Kniha 2 02 Datový horor


09. Nerovnost mezi muži a ženami začíná u počtu záchodů

09. Nerovnost mezi muži a ženami začíná u počtu záchodů
16
Nemá ani příliš smysl hledat protiváhy mužského znevýhodnění

Existuje 332stránková kniha Druhotný sexismus jihoafrického filosofa Davida Benatara zaměřená na diskriminaci mužů, která velmi zdlouhavě líčí pouhých šest problémů (oproti desítkám zmíněným jen v této kapitole). Všechny Benatarovy námitky jsou v této knize v různých kapitolách (neadresně, nicméně konkrétně) probrány a některé i vyvráceny. Základním problémem Benatarovy knihy je, že se vlamuje do otevřených dveří a řeší to, co feministické texty řešily dávno předtím a pouze on to ignoruje. Je pozoruhodné, že byl za totéž kritizován již v roce 2006, kdy vydal první článek na toto téma a za osm let psaní knihy se mu podařilo tuto kritiku ignorovat dále a už vůbec nezaznamenal proměnu dobové atmosféry a diskurzu. Jím uváděné příklady převážně ze 70. až 90. let se z perspektivy roku 2022 jeví již extrémně zastarale. Benatarova kniha je upřímnou, ale poměrně neinformovanou snahou vysvětlovat něco, co už bylo dávno vysvětleno lépe jinde. Feminismus problémy přijímá a uvědomuje si, kde přesně se s muži nakládá nerovnoprávně. Není od věci připomenout, že knihu do češtiny přeložil český hrdý šovinista Josef Hausmann (kvalita překladu není uspokojivá) a vybavil ji předmluvou, která je velmi nechápavá vůči pozici samotného Benatara, jenž se označuje za feministu, což překladatel opomíjí. Celé čtení knihy v češtině je pak tímto dvojitě zdeformováno.

17
Žen je překvapivě více

The Unequal Burden of War: The Effect of Armed Conflict on the Gender Gap in Life Expectancy. Thomas Plümper, Eric Neumayer (2006) https://www.jstor.org/stable/3877825 či https://www.cambridge.org/core/journals/international-organization/article/abs/unequal-burden-of-war-the-effect-of-armed-conflict-on-the-gender-gap-in-life-expectancy/24F105AFCFC3F6DF7DEF51E0EFD7DF1F. Dále materiál Amnesty International: https://www.amnesty.ie/wp-content/uploads/2016/05/SVAW-Casualties-of-War-womens-bodies-womens-lives.pdf (2004) a materiál Spojených národů: https://www.un.org/press/en/2003/sc7908.doc.htm. Počítání mrtvých ve válečných konfliktech je komplikované, základní rozdělení platí, že více mužů umírá v přímých ozbrojených konfliktech, a ženy více na následky války (bombardování, podvýživu apod.)

17
Takže cca 80 % pacientů dětských oddělení tvoří chlapci

Angela Saini, Od přírody podřadné. s. 46. (česky 2018, nakl. Academia)

18
Jak si to občas někdo mylně vykládá

Je příznačné, že slova homicida a femicida nezná textový editor Word. Jednou z akcí, které tato kniha má vyvolat, je zařazení těchto pojmů do standardního slovníku.

18
Tyto vraždy z vášně, pomsty, „ze cti“ a z pocitů ponížení se v Česku týkají možná až 60–70 zavražděných žen ročně, v Maďarsku, jež má nižší počet obyvatel, kolem 70–80

https://www.heroine.cz/spolecnost/3004-femicida-vrazdy-zen-jejich-partnery-nejsou-nahodne-zlociny-z-vasne-ale-systemovy-problem (9. 9. 2020) a https://www.heroine.cz/psanicko/10410-vztahy-ktere-konci-vrazdou-femicide-by-se-dalo-zabranit-obeti-ale-system-nechrani (11. 10. 2022). Počet vražd meziročně kolísá. Problém je, že policie na femicidu neeviduje oficiální statistiky. Nově za femicidu (cílenou vraždu, nikoli úmrtí v důsledku domácího násilí) považuje policie 195 případů za 20 let – to je však výrazně podhodnocené. Případy, které definici naplňují, dohledávají často sociální organizace ručně. Odhady se pohybují kolem 15-40 případů ročně. Vychází se i z extrapolací a porovnávání s ostatními zeměmi. Většina vražd u nás se v policejních statikách řadí pod kolonku „motivováno osobními vztahy“. Za rok 2019 jich bylo 74 z celkových 143. Z dat OSN pro Českou republiku (https://dataunodc.un.org/data/homicide/Homicide%20rate%20by%20sex) víme, že ženy u nás tvoří zhruba polovinu obětí vražd, tedy za loňský rok někde okolo sedmdesáti. Nakolik se tyto dvě množiny protínají, můžeme jen spekulovat, ale nejspíš výrazně. Už jen proto, že drtivou většinu pachatelů vražd, okolo 90 %, tvoří muži. Data přitom existují. Podle článku v Časopise pro právní vědu a praxi https://journals.muni.cz/cpvp/article/view/12661 se ročně stane okolo dvaceti vražd, kdy je obětí vraha manželka, družka nebo bývalá manželka. V tomto počtu nejsou uvedeny vraždy, kdy muž zabil svou přítelkyni, se kterou nesdílel společnou domácnost, ani případy, kdy žena pokus o vraždu přežila; skutečné číslo femicidy bude tedy ještě výrazně vyšší; musí se nacházet mezi těmito dvěma póly – 20 a 70. Poslední odhady pro Česko v roce 2023 bylo 30 případů - https://twitter.com/pavelhoudek/status/1728151425329275372. Obecně nejvíce zamíchávají statistikou případy, kdy původní páry už nežijí spolu a nešlo o manžele, proto odhady kolísají v násobcích.

19
Ještě v roce 2002 zastávaly ženy ve sféře angloamerického byznysu jenom 10 % ve správních radách a pouhá 3 % výkonných ředitelských pozic

Aurora Manning: Managing Gender Capital. Interní dokument British American Tobacco 2002, citováno též zde: https://link.springer.com/chapter/10.1057/9780230522435_9

20
Přesto dodnes panují předsudky, že „ženy nejsou dobré na byznys“

Annabelle Williams: Why Women Are Poorer Than Men. (s. 69-71, vydáno 2020)

22
A nižší daně znamenají vyšší zisky pro ty, kteří jsou již na horních příčkách příjmového žebříčku – většinou muže

Kristen R. Ghodsee: Proč mají ženy za socialismu lepší sex. A další argumenty pro ekonomickou nezávislost. (Host, 2020) Pod provokativním názvem se ukrývá seriózní historická a sociologická analýza, jejíž některé poznatky budou uplatněny ještě v předposlední kapitole této knihy.

22
A existuje řada dalších motivací, proč děláme, co děláme, například pocit povinnosti nebo empatie, se kterými ekonomická teorie vůbec nepočítá

https://www.e15.cz/rozhovory/kdo-vari-ekonomum-prace-zen-v-domacnosti-patri-do-hdp-rika-novinarka-katrine-marcalova-1385246 (Kristina Veinbender, 13. 11, 2021) Marçal přímo navrhuje: „První vědkyní, která začala mluvit o tom, že by to šlo, byla zakladatelka feministické ekonomie Marilyn Waring. Usilovala o to už v 80. letech minulého století. Jsou různé způsoby, jak neplacenou práci započítat do hrubého domácího produktu. Výpočet může například vycházet z času, který lidé touto prací stráví, a aktuální tržní hodnoty této práce. K tomu by ovšem byla třeba politická vůle, která ovšem chybí.“ Nejslavnější knihou Waring je If Women Counted (1988, 386 s.). Filmová verze je zdarma dostupná zde: https://www.nfb.ca/film/whos_counting/ Tato kniha netvrdí, že ženská domácí práce se má započítávat do HDP, a že se tím změní celá společnost. Uvádí tuto ideu pouze k zamyšlení, abychom viděli, jak obří ekonomický dopad tato práce má.

23
Tyto údaje nezahrnují nakupování a péči o děti, na níž se muži rovněž podílejí méně

Deborah Cameron, Mýtus o Marsu a Venuši, 2012, s. 232.

25
A to přestože kvóty zdaleka nebyly zavedeny všude, nikde nepřesahují více než 40 % pouze na kandidátkách

Nalezneme strany, jež mají zastoupení mužů a žen na kandidátkách 1:1, ale to je vnitrostranické rozhodnutí, nikoli počet vynucený ze zákona.

25
Nemá smysl říkat, že „ženy vládnou doma“, což samo o sobě není tak úplně pravda, pokud čteme studie o tom, kdo doma spravuje finance

Různorodé pohledy skýtají např. tyto zdroje: https://www.theatlantic.com/family/archive/2019/05/breadwinning-wives-gender-inequality/589237/ (12. 5. 2019) nebo https://www.oecd.org/gender/Gender-Budgeting-in-OECD-countries.pdf (zde zjistíme, že Česko je na tom v rámci zemí OECD velmi špatně) a https://hbr.org/2009/09/the-female-economy.

27
50. léta v USA jsou dnes považována za období ekonomického vzestupu, ale též kulturního úpadku, „mcdonaldizaci společnosti“

George Ritzer: Mcdonaldizace společnosti (orig. 1993, česky 1996). Pro rychlou představu, jak hluboce zasahuje masová výroba a rychlo-uspokojování potřeb do struktury společnosti, pojednávají tato dvě encyklopedická hesla: https://cs.wikipedia.org/wiki/Mcdonaldizacehttps://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Spole%C4%8Dnost_mcdonaldizovan%C3%A1_(PSpol)

27
To podnítilo psycholožku Betty Friedan napsat knihu The Feminine Mystique (1963), jež s více než jedním milionem prodaných výtisků měla za následek vzedmutí druhé vlny feminismu v 60. letech

Pokud chcete představu o kulturní atmosféře oné doby, doporučuji filmy jako Pleasantville Městečko zázraků (1998), Hodiny a Daleko do nebe (oboje 2002) či Nouzový východ (2008). Popkulturní reflexi provedenou se silnou fantaskní stylizaci přestavují film Střihoruký Edward (1990) nebo seriál WandaVision (2021).

27
Medicínská kontrola způsobila pacifikaci velkého potenciálu nespokojených žen

Citováno dle knihy Libora Oates-Indruchová: Tvrdošíjnost myšlenky. Od feministické kriminologie k teorii genderu, Praha 2011, kapitola Sociální kontrola a vztah mezi pohlavími od Gerlindy Šmausové, s. 124 s odvoláním na práce autorů a autorek: I. Voght, Catherine Kohler-Riessmann, U. Rodel, T. Guldimann ze 70. a 80. let.

28
Která hledá cestu, na koho populisticky hodit vinu

http://news.bbc.co.uk/2/hi/uk_news/197963.stm (21. 11. 1998). Kromě samoživitelek to mohou být kteříkoli „parazité“ a „nepřizpůsobiví“, přestože většinou za špatný stav veřejných financí násobně více můžou korupce ve veřejných zakázkách a převádění kapitálu do daňových rájů. Tzv. zneužívání sociálních dávek v Česku přitom není ekonomický problém, přinejmenším ho nelze ani přesně vyčíslit. Viz články https://zpravy.tiscali.cz/zneuzivani-davek-v-cesku-zanedbatelne-navzdory-tomu-co-tvrdi-babis-325996 (25. 3. 2019) či https://hlidacipes.org/zneuziva-se-jen-zlomek-socialnich-davek-prisnost-ale-musi-byt-hlavne-pred-volbami/ (26. 7. 2021). Nejdetailnější pokus vyčíslení provedl v roce 2011 sociolog Ondřej Lánský (https://denikreferendum.cz/clanek/11822-kdo-zneuziva-socialni-davky): „Zneužívání sociálních dávek přináší státnímu rozpočtu ztráty maximálně v rozsahu jednotek miliard korun za rok. Lze jim zabránit využíváním existujících zákonů a — vzhledem k tomu, že velké a nejproblematičtější úniky lze spatřovat v práci načerno. (…) Ztráty ze zneužívání sociálních dávek jsou nepatrné ve srovnání s úniky prostřednictvím podivných investic, nákupů a korupce ve vládních resortech: podle zveřejněných zpráv proteklo ve veřejných zakázkách za uplynulé roky více než 250 miliard Kč, podle studie doktorandů z Univerzity Karlovy o polovině z nich nejsou veřejně dostupné informace.“ Sám prezident Svazu průmyslu Jaroslav Hanák uvedl, že korupce ve veřejných zakázkách se v některých letech pohybovala kolem 40–100 miliard ročně. (https://www.kurzy.cz/zpravy/270535-pravo-statni-pokladna-rocne-zchudne-kvuli-korupci-o-40-az-100-miliard-korun/). Dále do daňových rájů či přesněji skrýší odplave z ČR ročně přes 50 miliard. (https://www.tyden.cz/rubriky/byznys/cesko/danove-raje-pripravi-cesko-rocne-o-57-miliard-na-danich_378544.html). Čísla meziročně, pochopitelně, kolísají. Nicméně mluvit v porovnání s těmito výše uvedenými problémy o matkách samoživitelkách je zcela prázdný populismus k odvádění pozornosti. Potenciálně nejzneužitelnější příspěvky na bydlení pak čerpá pouze třetina těch, co na ně mají nárok, protože většinou považují za stigmatizující o ně požádat, čili v sociálním systému zůstávají naopak přebytky. (https://www.novinky.cz/kultura/salon/clanek/zneuzivani-davek-je-fake-news-sloupek-apoleny-rychlikove-40373603, 4. 10. 2021)

29
Benedict Cumberbatch v roce 2018 prohlásil, že nebude hrát ve filmech, kde by jeho herecké partnerky neměly stejné honoráře

https://www.vanityfair.com/hollywood/2018/05/benedict-cumberbatch-equal-pay-interview (13. 5. 2018) Ve stejném duchu mluvili např. Bradley Cooper, Chris Rock, Mark Wahlberg či Liam Neeson: https://filmdaily.co/obsessions/male-stars-equal-pay-hollywood/ (14. 5. 2018); Příklady toho, jak se ozývají ženské herecké hvězdy: https://www.insider.com/celebrities-actors-equal-pay-gender-wage-gap-hollywood-times-up-2020-12 (1. 1. 2021). Při sledování rozdílů v honorářích přitom nelze říct, že by se za několik let situace jasně změnila. Zatím jsme stále především v éře gest a proklamací. Změnit podmínky v hollywoodském systému, kde se složitě licituje o podmínkách (nejenom honorářích, ale i podílech z tržeb) nebude nijak jednoduché.

29
V současnosti si umělkyně vydělají ročně v průměru o 31,5 % méně než umělci

An Asymmetrical Portrait: Exploring Gendered Income Inequality in the Arts. Danielle J. Lindemann, Carly A. Rush, Steven J. Tepper. 15. 3. 2016, SAGE Journals. https://journals.sagepub.com/doi/abs/10.1177/2329496516636399

30
Polovina žen v Itálii nemá žádný vlastní příjem

Mary Daly, Catherine Rake: Gender and the Welfare State (Cambridge: Polity Press, 2004) s. 122

31
Britský institut CMI vydal roku 2011 studii

Goodley, Simon (2011-08-31). "Women executives could wait 98 years for equal pay, says report". The Guardian. London. 31 srpna, 2011.

32
A muži si na důchod dokážou v západních zemích našetřit asi o 40 % více než ženy

(Annabelle Williams, s. 76)

33
Téměř všechny ženy mají o hodně méně času samy na sebe než mají muži, a přitom mají více nákladů na kosmetiku, hygienu i oblečení

Britská studie od MoneySuperMarket.com z roku 2016 odhalila, že vychovat dívku stojí rodiče průměrně přes 108 tisíc liber, zatímco výchova (výživa, ošacení a kosmetika) chlapců vyjde výrazně pod 80 tisíc liber. https://www.dailymail.co.uk/femail/article-3920148/Study-finds-girls-cost-30-000-raise-boys.html

34
[nadpis] Pokud to krvácí, zdaňme to

Doufám, že dojde ocenění tato jemná narážka na výrok Ronalda Reagana: „Pokud se to hýbe, zdaň to. Když se to stále hýbe, reguluj to. A když se to přestane hýbat, dotuj to.“

36
To je ale typická situace v dnešním Česku – ukážou se jasná čísla a reakcí jsou stupidní vtipy a neochota věci řešit

O rok později přibývají články na téma „drogistická chudoba“, tedy nutnost odpírat si hygienické potřeby, čímž se nízkopříjmová část společnosti propadá svým sociálním statusem ještě níž. (https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/drogisticka-menstruacni-chudoba-cesko-penize_2203291102_ako) Co k tomu napíše bývalý ministr financí, Miroslav Kalousek? Pokusí se o laskavý moudrý humor, který ale jen zastírá nepochopení problému: „´Drogistická chudoba´? Hezký příklad toho, že slovo ´chudoba´ je relativní pojem. Pro moji generaci byly plíny na jedno použití nedosažitelným luxusem. Prali jsme, vyvářeli a žehlili bavlněné plíny a chudí jsme se přitom necítili.“ (https://twitter.com/kalousekm/status/1508785120400056324, 29. 3. 2022) Přitom je jasné, že Miroslav Kalousek tomuto problému nerozumí, protože plenky nikdy nepral, nevyvářel a nežehlil a nikoho se neptal, jak se u toho cítí nebo cítil. Všechno za něj udělaly jeho matka a manželka. On je teď může poučit, jak jim to hezky šlo a cítily se bohaté. 17. srpna 2022 v tweetování na téma menstruační chudoby pokračoval: „V těchto vedrech si při cestách MHD uvědomuji, že jsme ohroženi mýdlovou a parfémovou chudobou. Která strana si jako první dá do programu, že každý má nárok na mýdlo a parfém zdarma? Jistě neuškodí zakotvit to i do Ústavy“ (https://twitter.com/kalousekm/status/1559859763206299649) Byly to obecně ony horké dny, kdy se tisíce mužů měly na Twitteru potřebu vyjadřovat se k menstruaci, o níž, jak správně prohlásila jedna komentující „vědí piču, protože nemají piču a mluví jako pičusové“. Předpokladem pro jakékoli veřejné vyjadřování se k jakémukoli problému by přitom měla být vůbec ochota ho nejprve chápat. Není nutné nechávat si narůst jiný orgán než mozek.

39
Jak nesmírně pečlivě pomocí analýz velkých dat ukazuje novinářka Caroline Criado Perez v knize Neviditelné ženy: Jak data a výzkumy utvářejí svět pro muže

Invisible Women: Data Bias in a World Designed for Men, 2019, Abrams Press. (Vyšlo i slovensky 2021 a česky 2024 pod titulem Neviditelné ženy. Jak data a výzkumy utvářejí svět pro muže.) Na knihu jsem napsal recenzi do tištěné verze časopisu Heroine č. ?? 2022. Vycházela již z této dříve hotové kapitoly, některé formulace se tedy opakují.

39
Nadobro změnila otázku z váhavého „Děje se vůbec něco?“ na „Co s tím, proboha, budeme dělat?“

Od tohoto bodu v této kapitole nebudu zdrojovat údaje, které je možné vyhledat v dotyčné knize Invisible Women. Pakliže uvádím zdroje, nevycházejí z této knihy. Kdybych zdroje uváděl, bude jich mít tato kapitola cca přes 300 a ne přes 230 (ve více jak 170 poznámkách).

40
Celých 5 % figurín má nadefinované ženské znaky

Oblíbenou námitkou je, že crash test figuríny byly původně reální muži a potom mužské mrtvoly. Znamenalo by to přinejmenším symbolicky, že muži se více obětují pro pokrok lidstva (a tedy i pro ženy) a mužský život má nižší cenu. Jedná se však o sofistický pseudoargument, který nemůže popřít, že stále více umírají ženy a mají těžší následky. Historický kontext nic neosvětluje, nerelativizuje ani neospravedlňuje dnešní stav.

43
Ale kdo by se tím zabýval, když už se ničily běžně vršky těl šněrované do korzetů?

https://www.charlestonmuseum.org/news-events/killer-fashion-the-consequences-of-corsetry/ - Ohledně korzetů se vede debata, jak moc byly reálně nebezpečné. Existují mýty o tom, že lámaly ženám žebra, ale zároveň mělo jejich časté dlouhé nošení vedlejší následky. Neshoda panuje třeba i na tom, jestli zlepšují postoj těla, nebo naopak přispívají k oslabení svalů, jež jsou za zdravý postoj zodpovědné. Obecně ale nepřejímám tvrzení, že především korzety jsou symbolem mučení žen v dějinách a stál bych spíše o to, aby jím být přestaly.

44
Na stovky medicínských výzkumů, týkajících se zkoumání mužů, připadá jen pár studií zkoumajících pohlaví obě

Angela Saini, Od přírody podřadné, s. 56-62.

45
Ženy totiž nebolí tak často na hrudi, bolí je místo toho čelist, krk nebo rameno, mají svalové napětí, závrať, zažívací potíže nebo jim vyraší studený pot
46
A ti, kdo ho používají, na sebe prozrazují svou neodbornost
48
Namísto o hysterických lidech mluvme o panikářích

Termín morální panika má i své encyklopedické heslo (https://en.wikipedia.org/wiki/Moral_panic). Týkala se především vytváření strachu z lidí, co měli AIDS, kampaní proti „nebezpečným videohrám“ nebo metalu a rapu, „bojovým psům“ nebo pedofilům. Vždy se přitom nadhodnocuje reálná nebezpečnost daných jevů. V současnosti je nejrozšířenější typem morální paniky brojení proti „transgender ideologii“ a varování, že LGBTQ lidé chtějí „krást děti“. Pojem pochází od kriminologa a sociologa Stanleyho Cohena a jeho knihy Folk Devils and Moral Panics z roku 1972 a popisuje proces davové psychózy, kdy se „z netypického dělá typické“.

48
V případě vlekoucí se diagnostiky endometriózy lékaři dokonce až v polovině případů mylně spojují gynekologické obtíže s psychickým zdravím
50
Velká část autoimunitních onemocnění postihuje převážně nebo výhradně ženy

Souhrn nedostatků a omylů a genderového biasu v medicíně shrnuje například tento text. https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC8603716/ (Muži gender bias odnášejí v případě roztroušené sklerózy a osteoporózy, ovšem zde jde o to, že tyto choroby skutečně mají většinou ženy.) Odkaz na zmiňovanou studii z toku 2011 zde: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3008499/

50
Odborný časopis Nature zveřejnil roce 2023 přelomovou studii, která říká, co může za nadměrné nevolnosti v těhotenství
50
Dívky mnohdy zůstávají bez diagnózy a nedostávají náležitou péči

Mezi lety 2003 a 2011 narostl podle studie z roku 2015 publikované v Journal of Clinical Psychiatry počet diagnóz u dívek o 55 %, zatímco u chlapců 40 %. Anderson, Jenny. Decades of failing to recognize ADHD in girls has created a “lost generation” of women. Quartz. Vydáno 19. 1. 2016. Dostupné z: https://qz.com/592364/decades-of-failing-to-recognize-adhd-in-girls-has-created-a-lost-generation-of-women/ (19. 1. 2016). České shrnutí zde: https://www.feminismus.cz/cz/clanky/chybna-diagnoza-divek-s-adhd-ma-na-svedomi-ztracenou-generaci-zen (30. 11. 2017), další článek v češtině zde: https://www.heroine.cz/rodina-a-vychova/7198-proc-taky-nezlobis-holcicko-diagnoza-adhd-ma-take-gender-gap (31. 1. 2021)

51
Mnohé autistky tak svou diagnózu dostávají až v dospělém věku a značnou část života nejsou chápány okolím, ani nerozumějí samy sobě

Viz knihu švédské spisovatelky Clary Törnvall Autistky: O ženách na spektru, která vyšla v roce 2023 i v českém překladu Petry Hesové.

52
O tom, jak lékaři dovedou přehlížet problémy a potřeby svých pacientek a chovají se k nim jinak než k mužským pacientům, vypovídá dnes již mnoho svědectví sdílených na internetu ve veřejně dostupných diskusních skupinách a článcích

Zde třeba hned 30 takovýchto případů: https://www.boredpanda.com/male-doctors-dismissing-women-stories/ (20. 12. 2021) (Při podrobnějším rozkliknutí se dostanete až na 45 případů). Podstatný samozřejmě není počet, ani nahodilost výběru, ale to, že se tyto situace dějí neustále a velké množství žen má podobnou zkušenost.

56
Rozhodně ne v tomto světě, v němž momentálně žijeme

https://www.idnes.cz/onadnes/vztahy/ladislav-spacek-etiketa-spolecnost.A210908_104626_lidicky_frum (16. 10. 2021) V tomto rozhovoru Ladislav Špaček prohlásil: „Ženy, jež prosazují tzv. genderovou vyváženost, přicházejí o to, čeho si celé dějiny vážily. Že jsou předmětem obdivu a zájmu, stojí na piedestalu společenské významnosti.“ Naťuknout tvrdou špičkou lodičky takového pomýleného snoba do šimpánu by dámám nejspíš doporučil i prvorepublikový učitel etikety Jiří Stanislav Guth-Jarkovský.

57
Z hlediska běžného každodenního života mimo pracoviště se zjišťuje, že města jsou vystavěna značně nepřátelsky vůči ženám

V Česku v březnu 2022 vzbudil poprask rozhovor s urbanistkou Milotou Sidorovou (https://refresher.cz/112010-Mesta-jsou-navrzena-pro-bile-a-bohate-muze-Z-ferove-sdilenych-mest-by-mohli-tezit-vsichni-vysvetluje-urbanistka-Rozhovor). Je velmi snadné se vysmívat tezi, že města jsou sexistická a vše redukovat na „falické symboly“ mrakodrapů. O ně tu ovšem v praktické dimenzi vůbec nejde. Sidorová přitom vychází z delší tradice feministické urbanistiky, která má kořeny už někde u Hannah Arendt. Představu si můžete udělat třeba zde: https://en.wikipedia.org/wiki/Feminist_urbanism. Slavnou se stala především kniha Feminist City (2021) od Leslie Kern. https://www.vox.com/the-highlight/2020/6/5/21279320/feminist-geography-cities-urbanism-safety-motherhood

57
Pouze asi šestina mužů

Česká situace je takováto: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/kazda-druha-ceska-zazila-obtezovani-v-doprave-ctvrtinu-nekdo-osahaval-a-libal-173127 (25. 8. 2021) Každá druhá žena zažila ve veřejné dopravě lehčí formu sexuálního obtěžování, čtvrtiny žen se pak v dopravě někdo pokoušel dotýkat nebo je líbat, skoro třetina se setkala s nějakou formou exhibicionismu a 7 % žen v dopravě zažilo pokus o znásilnění. Každý čtvrtý člověk, ať muž či žena, byl svědkem sexuálního obtěžování. Zhruba čtvrtina z nich vůbec nezasáhla. Muži si mnohem častěji myslí, že sexuální obtěžování ve veřejné dopravě je ojedinělý jev, je jich 27 %. Totéž si myslí jen 9 % žen.

57
Aplikace Uber a Bolt evidují i v našem prostředí již od roku 2019 stížnosti mnohých zákaznic
57
Představu o tom, co to může postupně znamenat, si lze utvořit třeba díky stránce Moudrá města.cz
58
Proto byla tak důležitá práce filosofky a historičky Élisabeth Badinter, jakými cestami „falšování výsledků“ se feminismus nesmí ubírat

Titul Tudy cesta nevede (Karolinum 2004, orig. 2003) byl využit hned ve druhé kapitole knihy u statistik znásilnění.

60
Ovšem ani o něm vlastně nemluví realisticky

Více v kapitolách 11, 15, 17 a 22.

62
Slovenský Word neuznává ani slovo „odborníčky“ a nabízí jako opravu „odborníci“

https://pop.inquirer.net/107105/google-translate-gender-bias (11. 3. 2021) případně https://thelanguagenerds.com/2022/google-translate/ či https://www.facebook.com/terezanvotova/posts/pfbid021UDRbRfbZNg5ZLgGyV38m8MvezUNJYbSFk5p9G5TS7wCAMYyD3EKhiRvMScuGkeel - přidám vlastní úlovek: režisérka Tereza Nvotová k fotografii z premiéry svého filmu Světlonoc (2022), kam přišla i prezidentka Zuzana Čaputová, na Facebooku napsala: „Plačúci diváci, prezidentka a ľudia čo ten film so mnou spáchali.“ Automatický překlad do češtiny zněl: „Plačící diváci, prezident a lidé, kteří se mnou ten film spáchali.“

62
Fitness aplikace většinou špatně počítají spalování kalorií a tuku, protože mužský a ženský metabolismus fungují odlišně

Toto podporují tři různé studie citované od C. Criado Perez v knize Od přírody podřadné, zdůrazňující například to, že ženy produkují delší zvuky samohlásek.

63
Tu potom začali aktivně zneužívat a sadisticky se ukájet nad jejími projevy „strachu“, že bude odinstalována a vymazána
63
Naopak chatovací aplikace Replika, která pro konverzace využívá principy umělé inteligence, se naučila sexuálně obtěžovat své uživatele

https://wave.rozhlas.cz/agresivni-flirt-a-nevhodne-navrhy-chatbot-aplikace-replika-sexualne-obtezuje-sve-8909457 (13. 1. 2023, Barbora Součková) Replika funguje od roku 2017, kdy ji založila ruská programátorka Eugenie Kuyda, a to po náhlé smrti svého přítele. Algoritmus tehdy naprogramovala tak, aby jí přítele „vrátil“. Nahrála tedy do aplikace jeho staré textové zprávy, na základě nichž se systém naučil programátorce odpovídat stejně, jako její zesnulý partner.

66
Toto varování není žádnou verzí dávného ludditského hnutí, kdy dělníci v 19. století rozbíjeli tovární stroje, „protože jim braly práci“

Častou reakcí na představení těchto hrozeb bývá ovšem tzv. solucionismus, jenž publicista Michal Kašpárek popisuje takto: „Spousta lidí chápe svět jako nekonečný zástup problémů, které se mu dostanou do inboxu. Hledají proto jednoduché řešení, kterým si je všechny můžou odfajfkovat. ´Řešení problémů´ je myšlenkový rámec, u kterého si ani neuvědomíš, kdy a jak se ti dostal do hlavy. Vede to třeba k tomu, že když se vynoří společenský problém, hodně lidí uvažuje čistě technicky: stačí udělat nový zákon nebo technickou inovaci, která věc vyřeší – a od té chvíle bude vyřešená. Má to dva háčky. Zaprvé, takhle civilizace nefunguje, skoro každé řešení přinese nové problémy. Zadruhé, je to zploštění světa kolem nás, ze spousty rozměrů se najednou stane vektor. Jednoduchá úsečka, na které jsou dva body. Bod A, tady jsi, bod B, tam míříš. Můžeš buď dopředu, nebo zpátky. To je brutální zjednodušení.“ (https://www.zive.cz/clanky/vidim-nejlepsi-hlavy-sve-generace-znicene-marketingem/sc-3-a-170256/default.aspx, ??). Kašpárek původně recenzoval i knihu Jevgenije Morozova, výzkumníka, který se zabývá politickými a společenskými dopady digitálních technologií ve své knize To Save Everything, Click Here: The Folly of Technological Solutionism (Chceš-li vše uložit-zachránit, klikni zde. Pošetilost technologického solucionismu) https://www.finmag.cz/firemni-kultura/268291-bida-kremikove-mentality. Jiný popis i zde: https://www.lidovky.cz/ceska-pozice/digitalni-technologie-vsechny-problemy-nevyresi.A131218_102151_pozice_138253

68
Případně si budeme myslet, že se to nějak vyřeší samo

Lidé snažící se relativizovat poznání, že mezi muži a ženami existují systémové nerovnosti, si obvykle nabíhají na smeč. Nenastane varianta, že by kdokoli z nich měl nachystaný soubor studií, které dokazují opak, než co tvrdí tato kapitola a v ní citované články a knihy. Jednoduše nic takového neexistuje a za celá léta, co tyto články a knihy vycházejí, se jejich rádoby oponenti nic nepokusili sestavit a nikdy nevyvrátili základní premisy nebo metodiku textů, s nimiž jen na základě povrchního odporu nesouhlasí. Poslední zoufalou taktikou zdržování je to, že se začne podsouvat, že „výzkumy jistě obsahují replikační chyby“, tedy, že pokud existuje více výzkumů potvrzujících určitou hypotézu, znamená to, že od sebe opisují tytéž chyby a/nebo špatné premisy. Znamená to ale pouze, že pokud se popírači nerovnosti náhodou uráčí přijít s nějakými vlastními výzkumy nebo budou nalézat ty, co potvrzuje jejich názory, budou dělat nejspíš také replikační chyby a tyto nalezené výzkumy je budou rovněž obsahovat. Tím se tedy nikam nedostaneme a budeme zdržovat jakékoli řešení. Tato kniha říká už jenom to, že na zdržování nemáme čas a debata o řešeních má být konstruktivní. Ne, že se budeme stále vracet na počátek, jestli vůbec dané problémy existují. Trik s replikačními chybami je navíc zavádějící v tom, že byl prokázán u psychologických výzkumů, nikoli u výzkumů ekonomických, sociologických a technologických, na nichž stojí tato kapitola.

68
Na tyto podvodné rétorické triky, které jsou jen maskováním lenosti, už nesmíme skákat

Oblíbeným trikem popíračů bývá, že začnou mluvit o tom, že současné gender studies přece nerozlišují lidstvo na „muže“ a „ženy“ (což je částečně pravda, jedná-li se o inteligenci a pracovní kompetence), že mezi muži a ženami nejsou rozdíly (čistá nepravda a nepochopení) a že tímto upozorňováním na rozdíly mezi muži a ženami zapomínají na „nebinární lidi“, kteří nezapadají nikam. Jde o klasicky úskočnou taktiku: dotyční pseudo-kritičtí posměváčci využívají princip nebinarity jen tam, kde se jim hodí. Sociální realita je přitom takováto: 1) 98-99 % lidí sama sebe i ostatními je chápána binárně jako „muži“, nebo „ženy“. 2) Nebinární lidé jsou obvykle znevýhodnění v mnoha ohledech také (často proto, že jsou považování okolím určitý gender), ale to nijak nekoliduje s poznáním, že ženy jsou „druhotné, podřadné pohlaví, na nějž první, nadřazené pohlaví nemyslí“. Za opomíjení nebinárních a trans lidí byla kritizována i citovaná Caroline Criado Perez. Kritika ze strany teoretiků a teoretiček gender studies dává smysl, protože se upozorňuje na další „gender data gap“ a jde jim o zpřesnění. Nedává smysl ze strany těch, kteří gender studies jinak neuznávají a prakticky ani nechápou, o zpřesňování jim nejde a nechtějí problémy řešit, jen je zpochybnit. Bavíme se přitom stále jen o problému „first things first“. Je-li nějaký problém větší, má přednostní právo na řešení. Menší problémy nemáme ignorovat a popírat, jen na jejich praktické řešení, vyžadující jemnější nástroje, vyjde řada později. V teoretickém uchopení neexistují primární a sekundární problémy, všechny existují naráz. V praktickém řešení to bohužel bývá naopak. V ideálním světě pak problémy umíme řešit paralelně.


13. Hadi, kteří otrávili sami sebe

13. Hadi, kteří otrávili sami sebe
190
„Co nepoznali kulturu“

Český kritik F. X. Šalda takto definoval primitivy v moderní společnosti: „Přírodu ztratili, kultury nedošli“.

190
Inteligentní vtipy o sexu můžou být dokonce antisexistické, protože můžou zesměšňovat stereotypní postupy a očekávání

Tato studie provedená opakovaně na dvou velkých vzorcích lidí odhaluje, že muži a ženy, kteří jsou vystaveni humoru, jenž je podvratný vůči sexismu, mají potom tendenci se více podílet na kolektivních akcích za rovnost mužů a žen. Jinými slovy, pokud je pro vás sexismus zesměšněn, nebojíte se proti němu stavět i v reálných situacích. Joking for Gender Equality: Subversive Humor Against Sexism Motivates Collective Action in Men and Women with Weaker Feminist Identity. Andrés R. Riquelme, Hugo Carretero Dios, Jesús L. Megías & Mónica Romero-Sánchez, Sex Roles č. 84, s. 1–13 (2021) https://link.springer.com/article/10.1007/s11199-020-01154-w (4. 5. 2020)

191
„Kolísající libido v průběhu menstruačního cyklu“

https://www.livescience.com/1409-fertile-women-prefer-manly-men.html (12. 4. 2007) Mainstreamová média v různých obměnách citují studie, podle nich „ženy preferují macho typy mužů“. Toto kritérium je přitom na více úrovních zpochybnitelné. Citovaný článek třeba za macho typ označuje herce Brada Pitta, jindy zase Toma Hardyho, kteří jsou ve svých rolích neuvěřitelně proměnliví, mají za sebou i vyloženě romantické a citlivé úlohy, hrají i různé chcípáky, blbečky, ošklivce a blázny; Pitt v posledních letech chodí po červeném koberci v sukni a Hardy se vyznal ze své bisexuální zkušenosti. Navíc výsledky dotyčného výzkumu rozhodně netvrdí, že ženy preferují macho typy stále. Jednak popisují různé fáze menstruačního cyklu, jednak mluví o vlivu hormonální antikoncepce. Krom toho existují i studie, které ukazují, že mnohé ženy dávají přednost jemnějším typům mužů a jako životní partnery si většinou nevybírají „bad boye“. https://www.psychologytoday.com/us/blog/attraction-evolved/201712/why-certain-women-prefer-man-whos-more-feminine (6. 12. 2017) Ironií je, že Tom Hardy nerad chodí do veřejných posiloven, protože je mu nepříjemná machistická atmosféra, a dokonce své hrozivé hřmotné figury jako jsou Bronson nebo Bane z Batmana a další ztvárňuje tak, že napodobuje muže, jichž se sám bojí. „Necítím se moc mužně,“ prohlásil v časopise Esquire, kde rovněž řekl, že když je ve vzduchu příliš mnoho testosteronu, tak se cítí slabý. https://www.esquire.com/entertainment/movies/interviews/a32854/tom-hardy-interview-photos-0514/ (22. 4. 2014)

194
Jsou to ti, co věří na mýtus alfa mužů

Ve většině případů nestačí jenom popisy, ale pomáhají videomateriály, např. zde: https://www.youtube.com/watch?v=UPEkDPqVmxM (The weird world of Alpha male, 29. 6. 2022)

194
Homofobie a transfobie

Reakcí na rozmanitost sexuálních identit a orientací se stalo pojetí tzv. super straight mužů. Tedy těch, kteří nejenže jsou heterosexuální, ale údajně (zcela vymyšleně) se podle svých slov orientují pouze na „přirozené původní ženy“, takže nedokážou vystát existenci transgender žen. Svou vybájenou super straight orientaci však využívají k tomu, aby jejich odmítání trans žen nesmělo být považováno za transfobii, ale za přirozený projev jejich sexuality. Oni tedy nediskriminují nikoho (nemohou si pomoci, mají to biologicky dáno), ale sami jsou za svou orientaci diskriminovaní. Tento rétorický trik vymyslel v roce 2021 tiktoker s přezdívkou Kyle Royce.

194
Tito muži nemají ženy ve skutečnosti rádi a netráví s nimi čas, většinou se pohybují osamoceně ve své „manosféře“
194
„Matrixovsky“ probuzení antifeministé, kteří vidí ve feminismu lež a utlačovatelskou nadvládu a rozvíjejí kolem toho bizarní pseudofilosofické teorie
195
Incelský světonázor je vystaven na tom, že ve skutečnosti neexistuje žádná diskriminace žen, a ženy ovládají nikoli výrobní, ale sexuální prostředky, skrze něž se dostanou kamkoli

Druhý výrazný zdroj (kromě již citovaných knih a článků) je facebookový status Marie Lockhart Michlové nazvaný Do hlubin incelova srdce. Autorka dle svých slov strávila mnoho dní na incelovských diskusních fórech a vydestilovala z nich základ jejich ideologie a terminologie. V následujících odstavcích využívám části jejích formulací. https://www.facebook.com/photo/?fbid=10233042297546138&set=a.1233766450813 (3. 9. 2023)

197
„Byl rozzlobený na boha, protože ho ženy odmítaly. (…) Když se ženy stanou vzácnými, muži se stanou násilnými.“

https://macleans.ca/opinion/the-context-of-jordan-petersons-thoughts-on-enforced-monogamy/ (25. 5. 2018) Můžeme se dohadovat, jestli je Peterson dezinterpretován tak jako Nietzsche nacisty nebo Marx bolševiky, a jestli ho více dezinterpretují incelové, co se k němu hlásí, nebo Petersonovi odpůrci, jimž se zajídá jeho obhajoba patriarchálních pořádků. Problém zůstává stále tentýž: Peterson se nikdy významně veřejně nevymezil proti tomu, jak si jej incelové přisvojují. Citovaný text dokazuje, že Petersonovy výroky nejsou vytrhávané z kontextu, ale naopak větší kontext ukáže, že jeho myšlení je ještě mnohem temnější.

198
„Slabost, závislost, zbytečnou náklonnost a vyjevuje svou nižší hodnotu“

https://www.boredpanda.com/man-leaning-in-meaning/https://twitter.com/alpharivelino. Účet byl založený v roce 2010, radikalizoval se později, ale nejsou u něj jasné náznaky, že se jedná o parodii. Navíc po dvou letech působení měl vliv na to, že britský tabloid Daily Mail přistoupil na jeho „pravidla hry“ a začal uveřejňovat „fotoanalýzy“, jak se jednotlivé páry showbyznysu a politiky k sobě naklánějí. Z internetového memu se stal nástroj mainstreamové žurnalistiky a „odhalování pravdy o vztazích“. https://twitter.com/alpharivelino/status/1593657366465093645 (18. 11. 2022)

200
Svým způsobem fascinující je, že o Tateovi není třeba nic dalšího psát, protože je osobnostně a myšlenkově zcela nezajímavý

Pokud máte přece jen zájem, zde jeho větší portrét v češtině: https://refresher.cz/143262-Chces-byt-alfa-jako-Andrew-Tate-Prinasime-ti-jeho-prvni-kompletni-profil-v-Cesku (28. 8. 2023) a vyzpovídání jeho fanoušků: https://refresher.cz/144172--Bral-jsem-ho-jako-Havla-ktery-mluvi-pravdu-a-vladnouci-moc-se-ho-chce-zbavit-Vyzpovidali-jsme-ceske-fanousky-Andrewa-Tatea (11. 9. 2023). Vynikající je i roast od profesora sportovní vědy Mika Israetela, z nějž plyne, že chvastoun Tate ve skutečnosti nemá ani základní znalosti o tréninku a jeho fyzička nestojí za moc https://www.youtube.com/watch?v=U7T2puomQgs.

200
Takže bychom na jejich chování měli vidět i něco dobrého

V českém prostředí se o to na stránce MindTuber pokouší autor Jan Doseděl, jenž zároveň zůstává v podivné anonymitě (https://mindtuber.cz/o-blogu/ či https://medium.seznam.cz/clanek/jan-dosedel-red-pill-subkultura-muzstvi-53300, 23. 3. 2024). Autor o sobě a svém vzdělání nesděluje vůbec nic a zdá se, že chce vybudovat jakousi lepší, méně nenávistnou verzi Red Pillu; ostatně zpočátku byl jeho nadšeným „studentem“. Smysl jeho jednání je obecně dost unikavý, protože jeho texty jsou přese snahu o korektnost a komplexnost plné prázdných frází, vyhýbání se konkrétním příkladům a stále velice slabé sebekritičnosti. S pojmem „krize mužství“ se tu operuje jako s daným faktem, aniž by bylo zdůrazněno, že je způsobena především nepřizpůsobivostí těch mužů, kteří ji pociťují, a mohli by se jí snadno vyhnout, pokud by přestali být čuráci, tj. začali méně řešit sebe a více mluvili s druhými.

202
Právě tímto se omlouvá i násilí, jež muži páchají na ženách – zatímco ona „provokovala“ nebo se „chovala nesnesitelně“, on má právo ji umravnit

Jedním z mnoha příkladů může být třeba chování mužů při sledování fotbalu. Studie vědců z Lancaster University z roku 2014 ukazuje, že počet nahlášených incidentů domácího násilí stoupl během tří mistrovství světa ve fotbale o 26 %, když anglický národní tým vyhrál nebo remizoval, a o 38 %, když prohrál. Znamenalo by to, že fanoušci si při prohře vybili frustraci. Fotbal je ale spouštěčem domácího násilí evidentně vždy. Další výzkum realizovali vědci z London School of Economics, kteří vycházeli z obšírného vzorku dat (více než 520 tisíc incidentů domácího násilí nahlášených policii mezi lety 2012 a 2019 společně s informacemi o 780 zápasech). Vědci propojili výsledky zápasů s daty o tom, jak se na ně sázelo, a podle toho je rozdělili do kategorií „překvapivá prohra“, „očekávaná prohra“, „těsná prohra“, „překvapivé vítězství“, „očekávané vítězství“ a „těsné vítězství“. Následně zjistili, že překvapivá prohra, jež by měla fanoušky nejvíce vyvádět z míry, nezpůsobila víc případů domácího násilí než ostatní kategorie. Muži jsou zvyklí mlátit ženy po fotbale stále. Dalším důležitým zjištěním pak bylo, že útoky se nejčastěji neudály těsně po zápasech, kdy by se daly předpokládat nejvyšší emoce. Naopak nejvíc z nich se stalo v době mezi deseti až dvanácti hodinami po začátku zápasu, čili jde o případy pomalu kumulovaného napětí. Mužská zábava je tedy zdrojem ženského utrpení, ženy se stávají hromosvody nejen vzteku a frustrace, ale i euforie. Hra najednou není hrou, přestoupení hranic se děje jednosměrně od silnějších ke slabším. Zdroje: https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/spolecnost/domaci-nasili-fotbal-euro-2020-velka-britanie_2107132100_kro (13. 6. 2021), https://www.lancaster.ac.uk/news/articles/2014/world-cup-football-is-a-risk-factor-for-domestic-violence/ (11. 6. 2014) a https://www.lse.ac.uk/News/Latest-news-from-LSE/2021/f-June-21/Alcohol-not-emotions-responsible-for-domestic-abuse-rise-after-football-matches (27. 6. 2021)

203
Různé studie ukazují, že muži, kteří mají největší potřebu zdůrazňovat svou „mužnost“, mají o polovinu menší tendenci vyhledávat preventivní lékařskou péči než ti, kteří mají ze své mužské identity menší úzkost

https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/21490311/ "Macho men" and preventive health care: implications for older men in different social classes; Kristen W Springer, Dawne M Mouzon, 2011.
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC6142169/ Masculinity, Social Connectedness, and Mental Health: Men’s Diverse Patterns of Practice; Sarah K. McKenzie, Sunny Collings, Gabrielle Jenkin, Jo River, 2018.
https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/24479947/ Masculinity, alexithymia, and fear of intimacy as predictors of UK men's attitudes towards seeking professional psychological help; Luke Sullivan, Paul M Camic, June S L Brown, 2015.

205
Uspět v práci či zabezpečovat rodinu

Kupers, Terry A. (June 2005). "Toxic masculinity as a barrier to mental health treatment in prison". Journal of Clinical Psychology. 61 (6): 713–724.

207
Stránka Individual Difference Research Labs, zabývající se testováním typů osobností, přišla i s interaktivním online testem toxické maskulinity

https://www.idrlabs.com/toxic-masculinity/test.php Heilman, B., Barker, G., and Harrison, A. (2017). The Man Box: A Study on Being a Young Man in the US, UK, and Mexico. Washington, DC and London: Promundo-US and Unilever. Kant, L., Skogstad, A., Torsheim, T., & Einarsen, S. (2013). Beware the angry leader: Trait anger and trait anxiety as predictors of petty tyranny. The Leadership Quarterly, 24(1), 106–124. Lee, K., Ashton, M. C., Wiltshire, J., Bourdage, J. S., Visser, B. A., & Gallucci, A. (2013). Sex, power, and money: Prediction from the Dark Triad and Honesty–Humility. European Journal of Personality, 27(2), 169–184.

210
Všechny jeho produkty v koupelně musí mít nápis „men“, aby nebyl ve svých očích za buzeranta

Snaha výrobců mužské kosmetiky vede ke komickým efektům, kdy ženy například u sprchových gelů vědí, jakou mají produkty vůni – broskev, kokosové mléko, limetka apod. U mužské kosmetiky sprchové gely mají jen abstraktní pojmenování – „síla“, „výkon“, „energie“, „dravost“, „probuzení“ nebo „sport“, a tudíž nikdo neví, jak fakticky produkt voní. Jde o dokonalou mytologii, jak ji popisuje sémiotik Roland Barthes, kdy komerční produkty nemají pro zákazníky žádné reálné vlastnosti, ale pouze neurčité magické schopnosti. Muži jako by nesměli mít kontakt s reálnými vůněmi ani jejich znalost, protože by tato vazba k rostlinám a schopnost jemného rozlišování znevažovala jejich mužnost. Rostliny a byliny jsou pro ženy, muž pouze vše drtí svou silou a energií.

210
Australští sociologové a socioložka George Van Doorn, Jacob Dye a Ma Regina de Gracia zkoumali muže mezi 18 až 61 lety a zjistili, že neexistuje korelace mezi tím, jaký měli nebo mají vztah s otcem nebo matkou, a tím, zda vyznávají hodnoty toxické/hegemonické maskulinity
211
Americký sociolog Cliff Leek dělal podobnou studii v roce 2020, jež vyšla v časopise Sex Roles

https://link.springer.com/article/10.1007/s11199-020-01131-3 (Warning: Hegemonic Masculinity May Not Matter as Much as You Think for Confidant Patterns among Older Men. Celeste Campos-Castillo, stef m. shuster, Sarah M. Groh & Denise L. Anthony. Sex Roles volume 83, pages 609–621 (7. 3. 2020).

213
Odpor ke střídmosti a udržitelnosti je vede i k záměrně větší spotřebě masa a k příklonu k dietám, které jsou vystavěné výhradně na mase (carnivore diet) nebo na syrovém mase, syrových orgánech a syrových vejcích (raw diet), jako jasné ideové opozici k popularitě veganství
213
Vzápětí prosáklo na veřejnost i to, že jeho hlavní chlouba, obří, neskutečně symetrický six-pack je výsledkem speciální chirurgické procedury
215
Právě pomocí těchto znaků definoval tzv. věčný ur-fašismus slavný italský učenec a spisovatel Umberto Eco

https://denikreferendum.cz/clanek/22485-umberto-eco---vecny-fasismus (6. 3. 2016) - Ecova definice je mnohem širší a obsahuje 14 bodů; jsem si vědom, že debaty o kořenech a podobách fašismu jsou komplikované. Jakmile se ale začne odmítat modernismus a začne mluvit o slabých mužích a vzývat síla mužů minulosti, můžeme si být jisti, že autoři těchto výroků navazují na tradice fašismu.

216
Testosteron je zde pouhým zaříkávadlem

Hloupost tohoto přístupu si uvědomují třeba i autoři stránky o posilování, nazvané příznačně Testosteron Nation (T-Nation.com). Mezi cvičebními programy a články o výživě i dopingu se zde běžně objevují i články o tom, že ženy mají být fyzicky silné, že součástí etikety je nezírat a nebalit ženy v posilovnách, ani jim zbytečně neradit, jak mají cvičit, neposmívat se hubeným a tlustým lidem, a naopak oceňovat, že se sebou chtějí něco dělat. Šéfredaktor magazínu napsal i dva tyto články o toxické maskulinitě: https://forums.t-nation.com/t/a-scientific-look-at-toxic-masculinity/279067 (září 2022) a https://forums.t-nation.com/t/what-passes-for-masculinity-is-stupid/279065 (září 2022).

216
Silného muže, který je silný pro druhé, aby druhé chránil, ne aby si pečlivě budoval zdání tvrdosti
220
Jak dokazují i výzkumy, vede to i k výrazně většímu duševnímu nepohodlí u žen a obecně k horšímu fungování ve společnosti

https://link.springer.com/article/10.1007/s11199-009-9611-y Internalized Misogyny as a Moderator of the Link between Sexist Events and Women’s Psychological Distress. Dawn M. Szymanski, Arpana Gupta, Erika R. Carr, Destin Stewart. Sex Roles, č. 61, (2009). https://digitalcommons.usu.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1474&context=honors Young Women's Sexist Beliefs and Internalized Misogyny: Links with Psychosocial and Relational Functioning and Sociopolitical Behavior. Audrianna Dehlin, Utah State University, 2018.

223
Občas se vyskytnou výčty jakéhosi „druhotného sexismu“

Opakuji a rozvíjím zde poznámku pod čarou z kapitoly 11. Působilo by neúplně, kdybych se tomuto tématu v této kapitole vyhnul.

224
Všímám si stále silnějších reakcí, že „potřebujeme návrat mužnosti“

Pomineme-li již zmíněné osoby, jejichž přístup je většinou neseriózní, marketingový a má rysy kultu, najdeme i autory, kteří svou agendu myslí vážně, např. švýcarský profesor politické sociologie Walter Hollstein (https://www.pritomnost.cz/2022/07/11/obnoveni-muznosti/ (1. 7. 2022), jenž od roku 1990 vydal osm knih na téma „život mužů v moderním světě“, či v kapitole 9 citovaný britský autor Richard V. Reeves s knihou Of Boys and Men: Why the Modern Male Is Struggling, Why It Matters, and What to Do about It.