Kniha 2 02 Datový horor
Kapitoly
- 09. Nerovnost mezi muži a ženami začíná u počtu záchodů
- 10. Mlč, zhubni, usmívej se, já ti to vysvětlím
- 11. Patriarchální soulož v misionářské pozici a matriarchální poloha na koníčka
- 12. „Sexistické chování je, že se chovám jako muž?“
- 13. Hadi, kteří otrávili sami sebe
- 14. „Proč si myslíte, že je desetkrát více zdravotních sester než bratrů?“
- 15. Modré mužské mozky a růžové ženské mozky
- 16. Lovci z Marsu a sběračky z Venuše hovořící jinými jazyky
- 17. Ženám do politiky nepomůžeme a baby sódit neumijó
11. Patriarchální soulož v misionářské pozici a matriarchální poloha na koníčka

Problém opravdu není v dobrovolné submisivitě přinášející slast a trvající pár minut
Přesně naopak, lze uvést minimálně tři autorky, které popisují sexualitu ve značné komplexnosti: psychoanalytička Jessica Benjamin vydala knihu Pouta lásky. Psychoanalýza, feminismus a problém dominance (orig. 1988, česky 2016), Anita Phillips zase knihu Obrana masochismu (orig. 1998, česky 2016), a výraznou kritičkou původní feministické upjatosti (typické pro některé texty „druhé vlny“) je Camille Paglia v řadě svých esejí; v češtině vyšel jejich soubor Svobodné ženy, svobodní muži. Eseje o pohlaví, genderu a feminismu (orig. 2017, česky 2019), jinak její nejslavnější knihou je asi Sexual Personae: Art and Decadence from Nefertiti to Emily Dickinson (1990, 712 s.). Více k tomu ale v kapitole 19 věnované pornografii.
I v dnešním světě nemůže v 39 zemích dcera ze zákona zdědit stejný podíl majetku jako syn
V Británii muselo až zcela donedávna připadnout dědictví prvorozenému synovi a nejstarší dcera byla vynechána
Přitom mýtus „starých matek po třicítce“ byl už dávno vyvrácen; demograficky i medicínsky
https://www.nbcnews.com/think/opinion/fertility-rates-are-dropping-except-among-older-women-being-40-ncna1230911 (13. 6. 2020) či https://www.nytimes.com/interactive/2018/08/04/upshot/up-birth-age-gap.html (4. 8. 2018). Přestože má šance na otěhotnění s rostoucím věkem klesat, nejvíce stoupající věkovou skupinou matek jsou nyní ženy po čtyřicítce. Do hry se mnohem více dostává „biologický věk“, čili celková kondice a vitalita než samotný nominální věk. Obecně ale nelze tvrdit, že jsou ženy po třicítce na mateřství „staré“. I lékařská komunita neustále posouvá onen údajně ideální biologický věk dopředu.
Máme sklony zapomínat, že postavení žen bylo v minulosti podřadné na základě mnoha zákonů
V celé podkapitole vycházím z knihy Why Women are Poorer than Men (2021), kde ekonomická novinářka Annabelle Williams všechny údaje pečlivě zdrojuje a uvádí mnohem víc konkrétních příkladů.
Až do poloviny 19. století bylo v Británii snadnější manželku prodat za pár šilinků než se s ní rozvést
Znásilnění cizí manželky ve středověku bylo pouze „poškozováním majetku cizího muže“, nikoli primárně psychickou újmou dané ženy
O tomto vypráví třeba film Ridleyho Scotta Poslední souboj (2021), odehrávající se podle skutečného případu ve Francii 14. století; scénář k dílu napsali Nicole Holofcener, Ben Affleck a Matt Damon.
Přestože si vláda a prezident přáli něco jiného
Můžete si také snadno všimnout, že matky po sobě málokdy pojmenovávají dcery a pokud tak učiní, je to spíše neočekávané gesto
https://www.theatlantic.com/culture/archive/2022/04/why-baby-names-arent-usually-mother-names/629693/ (29. 4. 2022) - Pojmenovávání po babičkách, tetách a sestrách není neobvyklé, ale po matkách ano.
Přípona ženských jmen -ová ostatně vzniklo z -ova a přiřazovalo ženu k otci nebo manželovi, protože žena neměla žádná práva
Za různé postřehy děkuji sociolingvistce Janě Valdrové. (https://www.valdrova.cz/)
„Rehabilitující manželství“
Jestli žena je, nebo není panna
Podáno zábavnou videoformou zde: https://www.youtube.com/watch?v=1ikXim4wevc (7. 12. 2015), v serióznějším videoformátu https://www.youtube.com/watch?v=fBQnQTkhsq4 (18. 5. 2017), i česky v textové podobě: https://a2larm.cz/2019/09/mytus-o-panenske-blane/ (Johanna Nejedlová, 25. 9. 2019), a https://www.idnes.cz/onadnes/vztahy/myty-o-panenstvi-zkouska-panenstvi-co-je-hymen.A180308_151811_vztahy-sex_haa (9. 3. 2018). Vrcholem komičnosti je, pokud věřící dívky a mladé ženy údajně „nemají sex před manželstvím“, což znamená, že nemají vaginální styk, ale běžně uspokojují své partnery rukou, ústy nebo svolí ke styku do konečníku. Jen aby se neporušila „panenská blána“, kterou vůbec nemusí mít, dávno už ji můžou mít protrženou díky jiným aktivitám nebo se nikdy ani při vaginálním styku neporuší.
V USA ženy až do roku 1974 nesměly mít kreditní karty s vlastním jménem a nedostávaly půjčky
„Mužském prostředí pohybovat“
Annabelle Williams, Why Women Are Poorer Than Men (2020), s. 56; https://www.theguardian.com/theguardian/from-the-archive-blog/2012/nov/15/el-vino-women-ban-fleet-street-1982
V posledních letech je v ČR dokonaných sebevražd zhruba čtyřikrát až pětkrát více u mužů než u žen
Jednou z mála zemí, kde je to naopak, je Čína, kde na 8 mužských sebevražd připadá 10 ženských
Statistiky Světové zdravotnické organizace – https://apps.who.int/gho/data/node.main.MHSUICIDEASDR. Situace v Číně je ovlivněna dostupností psychologické péče a ženy jako méně majetné k ní mají horší přístup než na Západě.
Žádný systém není ideální
V současnosti vidíme trend, že muži na demokratickém Západě, kteří se nedovedou smířit s emancipací žen, hledají mnohem „tradičnější“ a poddajnější ženy na Východě, ať už se jedná o Ukrajinky či Rusky, nebo Thajky, Vietnamky a Filipínky. Tím, že si tyto ženy berou za manželky, získávají najednou poslušné hospodyňky i sexuální otrokyně v jednom. V očích těchto mužů tedy jakýsi lepší kulturní systém existuje. Pro ženy na Západě už ovšem není cesty zpět.
Už dávno nežijeme v krutém světě otcovského teroru, jak ho prezentuje třeba film Michaela Hanekeho Bílá stuha o životě na počátku 20. století
https://magazin.aktualne.cz/kultura/film/recenze-prisnost-musi-bejt-di-psychoteror-bila-stuha/r~i:article:657835/ (13. 1. 2010) „Hanekeho estetický formalismus je plně v souladu s morálním formalismem postav – především oněch autoritativních otcovských figur. Je jich tu několik a každá z nich je svého druhu unikátním exemplářem despoty a domácího tyrana, podle jehož pískání, podmračených pohledů, úmorného kázání a občasného cholerického řvaní tancují manželky, posluhovačky i děti – které tu jsou poníženy na úroveň zvířat, jež je potřeba neustále trestat, aby věděly, kde mají místo. (…) Jakmile se objeví kazatelé, kteří vyžadují absolutní autoritu a chtějí v sobě vidět propojené zosobnění moci boha, státu i rodiny, vede to nakonec ve slepé následování neosobních příkazů, jež ničí jakékoli lidské štěstí, svobodu a cit. Každý z několika otcovských despotů si vynucuje různé mocenské nároky a každý nakonec selže, ale není schopný si to přiznat. Jde v přeneseném i doslovném významu o přehlídku stárnoucích impotentů, kteří sex z různých důvodů nahradili mocí, dozíráním, šikanováním, případně i bitím.“
Divadelní režisérka a literární vědkyně Barbara Herz, jež nastudovala hru s ironickým názvem O bílých heterosexuálních mužích, co jedí maso, v rozhovoru pro magazín Žena na Aktuálně.cz řekla s překvapivou smířlivostí
https://zena.aktualne.cz/krize-muzstvi-je-tady-od-zacatku-dejin-nova-dokumentarni-div/r~48a9a9fce0b611ec93abac1f6b220ee8/ (31. 5. 2022, rozhovor vedla Klára Elšíková)
Ženy budou diktátorsky vládnout mužům jako v české filmové alegorii Postel (1998) nebo muži dokonce zmizí jako v polské sci-fi Sexmise z roku 1983, kde se lidstvo složené pouze z žen rozmnožuje ve zkumavkách
V 70. a 80. letech byla kultura nasycena podobným strachem, jenž si ani jako strach nepřipouštěla a snažila se ho podávat coby alegorické satiry – Felliniho film Město žen (1980) nebo romány Muži pod ochranou (1974) od Roberta Merleho či Země žen (1987) od Vladimíra Párala. Ovšem i tato díla jsou podstatně sofistikovanější, sebekritičtější a uznalejší než současné paranoidní fóbie; u Párala jde třeba vyloženě o snahu založit svět na neválčení a nenásilí. S postupující ženskou emancipací se v Česku opět začínají rodit podobné novely a romány popisující matriarchální totalitu, tentokrát ale již lehce překvapivě psané ženami: Stručné dějiny hnutí (2018) od Petry Hůlové, Zlo je rodu mužského (2019) od Evy Grestenbergerové a Rozkošný zákon (2020) Věry Noskové.
Nejslavnější feministický časopis Ms. tomu dokonce v květnu 2011 věnoval ironicky laděný sloupek
Diskusní server Quora
Samozřejmě, antropologická literatura nabízí rozsáhlá zkoumání, zda matriarchát někdy někde skutečně existoval
https://en.wikipedia.org/wiki/Matriarchy Heslo bez 346 bibliografických odkazů čítá cca 75 000 znaků.
Zvláště feminismus druhé vlny chtěl tyto případy nalézat a dávat je za vzory
Matriarchální formy kultury ostatně existují dodnes, například u kmene Torajů na indonéském ostrově Celebes nebo v kmeni Bontuků v Luzonu na Filipínách, jak uvádí někdejší předsedkyně patentového soudu v Německu Marianne Grabrucker v knize Typické dievča? (nakl. Aspekt, originál 1985, slovensky 2006).
Postavení žen uvnitř tohoto společenství bylo rovnoprávné
Nejde zdaleka jen o politickou záležitost, ale i o vyjasnění pojmů „matriarchální“, „matrilineární“, „matrifokalistická“, „matrilokální“, „gynocentrická“ a „gynokratická“.
Jak třeba dokládá ve svém rozsáhlém eseji v časopise Aeon australský filosof Kim Sterelny, specializující se na téma evoluce a lidské spolupráce
Nizozemský historik Rudger Bregman ve své knize Lidstvo: Dějiny naděje (orig. 2019, česky 2022) píše rovněž o tom, že na přesvědčení, že člověk je od přirozenosti sobecký a nedůvěryhodný, se vzácně shodne až příliš mnoho lidí
Využívám tu popis z oficiální anotace knihy na stránce vydavatele Argo.
Bregman však ukazuje manipulace slavných studií a předsudky vnášené do historických událostí, ať už jde o stanfordský vězeňský experiment
Protipotratová hnutí jsou vždy protiženská
V mezititulku ponechávám častěji používaný termín „protipotratová“. V zásadě ale rozlišuji potrat jako samovolný tělní proces vypuzení plodu a interrupci jako umělé přerušení těhotenství. Mnohdy v běžném jazyce přetrvávají termíny jako „potratová pilulka“ nebo „potratové kliniky“, já se ale snažím dodržovat termíny co nejpřesněji. I z řady zdrojů, které uvádím, je zjevné, že novinové titulky stále používají výraz „potrat“. Potratů přitom každá sexuálně aktivní žena za život prodělá řadu, mnohdy aniž by o tom věděla. Proto jsou také mnohé katolické představy, jak se ženy v nebi setkávají se svými potracenými dětmi, tedy různými deformovanými zárodky bez projevu vědomí, dost strašidelně komické až surrealistické.
Stačí pozorovat zpřísňující se antiinterrupční zákony v Polsku nebo v USA, které automaticky zhoršují životní podmínky významněji ženám než mužům
https://www.healthline.com/health-news/most-people-dont-know-theyre-pregnant-at-6-weeks-what-that-means-for-texas-abortion-law (2. 9. 2021) a https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/3212602-polsky-ustavni-soud-vyrazne-pritvrdil-zakaz-potratu. (22. 10. 2020) Detailní popis otřesné situace v Polsku zde: https://www.heroine.cz/komentare/4053-zakaz-potratu-v-polsku-zeny-jsou-vydesene-jsme-v-pasti-rika-reditelka-organizace-pomahajici-zenam (6. 2. 2021) a https://www.heroine.cz/ze-zahranici/6486-uz-ani-jedna-smrt-mlade-zeny-v-dusledku-polskeho-potratoveho-zakona-vyvolala-dalsi-vlnu-protestu (11. 11. 2021), https://www.heroine.cz/zena-a-svet/6039-misto-detskeho-psychologa-exorcista-s-polskou-aktivistkou-o-zivote-v-zemi-kde-lidska-prava-drti-vliv-cirkve (1. 10. 2021) a https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-evropa-tehotna-polka-nechtela-zemrit-na-otravu-krve-uzila-proto-potratovou-tabletku-policie-ji-to-spocitala-40438818 (26. 7. 2023)
Vystupují i proti pomoci nezletilým dívkám, které byly znásilněny, a s falešným úsměvem na tváří jim ničí celý život
V Ohiu nedovolili interrupci desetileté dívce, která otěhotněla po znásilnění. Zákrok nakonec podstoupila v sousední Indianě. V Indianě však vstoupil v platnost úplný zákaz interrupcí, který nepovoluje ani výjimku v případě znásilnění. (Přičemž výjimka je stejně víceméně k ničemu, když si uvědomíme, jak dlouho trvá vyšetření a odsouzení, pokud oběti vůbec někdo uvěří.) Lékařka, které dívce z Ohia pomohla, čelila šikaně a pokusům profesně ji zničit. https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-amerika-desetileta-divka-po-znasilneni-otehotnela-potrat-ji-urady-zatrhly-40401966 (3. 7. 2022), https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-soud-na-floride-zakazal-16lete-divce-interrupci-protoze-je-na-to-jeste-mala-takze-musi-porodit-40405941 (16. 8. 2022), https://twitter.com/JessicaValenti/status/1644429135874256941 https://www.nola.com/news/healthcare_hospitals/article_d08b59fe-1e39-11ed-a669-a3570eeed885.html (17. 8. 2022), https://www.nytimes.com/2022/08/19/us/politics/louisiana-abortion-law.html?smtyp=cur&smid=tw-nytimes (19. 8. 2022)
Jen v Texasu přineslo omezení interrupcí za pouhý rok a půl přes 65 tisíc nechtěných těhotenství po znásilnění
V Alabamě do roku 2019 neexistoval zákon, který by bránil tomu, aby se muž i po znásilnění domáhal rodičovských práv
Způsobují jim poporodní traumata
Ročně takto na celém světě zbytečně umírají desítky tisíc žen
Čísla byla v roce 1999 odhadnuta na 78 tisíc ročně (https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/12294838/). The British Medical Bulletin v roce 2003 odhadl množství 70 tisíc žen, jež ročně zemřou při nebezpečných interrupcích (https://academic.oup.com/bmb/article/67/1/99/330367). WHO mluví o tom, že zhruba 45 % všech interrupcí je nebezpečných, ve své zprávě z roku 2016 odhaduje počet kolem 23 tisíc žen, které ročně zemřou na následky ilegálních interrupcí, což zároveň vypovídá i něco o zlepšující se zdravotní péči v chudých zemích. (https://www.guttmacher.org/fact-sheet/induced-abortion-worldwide) Dalších 2,7 milionu žen má ale velmi vážné zdravotní následky. Rozsáhlé heslo k tomu zde: https://en.wikipedia.org/wiki/Unsafe_abortion
Všichni bohatí senátoři, poslanci a mecenáši konzervativních politických stran mají vždy dostatek finančních prostředků a pokaždé dokážou najít pokoutný způsob, jak se dostanou k interrupcím jejich milenky, manželky a dcery, je-li to potřeba
Seznamy konzervativních pokrytců, jejichž pokoutné aktivity se provalily, vydaly třeba v roce 2017 The New York Times, a stále se rozšiřují https://www.nytimes.com/2017/10/06/opinion/sunday/conservative-men-abortion-hypocrisy.html (6. 10. 2017). Jedna z nejlegračnějších kauz propukla u republikánského kandidáta do senátu. Bývalý hráč amerického fotbalu Herschel Walker chtěl zakázat všechny interrupce včetně případu znásilnění, incestu a ohrožení života matky. Jeho expřítelkyně však vystoupila s důkazy, že jí uhradil interrupci. https://denikn.cz/978563/v-kampani-do-kongresu-bojuje-proti-potratum-ted-byvala-pritelkyne-rekla-ze-ji-zaplatil-interrupci/ (4. 10. 2022).
Kdyby těmto lidem někdy šlo o vyřešení problému s chudobou, budou investovat energii a peníze přesně naopak, tj. do komplexně pojaté sexuální výchovy, finančně dostupných těhotenských testů a antikoncepce zdarma
Tento postoj přebírám od Lindy West, z jejího vystoupení v pořadu Daily Show Trevora Noaha a z knihy Shout Your Abortion (2018). https://www.youtube.com/watch?v=GP79UoP4WY8
Současné snahy o omezování přístupu k interrupcím lze chápat jako předsmrtný záškub patriarchální instituce, která ví, že pozbývá společenskou důležitost
https://wikijii.com/wiki/History_of_Christian_thought_on_abortion či https://legacy.blisty.cz/art/17540.html (1. 4. 2004) nebo https://denikreferendum.cz/clanek/33979-stary-zakon-rozlisuje-zivot-s-mnohem-vetsim-detailem-nezli-dominik-duka (7. 5. 2022) Nechci říct, že nutně ubývá věřících, nebo že věřící jsou jakýmisi občany druhé kategorie. Jen vliv církví na život věřících i nevěřících slábne. Jinak je tomu v Africe či Asii. Nicméně, například u polských katolíků se zjišťuje, že většina z nich vůbec nevěří základním dogmatům víry a katolictví je pro ně čistě formální záležitost; cosi, u čeho vědí, že by se tak měli vykazovat, ale prakticky tomu nevěří a nechovají se podle toho. (https://www.voxpot.cz/cirkev-v-polsku-po-skandalech-ztraci-sve-ovecky-krize-vsak-muze-byt-sanci-pro-jeji-obrodu/ (27. 2. 2 2023)
Chcete-li ještě jiný, náročnější myšlenkový experiment, zda lze interrupci považovat za legitimní etickou volbu, můžete se zamyslet nad paradoxem geniálního houslisty
Text dostupný zde: https://spot.colorado.edu/~heathwoo/Phil160,Fall02/thomson.htm). Později jej do 368stránkové knihy A Defense of Abortion rozšířil cambridgeský filosof David Boonin v roce 2002.
Tento argument v podobě 11stránkového eseje přednesla poprvé v roce 1971 etická filosofka Judith Jarvis Thompson
Paradox geniálního houslisty je druhem tzv. trolley problem, neboli tramvajového dilematu. Představuje situaci, kdy zatažením za výhybku na kolejích vždy rozjetým tramvajovým vozem zabijete nějaké lidi, musíte se tedy dopředu rozhodnout, čí život je hodnotnější. Problém má mnoho verzí a řešení, přičemž neexistují správné odpovědi, pouze různé osobní příklony k jistému řešení. Viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Tramvajové_dilema či https://simple.wikipedia.org/wiki/Trolley_problem
Ale jsem si vědom, že existuje řada subtilnějších metafyzických argumentů a že tajemství vzniku života nerozumí nikdo z nás
Shrnutí najdete např zde http://bioetika.cz/clanky/2003-4-prace.pdf Většina debat o interrupcích však není subtilní a útočí se při nich na emoce. Ze strany antiinterrupčních hnutí se mluví o „kultuře smrti“, „genocidě dětí“ a ukazují se záběry na zkrvavené plody. Ty přitom ve skutečnosti vypadají jinak: https://zena.aktualne.cz/zadna-zkrvavena-embrya-fotky-zachycuji-potracene-plody-v-ran/r~d4f68326537a11ed8980ac1f6b220ee8/ (24. 10. 2022). I slavný film Němý výkřik (1984) je dezinformačním podvrhem (https://www.csfd.cz/film/272153-the-silent-scream/recenze/). V roce 1985 prohlásil odborný panel svolaný na popud Planned Parenthood, předního amerického poskytovatele interrupcí, video za „zaplavené vědeckými, lékařskými a právními nepřesnostmi, zavádějícími prohlášeními a nadsázkou“. https://web.archive.org/web/20120717132514/http://www.plannedparenthood.org/files/PPFA/Facts_Speak_Louder_than_the_Silent_Scream_03-02.pdf
Mimořádná úroveň lhavosti – https://x.com/ClaireAccendit/status/1776210075146649807
Proč si muži, kteří nechtějí mít děti se ženami, s nimiž provozují sex, neberou kondom nebo si nenechají rovnou preventivně provést vasektomii, která je mimochodem levnější než ženská sterilizace?
Stejně tak vždy v dějinách dopadala vynucená plošná sterilizace jen na ženy
https://www.avcr.cz/cs/o-nas/aktuality/Nucene-sterilizace-se-tykaly-tisicu-zen-odskodneni-nedosahly (28. 06. 2018). Odhaduje se, že od začátku sedmdesátých let 20. století byly sterilizovány tisíce československých žen převážně romského původu. K nuceným sterilizacím docházelo i ve Spojených státech, Švýcarsku nebo Japonsku. Ve Švédsku bylo v letech 1933–1975 sterilizováno více než 60 000 žen.
Znemožnit ženám z rizikových skupin interrupci je iracionální, cílené a plošné poškozování obyvatelstva, vyloženě eugenika naruby
Natrefíme i na sofistické argumenty, že se třeba v Polsku nezvyšuje počet nezletilých matek nebo sebevražd mladistvých, což se porovnává s jinými postsocialistickými zeměmi východního bloku. Tímto má být dokázána neškodlivost omezení interrupcí. Polsko ovšem není zemí s velkými sociálními rozdíly – neexistují zde tak velké skupiny chudých a vyloučených, nejsou tu výrazné etnické menšiny, na něž tato omezení dopadají nejhůře. Funguje tu mnohem větší záchranná sociální síť, i v samotných rodinách, kdy se starší generace méně rozvádějí nebo se při nechtěném těhotenství častěji uzavírají manželství. Situace navíc není nijak přehledná, protože nemáme data o duševní pohodě obyvatelstva – v Polsku se psychické problémy řeší málo, takže o nich ani nevíme. Dětské psychology nahrazují ve školách kněží (věc v 21. století nevídaná a neuvěřitelně zpátečnická), kteří nemají kompetence, ani se jim nikdo moc nesvěřuje. Nejzákladnější argument je tento: vůbec nejde o statistická čísla, jestli určité ukazatele rostou více nebo méně oproti jiným zemím. Jde pouze o to, zda určitá omezení vedou k tomu, že jsou ženy zbytečně stavěny před dilema, jež by předtím řešit nemusely. Pakliže omezení vytvářejí problémy, kdy ženy zbytečně umírají, jsou špatná principiálně. Proto bylo správné heslo na demonstracích v Polsku: „Ani o jednu víc!“ (Ani jednej więcej!)
Ale říct jim „nemůžete to udělat vůbec za žádných okolností“, je totalitární extremismus
Nejpřísnější antiinterrupční zákony panovaly ve vymírajícím Rumunsku v 80. letech (viz film Christiana Mungiu 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny) a momentálně v KLDR, kde ženy zjevně rodit nechtějí, ale musí. Od roku 1993 tu jsou zakázány interrupce a od roku 2015 i antikoncepce.
Zásady dispenzární péče v těhotenství
Ale takhle aspoň vidíme, jak české porodnictví na nastávající rodičky nahlíží – jako na nezletilé dcery, které do své předporodní péče a porodu svého potomka nemají co mluvit
Česká ženská lobby zveřejnila otevřený dopis, ve kterém žádá revizi dokumentu České gynekologické a porodnické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně a veřejnou omluvu ženám. Své rozhořčení nad tímto přirovnáním zveřejnil také přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky Fakultní nemocnice Ostrava, senátor Ondřej Šimetka. https://zena.aktualne.cz/stavime-proti-sobe-zeny-a-lekare-v-cesku-chybi-poporodni-pec/r~e7781c16120411ec8a900cc47ab5f122/ (10. 9. 2021)
a https://www.heroine.cz/zdravi/k-rodickam-se-v-cesku-chovame-jako-k-nemocnym-a-chybi-u-nas-nasledna-pece-rika-porodnik-simetka (13. 8. 2024)
Stále nebylo narovnáno postavení porodních asistentek v systému péče o ženu a dítě
https://wave.rozhlas.cz/je-cas-mluvit-o-porodnickem-nasili-nic-neomlouva-jak-se-v-tom-systemu-chovam-8925120 (6. 2. 2023, rozhovor Michaely Sladké s porodní asistentkou Magdalenou Ezrovou)
„Těhotným matkám zakázal internet, aby ho neotravovaly se svými příšernými nápady“
https://www.extra.cz/radim-uzel-natvrdo-tehotnym-zakazat-internet-perverzite-vice-pohlavi-neustupovat (19. 1. 2021). Pro pořádek ještě zmiňme, že problémy se nevyhýbají ani jiným zemím; Japonsko patří k zemím s nejnižší úrovní genderové rovnosti, viz čísla z článku (https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-japonsko-pobouril-letak-s-ponizujicimi-radami-rodickam-234801, 29. 7. 2023) Ještě v roce 2023 zde barevný leták s kreslenými obrázky poskytoval nastávajícím rodičkám například rady, jaké chování muži „nemají rádi“. Řadí se mezi něj „zaneprázdněnost péčí o dítě, nedělání domácích prací nebo bezdůvodná frustrace“. Budoucí rodičky také dostávaly doporučení, aby manželům každý den připravovaly oběd, děkovaly za provedení základních domácích prací včetně umývání nádobí, vyměňování plen nebo držení dítěte, a vždy se usmívaly.
Není ale nevyhnutelný a zdá se, že v evropských dějinách patriarchát posílil v neolitu a pak až někdy v 16. století
Více o tom v kapitolách 14 a 16. Doporučuji rovněž knihy antropologů Davida Graebera a Davida Wengrowa Úsvit všeho: Nová historie lidstva (orig. 2021, česky 2024), dále od Silvie Federici: Caliban and the Witch (2004); Kinship and Gender: An Introduction (první vydání 1997, poslední revidované 2018) od Lindy Stone a The Patriarchs: The Origins of Inequality (2023) od Angely Saini. Všechny tyto knihy kritizují zjednodušující narativy evoluční biologie o tom, že „muži jsou agresivní dominantní samci“ a nabízejí věrohodnější a plastičtější vysvětlení. Popisují i různé zlomy v dějinách, kdy bylo rovnostářštější uspořádání společnosti svázáno patriarchálním autoritářstvím.
ve středověku měly ženy mnohdy lepší postavení než v novověku a že většina mužů žila v nevolnictví a nebyli jednoduše pány nad všemi ženami
Socioložka Sylvia Walby určila před více než třiceti lety šest překrývajících se struktur, které definují patriarchát
Walby, Sylvia (1990). Theorizing Patriarchy. (Oxford, UK Cambridge, Massachusetts: Wiley-Blackwell.) Zjednodušený výtah a revize zde: https://revisesociology.com/2017/01/10/patriarchy-structure-walby-sylvia/
„Muži to mají dnes těžké“
Jedním z nepříliš povedených argumentů na téma údajného mužského znevýhodnění je to, že jsou muži více odsuzováni k odnětí svobody a že za stejné činy dostávají tvrdší tresty, zatímco ženám je trest často zkracován a podmínky v ženských věznicích jsou méně tvrdé. Jednak – problém je v tom, že muži opravdu páchají mnohem více trestné činnosti a automaticky se na ně nahlíží jako na podezřelejší a nebezpečnější, čistě na základě statistické pravděpodobnosti. Dále jsou častěji recidivisty, a proto dostávají i tvrdší tresty. Ženy odsuzované za násilné trestné činy mnohem častěji jednají v sebeobraně (a to nejčastěji proti domácímu/partnerskému násilí ze strany mužů). V Kanadě je takových žen přes 65 % a je pravděpodobné, že jinde budou čísla podobná (https://www.american.edu/cas/news/domestic-violence-and-self-defense-what-happens-when-women-fight-back.cfm). Ženy dostávají podmíněné tresty nebo kratší tresty proto, že se primárně starají o děti a velmi často je chrání před násilím ze strany svého partnera. Tuto logiku nemůžeme nazývat feministickou a nejde o žádný důkaz systémového zvýhodnění žen. Vše se odehrává v rámci patriarchální logiky, kdy je na muže nahlíženo jako na násilnější a nebezpečnější a na ženy jako křehčí a pečovatelky. Toto je ale tradiční vidění světa. Muži jsou ostatně odsuzování k vyšším trestům především mužskými soudci. Mluvit o jakékoli formě „feministického státu“ nebo „gynokracii“ apod. je zavádějící a paranoidní. Feminismus si všímá, že ženy jsou mnohem častěji oběťmi domácího násilí a vražd ze strany partnerů, a vidí v tom systémový problém. Není ale nic feministického na tom požadovat za stejné činy tvrdší tresty pro muže. Tvrdší tresty pro muže jsou jádrem patriarchálního systému. Muži si tento bič na sebe upletli sami, s podporou žen, které jsou „strážkyněmi patriarchátu“.
Muži rozpoutali většinu válek v dějinách
Kdykoli někdo uvádí příklad jakýchkoli panovnic či političek, které vedly v dějinách války (https://qz.com/967895/throughout-history-women-rulers-were-more-likely-to-wage-war-than-men), zapomíná na to, že šlo o osamocené ženy obklopené mužskými rádci, aristokraty a vojenskými veliteli. Tyto války navíc vedly proti jiným mužským vůdcům; ty nejbojovnější byly vdané a ovlivňované svými manžely – právě to máme statisticky podchyceno. Vzorky vládců a vládkyň jsou také výrazně odlišně velké. Chování těchto vládkyň bylo nastaveno tak, aby se projevovaly „mužsky“ – v duchu dobývání, upevňování moci a projevování tvrdosti. I ony byly plnou součástí patriarchálního řádu, žádnou deviací či alternativou. Nesmíme nikdy ustrnout v debatě o jednotlivcích, jde o klasické argumentační omyly, tzv. cherry picking a tokenismus. (https://www.e-ir.info/2013/03/28/would-more-female-leadership-lead-to-less-conflict/, 28. 3. 2013) Podstatné je, co z nás dělají určité role. Ženy ale obecně v průzkumech veřejného mínění méně podporují války (v USA to platí od války ve Vietnamu až po Afghánistán a Irák.) Lze uvést i známý paradox: ve feudálním systému bylo pro ženy aristokratického původu snadnější dostat se k moci i na nejvyšší příčky (čistě na základě zákonů o pokrevní linii), než to bylo možné pozorovat po zavedení demokratických voleb, protože ve zdánlivě svobodné volbě hrají větší roli předsudky. Tento fakt ale zároveň není užitečným argumentem pro nic dalšího.
Co se týče válečných konfliktů, ženy prakticky vždy vedou menšinu rebelů proti utlačovatelské vládě a pravidelně prohrávají
A pokud velely pirátským flotilám, zakazovaly v nich znásilnění, jako slavná pirátka Čeng Š´, která na počátku 19. století poroučela až osmdesáti tisícům mužů
https://jezebel.com/cheng-i-sao-the-vicious-pirate-who-banned-rape-in-her-1665758677 – Tato historická figura, mimochodem, inspirovala i postavu paní Ching v třetím díle Pirátů z Karibiku: Na konci světa (2007), kde ji hraje japonská herečka Takayo Fischer (https://pirates.fandom.com/wiki/Ching).
Dostalo se mi příležitosti číst na internetu v jedné diskusi tento nadutý příspěvek zjevně ovlivněný rétorikou současného populárního psychologa Jordana Petersona
Nejznámější je asi tento sebedojímavě plačtivý výstup: https://www.youtube.com/shorts/knq-Ld5pk7U
Za poslední století se objevilo pouze 11 % vražedkyň, v posledních desetiletích ale jen 5–7 %
Ženy, které získají titul z ekonomie, tvoří třetinu absolventů daných oborů
Zlatokopek je reálně minimum a jak napsala novinářka Silvie Lauder
Citát jsem zaznamenal prvně na Facebooku a je v přepracované formě k nalezení i v knize V pasti pohlaví (2023).
Ostatně panuje i shoda demografických statistiků, že většinu ekonomických a ekologických problémů vyřeší vzdělávání dívek
Základní dvě knihy k tomuto – Hans Rosling, Anna Rönnlund Rosling, Ola Rosling: Faktomluva: Deset důvodů, proč se mýlíme v pohledu na svět – a proč jsou věci lepší, než vypadají (Jan Melville Publishing, 2018). Richard Wilkinson, Kate Pickett: Rovnováha. Proč je rovnost výhodná pro každého (Grimmus, 2013, orig. 2010).
To ale vyžaduje globálně zvrátit upřednostňování mužů a chlapců a dorovnat šance žen a dívek
V tuto chvíli začínají v západní společnosti opět převládat hlasy, že znevýhodnění jsou ve vzdělávání chlapci a mladí muži a volá se po pomoci, „aby nezaostávali za dívkami“. (Viz zpětně kapitoly 9 a 10). Tato kniha nemá ambici nabídnout jednoduché řešení. V jiných státech než zemích „bohatého Severu“ a západních liberálních demokraciích, což je většina zemí na světě, jsou jasně znevýhodněny ženy a dívky. V našich podmínkách jde o jiné problémy, které ale nevyřeší genderová segregace nebo větší koncentrace na výsledky chlapců a mladých mužů, jak bývá občas navrhováno. Vyřeší to naopak ještě výrazněji bezpředsudečná výchova a setření dosavadních (často nevědomě činěných) rozdílů v přístupu k chlapcům a dívkám. Téma je každopádně otevřeno podrobné veřejné debatě.
V knihách Jordana Petersona o nich není ani řádka, jelikož mu zcela uniká podstata problému
Asi nejzábavnější a nejpřesnější rozbor Petersonových inkonzistencí a slovních triků předvedla filosofická youtuberka ContraPoints v tomto 28minutovém videu: https://www.youtube.com/watch?v=4LqZdkkBDas, případně Magic Skeptic alias Dara McGrath ve 43minutovém videu zde: https://www.youtube.com/watchv=3nmmKoBdORo.
Velice podrobný rozbor rozkladu Petersonovy osobnosti provádí tento esej jeho zklamaných bývalých příznivců: https://unherd.com/newsroom/david-fuller-what-happened-to-jordan-peterson/ (1. 8. 2022) Tato kniha bohužel přichází v době, kdy se z Jordana Petersona stala karikatura, nicméně tato kapitola byla psána dříve a věnuje se pouze jeho starším textům, nikoli vyšinuté poslední éře, kdy se zesměšňuje na platformě Daily Wire a působí jako padouch z bondovek. Mnohé následující poznámky v této kapitole referují o dalších Petersonových tezích, kdy ukazují, že jím užívaný diskurs nemá náležitě pevnou filosofickou oporu a jde spíše o mystický šamanismus než skutečné kritické myšlení.
Jak v roce 2009 popisoval sociolog, právník a odborník na srovnávání civilizací, profesor Jaroslav Krejčí
Ženy ve spektru civilizací. K proměnám postavení žen ve vývoji lidské společnosti. (Sociologické nakladatelství, 2009).
Nedovoluje se jim, aby mluvily, mají se podřizovat, jak to říká zákon
Ano, v Listu Galatským zase Pavel píše, že „Nejde už o to, kdo je Žid nebo Řek, otrok nebo svobodný, muž nebo žena – všichni jste jedno v Kristu Ježíši“ (3:28). Pavel učil i vzájemnou podřízenost mužů a žen v manželství https://www.christianitytoday.com/ct/2024/may-web-only/paul-taught-mutual-submission-ephesians-wayne-grudem.html (7. 5. 2024) Co ale všechny nezadané ženy, a co vdané ženy mimo sféru manželství – jaká práva a možnosti měly?
Na církevní tradici a život běžných věřících to celkově nemá žádný vliv
Jedná se o postavy jako Judit, Dalila nebo Lilith: „Na počátku, dříve než byla stvořena Eva, byla stvořena Lilith, což byla první žena vytvořená s Adamem ve stejný okamžik. Tento první pár si byl roven ve všech směrech, jak si to přál Stvořitel. Problém nastal záhy, neboť Lilith byla velmi schopná, kdežto Adam byl naopak dosti omezený a hádali se tedy neustále, kdo z nich bude ,mít navrch‘. A jelikož se ani jeden z nich nechtěl podřídit, Lilith se tento ráj přestal zdát pravým rájem a roztáhla křídla a uletěla daleko pryč od tohoto falešného ráje. Adam po ní pátral, ale marně“ (https://www.rovne-prilezitosti.cz/clanky/clanek-1.html); citováno dle: Jacqueline Kelen: Ženy z Bible (Brno: Books, 1999). Pro přehled se hodí i kniha Jana Fingerlanda: Hebrejky – Biblické matky, démonky, královny i milenky (Pražské příběhy 2022). Zde se objevuje i postřeh: „Postava Máří Magdaleny by možná měla být čtena v kontextu Starého zákona. Ten se silnými a nezávislými ženami jen hemží, od Sáry až po královnu Ester. Takové postavy v Novém zákoně téměř nenajdeme a evangelia jsou v tomto smyslu spíše součástí řecké, a nikoli hebrejské literatury. Evangelia byla ostatně sepsána řecky pro řeckojazyčné publikum, s jinými představami o ženách, cudnosti i svatosti.“, s. 286.
„Ženy si musí zakrýt hlavu, protože nejsou obrazem božím“
Mohli bychom říci, že dějiny čehokoli jsou dějinami velkých mužů, v angličtině se k tomu dokonce používá i slovní hříčka his-story (jeho příběh), který by měl být postupně doplňován her-story (jejím příběhem)
Nikdy jsem ale nenatrefil na vážně míněnou iniciativu, že by se všechna slova obsahující kořen „he“, „his“, „him“ nebo „man“ měla povinně nahrazovat „she“, „her“ nebo „woman“. Nedává to ani praktický ani lingvistický smysl. Objevují se pouze slovní hříčky, doplňování a vyvažování, ne vymazávání a nahrazování mužů z dějin či jazyka.
Filosof a historik Mirek Vodrážka to ve své knize Decivilizace popisuje takto
Mirek Vodrážka. Smích thrácké služky a slzy paní Jaspersové. Feministická skica studniční filosofie. In Decivilizace, s. 173–199. (napsáno 2003, vydáno 2007)
Až fenomenolog Emmanuel Levinas přichází ve 20. století s tím, že muž musí radikálně promyslet „zvláštnost vztahu k ženskému“ a „setkávat se s druhým tváří v tvář“ a neredukovat ho jen na dvojníka sebe samého
Emmanuel Levinas: Totalita a nekonečno. orig. 1961, česky 1997. Samotného Levinase ze 40. let ale de Beauvoir kritizuje v úvodní kapitole Druhého pohlaví. Je pravděpodobné, že Levinas její kritiku přijal a svou filosofickou koncepci v pozdější citované knize přepracoval.
Podle Levinase nás to zavazuje k etickému jednání s ostatními
Hodí se uvést i příklad českého filosofa Milana Machovce, jenž v roce 1983, za hluboké totality, napsal ve své knize Filosofie tváří v tvář zániku: „Muž, po dlouhá tisíciletí v prvotní společnosti vykonávající spíše úkony druhotné, ochránce rodu na okraji biotopu, z používání zbraní vytvořil nejen princip techniky a politiky jako své kompetentní sféry (to by samo o sobě nevadilo), ale prohlásil scestně tento původně očividně pomocný svět ,za pravý‘, nadřazený, jedině plnohodnotně lidský, zatímco prapůvodní centrum – svět ženy a rodiny prohlásil za cosi druhotného a méněcenného. Žena se stala ,pouhou‘ udržovatelkou rodu, pouhou ,pomocnicí podobnou člověku‘- již tím byl znehodnocen i pojem lidského rodu samého a byla navozena cesta, jejíž tragické důsledky dozrály až dnes. ,Mužská civilizace‘- již proto, že stála na této generální lži a podvodu, na záměně prostředku a cíle – nikdy nemohla utvořit opravdu účinně fungující všelidskou morálku a provždy se zmítala mezi tou či onou jednostranností a sebeklamem mužů subjektivně nejpoctivějších.“
Alespoň takto se k tomu staví moderní teorie diskursu, tedy toho, o čem se vůbec lze bavit
Současná teorie diskursu vycházející zejména z díla filosofa a historika Michela Foucaulta. Podstatné jsou přitom jeho knihy Slova a věci (orig. 1966), Myšlení vnějšku (1966), Archeologie vědění (1969) a Diskurs, autor, genealogie (1969). Všechny vyšly i v češtině a slovenštině.
K jedné vlastnosti se navíc ihned přiřazují další podle principu „živoucích metafor“
George Lakoff a Mark Johnson: Metafory, kterými žijeme (orig. 1980, česky 2002, Host). Pojetí těchto autorů je složitější – snaží se dokázat, že metafory jsou svým způsobem doslovné a vycházejí z naší tělesnosti (plné ruce práce), prostorové orientace (ponížit-povýšit) a vnitřního prožívání (good feeling). Nicméně ve výsledku už mnohé jazykové spoje a významy nejsou ukotvené ve fyzické realitě.
Ani černá barva není ve všech kulturách znakem smutku
Jak nahodile a pošetile pak vyznívá učení zmiňovaného Jordana Petersona o tom, že muži představují řád a ženy chaos
Jedním ze zdrojů mu je starořecký filosof a matematik Pythagoras. Jeho citát najdeme v úvodu Druhého pohlaví od Simone de Beauvoir: „Je tu dobrý princip, který vytvořil řád, světlo a muže, a zlý princip, který vytvořil chaos, temnotu a ženu.“
Můžeme chápat různé prapůvodní touhy členit nerozlišené chaotické „reálno“ podle nějakého symbolického řádu (jazyka)
Pro bližší dělení registrů skutečnosti na reálno, imaginárno a symbolično viz práce psychoanalytika Jacquese Lacana: Imaginárno a symbolično = Imaginaire et symbolique (Academia 2016. orig. 1949 a 1953). Stručně vysvětleno zde: http://cinepur.cz/article.php?article=934 (autorka hesla filmová teoretička Petra Hanáková) a zde: https://sok.bz/clanky/2008/michael-hauser-strucny-slovnik-nekolika-lacanovsko-zizkovskych-pojmu (autor hesel filosof Michal Hauser).
Peterson sám to navíc dovádí do absurdity, když mluví o metafyzickém zlu, jemuž propadly totality 20. století, jako o ztrátě absolutních hodnot
Tento odstavec přebírám z recenze Petersonovy knihy Mapy smyslu od teologa a etika Petra Viziny: https://magazin.aktualne.cz/kultura/jordan-peterson-mapy-smyslu-recenze/r~4d009dfc044711ee8980ac1f6b220ee8/ (6. 6. 2023) V textu se objevuje i tato podnětná poznámka: „O lidech, kteří se odváží zpochybňovat hierarchický řád světa, tedy o progresivistech a levičácích, jak je Peterson často nazývá, se v Mapách smyslu vyjadřuje jako o osobách ,degenerovaných‘ nebo ,zkažených‘. Že zrovna znalec a kritik totalit 20. století používá jazyk třetí (nacistické) říše, patří k ambivalencím a ironiím jeho obsáhlého díla. Když píše o ,absolutně platných morálních hodnotách‘ jako obraně proti relativismu, prakticky vylučuje postřeh, že věci a děje lze nahlížet z více perspektiv a stran.“
Jordanu Petersonovi by nesmírně prospělo mluvit neblábolivě a číst si nějaké skutečné psychology, u nichž by se naučil se rozlišovat mezi archetypy a stereotypy
Zjednodušeně řečeno: umělec používá archetypy, řemeslník používá „stock characters“ a kýčař používá stereotypy.
Různé zdroje a rozlišení najdete zde: https://ografologii.blogspot.com/2010/01/klise-archetyp.html a https://www.youtube.com/watch?v=V97PeZBCGgo či https://en.wikipedia.org/wiki/Stock_character
Jak velmi moudře poznamenává psycholog Gábor Maté
https://www.youtube.com/watch?v=qOJ0lUSBI14 Maté Petersonovi vyčítá jeho opresivní přístup, ale zároveň je odpůrce i zcela permisivního přístupu. Sám nabízí pozitivní řešení v řadě svých knih https://www.databazeknih.cz/vydane-knihy/gabor-mate-125638
Stereotypy vedou k sociální kategorizaci, která je jedním z důvodů předpojatých postojů
Slovníkové heslo z roku 2017 od psychologa Saula McLeoda: https://www.simplypsychology.org/katz-braly.html.
Profesorka psychologie Susan Basow popsala ve své knize z 80. let 20. století soubory genderových stereotypů velmi přesně
Susan A. Basow: Gender Stereotypes; Traditions and Alternatives, 1986.
Podobný seznam sestavil i švédský psycholog Hartmut Karsten o zhruba dvacet let později, dovolím si z nich udělat smíšený výtah
Hartmut Karsten: Ženy – muži: Genderové role, jejich původ a vývoj. Praha: Portál 2006.
Naopak učitelky na základních a středních školách mluví velmi názorně a jasně
O tom, jak dělení povolání nevychází z žádných přirozených vlastností, pojednává kapitola 14. I z pasáže v této kapitole jasně vyplývá, že třeba povolání kněží je omezeno na muže pomocí utlačování žen. Povšimněte si i silně genderovaného jazyka u výrazu „mateřská školka“ – jako by učitelky zde byly zároveň náhradními matkami dětí.
O překroucenosti daného pojmu více v poznámce
Představme si kočku neprodyšně uzavřenou v neprůhledné krabici. V krabici je také umístěn přístroj obsahující radioaktivní nuklid a nádoba s jedovatým plynem. Pokus je navržen tak, že po jedné hodině je 50% pravděpodobnost, že se nuklid rozložil. Pokud přístroj detekuje rozpad nuklidu, uvolní plyn, který otráví kočku. Podle principů kvantové mechaniky se nuklid, který není pozorován, nachází v superpozici stavu „rozloženého nuklidu“ a stavu „nerozloženého nuklidu“ (existuje v obou stavech zároveň). Z toho vyplývá, že i celá soustava by se měla nacházet v superpozici stavů rozpadlý nuklid, mrtvá kočka, a nerozpadlý nuklid, živá kočka. Avšak pokud krabici otevřeme, uvidíme pouze jeden z těchto stavů, kočka rozhodně nemůže být „zároveň živá i mrtvá“. Fyzik Erwin Schrödinger, jenž tento paradox formuloval v roce 1935, samozřejmě nikdy nezamýšlel tento pokus realizovat, aby zjistil, zda se kočka opravdu nachází v tomto polomrtvém/položivém stavu. Namísto toho konstatoval, že teorie kvantové mechaniky je nekompletní a neodpovídá v tomto znění skutečnosti. Kočka musí být buď živá, nebo mrtvá (neexistuje žádný stav mezi životem a smrtí) a stejné pravidlo (dovozuje Schrödinger) musí platit i pro radioaktivní nuklid. Musí být buď rozložený, nebo ne. (https://cs.wikipedia.org/wiki/Schr%C3%B6dingerova_ko%C4%8Dka). V populárním diskursu se často používá výraz tak, že platí oba stavy zároveň, což popírá to, co se slavný vědec snažil vyvrátit. Dopouštím se toho vědomě i v této kapitole, protože žádný jiný pojem není po ruce a memů se „Schrödingerovým mužem“ existují již desítky.
Cílem bylo zjistit, jakými pojmy jsou nejčastěji v literatuře popisováni muži a jakými ženy
Tato kniha by měla přispět k tomu, abychom podobné magory, šílence a blby (medicínsky zkráceně „mašíbly“) dokázali rozpoznat a jasně je takto veřejně pojmenovávali
psychiatr Vladimír Borecký pojem „mašíbl“ rozpracovává ve více knihách, především v Zrcadle obzvláštního (1999). Dobová recenze zde: https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/1999/cislo-9/nesmirne-jsou-lany-ceskeho-masiblu.html Současná psychiatrie tyto lidi neléčí ani je nechce na základě jejich přebujelé a ujeté kreativity nikam zavírat; považuje je spíše za ozvláštnění společnosti. Problém dnešního světa je, že zatímco dříve žili na okraji společnosti, dnes je jim dopřáváno sluchu jako jednomu z legitimních hlasů.
Udržovat mocenskou převahu mužů nad ženami dál nelze
Nemám na mysli jen to, že ženy jsou s dnešními střelnými zbraněmi zhruba stejně nebezpečné jako muži. Mluvíme i o povaze dnešních válek, které probíhají pomocí supermoderních stíhacích letounů, dronů a kybernetických útoků a nade všemi visí hrozba jaderné války. V žádné z těchto oblastí nehraje roli fyzická síla nebo odolnost. Bezmocní jsme všichni úplně stejně. Naopak pseudoargumentem je, že není možné podporovat práva žen a zároveň podporovat omezování střelných zbraní. Toto podpásové tvrzení používají lidé z řad amerických republikánů a konzervativců, kteří tím směšují dva zcela odlišné problémy. Jádrem sporu o omezení není zabránit všem lidem (mužům i ženám bez rozdílu) pořídit si jakékoli zbraně. Restrikce se ale mají týkat zavedení kvalitnějších psychologických testů a posudků o způsobilosti vlastnit zbraň, a dále omezení typů zbraní, jež si lze běžně koupit. Existuje totiž rozdíl mezi obranou pistolí nebo revolverem, které mohou vystřelit jednotlivě většinou šest až osm ran, a mezi masovým útokem poloautomatickými a automatickými zbraněmi, jež mohou vypálit na jedno stisknutí desítky střel za minutu či několik za sekundu. Americká ústava, v níž stojí pasáž o právu nosit zbraň, vznikala v době, kdy střelné zbraně mohly vystřelit obvykle jenom jednou a opětovné nabití trvalo značnou dobu. Situace je dnes natolik odlišná, že je zavádějící odvolávat se na historický dokument. Zákaz automatických a poloautomatických zbraní jasně snižuje možnost zabít více lidí, a statistiky nám jasně říkají, že z 98 % jsou oněmi „mass shooters“ muži. (viz článek: https://www.npr.org/2021/03/27/981803154/why-nearly-all-mass-shooters-are-men, 27. 3. 2021) Ostatně, kde jsou ty tisíce či miliony žen, co si v kabelce nebo batohu nosí poloautomatickou útočnou pušku?
Více o mýtu „rytíře zachránce“ ještě v dovětku pod čarou
Oblíbeným útokem a domnělým triumfem antifeministů bývá: „Vy byste jako muž neochránil svou partnerku před jiným mužem? Chcete tvrdit, že ani tady neuznáváte tradiční rozdělení rolí?“ Na to se dá odpovědět strukturovaně. 1) Pokud bude více mužů feministů, budou méně útočit na ženy. Čili problém je ve vás, antifeministech. Udělejte si pořádek v sobě. Být pouhým gentlemanem nestačí – starodávní gentlemani běžně bičovali černošské otrokyně. Vždy se to děje z pozice nadřazenosti, kdy druhou lidskou bytost neuznáváte za stejně hodnotnou. Spousta gentlemanů za zavřenými dveřmi své družky bila. 2) Většinu konfliktů v liberální společnosti vyřešíte verbálně a vůči jednomu muži se žena může ozvat dostatečně rázně sama. 3) Málokterý muž si troufne na dvě ženy či ještě větší množství. Velkou ochranou je již teď „duchovní sesterství“ či „neviditelná síť žen“, ochota jedné ženy pomoci ve veřejném prostoru druhé. (Názorným příkladem budiž toto twitterové vlákno: https://twitter.com/martinkap/status/1644218630576414721, 7. 4. 2023) Většina žen se totiž nepohybuje celý den v doprovodu svého partnera. A lesby na mužského partnera nemohou spoléhat vůbec. Veškeré mluvení o ochraně souvisí primárně s omezováním pohybu žen. Ven buď vůbec, nebo jenom s doprovodem. 4) Žena se střelnou zbraní nebo paralyzérem je mnohem nebezpečnější než neozbrojený partner, přičemž těch neozbrojených je většina. 5) Jistě se vyskytnou situace, kdy existuje přímé ohrožení ženy nějakým mužem, které může vyřešit svým zásahem jiný muž. Ale zkuste zapátrat v paměti, zda jste něco takového zažili či dokonce sami udělali, nebo zda znáte jakoukoli rodinnou historku, kdy nějaký váš mužský příbuzný ochránil fyzicky nějakou ženu před akutním nebezpečím. Pokud nežijete v extrémně nebezpečném prostředí, jsou takové situace zcela výjimečné. 6) Většinu zásadního ohrožení na své partnerky beztak přitahují sami muži tím, že se živí nepoctivou činností a jde po nich mstivá konkurence. 7) Ochrana je obecně princip partnerství či hlubšího vztahu mezi kýmkoli, mužem a ženou, ženou a ženou, mužem a mužem, starší sestrou a mladším bratrem, matkou a synem atd. Přestaňte se pořád vidět jako jedineční rytíři na bílém koni. Mužská ochranitelská role není ničím výjimečná a není základem „mužské přirozenosti“. Každá ochrana kohokoli kýmkoli vyplývá jen z konkrétní situace.
14. „Proč si myslíte, že je desetkrát více zdravotních sester než bratrů?“

Pokusit se z nich složit úplnější obraz poznání
Pro rychlý přehled, co znamenala tzv. standpoint theory, viz https://en.wikipedia.org/wiki/Standpoint_theory. Neprezentuji tento přístup jako dokonalý a nekritizovatelný. Chápání objektivity ve vědě podléhá stálému vývoji.
Jinak se to v jeho textech odvolávkami na něj jenom hemží
Uzlova kniha Intimní slasti a strasti (2009) má na obálce kresbu pralidí: muž s kyjem a pazourkem podává přesličku ženě, která má na hlavě kokosový ořech a na ramenou malého krokodýla jako kabelku. Jedná se o druh karikatury, který je myšlený vážně – odmyslíme si přehnané či nerealistické znaky, ale ve sdělení zůstane určité významové jádro. Muži jsou lovci, dvoří se ženám, ty jsou marnivé parádnice a žijí z darů od mužů.
A na základě toho si pak začali přisvojovat větší zásluhy a následně i větší část výsledků práce
Obecně známý fakt formulačně přebírám z blogu feministického praotce Igora Indrucha: https://indruch.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=499210 (15. 3. 2016)
Jak syrově ukázala třeba skvělá sedmidílná reportážní série novinářky Saši Uhlové Hrdinové kapitalistické práce
https://a2larm.cz/2017/09/hrdinove-kapitalisticke-prace/ (5. 9. 2017). Pokračování o práci v zahraničí zde: https://a2larm.cz/2022/10/smutek-drina-a-osameni-za-mzdovou-zeleznou-oponou/ (7. 10. 2022)
Dočkala se ještě druhého dílu v roce 2023, kde se zaměřila na pracovní podmínky v zahraničí
Tak se ctnosti, specificky ženské ctnosti, obracejí proti nim samým, tak se mravné a něžné stránky jejich povahy stávají prostředkem k jejich utrpení
Karl Marx: Kapitál I, Praha 1963, s. 429-430.
Citují ji Marie Bahenská, Libuše Heczková a Dana Musilová v knize O ženské práci
O ženské práci. Dobové (sebe)reflexe a polemiky. Praha 2014, Masarykův ústav a archiv Akademie věd ČR. Rychlý přehledový článek třeba ještě zde: https://www.futureofworkhub.info/comment/2021/7/6/women-in-work-a-brief-history-of-women-in-the-workplace
Sociolog Raymond E. Pahl ve své knize O práci
Raymond Edward Pahl: On Work. Historical, Comparative, and Theoretical Approaches. Oxford 1988.
Vede ke stálosti struktury dělby práce
Pierre Bourdieu. Nadvláda mužů, česky 1998 (s. 85-86)
Jenomže v roce 1977 jich v USA bylo 1,92 %, zatímco v roce 2018 už 9,6 %
Velká část z nich však nejsou Arabové, ale filipínští imigranti
Případ Saúdské Arábie je excesivní a rozhodně zde nejde o příklad rovnoprávnosti. Jedná se o stejný fenomén jako se stevardy v letadlech – tuto práci musí dělat muži, protože někteří z věřících by nedovolili, aby se o ně starala cizí žena.
Stejný problém řeší i Čína, další zprávy mluví o tom, že policisté v Thajsku běžně asistují u porodů a součástí jejich výcviku je i školení na tyto situace
https://realmanswork.wordpress.com/2012/05/05/male-nurses-worldwide/ Tento zdroj uvádí i příklad thajského policisty, který za deset let služby pomohl odrodit přes 80 dětí.
Protože jim prostě příliš záleží na těch lidech, kteří by okamžitě začali trpět a umírat
Nejsou to náhodně z prstu vycucaná čísla
https://www.rovnaodmena.cz/rovne-odmenovani/gender-pay-gap (hlavní osobou za projektem je socioložka Lenka Simerská).
Vlivu jednotlivých faktorů na výši tuzemského GPG se věnuje studie Rozdíly v odměňování žen a mužů v ČR
Studie má 153 stran a je dostupná na adrese https://www.rovnaodmena.cz/www/img/uploads/34c5639c.pdf. Shrnutí a aktualizace dat za poslední datově dostupné období: https://www.rovnaodmena.cz/www/img/uploads/Shrnuti_o_GPG_168x240_06_23032021_jednostrany.pdf.
Více ještě v poznámce, kde je řada dalších konkrétních čísel, rozlišujících nejen ženy a muže, ale i věkové skupiny, vzdělání, regiony a profese…
Text z webu cíleně utínám v polovině, zde jeho dokončení: Pokud odhlédneme od jednotlivých pracovních oborů a zaměříme se na jednotlivé pracovní pozice a ocenění práce žen a mužů, nacházíme naopak největší GPG tam, kde je zastoupení žen velmi malé – například v řídicích pozicích. V kategorii nejvyšší představitelé či představitelky společností jsou ženy zastoupeny jen z 18 % a GPG (rozdíl v odměňování) dosahuje výše 36 %. Vysoký rozdíl na řídicích pozicích je ovlivněn i tzv. skleněným stropem neboli neviditelným systémem překážek, který ženám znemožňuje přístup do vyšších pozic. K dalším příčinám samotné existence GPG patří též netransparentní odměňování, nedostatečné či nedostupné možnosti slaďování práce a rodinných záležitostí a často též stále existující stereotypy ve volbě povolání u žen i mužů (dle zakořeněného dělení práce na „ženské“ a „mužské“). Hodnota GPG se výrazně mění s věkem. Nejvyšší je mezi 40 – 44 lety, kdy dosahuje 25 %. Je to období, kdy na ženy v největší míře dopadá péče o děti. Poměrně vysoké rozdíly 10 % se však vyskytují i mezi muži a ženami do 24 let, z nichž většina ještě vlastní děti nemá. Vliv na výši GPG tedy nemá jen péče o dítě, ale už samotné očekávání, že žena jednou pečovat bude (bez ohledu na to, zda a kdy k tomu dojde). GPG je nejnižší u lidí se základním vzděláním (15 %). Nejvyšší (26 %) je naopak u lidí vysokoškolsky vzdělaných. A to i přesto, že v ekonomicky aktivní populaci (16–64 let) převládají vysokoškolačky nad vysokoškoláky. Výše GPG se liší i podle regionů. Největší rozdíly v odměňování aktuálně existují v Praze (22 %) a v krajích s vyššími průměrnými mzdami. S největším průměrným GPG se setkáváme u zaměstnání s nejvyšší průměrnou měsíční mzdou. Vůbec nejvyšší rozdíly v odměňování (neuvěřitelných 45 %) jsou mezi finančními makléři a makléřkami, což představuje téměř 400 000 Kč ročně. Nejnižší rozdíly jsou naopak u kuchařů a kuchařek (-1 %). Průměrnou mzdu mužů převyšuje průměrná mzda žen jen ve 2 % typů zaměstnání – hodnota GPG se tu ale v přepočtu pohybuje maximálně v řádu stokorun, přičemž častěji se jedná o rozdíly ještě menší. Pokud na pracovišti existuje kolektivní smlouva, představuje průměrný GPG 17 %, bez ní se jeho výše pohybuje okolo 19 %. Kolektivní smlouva se zároveň vyplatí i mužům, zajišťuje totiž vyšší průměrné mzdy všem, a to bez ohledu na pohlaví. To samozřejmě platí i pro firmy ve státním vlastnictví (GPG 16 %), v nichž se – ve srovnání se sektorem soukromým (GPG 22 %) – obecně setkáváme s vyššími průměrnými mzdami mužů i žen i menšími rozdíly v odměňování. Pakliže chcete tyto poznatky podané jednodušeji v mluvené formě, můžete si dohledat rozhovor s Helenou Skálovou v DVTV z 20. dubna 2016: : https://video.aktualne.cz/dvtv/kvoty-narovnavaji-startovni-caru-rika-sefka-gender-studies/r~de5195c0e44511e4875c002590604f2e/ Všimněte si rovněž, že rozdíl v odpracovaných hodinách mezi českými muži a ženami je zhruba 13 % (viz minulá kapitola), zatímco GPG kolísá a oněch 13 % výrazně překračuje.
Jak vidno, jde o komplexní problém, ale existuje v něm přehledné rozlišování
http://sok.bz/clanky/2022/jsou-zeny-za-stejnou-praci-skutecne-odmenovani-mene-nez-muzi (text vyšel 6. 8. 2022 i v Lidových novinách) Do polemiky se zavedeným pojetím GPG se pustil např. filosof Petr Kužel. Dočkal se přitom velmi kritických reakcí a byl obviněný z nekompetence. Tím, že odstranil všechny proměnné, které mají vliv na konečná čísla u GPG, počítal jen „srovnávání právníka s právničkou, co jsou ve stejné firmě na stejné pozici“, takže rozdíl podle něj činí pouhých 5 %. GPG však nikdy nestál jen na takto počítaném čísle, ale na všech faktorech kolem, jako je např. vliv mateřské. Tyto faktory se promítají do náboru žen, které děti nemají, a dostávají tak horší typy smluv. Text trpí obvyklými slepými skvrnami, např. neřeší odlišný přístup při vyjednávání vyšší mzdy – tedy že zaměstnavatelé často jinak vnímají, když vyjednává žena, a když muž.
Nejlépe na budoucnost připravenou mladou generaci
Je oblíbené tuto tezi rozporovat, protože Finsko lehce kleslo v mezinárodním srovnávacím žebříčku. Vtip je v tom, že finské školství preferuje i jiné kvality, než jsou v mezinárodních měřítcích, děti dosahují srovnatelných výsledků s menší mírou biflování a celkově jsou lépe připraveny na praktický život. (Viz např. inspiraci zde: https://zpravy.aktualne.cz/domaci/finske-skolstvi-patri-k-nejlepsim-zde-jsou-jeho-vychytavky/r~62801878814311e9819e0cc47ab5f122/) Obecně ale nelze žádný systém stavět na piedestal, každá země a kultura čelí vlastním problémům. Podstatné je, že bez zvýšení investic do školství a reformy systému výuky se nepohneme a budeme dále zaostávat.
O tom, že ženy stále čelí problémům, pokud si vyberou “nezvyklou práci”, vypovídá třeba pětidílný rozhlasový dokuseriál Ženy v mužském světě od scenáristky Jany Borškové z roku 2024
Zaprvé není statisticky pravda, že by ženy pracovaly méně hodin a měly méně přesčasů
https://www.heroine.cz/zena-a-svet/5516-pay-gap-nejvice-popiraji-dobre-situovani-muzi-rika-sociolozka-v-hlasu-heroine (Pavel Houdek, Ilona Kleníková, 2. 8. 2021) a https://www.equalpayday.cz/mentors/lenka-simerska-2/
A to jak ve státních, tak v soukromých firmách
Důležitost těchto profesí jsme pocítili během pandemie covidu
Viz zdroj v poznámce 17
Je to celospolečenská věc
Až 70 % otců přeje strávit s dítětem alespoň část rodičovské dovolené
Popisuje v komentáři pro Deník N Matěj Metelec coby jeden z těch výjimečných otců, který šel na rodičovskou dovolenou
Popsal svou téměř dvouletou rodičovskou dovolenou jako nejtěžší práci, jakou kdy dělal
https://x.com/DrbohlavJakub/status/1811104554035057010 (10. 7. 2024)
Samotné ekonomické faktory nehrají v rozhodování, zda jít na rodičovský úvazek, jedinou roli
V USA panovalo až do poloviny 60. let a v Británii až do pozdních 70. let pravidlo tzv. marriage bar
V Británii se dodnes děje, že ročně je tu ilegálně propuštěno z práce kolem 54 tisíc těhotných žen
V USA mezi řídicími pracovníky má 90 % mužů děti, avšak pouze 35 % žen je matkami
Kniha Sexuální všehochuť (2014), kapitola Ženy v politice, s 201
V roce 2013 bylo mezi americkými akademiky 70 % ženatých mužů s dětmi a žen jen 44 %
Zatímco u mužů za tu dobu vzrostla šance na získání stálého úvazku o 19 %
Caroline Criado Perez. Invisible Women: Exposting Data Bias in a World Designed for Men. 2019
Pod niž spadají portály Práce.cz a Jobs.cz
Švédský výzkum z roku 2021 ukázal
Psycholog Tomáš Vašák v článku Jen do padesáti a ženu nebrat. Předsudky se náboráři řídí i nevědomě
Čím jsou děti starší, tím více platy matek stagnují
Problém však je, že třeba v Británii byl rozdíl pro práce na celý úvazek mezi a muži a ženami 11 % a rozdíl pro částečné úvazky 32 %, což je extrémně nevýhodné
Zatímco u žen je to 42 %; v celkovém množství pracujících tvoří ženy téměř 75 % pracujících na částečný úvazek
Neposílají je ani na školení a nepočítají s nimi předem jako s vedoucími týmu
U tohoto odstavce si nepamatuji autora nebo autorku, ale přebírám celou myšlenku s minimálními úpravami.
Dokonce nejnovější údaje od organizace World Justice Project z března 2023 potvrzují, že nerovnost v neprospěch žen se globálně zhoršuje ve třech čtvrtinách sledovaných zemí
Dokazuje to prý jedna metastudie z listopadu 2023 v časopise Organizational Behavior and Human Desicion Processes
Jenomže diskriminace se týká nejen samotného přijímání do práce, ale i chování na pracovišti, možností kariérního postupu a zvyšování mzdy
Jak upozorňovala v roce 2021 ze své investigace novinářka Silvie Lauder, ženy a muži nemají ve skutečnosti na trhu práce stejná práva a v Česku se masivně porušuje zákoník práce
Stanislav Křeček tvrdil, že statistiky o nižších platech žen jsou nesmyslné
https://cz.boell.org/cs/2017/06/02/potrebujeme-feminismus (2. 6. 2017, Pavla Frýdlová)
Pobírali vyšší, v některých případech až dvojnásobný plat
Ze zpráv v prosinci 2022 jsme se dozvěděli, že ženy berou v Česku v průměru o 16,4 % nižší platy než muži
Na stejné pozici mají konkrétní ženy v porovnání s konkrétními muži velký rozdíl v platu
Existují rozbory jako ten z týdeníku The Economist z roku 2017, které říkají, že „to není tak zlé“. https://www.reflex.cz/clanek/komentare/81055/platove-rozdily-mezi-zenami-a-muzi-prakticky-neexistuji-ukazuje-studie.html (6. 8. 2017) Pod zavádějícím titulkem se pak ukrývá již diferencovanější popis: „V Británii sice tedy ženy v průměru vydělávají o 29 % méně“ (pohoda, tabáček, koho to vzrušuje, však ať ty důchodkyně bez úspor klidně jedí jen suché kůrky), ale „při práci na stejné úrovni, pak je rozdíl už jenom 9 %. Pokud navíc budeme zjišťovat rozdíly jen uvnitř stejných firem, rozdíl se smrskne na 2,6 %. (…) Příčina rozdílů je v drtivé většině případů čistě v tom, jaké pozice muži a ženy obsazují. Tedy, že ženy jsou v průměru na hůře placených pozicích, které však, obsadí-li muž, bude placen stejně (špatně) jako žena.“ – Tímto se ale víceméně opakuje jen to, co v této kapitole padlo už dříve. Problém je, že podceňujeme, jak často jsou ženy na nižších pozicích nebo dělají obecně méně placená povolání, a jak málokdy mají při srovnatelné kvalifikaci opravdu stejná místa, natožpak platy. Toto přehlížení je pro celou debatu o gender pay gapu nesmírně typické a opakuje se s takovou úmorností, že si nezaslouží si nic jiného než opakování pouze pod čarou v poznámkovém aparátu.
Mezi platy učitelů a učitelek panují výrazné rozdíly
Platy žen se tu udržují nižší právě kvůli mužům
Cílem feminismu není, aby muži měli najednou problémy v profesích, kde převládají ženy. Děje se to, ale není to správné, je to stejný druh diskriminace. https://blogs.lse.ac.uk/businessreview/2019/01/29/the-flip-side-of-segregation-men-in-typically-female-jobs/ a https://www.newswise.com/articles/men-obstructed-from-entering-female-dominated-occupations
V celostátním průměru berou ženy oproti mužům zhruba o 6500 korun méně
https://www.denik.cz/ekonomika/rozdily-ve-mzde.html (1. 3. 2023)
Nápomocná může být i aplikace „Mzdová a platová kalkulačka“ na stránce Rovnaodmena.cz
V říjnu 2023 byla za svou více než třicetiletou práci v oblasti výzkumu gender pay gapu oceněna Nobelovou cenou za ekonomii americká profesorka Claudia Goldin
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-ocima-byznysu-komentar-kde-ma-zena-pracovat-aby-brala-stejne-jako-muz-238098 (10. 10. 2023) a stručné shrnutí důvodů ocenění https://x.com/NobelPrize/status/1711318053743378705
A 101. místo v žebříčku sestaveném na základě počtu seniorních pozic obsazených ženami
https://www.weforum.org/reports/global-gender-gap-report-2023/ (??), a https://www.weforum.org/publications/global-gender-gap-report-2023/in-full/benchmarking-gender-gaps-2023/ a https://eige.europa.eu/gender-equality-index/2023 (2023) a situace není o moc lepší ani v roce 2024 https://www.forbes.com/advisor/business/gender-pay-gap-statistics/ (1. 3. 2024)
Ekonom Filip Pertold popisuje
Napsala knihu Proč jsme tak naštvané (2022) a provozuje podcast Pay Gap
https://a2larm.cz/tema/podcast-pay-gap/ - Podcast začal v říjnu 2022, v době uzávěrky této kapitoly v září 2024 měl 28 dílů.
Přitom panuje celkem shoda na tom, že pro společnost je z různých důvodů výhodnější, aby trh práce byl segregovaný méně
Osobní sdělení v elektronické komunikaci, srpen 2021.
Poté již může být pozdě
Praktické návrhy pro to obsahuje třeba kniha již dříve zmiňované ekonomky Iris Bohnet z roku 2016, What Works: Gender Equality by Design https://scholar.harvard.edu/iris_bohnet/what-works.
Mezi léty 2022 a 2023 tu byl pokles porodnosti o 12 tisíc dětí ročně, nejhorší od roku 1994
https://twitter.com/sarka_homfray/status/1638128135072882695 (2023). Je pravda, že jsou evropské země, které jsou na tom i hůře v dlouhodobé perspektivě: https://tn.nova.cz/zpravodajstvi/clanek/461136-porodnost-v-evropske-unii-klesla-cesko-je-na-tom-lepe-nez-vetsina-zemi (1. 5. 2022)
V současnosti je situace v ČR tak nevýhodná, že se ženám spíš vyplatí nepracovat než pracovat
Totéž popisuje ekonom Daniel Münich
V Česku máme nejdelší rodičovskou dovolenou v Evropě a zároveň nejméně zaměstnaných žen s dětmi v Evropě, a k tomu nedostatek částečných úvazků
Zároveň by bylo nutné vytvořit dostatek míst v předškolní péči pro nejmenší děti
Ve Švédsku si oba rodiče mohou dohromady vzít až 480 dní rodičovské dovolené, o které se mohou různými způsoby podělit. Finsko rovněž zavedlo genderově neutrální systém rodičovských dovolených, který umožňuje oběma rodičům nastoupit na 160 dní placené dovolené, které si mezi sebou mohou do určité míry převádět. Rodičovská dovolená v ČR nás vypadá tak, že jediný rozdíl, který děláme, je mezi prvním a druhým rodičem. První, který chce využít větší část své rodičovské dovolené, dostane volno a finanční kompenzaci na 18 týdnů, ten druhý má opět volno a kompenzaci na 8 týdnů a je to jen na rodičích, jestli bude první muž a pak žena, nebo naopak https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/finsky-ministr-obrany-kaikkonen-rodicovska-dovolena_2212200740_gen (20. 12. 2022)
Až v nejbližších dekádách přijde další vlna automatizace a s nimi pečovatelští roboti, ženy tato povolání dělat přestanou
Nic z toho ale není důvodem, aby se staraly celý život víc o všechny, aby ony byly výhradně těmi, kdo se obětují
https://www.respekt.cz/kontext/mytus-o-prirozene-touze-zen-oddat-se-jen-peci-o-druhe-vytrvale-zije-dal (Silvie Lauder, 21. 9. 2020) a předcházející text https://www.respekt.cz/tydenik/2020/34/rovnopravna-ale-pecovatelka (16. 8. 2020)
Naproti tomu, ženy jsou ve vyšším věku častěji schopné převzít starost o rodinné finance
Jak ale vyplývá z nedávné švédské studie, ženy se o nemocné a umírající muže starají častěji a pečlivěji, zatímco muži sedmkrát více opouštějí nemocné ženy
Férová domácnost – https://www.instagram.com/p/C9iPLbqN60Z/ a rozhovor s profesorkou Petrou Tesařovou z Ústavu radiační onkologie ve Fakultní nemocnici Bulovka (https://www.mojemedicina.cz/akce-vzdelavani/moje-medicina-tv/Petra-Tesarova.html)
Socioložka Romana Marková Volejníčková v rozhovoru s názvem Gen péče ani gen živitelství neexistuje k tomu říká
Současní muži na rodičovské dovolené také potvrzují, že se nikdy necítili lépe, neměli lepší kontakt s dětmi a více si nevážili své partnerky
https://www.e15.cz/the-student-times/reportaz-s-muzi-na-rodicovske-doporucil-bych-to-vsem-1352077 (Tereza Butková, 8. 10. 2018)
Je jich mnoho, nejsou to výjimky, ale až pětina z nich
https://www.lidovky.cz/domov/ja-to-dite-nemela-mit-litovat-materstvi-patri-mezi-nejvetsi-soucasna-tabu.A160917_144113_ln_domov_ele (Lucie Zídková, 19. 9. 2016) – V Německu vznikl i první názorový průzkum na toto téma. Téměř pětina z 1200 oslovených rodičů obou pohlaví udala, že kdyby se měli dnes rozhodovat znovu, děti by neměli (osm procent s tímto výrokem souhlasilo „naprosto“, dalších jedenáct procent „spíše“). https://yougov.co.uk/topics/society/articles-reports/2021/06/24/one-twelve-parents-say-they-regret-having-children Novější výzkum z Británie potvrzuje zhruba totéž, každý dvanáctý rodič (8 % z celkového počtu) silně lituje toho, že má děti. Se vzrůstajícím věkem respondentů klesá počet těch, co litují. Buďto je to dáno jistou ztrátou paměti, anebo se zvyšuje odměna v podobě odchovaných dětí, případně dalších generací.
Přičemž jde o jedno z největších společenských tabu současnosti
Nejde ani o ty ženy, jež se předem rozhodnou děti nemít a nikdy svůj názor nezmění
https://www.ted.com/talks/christen_reighter_i_don_t_want_children_stop_telling_me_i_ll_change_my_mind Je pozoruhodné, že zatímco mužům se nevyčítá, že nemají děti, u žen, které se rozhodnou být bezdětné, je to vždy téma, něco, co je negativně definuje a co lidem dává zdánlivé právo je zpochybňovat, přemlouvat a citově vydírat („Budeš osamělá, kdo se o tebe ve stáří postará?“).
V roce 2014 uveřejnila izraelská socioložka Orna Donath kvalitativní studii o ženách, které litují, že se staly matkami
https://www.lidovky.cz/domov/ja-to-dite-nemela-mit-litovat-materstvi-patri-mezi-nejvetsi-soucasna-tabu.A160917_144113_ln_domov_ele (19. 9. 2016). Další články na stejné téma, vždy s jiným úhlem pohledu a různými osobními příběhy: https://www.heroine.cz/rodina-a-vychova/3881-lituji-ze-se-staly-matkami-a-boji-se-o-tom-mluvit (Michaela Sladká, 14. 1. 2021), https://zena.aktualne.cz/dceru-miluji-ale-materstvi-nesnasim-matky-ktere-tato-role-ne/r~d49a0516a44211eca0d8ac1f6b220ee8/ (Klára Elšíková, 24. 3. 2022) a https://refresher.cz/119144--Posledni-den-meho-zivota-byl-den-pred-synovym-narozenim-Rodicovstvi-neni-pro-kazdeho-aneb-kdyz-matky-lituji (Tereza Šnajdrová, 4. 8. 2022). Navazující článek, kde se srovnávají podmínky na mateřské v Česku a ve Francii a ukazuje se, že každý systém má své nevýhody: https://refresher.cz/119314-Proc-se-ceske-matky-citi-v-pasti-Francouzska-materska-je-jako-z-jineho-sveta-rika-kulturolozka-Tereza-Konradova (Alena Julie Novotná, 8. 8. 2022)
Francouzská filosofka a historička Élisabeth Badinter ve své knize Mother Love: Myth and Reality
Pasáž s Élisabeth Badinter přebírám z tohoto článku spisovatelky Kláry Vlasákové: https://a2larm.cz/2022/08/pripoutat-zenu-k-zivotu-ktery-nechce-jak-vypada-interrupce-ve-filmech-a-serialech/ (11. 8. 2022); slovensky kniha vyšla v nakladatelství Aspekt v roce 1998 pod názvem Materská láska od 17. storočia po súčasnosť.
V českém prostředí promluvily odvážně o bezdětnosti moderátorka Martina Hynková-Vrbová v knize Žiju bez dětí
O problematické cestě nalézání citu k synovi se opakovaně vyjadřovala koreanistka Nina Špitálníková
Mnohé osudy ani nemusejí být drastické, nicméně rozdíly v citech k dětem, jsou běžnější, než si myslíme
V dílu Teorie rovnosti předvedl směšné divadlo, že jeho synové domácí práce dělat nebudou, protože nechtějí
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10408111009-cesky-zurnal/216562262600003-teorie-rovnosti/ Tomského konfrontace s Lauder začíná zhruba od 40. minuty, předtím film necelých deset minut věnuje semináři spolku Bílého heterosexuálního muže, kde defilují jedny z nejhorších postav české mediální scény: Tomio Okamura, Ladislav Jakl, Petr Hampl, Benjamin Kuras či Václav Vlk st.
„Muži neumějí zapnout pračku?“
Proti tomu dokonce vystupují už i velké firmy: https://www.philips.cz/c-e/produkty/moderni-domacnosti.html