet vynucený ze zákona.

25
Nemá smysl říkat, že „ženy vládnou doma“, což samo o sobě není tak úplně pravda, pokud čteme studie o tom, kdo doma spravuje finance

Různorodé pohledy skýtají např. tyto zdroje: https://www.theatlantic.com/family/archive/2019/05/breadwinning-wives-gender-inequality/589237/ (12. 5. 2019) nebo https://www.oecd.org/gender/Gender-Budgeting-in-OECD-countries.pdf (zde zjistíme, že Česko je na tom v rámci zemí OECD velmi špatně) a https://hbr.org/2009/09/the-female-economy.

27
50. léta v USA jsou dnes považována za období ekonomického vzestupu, ale též kulturního úpadku, „mcdonaldizaci společnosti“

George Ritzer: Mcdonaldizace společnosti (orig. 1993, česky 1996). Pro rychlou představu, jak hluboce zasahuje masová výroba a rychlo-uspokojování potřeb do struktury společnosti, pojednávají tato dvě encyklopedická hesla: https://cs.wikipedia.org/wiki/Mcdonaldizace a https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Spole%C4%8Dnost_mcdonaldizovan%C3%A1_(PSpol)

27
To podnítilo psycholožku Betty Friedan napsat knihu The Feminine Mystique (1963), jež s více než jedním milionem prodaných výtisků měla za následek vzedmutí druhé vlny feminismu v 60. letech

Pokud chcete představu o kulturní atmosféře oné doby, doporučuji filmy jako Pleasantville Městečko zázraků (1998), Hodiny a Daleko do nebe (oboje 2002) či Nouzový východ (2008). Popkulturní reflexi provedenou se silnou fantaskní stylizaci přestavují film Střihoruký Edward (1990) nebo seriál WandaVision (2021).

27
Medicínská kontrola způsobila pacifikaci velkého potenciálu nespokojených žen

Citováno dle knihy Libora Oates-Indruchová: Tvrdošíjnost myšlenky. Od feministické kriminologie k teorii genderu, Praha 2011, kapitola Sociální kontrola a vztah mezi pohlavími od Gerlindy Šmausové, s. 124 s odvoláním na práce autorů a autorek: I. Voght, Catherine Kohler-Riessmann, U. Rodel, T. Guldimann ze 70. a 80. let.

28
Která hledá cestu, na koho populisticky hodit vinu

http://news.bbc.co.uk/2/hi/uk_news/197963.stm (21. 11. 1998). Kromě samoživitelek to mohou být kteříkoli „parazité“ a „nepřizpůsobiví“, přestože většinou za špatný stav veřejných financí násobně více můžou korupce ve veřejných zakázkách a převádění kapitálu do daňových rájů. Tzv. zneužívání sociálních dávek v Česku přitom není ekonomický problém, přinejmenším ho nelze ani přesně vyčíslit. Viz články https://zpravy.tiscali.cz/zneuzivani-davek-v-cesku-zanedbatelne-navzdory-tomu-co-tvrdi-babis-325996 (25. 3. 2019) či https://hlidacipes.org/zneuziva-se-jen-zlomek-socialnich-davek-prisnost-ale-musi-byt-hlavne-pred-volbami/ (26. 7. 2021). Nejdetailnější pokus vyčíslení provedl v roce 2011 sociolog Ondřej Lánský (https://denikreferendum.cz/clanek/11822-kdo-zneuziva-socialni-davky): „Zneužívání sociálních dávek přináší státnímu rozpočtu ztráty maximálně v rozsahu jednotek miliard korun za rok. Lze jim zabránit využíváním existujících zákonů a — vzhledem k tomu, že velké a nejproblematičtější úniky lze spatřovat v práci načerno. (…) Ztráty ze zneužívání sociálních dávek jsou nepatrné ve srovnání s úniky prostřednictvím podivných investic, nákupů a korupce ve vládních resortech: podle zveřejněných zpráv proteklo ve veřejných zakázkách za uplynulé roky více než 250 miliard Kč, podle studie doktorandů z Univerzity Karlovy o polovině z nich nejsou veřejně dostupné informace.“ Sám prezident Svazu průmyslu Jaroslav Hanák uvedl, že korupce ve veřejných zakázkách se v některých letech pohybovala kolem 40–100 miliard ročně. (https://www.kurzy.cz/zpravy/270535-pravo-statni-pokladna-rocne-zchudne-kvuli-korupci-o-40-az-100-miliard-korun/). Dále do daňových rájů či přesněji skrýší odplave z ČR ročně přes 50 miliard. (https://www.tyden.cz/rubriky/byznys/cesko/danove-raje-pripravi-cesko-rocne-o-57-miliard-na-danich_378544.html). Čísla meziročně, pochopitelně, kolísají. Nicméně mluvit v porovnání s těmito výše uvedenými problémy o matkách samoživitelkách je zcela prázdný populismus k odvádění pozornosti. Potenciálně nejzneužitelnější příspěvky na bydlení pak čerpá pouze třetina těch, co na ně mají nárok, protože většinou považují za stigmatizující o ně požádat, čili v sociálním systému zůstávají naopak přebytky. (https://www.novinky.cz/kultura/salon/clanek/zneuzivani-davek-je-fake-news-sloupek-apoleny-rychlikove-40373603, 4. 10. 2021)

29
Benedict Cumberbatch v roce 2018 prohlásil, že nebude hrát ve filmech, kde by jeho herecké partnerky neměly stejné honoráře

https://www.vanityfair.com/hollywood/2018/05/benedict-cumberbatch-equal-pay-interview (13. 5. 2018) Ve stejném duchu mluvili např. Bradley Cooper, Chris Rock, Mark Wahlberg či Liam Neeson: https://filmdaily.co/obsessions/male-stars-equal-pay-hollywood/ (14. 5. 2018); Příklady toho, jak se ozývají ženské herecké hvězdy: https://www.insider.com/celebrities-actors-equal-pay-gender-wage-gap-hollywood-times-up-2020-12 (1. 1. 2021). Při sledování rozdílů v honorářích přitom nelze říct, že by se za několik let situace jasně změnila. Zatím jsme stále především v éře gest a proklamací. Změnit podmínky v hollywoodském systému, kde se složitě licituje o podmínkách (nejenom honorářích, ale i podílech z tržeb) nebude nijak jednoduché.

29
V současnosti si umělkyně vydělají ročně v průměru o 31,5 % méně než umělci

An Asymmetrical Portrait: Exploring Gendered Income Inequality in the Arts. Danielle J. Lindemann, Carly A. Rush, Steven J. Tepper. 15. 3. 2016, SAGE Journals. https://journals.sagepub.com/doi/abs/10.1177/2329496516636399

30
Polovina žen v Itálii nemá žádný vlastní příjem

Mary Daly, Catherine Rake: Gender and the Welfare State (Cambridge: Polity Press, 2004) s. 122

31
Britský institut CMI vydal roku 2011 studii

Goodley, Simon (2011-08-31). "Women executives could wait 98 years for equal pay, says report". The Guardian. London. 31 srpna, 2011.

32
A muži si na důchod dokážou v západních zemích našetřit asi o 40 % více než ženy

(Annabelle Williams, s. 76)

33
Téměř všechny ženy mají o hodně méně času samy na sebe než mají muži, a přitom mají více nákladů na kosmetiku, hygienu i oblečení

Britská studie od MoneySuperMarket.com z roku 2016 odhalila, že vychovat dívku stojí rodiče průměrně přes 108 tisíc liber, zatímco výchova (výživa, ošacení a kosmetika) chlapců vyjde výrazně pod 80 tisíc liber. https://www.dailymail.co.uk/femail/article-3920148/Study-finds-girls-cost-30-000-raise-boys.html

34
[nadpis] Pokud to krvácí, zdaňme to

Doufám, že dojde ocenění tato jemná narážka na výrok Ronalda Reagana: „Pokud se to hýbe, zdaň to. Když se to stále hýbe, reguluj to. A když se to přestane hýbat, dotuj to.“

36
To je ale typická situace v dnešním Česku – ukážou se jasná čísla a reakcí jsou stupidní vtipy a neochota věci řešit

O rok později přibývají články na téma „drogistická chudoba“, tedy nutnost odpírat si hygienické potřeby, čímž se nízkopříjmová část společnosti propadá svým sociálním statusem ještě níž. (https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/drogisticka-menstruacni-chudoba-cesko-penize_2203291102_ako) Co k tomu napíše bývalý ministr financí, Miroslav Kalousek? Pokusí se o laskavý moudrý humor, který ale jen zastírá nepochopení problému: „´Drogistická chudoba´? Hezký příklad toho, že slovo ´chudoba´ je relativní pojem. Pro moji generaci byly plíny na jedno použití nedosažitelným luxusem. Prali jsme, vyvářeli a žehlili bavlněné plíny a chudí jsme se přitom necítili.“ (https://twitter.com/kalousekm/status/1508785120400056324, 29. 3. 2022) Přitom je jasné, že Miroslav Kalousek tomuto problému nerozumí, protože plenky nikdy nepral, nevyvářel a nežehlil a nikoho se neptal, jak se u toho cítí nebo cítil. Všechno za něj udělaly jeho matka a manželka. On je teď může poučit, jak jim to hezky šlo a cítily se bohaté. 17. srpna 2022 v tweetování na téma menstruační chudoby pokračoval: „V těchto vedrech si při cestách MHD uvědomuji, že jsme ohroženi mýdlovou a parfémovou chudobou. Která strana si jako první dá do programu, že každý má nárok na mýdlo a parfém zdarma? Jistě neuškodí zakotvit to i do Ústavy“ (https://twitter.com/kalousekm/status/1559859763206299649) Byly to obecně ony horké dny, kdy se tisíce mužů měly na Twitteru potřebu vyjadřovat se k menstruaci, o níž, jak správně prohlásila jedna komentující „vědí piču, protože nemají piču a mluví jako pičusové“. Předpokladem pro jakékoli veřejné vyjadřování se k jakémukoli problému by přitom měla být vůbec ochota ho nejprve chápat. Není nutné nechávat si narůst jiný orgán než mozek.

39
Jak nesmírně pečlivě pomocí analýz velkých dat ukazuje novinářka Caroline Criado Perez v knize Neviditelné ženy: Jak data a výzkumy utvářejí svět pro muže

Invisible Women: Data Bias in a World Designed for Men, 2019, Abrams Press. (Vyšlo i slovensky 2021 a česky 2024 pod titulem Neviditelné ženy. Jak data a výzkumy utvářejí svět pro muže.) Na knihu jsem napsal recenzi do tištěné verze časopisu Heroine č. ?? 2022. Vycházela již z této dříve hotové kapitoly, některé formulace se tedy opakují.

39
Nadobro změnila otázku z váhavého „Děje se vůbec něco?“ na „Co s tím, proboha, budeme dělat?“

Od tohoto bodu v této kapitole nebudu zdrojovat údaje, které je možné vyhledat v dotyčné knize Invisible Women. Pakliže uvádím zdroje, nevycházejí z této knihy. Kdybych zdroje uváděl, bude jich mít tato kapitola cca přes 300 a ne přes 230 (ve více jak 170 poznámkách).

40
Celých 5 % figurín má nadefinované ženské znaky

Oblíbenou námitkou je, že crash test figuríny byly původně reální muži a potom mužské mrtvoly. Znamenalo by to přinejmenším symbolicky, že muži se více obětují pro pokrok lidstva (a tedy i pro ženy) a mužský život má nižší cenu. Jedná se však o sofistický pseudoargument, který nemůže popřít, že stále více umírají ženy a mají těžší následky. Historický kontext nic neosvětluje, nerelativizuje ani neospravedlňuje dnešní stav.

43
Ale kdo by se tím zabýval, když už se ničily běžně vršky těl šněrované do korzetů?

https://www.charlestonmuseum.org/news-events/killer-fashion-the-consequences-of-corsetry/ - Ohledně korzetů se vede debata, jak moc byly reálně nebezpečné. Existují mýty o tom, že lámaly ženám žebra, ale zároveň mělo jejich časté dlouhé nošení vedlejší následky. Neshoda panuje třeba i na tom, jestli zlepšují postoj těla, nebo naopak přispívají k oslabení svalů, jež jsou za zdravý postoj zodpovědné. Obecně ale nepřejímám tvrzení, že především korzety jsou symbolem mučení žen v dějinách a stál bych spíše o to, aby jím být přestaly.

44
Na stovky medicínských výzkumů, týkajících se zkoumání mužů, připadá jen pár studií zkoumajících pohlaví obě

Angela Saini, Od přírody podřadné, s. 56-62.

45
Ženy totiž nebolí tak často na hrudi, bolí je místo toho čelist, krk nebo rameno, mají svalové napětí, závrať, zažívací potíže nebo jim vyraší studený pot

Občas o tom referují i česká média, ale stále to nepatří ke všeobecnému povědomí https://www.idnes.cz/onadnes/zdravi/zeny-a-infarkt.A150806_135818_zdravi_pet (6. 8. 2015) či https://tn.nova.cz/zpravodajstvi/clanek/443330-zeny-umiraji-na-infarkt-vice-nez-muzi-mivaji-netypicke-priznaky-prehled (4. 9. 2021)

46
A ti, kdo ho používají, na sebe prozrazují svou neodbornost

https://www.prozeny.cz/clanek/zdravi-wiki-nemoci-co-je-hysterie-a-proc-ve-skutecnosti-neexistuje-85676 (Dominika Four, 11. 1. 2023). Důkladný přehled o klasifikaci poruch popisuje tento odborný text, který naznačuje, že pojem hysterie je „out“ někdy od 90. let: https://www.cambridge.org/core/journals/the-british-journal-of-psychiatry/article/hysteria-conversion-and-functional-disorders-a-neurological-contribution-to-classification-issues/45FB5FFA5A8223CAA33676E363CE50E5

48
Namísto o hysterických lidech mluvme o panikářích

Termín morální panika má i své encyklopedické heslo (https://en.wikipedia.org/wiki/Moral_panic). Týkala se především vytváření strachu z lidí, co měli AIDS, kampaní proti „nebezpečným videohrám“ nebo metalu a rapu, „bojovým psům“ nebo pedofilům. Vždy se přitom nadhodnocuje reálná nebezpečnost daných jevů. V současnosti je nejrozšířenější typem morální paniky brojení proti „transgender ideologii“ a varování, že LGBTQ lidé chtějí „krást děti“. Pojem pochází od kriminologa a sociologa Stanleyho Cohena a jeho knihy Folk Devils and Moral Panics z roku 1972 a popisuje proces davové psychózy, kdy se „z netypického dělá typické“.

48
V případě vlekoucí se diagnostiky endometriózy lékaři dokonce až v polovině případů mylně spojují gynekologické obtíže s psychickým zdravím

https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/18439195/ (2008)

50
Velká část autoimunitních onemocnění postihuje převážně nebo výhradně ženy

Souhrn nedostatků a omylů a genderového biasu v medicíně shrnuje například tento text. https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC8603716/ (Muži gender bias odnášejí v případě roztroušené sklerózy a osteoporózy, ovšem zde jde o to, že tyto choroby skutečně mají většinou ženy.) Odkaz na zmiňovanou studii z toku 2011 zde: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3008499/

50
Odborný časopis Nature zveřejnil roce 2023 přelomovou studii, která říká, co může za nadměrné nevolnosti v těhotenství

https://www.nature.com/articles/s41467-018-03258-0 (studie z roku 2018) a https://www.nature.com/articles/s41572-019-0120-1 (článek z roku 2019) a https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC10808057/ (studie z roku 2023); česky o tom popularizačně pojednala spisovatelka Klára Vlasáková (https://www.irozhlas.cz/komentare/vedecke-vysvetleni-nadmernych-tehotenskych-nevolnosti-ukazuje-na-prehlizeni_2401300630_nel, 30. 1. 2024)

50
Dívky mnohdy zůstávají bez diagnózy a nedostávají náležitou péči

Mezi lety 2003 a 2011 narostl podle studie z roku 2015 publikované v Journal of Clinical Psychiatry počet diagnóz u dívek o 55 %, zatímco u chlapců 40 %. Anderson, Jenny. Decades of failing to recognize ADHD in girls has created a “lost generation” of women. Quartz. Vydáno 19. 1. 2016. Dostupné z: https://qz.com/592364/decades-of-failing-to-recognize-adhd-in-girls-has-created-a-lost-generation-of-women/ (19. 1. 2016). České shrnutí zde: https://www.feminismus.cz/cz/clanky/chybna-diagnoza-divek-s-adhd-ma-na-svedomi-ztracenou-generaci-zen (30. 11. 2017), další článek v češtině zde: https://www.heroine.cz/rodina-a-vychova/7198-proc-taky-nezlobis-holcicko-diagnoza-adhd-ma-take-gender-gap (31. 1. 2021)

51
Mnohé autistky tak svou diagnózu dostávají až v dospělém věku a značnou část života nejsou chápány okolím, ani nerozumějí samy sobě

Viz knihu švédské spisovatelky Clary Törnvall Autistky: O ženách na spektru, která vyšla v roce 2023 i v českém překladu Petry Hesové.

52
O tom, jak lékaři dovedou přehlížet problémy a potřeby svých pacientek a chovají se k nim jinak než k mužským pacientům, vypovídá dnes již mnoho svědectví sdílených na internetu ve veřejně dostupných diskusních skupinách a článcích

Zde třeba hned 30 takovýchto případů: https://www.boredpanda.com/male-doctors-dismissing-women-stories/ (20. 12. 2021) (Při podrobnějším rozkliknutí se dostanete až na 45 případů). Podstatný samozřejmě není počet, ani nahodilost výběru, ale to, že se tyto situace dějí neustále a velké množství žen má podobnou zkušenost.

56
Rozhodně ne v tomto světě, v němž momentálně žijeme

https://www.idnes.cz/onadnes/vztahy/ladislav-spacek-etiketa-spolecnost.A210908_104626_lidicky_frum (16. 10. 2021) V tomto rozhovoru Ladislav Špaček prohlásil: „Ženy, jež prosazují tzv. genderovou vyváženost, přicházejí o to, čeho si celé dějiny vážily. Že jsou předmětem obdivu a zájmu, stojí na piedestalu společenské významnosti.“ Naťuknout tvrdou špičkou lodičky takového pomýleného snoba do šimpánu by dámám nejspíš doporučil i prvorepublikový učitel etikety Jiří Stanislav Guth-Jarkovský.

57
Z hlediska běžného každodenního života mimo pracoviště se zjišťuje, že města jsou vystavěna značně nepřátelsky vůči ženám

V Česku v březnu 2022 vzbudil poprask rozhovor s urbanistkou Milotou Sidorovou (https://refresher.cz/112010-Mesta-jsou-navrzena-pro-bile-a-bohate-muze-Z-ferove-sdilenych-mest-by-mohli-tezit-vsichni-vysvetluje-urbanistka-Rozhovor). Je velmi snadné se vysmívat tezi, že města jsou sexistická a vše redukovat na „falické symboly“ mrakodrapů. O ně tu ovšem v praktické dimenzi vůbec nejde. Sidorová přitom vychází z delší tradice feministické urbanistiky, která má kořeny už někde u Hannah Arendt. Představu si můžete udělat třeba zde: https://en.wikipedia.org/wiki/Feminist_urbanism. Slavnou se stala především kniha Feminist City (2021) od Leslie Kern. https://www.vox.com/the-highlight/2020/6/5/21279320/feminist-geography-cities-urbanism-safety-motherhood

57
Pouze asi šestina mužů

Česká situace je takováto: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/kazda-druha-ceska-zazila-obtezovani-v-doprave-ctvrtinu-nekdo-osahaval-a-libal-173127 (25. 8. 2021) Každá druhá žena zažila ve veřejné dopravě lehčí formu sexuálního obtěžování, čtvrtiny žen se pak v dopravě někdo pokoušel dotýkat nebo je líbat, skoro třetina se setkala s nějakou formou exhibicionismu a 7 % žen v dopravě zažilo pokus o znásilnění. Každý čtvrtý člověk, ať muž či žena, byl svědkem sexuálního obtěžování. Zhruba čtvrtina z nich vůbec nezasáhla. Muži si mnohem častěji myslí, že sexuální obtěžování ve veřejné dopravě je ojedinělý jev, je jich 27 %. Totéž si myslí jen 9 % žen.

57
Aplikace Uber a Bolt evidují i v našem prostředí již od roku 2019 stížnosti mnohých zákaznic

https://refresher.cz/126022--Zeny-by-si-mely-odinstalovat-Bolt-Slovenska-novinarka-Kovacic-Hanzelova-popisuje-desivou-prihodu-z-vikendove-jizdy-taxikem (29. 11. 2022), https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/spolecnost/sexualni-obtezovani-taxi-uber-bolt-zeny-ridici-pavel-houdek-nouzova-veta_2207231245_kac (2020) https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/taxi-obtezovani-znasilneni-zeny-svedectvi-policie-oznameni.A210201_205134_domaci_lisv (2. 2. 2021)

57
Představu o tom, co to může postupně znamenat, si lze utvořit třeba díky stránce Moudrá města.cz

https://www.moudramesta.cz/

58
Proto byla tak důležitá práce filosofky a historičky Élisabeth Badinter, jakými cestami „falšování výsledků“ se feminismus nesmí ubírat

Titul Tudy cesta nevede (Karolinum 2004, orig. 2003) byl využit hned ve druhé kapitole knihy u statistik znásilnění.

60
Ovšem ani o něm vlastně nemluví realisticky

Více v kapitolách 11, 15, 17 a 22.

62
Slovenský Word neuznává ani slovo „odborníčky“ a nabízí jako opravu „odborníci“

https://pop.inquirer.net/107105/google-translate-gender-bias (11. 3. 2021) případně https://thelanguagenerds.com/2022/google-translate/ či https://www.facebook.com/terezanvotova/posts/pfbid021UDRbRfbZNg5ZLgGyV38m8MvezUNJYbSFk5p9G5TS7wCAMYyD3EKhiRvMScuGkeel - přidám vlastní úlovek: režisérka Tereza Nvotová k fotografii z premiéry svého filmu Světlonoc (2022), kam přišla i prezidentka Zuzana Čaputová, na Facebooku napsala: „Plačúci diváci, prezidentka a ľudia čo ten film so mnou spáchali.“ Automatický překlad do češtiny zněl: „Plačící diváci, prezident a lidé, kteří se mnou ten film spáchali.“

62
Fitness aplikace většinou špatně počítají spalování kalorií a tuku, protože mužský a ženský metabolismus fungují odlišně

Toto podporují tři různé studie citované od C. Criado Perez v knize Od přírody podřadné, zdůrazňující například to, že ženy produkují delší zvuky samohlásek.

63
Tu potom začali aktivně zneužívat a sadisticky se ukájet nad jejími projevy „strachu“, že bude odinstalována a vymazána

https://futurism.com/chatbot-abuse (18. 2. 2022)

63
Naopak chatovací aplikace Replika, která pro konverzace využívá principy umělé inteligence, se naučila sexuálně obtěžovat své uživatele

https://wave.rozhlas.cz/agresivni-flirt-a-nevhodne-navrhy-chatbot-aplikace-replika-sexualne-obtezuje-sve-8909457 (13. 1. 2023, Barbora Součková) Replika funguje od roku 2017, kdy ji založila ruská programátorka Eugenie Kuyda, a to po náhlé smrti svého přítele. Algoritmus tehdy naprogramovala tak, aby jí přítele „vrátil“. Nahrála tedy do aplikace jeho staré textové zprávy, na základě nichž se systém naučil programátorce odpovídat stejně, jako její zesnulý partner.

66
Toto varování není žádnou verzí dávného ludditského hnutí, kdy dělníci v 19. století rozbíjeli tovární stroje, „protože jim braly práci“

Častou reakcí na představení těchto hrozeb bývá ovšem tzv. solucionismus, jenž publicista Michal Kašpárek popisuje takto: „Spousta lidí chápe svět jako nekonečný zástup problémů, které se mu dostanou do inboxu. Hledají proto jednoduché řešení, kterým si je všechny můžou odfajfkovat. ´Řešení problémů´ je myšlenkový rámec, u kterého si ani neuvědomíš, kdy a jak se ti dostal do hlavy. Vede to třeba k tomu, že když se vynoří společenský problém, hodně lidí uvažuje čistě technicky: stačí udělat nový zákon nebo technickou inovaci, která věc vyřeší – a od té chvíle bude vyřešená. Má to dva háčky. Zaprvé, takhle civilizace nefunguje, skoro každé řešení přinese nové problémy. Zadruhé, je to zploštění světa kolem nás, ze spousty rozměrů se najednou stane vektor. Jednoduchá úsečka, na které jsou dva body. Bod A, tady jsi, bod B, tam míříš. Můžeš buď dopředu, nebo zpátky. To je brutální zjednodušení.“ (https://www.zive.cz/clanky/vidim-nejlepsi-hlavy-sve-generace-znicene-marketingem/sc-3-a-170256/default.aspx, ??). Kašpárek původně recenzoval i knihu Jevgenije Morozova, výzkumníka, který se zabývá politickými a společenskými dopady digitálních technologií ve své knize To Save Everything, Click Here: The Folly of Technological Solutionism (Chceš-li vše uložit-zachránit, klikni zde. Pošetilost technologického solucionismu) https://www.finmag.cz/firemni-kultura/268291-bida-kremikove-mentality. Jiný popis i zde: https://www.lidovky.cz/ceska-pozice/digitalni-technologie-vsechny-problemy-nevyresi.A131218_102151_pozice_138253

68
Případně si budeme myslet, že se to nějak vyřeší samo

Lidé snažící se relativizovat poznání, že mezi muži a ženami existují systémové nerovnosti, si obvykle nabíhají na smeč. Nenastane varianta, že by kdokoli z nich měl nachystaný soubor studií, které dokazují opak, než co tvrdí tato kapitola a v ní citované články a knihy. Jednoduše nic takového neexistuje a za celá léta, co tyto články a knihy vycházejí, se jejich rádoby oponenti nic nepokusili sestavit a nikdy nevyvrátili základní premisy nebo metodiku textů, s nimiž jen na základě povrchního odporu nesouhlasí. Poslední zoufalou taktikou zdržování je to, že se začne podsouvat, že „výzkumy jistě obsahují replikační chyby“, tedy, že pokud existuje více výzkumů potvrzujících určitou hypotézu, znamená to, že od sebe opisují tytéž chyby a/nebo špatné premisy. Znamená to ale pouze, že pokud se popírači nerovnosti náhodou uráčí přijít s nějakými vlastními výzkumy nebo budou nalézat ty, co potvrzuje jejich názory, budou dělat nejspíš také replikační chyby a tyto nalezené výzkumy je budou rovněž obsahovat. Tím se tedy nikam nedostaneme a budeme zdržovat jakékoli řešení. Tato kniha říká už jenom to, že na zdržování nemáme čas a debata o řešeních má být konstruktivní. Ne, že se budeme stále vracet na počátek, jestli vůbec dané problémy existují. Trik s replikačními chybami je navíc zavádějící v tom, že byl prokázán u psychologických výzkumů, nikoli u výzkumů ekonomických, sociologických a technologických, na nichž stojí tato kapitola.

68
Na tyto podvodné rétorické triky, které jsou jen maskováním lenosti, už nesmíme skákat

Oblíbeným trikem popíračů bývá, že začnou mluvit o tom, že současné gender studies přece nerozlišují lidstvo na „muže“ a „ženy“ (což je částečně pravda, jedná-li se o inteligenci a pracovní kompetence), že mezi muži a ženami nejsou rozdíly (čistá nepravda a nepochopení) a že tímto upozorňováním na rozdíly mezi muži a ženami zapomínají na „nebinární lidi“, kteří nezapadají nikam. Jde o klasicky úskočnou taktiku: dotyční pseudo-kritičtí posměváčci využívají princip nebinarity jen tam, kde se jim hodí. Sociální realita je přitom takováto: 1) 98-99 % lidí sama sebe i ostatními je chápána binárně jako „muži“, nebo „ženy“. 2) Nebinární lidé jsou obvykle znevýhodnění v mnoha ohledech také (často proto, že jsou považování okolím určitý gender), ale to nijak nekoliduje s poznáním, že ženy jsou „druhotné, podřadné pohlaví, na nějž první, nadřazené pohlaví nemyslí“. Za opomíjení nebinárních a trans lidí byla kritizována i citovaná Caroline Criado Perez. Kritika ze strany teoretiků a teoretiček gender studies dává smysl, protože se upozorňuje na další „gender data gap“ a jde jim o zpřesnění. Nedává smysl ze strany těch, kteří gender studies jinak neuznávají a prakticky ani nechápou, o zpřesňování jim nejde a nechtějí problémy řešit, jen je zpochybnit. Bavíme se přitom stále jen o problému „first things first“. Je-li nějaký problém větší, má přednostní právo na řešení. Menší problémy nemáme ignorovat a popírat, jen na jejich praktické řešení, vyžadující jemnější nástroje, vyjde řada později. V teoretickém uchopení neexistují primární a sekundární problémy, všechny existují naráz. V praktickém řešení to bohužel bývá naopak. V ideálním světě pak problémy umíme řešit paralelně.

15. Modré mužské mozky a růžové ženské mozky

15. Modré mužské mozky a růžové ženské mozky
256
Žádná z publikací Radima Uzla není ve všeobecně uznávaných databázích vědeckých prací (Scopus, Web of Science, PubMed)

Pro úplnost, jediný Scopus obsahuje jeho kratičké články na téma antikoncepce s několika spoluautory, ale žádný výzkum na téma rozdělení péče u mužů a žen. Od roku 1992 do roku 2006 má Radim Uzel pouhých 10 záznamů s mizivým množstvím 26 citací v jiných pracích. Radim Uzel o svých „výzkumech“ skutečně píše ve svých popularizačních knihách tak, jak to zde cituji, neupírám mu žádný kontext. Nikdy nedatuje, nikdy nezdrojuje, ani nejmenuje název výzkumu, ani spoluautory a spoluautorky.

256
Jsou sice častěji nemocné, ale umírají později

I tady je spousta faktorů sociálních. Ženy například bývají častěji nemocné i proto, že tráví více času s dětmi, které jsou často nemocné, protože jejich imunitní systém se teprve vyvíjí (tím se ovšem nakonec zpětně posiluje imunitní systém žen). Ženy jsou navyklé se zdravěji stravovat, protože je na ně vyvíjen větší nátlak „dobře vypadat“, méně kouří a pijí alkohol, protože je to pro ně společensky více vhodné, a sekundárním efektem pak je, že žijí déle. Stejně tak jsou navyklejší více řešit své duševní zdraví, protože svěřování se a rozebírání sebe sama u nich není nahlíženo jako druh slabosti. Kultura ženy i výrazně méně podněcuje riskovat a předvádět se, viz kapitoly 11, 12 a 13.

257
Co je tedy tím svatým grálem biologických esencialistů? Teorie cambridgeského profesora psychologie Simona Barona-Cohena, že muži mají sklony k systematizaci (racionalitě) a ženy k empatizaci (emocionalitě)

https://www.math.kth.se/matstat/gru/5b1501/F/sex.pdf

257
Simon Baron-Cohen

Pokud nemůžete vydržet nedočkavostí, tak ano, je to o třináct let starší bratranec komika Sachy Barona-Cohena, jenž zase na Cambridgi studoval historii.

258
Přitom jak se ukázalo, šlo o Summersův osobní způsob vedení a rozhodování, komu prodlouží smlouvu

https://www.theguardian.com/science/2005/jan/18/educationsgendergap.genderissues Why women are poor at science by Harvard president (18. 2. 2005). Za Summersovy vlády na Harvardu poklesl počet profesorek s definitivou (pracovní poměr, který je prakticky nevypověditelný) z 36 % na 13 %. V roce 2004 byly pouze čtyři z dvaatřiceti definitiv nabídnuty ženám.

259
Ti uvádějí, že 80 % lidí je jasně vyhraněných mužsky či žensky (gender sedí k pohlaví), 10 % je smíšených a 10 % opačných

Všechno, co byste měli vědět o mužích a ženách (česky 2015). Jedná se o digest knih Proč muži neposlouchají a ženy neumějí číst v mapách (1998), Proč muži lžou a ženy pláčou (2002) a Proč muži chtějí sex a ženy potřebují lásku (2009).

259
Jejich sociální bublinu a klientelu tvoří omezený typ lidí, kteří stereotypy naplňují, nebo se v nich chtějí vidět

Trochu podrobněji bude jejich přístupu věnována 16. kapitola o používání jazyka a poté 22. kapitola věnovaná párovému soužití a vadným terapeutickým radám.

260
Systematicky ono schéma „mýtu o Marsu a Venuši“, jež se zákeřně snaží převléct za vědu, popsala sociolingvistka Deborah Cameron v roce 2007

Deborah Cameron: Mýtus o Marsu a Venuši, česky 2017.

264
Překvapivě nebyl velký rozdíl ani v síle stisku ruky – 0,66 směrodatné odchylky, což je podobné třeba u agresivity

Z toho, že u mužů ve skutečnosti není agresivita výrazně větší než u žen, ale přesto páchají mnohem více násilných zločinů, si můžeme vyvodit, že to dělají čistě proto, že cítí, že jim to projde (což u znásilnění bohužel platí, jak ukazuje 2. kapitola), nebo očekávají, že se to od nich očekává (jako důkaz mužnosti, viz kapitolu 13) a nemají takové zábrany, jako mají ženy, jež jsou společností mnohem víc disciplinovány (viz kapitolu 11).

265
Kde vůbec je schovaný onen „nekorektní výzkum“

Uzlovy výzkumy, alespoň tak, jak je popisuje ve svých knihách, měly většinou tu podobu, že rozdal pár desítek nebo stovek dotazníků svým kolegům a kolegyním na nějaké domácí sexuologické konferenci a z jejich výsledků pak vyvozoval senzační závěry, například, že starší lékařky jsou méně ochotné předepisovat mladým dívkám antikoncepci. Podle Uzla je jediné možné vysvětlení, že starší ženy závidí mladším, že s nimi někdo chce mít sex. Tím bychom mohli otázku ohledně kvality Uzlových výzkumů považovat víceméně za zodpovězenou.

265
Saini však zmiňuje nejrozsáhlejší kolektivní výzkum z univerzity v Edinburghu z roku 2008 provedený na 11 tisících dětí, jenž nic takového neprokázal

Inferior: How Science Got Women Wrong – and the New Research That's Rewriting the Story, 2017 (česky Od přírody podřadné – Jak se věda mýlila v ženách, 2018, Academia)

266
Další špičková neurovědkyně, izraelská profesorka Daphna Joel

https://www.youtube.com/watch?v=rYpDU040yzc (8. 10. 2012, TEDxJaffa – Daphna Joel – Are brains male or female?) Sumář jejích poznatků s názornou infografikou najdete v tomto TED talku.

272
Muži, kteří vykazovali aktivitu pouze v levé hemisféře, nebyli pomalejší ani méně přesní než ženy, jež vykazovaly aktivitu v obou hemisférách

Neuroreport, 9, 12, 24. srpna 1998, s. 2803-2807. Citováno dle Deborah Cameron, Mýtus o Marsu a Venuši, s. 144.

272
„Zastaví-li muž jedoucí autem, aby si přečetl silniční ukazatel, co udělá s rádiem? Ztiší ho!“

Zde jenom jeden příklad, jak Peasovi, kteří nejsou vědci ale jen obchodníci s pseudopsychologií, zpětně zmatečně působí na vědce. V časopise Vesmír v roce 2006 profesor neurofyziologie a biofyziky František Vyskočil s odvoláním na „pěkné knížky B. a A. Peasových“ rozepisuje rozdíly mezi muži a ženami na úrovni pěti smyslů i druhu přemýšlení. Ke sluchu píše: „Mužský mozek je však naprogramován tak, aby zachytil zvuky spojené s pohybem. Muže v jediné vteřině zcela probudí větvička narážející v noci zvenčí na okno. Je připraven bránit se proti možnému útoku, nikoliv tišit vrnící dítě, což ovšem neznamená, že to v případě nutnosti nemůže udělat. Jen ho to stojí víc přemáhání.“ (https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2006/cislo-7/rozdily-mezi-muzem-zenou.html, 13. 7. 2006) – Komické není jenom to, že pan profesor neví, že vrní hlavně kočky a že vrnění znamená být ve stavu naprosté spokojenosti a blaha, takže není potřeba nic a nikoho tišit. (Nejspíš to ale jako „správný muž“ nikdy nedělal a tímto to jenom dosvědčuje.) Celý článek se ale hlavně snaží hledat sociální projevy, které odpovídají určitým stereotypům (navíc svázaným s určitou generací a střední třídou) a nejde vlastně o biologii, i když se text tak tváří. Není ani od věci dodat, že František Vyskočil se dlouhodobě hlásil k sektě Svědků Jehovových.

272
Nelze ovšem vyloučit, že jde o osobní problém Alana Pease, tím by se vše vysvětlilo

Osobně mi to přijde absurdní, protože jsem zvyklý psát při poslouchání hudby a hudba mi mnohdy pomáhá se soustředit; můžu poslouchat podcast nebo online rádio puštěné nahlas a dívat se na video o něčem úplně jiném se ztlumeným zvukem (například trailery, sportovní záznamy, gameplay, mash-upy, virály nebo akční scény z filmů, co už znám); můžu číst jednoduchý článek v češtině či angličtině a zároveň slyšet, o čem mluví lidé ve vedlejší místnosti, a reagovat, pokud se hovor týká mě nebo něčeho, co mě zajímá; případně dokážu editovat text či dělat libovolnou lehce mechanickou práci s vyplňováním tabulek nebo klikáním na určité ikonky a vedle poslouchat a napůl oka sledovat puštěný film, který je pro mě nový a neznám dopředu jeho děj a dialogy (a zároveň ho nebudu muset recenzovat). A všechny tyto činnosti vidím provádět i některé jiné filmové a kulturní publicisty. „Nenormální“ mi naopak připadají lidé, kteří to neumějí, což pokládám v naší profesi za hendikep. Pozoruji, že to nezvládají spíš někteří starší lidé bez ohledu na to, zda jde o muže či ženy, a uvědomuji si, že jde zčásti o syndrom rozptýleného vědomí typického pro současnou těkavou dobu. U hluboké práce se, samozřejmě, chovám jinak, a na plné soustředění je potřeba odfiltrovat rušivé vlivy, někdy třeba i nepořádek ze stolu nebo zorného pole v pokoji, a temnota kinosálu je předpokladem intenzivního hlubokého zážitku. Mám problém psát, pokud slyším hlasy mluvící nebo zpívající česky, tam se mi začnou mísit slova a nedovedu se soustředit. Vyvozovat z toho něco o obecném fungování mužského mozku ale nehodlám.

273
V roce 2017 byl dokonce uveden celovečerní hraný film The Female Brain, kde je postava doktorky Julie, která vysvětluje fungování mozku přesně podle Louann Brizendine

Zajímavý paradox: film napsala, režírovala a hlavní roli v něm hraje stand-up komička Whitney Cummings, jež jinak proslula svou emancipovaností; vystupovala například jako první žena v arabských státech se samostatnou show a proslula hláškou: „Neznám žádnou ženu, které by kdy pomohlo, že spala s producentem. Kdyby to fungovalo, dělala bych to.“

273
Časopis Newsweek po premiéře snímku vydal článek, který s pomocí pěti špičkových neurovědkyň vyvrací základní nesmysly

https://www.newsweek.com/science-behind-female-brain-802319 (2. 10. 2018) Zpovídanými jsou již citované Gina Rippon, Daphna Joel a Cordelia Fine, dále neuroložka a endokrinoložka Sari van Anders a neurovědkyně Gillian Einstein.

275
„Koneckonců, jsme přece stejný druh“

Alina Tugend, "Engendering Sons". California (Winter 2014): 48-49.

275
Autoři studie, která vyšla v červnu 2021 v odborném časopise Neuroscience & Behavioral Reviews na základě analýzy všech studií za posledních třicet let (!) upozorňují, že společenské nerovnosti není možné zdůvodňovat odlišnou biologickou stavbou mozků

https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0149763421000804 - Dump the “dimorphism”: Comprehensive synthesis of human brain studies reveals few male-female differences beyond size. Neuroscience & Biobehavioral Reviews. Volume 125, June 2021, Pages 667-697. Lise Eliot, Adnan Ahmed, Hiba Khan, Julie Patel.

276
Biologicky jsme stvořeni tak, abychom se navzájem doplňovali

Osobní sdělení pro Angelu Saini zaznamenané v citované knize.

278
Zdánlivé rozdíly mezi pohlavími mizí, když je necháte intenzivně několik hodin nebo dní provádět určitou činnost, což platí zvláště pro dovednosti v digitálním světě

How Important Is the Digital Divide? The Relation of Computer and Videogame Usage to Gender Differences in Mental Rotation Ability https://link.springer.com/article/10.1007/s11199-005-6765-0 Melissa S. Terlecki & Nora S. Newcombe. Sex Roles, volume 53, pages 433-441 (2005).

279
Více se s nimi pohazuje ve vzduchu nebo do nich ve hře šťoucháme a povzbuzujeme je v pohybu

Je pozoruhodné, že stejné příklady podněcování dětí uvádějí i esencialisté Alan a Barbara Peasovi, jenom dospívají (jako obvykle bez další argumentace) k tomu, že chování rodičů nemá vliv. Při čtení jejich knih si většinu času připadáte, že sledujete okázalé cvičení v ignoranci.

281
Pokud ženy uslyší, že v něčem nebudou dobré, potom v tom dobré nejsou

Jedná se o jeden z mnoha dokladů „sebenaplňujícího se proroctví“ neboli Thomasova teorému definovaného už ve 20. letech minulého století: Pokud je nějaká situace definovaná lidmi jako reálná, stává se reálnou ve svých důsledcích. Lidské chování reaguje nejen na objektivní charakteristiky situace, ale i na význam, jenž situace pro člověka má. Když člověk připíše situaci nějaký význam, jeho následné chování, případně důsledky tohoto chování, je vymezeno právě tímto připsaným významem. Pokud je například student přesvědčený, že zkoušku nezvládne, věnuje více času obavám a starostem než samotnému studiu. Předchozí neoprávněná úzkost se promění na oprávněný strach a je jasné, že student zkouškou opravdu neprojde. (Velký sociologický slovník. Karolinum, 1996)

281
Naopak obory, ve kterých respondenti více oceňovali pracovitost, měly vyšší zastoupení žen

https://science.sciencemag.org/content/347/6219/262 Expectations of brilliance underlie gender distributions across academic disciplines. Science. 16 Jan 2015, Vol 347, Issue 6219. pp. 262-265

282
Pro vysvětlení, že je to z biologických důvodů, je tu jen málo prostoru“, řekl jeden z autorů studie, profesor kognitivní psychologie Merim Bilalic, jenž se na výzkumy šachů a inteligence zaměřuje mnoho let

https://scholar.google.com/citations?user=-p44Jc0AAAAJ

283
Příběh totiž při vší vypravěčské suverenitě působí, jako by šlo o konjunkturálně žádaný příběh o ženské emancipaci a právě reálný předobraz by mohl ospravedlnit jeho existenci

Minisérie, jež nyní přivedla mnoho dívek k hraní šachů, přitom vyvolala i skandál kvůli svému sexismu. V jedné scéně se totiž přímo odkazuje na žijící gruzínskou velmistryni Nonu Gaprindašvili, z níž udělají „Rusku“ a tvrdí o ní, že nikdy závodně nehrála proti mužům, ačkoli v reálu proti nim hrála. Gaprindašvili to považovala za „znevažující dezinformaci“ a v srpnu 2021 podala na Netflix žalobu. https://www.nytimes.com/2021/09/16/arts/television/queens-gambit-lawsuit.html

284
Vůbec nemůžeme předvídat, kam se druh homo sapiens bude vyvíjet dál

Na závěr kapitoly připojuji ještě relativizující poznámku k tomu, co doposud padlo. Ani zmiňovaná metastudie Lise Elliot není konečnou odpovědí, ostatně takto věda nefunguje. Každá vědecká práce se jen vystavuje další kritice a přezkoumání. Jenomže ony „esenciální rozdíly“ se už nikdy nestanou esenciálními. Zásadní, obří odlišnosti se stávají pouze „malými systematickými“ rozdíly. Dosud tu panovalo černobílé schematické dělení. Pokud relativizují už relativizující práce, o nichž mluví tato kapitola, výsledkem nikdy nebude návrat k původnímu stavu.
Zde uvádím pro zajímavost několik kritik Lise Elliot - https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0149763421003948, https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0149763421003900,
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC9327177/ a https://journals.sagepub.com/doi/epub/10.1177/1747021820960707