Velmi
pozdni.cz

Kniha 2 02 Datový horor

Kapitoly

Vše Kapitoly

10. Mlč, zhubni, usmívej se, já ti to vysvětlím

10. Mlč, zhubni, usmívej se, já ti to vysvětlím
72
Ženy jsou ty, co častěji nemluví, neprosazují se, ale obdivně vzhlížejí k mužům, následují je a nechají se zachraňovat

Nejrozsáhlejší databáze sledující kolem 2000 filmů ukazuje, jak dlouho v nich mluví muži a ženy. Slabinou statistiky je, že preferuje anglicky mluvené filmy a sleduje produkci velmi výběrově do roku 2016 https://pudding.cool/2017/03/film-dialogue/

73
Ve filmech i v televizi ještě kolem roku 2015 až 2016 ztělesňovali postavy nad 40 let ze 74,3 % muži, ženy tvořily pouhou čtvrtinu

https://www.cbsnews.com/news/damning-study-finds-a-whitewashed-hollywood/ (22. 2. 2016) - Podobně je to s rolemi etnických a sexuálních minorit. Přestože někomu připadá, že lidí z etnických menšin je ve filmech a seriálech mnoho, statistiky ukazují, že v amerických filmech je jich o 10 % méně než v reálné americké populaci, podobně LGBTQ+ postav je pouze kolem 2 %, ne 5–6 %, jako je tomu ve skutečnosti. Situace se za několik let změnila, v letech 2021–2022 poskočila reprezentace LGBTQ+ postav v amerických televizních seriálech na 11,9 % (https://ew.com/tv/glaad-reports-record-high-lgbtq-tv-characters/); neplatí to ale pro hrané filmy. https://www.statista.com/statistics/696850/lead-actors-films-ethnicity/ Ještě v roce 2011 měli bělošští herci a herečky přes 85 % hlavních rolí, v posledních letech klesla jejich převaha na 65 %.

75
To je demografická skupina starých bílých mužů, kteří bývají ve svých názorech a vkusu poměrně nepružní a jedou v dlouhodobé setrvačnosti, že kino je zábava převážně pro kluky v teenagerovském věku

Zdrojů pro toto téma je téměř nekonečně a jedná se o základní know-how, s nímž pracuje většina filmových publicistů a publicistek v posledních mnoha dekádách; jedná se prakticky o axiom. https://www.hollywoodreporter.com/movies/movie-news/hollywoods-revenge-old-white-male-990667/

75
Přitom naopak, v 30., 40., 50., 60. a 90. letech minulého století se na ženské publikum myslelo více a vznikalo více filmů s ženskými postavami, které spolu vedly více dialogů

https://www.bbc.com/news/world-43197774 (2. 3. 2018)

75
Existují (či existovaly) stránky, kde se sdružují extrémně machističtí muži jako Return of the Kings

https://web.archive.org/web/20210310041918/https://www.returnofkings.com/ - Zrovna tato stránka byla v průběhu psaní knihy v roce 2022 smazána, ale svou činnost ukončila kvůli finančním problémům už v roce 2018. Paypal autorovi zrušil účet, přestali tam inzerovat mnohé firmy, web kvalitativně upadal a klesala návštěvnost. Nakonec Disqus zablokoval oblíbené diskuze. Tato poznámka také prozrazuje, že některé kapitoly byly v základu hotové již v roce 2021 a při revizi bylo nutné aktualizovat některé informace. Zajímavé na této stránce je, že autor ji smazal sám, protože se dal na víru (pravoslavný katolík) a začal mít morální problémy s obsahem serveru. Od prosince 2022 tam rok byl pouze tento vysvětlující text: https://web.archive.org/web/20230101071136/https://www.returnofkings.com/index.html

76
Ženské postavy ve hrách navíc bývají velmi často nefunkčně oblečené (či spíše neoblečené) a vypadají a pohybují se tak, aby působily přehnaně sexy pro oko mužských hráčů

Pokud se nechcete pročítat celou kauzou Gamergate (https://en.wikipedia.org/wiki/Gamergate_(harassment_campaign)), můžete v rychlosti zkusit tento článek: https://www.heroine.cz/zena-a-svet/7288-videohry-pro-feministky-mame-co-hrat-nebo-jsme-navzdy-odsouzene-k-sims (Brigita Zemen, 10. 2. 2022)

77
Ženy zjevně nedělají většinu činností; což známe i z našich starších slabikářů s básničkami Jiřího Žáčka

Ve sporu o básničku K čemu jsou holky na světě? označil v roce 2017 Jiří Žáček kritiky za „genderové džihádistky“. Přitom sám tuto básničku před již čtrnácti lety pro potřeby slabikáře upravil, aby splňovala nároky „genderové korektnosti“ a vznikla z ní „genderově neutrální“ varianta K čemu jsou dospělí na světě. Nechal si za to zaplatit a po letech ze sebe dělal oběť, aniž by slovem zmínil, že předtím bez řečí text pozměnil. Nakladatelství Alter to vysvětlilo takto: „Jiří Žáček v nově upraveném vydání Slabikáře přibližuje dětem současný svět. Maminka zde také řídí auto a pracuje u počítače. Zároveň ale táta a máma jsou lidé, kteří chtějí mít děti, milují je a nevidí v nich pouze překážku na cestě za svou kariérou. To je poselství, které nová úprava Slabikáře přináší.“ Původní, neupravená verze básničky s veršem „K čemu jsou holky na světě? Aby z nich byly maminky, aby se pěkně usmály na toho, kdo je malinký,“ která vzbudila poprask, vyšla v čítance jiného nakladatelství, které tak učinilo bez vědomí autora a s ignorováním doporučujících pokynů ministerstva školství. Kauzu důkladně popsala Silvie Lauder v týdeníku Respekt: https://www.respekt.cz/spolecnost/polemika-spor-o-zacka-neni-bojem-mensiny-genderovych-aktivistek-proti-vetsine (20. 1. 2017) Další detaily zde: http://www.ceskaskola.cz/2017/03/jiri-zacek-sam-sobe-dzihadistou-aneb-k.html (27. 3. 2019) Ústřední námitka zní, že Žáčkova báseň má dvě části, o klucích a o holkách. Ta o klucích zní: „Páni kluci jsou tu k tomu, aby svět byl veselý, vystartují ráno z domu, jako když je vystřelí. Nebojí se blesku, hromu, nevadí jim mráz a led, páni kluci jsou tu k tomu, aby se svět točil vpřed.“ Dívkám je naopak vyhrazena pouze a jedině mateřská role, aktivní podíl na pohybu světa vpřed nemají. Zkuste toto vtloukat do hlav chlapečkům od první třídy…

77
V knihách, jež se od roku 1960 do roku 1990 používaly k výuce historie, bylo na 100 obrázků mužů pouze 18 obrázků žen a pouze 9 % ženských jmen bylo uvedeno v indexech (toto číslo přetrvávalo do roku 2002)

Podnětný může být tento 52stránkový materiál organizace UNESCO z roku 2007: https://unesdoc.unesco.org/ark:/48223/pf0000155509 (Gender bias in textbooks: A hidden obstacle on the road to gender equality in education, (Rae Lesser Blumberg)

78
Pocit, že vás někdo v médiích reprezentuje, je nesmírně důležitý, a jak vidno, před několika desítkami let nebyly některé skupiny lidí téměř vůbec součástí mainstreamového světa

Můžu uvést jeden paradox týkající se remaku disneyovské Malé mořské víly z roku 2023. Na jednu stranu zde mnoho černošských holčiček dostalo svou první princeznu tmavé barvy pleti v hrané podobě, na druhou stranu dívky se zrzavými vlasy přišly o možnost vidět svou obdobu na plátně. V disneyovské produkci už je jedinou zrzkou pouze Merida v pixarovském snímku Rebelka (2012).

79
Internetová televize DVTV uveřejnila za půl roku od začátku března do konce srpna 2021 440 videí, z nichž ve 340 byly vedeny rozhovory s muži, a 97 videí, kde šlo o rozhovor s nějakou ženou

Statistiku s veřejnoprávním rozhlasem zveřejnila na své facebookovém profilu Zuzana Pilzová, statistiku u DVTV spočítala Irena Tomančák.

79
Mužští hosté tedy tvoří přes 77 %, ženy přes 22 % (zbývají tři interview, kde byla zpovídána dvojice muž a žena)

Mezi ženami ovšem byly zpovídané i samotné moderátorky televize Daniela Písařovicová a Daniela Drtinová (ta dokonce dvakrát), televizní radní Hana Lipovská a poslankyně Olga Richterová absolvovaly rovněž dva rozhovory na odlišná témata, čili celkově nešlo o 97 individuálních žen, jež by přišly zvenčí.

79
Hospodářské noviny v listopadu 2021 uveřejnily, že v posledních 30 rozhovorech k poslednímu červnu v DVTV (na téma politika) bylo 23 hostů mužů

https://archiv.hn.cz/c7-67001360-13tg56-37940389f6df599 (Proč se k veřejným tématům vyjadřují převážně postarší muži? A proč je to problém editorů a redakcí? 19. 11. 2021, Nicole Štýbnarová)

80
To, jak média přehlížejí ženy jako seriózní mluvčí, je jen další střípek do celkové mozaiky toho, v čem žijeme

V této situaci vystoupil v únoru 2022 v Českém rozhlase Plus biolog a jeden z mnoha přežilých mediálních mudrců Stanislav Komárek a prohlásil: „Nebylo by také dobře, kdyby byla média vedená a produkovaná výhradně ženami? Aby tam byla, abych tak řekl, čistokrevná platforma? (…) Líbil by se mi model typu, že by ženy měly více samosprávy mezi sebou. Měly by své firmy, své televizní stanice, své rozhlasové stanice, šla by na to půlka peněz. (…) Moderní to není, ale bylo by to jakýmsi způsobem efektivní a dobře by to řešilo současnou kvadraturu kruhu, kde se operuje střídavě s tím, že pohlaví jsou stejná, a střídavě s tím, že jsou pohlaví různá. Takovou stejnost šancí, tak tu bych velmi uvítal. (…) Doma by pak bylo o čem mluvit, protože by něco jiného vysílaly televize a rádia pro muže a něco jiného pro ženy.“ – Nebylo by to dobře, nikomu dalšímu soudnému se to nelíbí a nic to neřeší, navíc ona údajná kvadratura kruhu ani neexistuje jinde než v hlavě Stanislava Komárka. Problém je přesně opačný – mužské a ženské světy se málo prolínají. Mainstreamová média se naoko tváří, že jsou pro všechny, ale jsou primárně o mužích a pro muže. Navrhovaná segregace by narušila možnost prosazovat společné cíle mužů i žen. Návrh mediálního oddělení obsahů pro muže a pro ženy navíc pomíjí, že jedna strana je na tom ekonomicky a mocensky výrazně lépe, čili by druhou segregovanou část obyvatelstva mohla ignorovat ještě víc. Opravdu tu nejde o to, aby byla doma témata k hovoru – co je to vůbec za maloměšťácké kritérium? (Navíc v době, kdy lidé žijí v rekordních počtech osamoceně v jednočlenných domácnostech.) Jde o to, aby se ve veřejném prostoru vedl dialog a činily nutné změny, zlepšující životní podmínky většiny. https://plus.rozhlas.cz/filozof-komarek-zeny-mohly-mit-vlastni-televize-a-radia-resilo-kvadraturu-kruhu-8682795 (16. 2. 2022)

80
Oblíbenou výmluvou bývá „prostě to tak vyšlo“, což je jen převlečený výrok „nijak zvlášť jsme se o vyváženost nesnažili a je nám to celkem jedno“

To, že jde o pouhé výmluvy, dokládá tento článek, kde se Česká televize vymlouvala, že nebylo možné sehnat do debaty k prezidentským volbám dvě expertky proti dvěma expertům, a nakonec „museli“ přijít čtyři muži. Deník Refresher oslovil přes zmiňovanou databázi expertek 50 kompetentních žen. Učinili tak v sedm večer a ještě ten den dostali 37 kladných odpovědí. https://refresher.cz/129254-Mila-CT-oslovili-jsme-za-Tebe-expertky-do-volebniho-vysilani-Prislo-by-jich-37 (Adéla Ježková, 18. 1. 2023)

81
Novinářky přitom tvoří v českých médiích kolem 45 % osazenstva redakcí, a čtenářek, divaček a posluchaček médií je zhruba 40 %

Čísla z daného odstavce stále pocházejí ze zdroje citovaného v poznámce 12

81
Na vině je i maskulinní atmosféra v redakcích založená na ostrých loktech a obecně vylučování žen z kolektivu, znevažování jejich schopností a nevycházení vstříc novinářkám starajícím se o děti

https://open.spotify.com/episode/5sIR2yf8pJbQ1a6rsSjp6I (14. 4. 2023) – Diskuse s Terezou Engelovou, zahraniční zpravodajkou a novinářkou z investigativního webu Hlidacipes.org, Lucií Stuchlíkovou, editorkou a šéfkou politické sekce na Seznam Zprávách, a Ivanou Chvátalovou, sportovní redaktorkou, editorkou a moderátorkou z České televize. Diskusi moderuje Alice Němcová Tejkalová z Institutu komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK.

81
Obdobná je i situace v Českém rozhlase, kde v devítičlenném vedení najdeme také pouze jednu ženu

Český rozhlas by mohl přijít s obhajobou, že tři ze šesti celoplošných stanic v roce 2022 řídily šéfredaktorky, čili je naplněný poměr 1:1. Nelze to nijak rozporovat, zároveň bychom to u média veřejné služby měli považovat spíše za standard.

82
Pak se divíme, proč je společnost tak málo kultivovaná, tolerantní a solidární…

Opět tu není řečeno, že ženy a „ženská témata“ jsou esenciálně lepší a mají na společnost pozitivnější vliv. Spíše jde o problém monotematičnosti a stereotypu, jistého typu zpravodajství a mediální reality, která vzbuzuje v lidech více agrese a úzkosti a obecně se málo vytváří prostředí k dialogu.

82
Jako v případě povinně předepsaných sportovních úborů plážových volejbalistek na olympiádě nebo minisukní a výstřihů grid girls u Formule 1

ttps://www.idnes.cz/sport/motorsport/grid-girls-formule-1konec.A180131_175401_motorsport_ten Zpráva z 31. ledna 2018, že grid girls ve Formuli 1 končí, vyvolala bouřlivý odpor mužských fanoušků. Po šesti letech nejspíš grid girls nikomu doopravdy nechybí a stal se z nich stejný přežitek jako reverzní striptýzová relace Počasíčko na NOVĚ, kde se nahé ženy a nazí muži postupně oblékali podle toho, jaký mělo být druhý den počasí. (Prakticky stejnou dobu jako grid girls tady s námi je zákaz kouření v restauracích a na zastávkách MHD, a opět to prakticky nikomu nevadí. Nářek mužů středního a vyššího věku na internetu v té době ale věštil kulturní apokalypsu.)

82
Ve školách jsou přitom dívky často povinné se co nejvíc zahalovat, ve sportu mají ženy povinnost se co nejvíc odhalovat

Cituji zde Faridu D. – https://www.instagram.com/p/CuZqN6MyKIH/

84
Během minulého a začátku tohoto století byl poměr 90 % žen a 10 % mužů, výzkumy od roku 2013 naznačují, že mužů v této oblasti přibývá a tvoří nyní asi čtvrtinu

https://www.cmaj.ca/content/185/3/E151.full Gender perceptions on eating disorders slow to change (únor 2013)

85
Jedná se o druhou nejsmrtelnější mentální chorobu po závislosti na opioidech, která končí obvykle předávkováním

https://www.drugabuse.gov/drug-topics/trends-statistics/overdose-death-rates Předávkování opioidy (často legálně předepsanými léky) se v USA zvýšilo od roku 2010 z 21 099 úmrtí na 47 600 úmrtí v roce 2017 a od té doby se drží zhruba na této úrovni.

85
V Česku tak kvalitně provedené výzkumy nemáme, nicméně i u nás se jedná o epidemii

https://ct24.ceskatelevize.cz/veda/2144616-facebook-a-dalsi-socialni-site-zhorsuji-epidemii-anorexie (7. 6. 2017) Rozhovor s lékařkou centra pro léčbu poruch příjmu potravy Psychiatrické kliniky 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice, profesorkou Hanou Papežovou. Dále: https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/zdravi/poruchy-prijmu-potravy-2020-dospivajici-epidemie-koronavirus_2107221047_ako (22. 6. 2021)

88
Přestože jde o momenty zachycené většinou ve chvíli, kdy se dotyčné ženy vědomě nedívaly do objektivů

Velmi zvláštní výjimku tvoří modelky předvádějící vysokou módu. U nich často převládají neutrální, nadřazené nebo až pohrdlivé výrazy v tváři. Fotografie s těmito výrazy ale nevycházejí běžně na předních stranách časopisů a odměřenost těchto žen bývá často hodnocena mužským publikem negativně.

90
Navíc u mužských profesorů je za vřelé pokládáno již to chování, jež je u žen vyhodnocováno jako slabá nebo chybějící vřelost

Lilian McNell, Adam Driscoll, Andrea Hut: (2015) Whats in a Name: Exposing Gender Bias in Student Ratings of Teaching. Innovative Higher Eduacation, 40:4. 291-303.

90
Sebevnímání a sebehodnocení přitom závisí na společenském postavení, protože v různých vrstvách jsou kladeny různé nároky

Pierre Bourdieu: Nadvláda mužů. Karolinum 2000 (La Domination masculine, 1998).

91
Tímto způsobem proměňuje žena sebe samu v předmět, a to především v předmět vidění: v podívanou

John Berger: Způsoby vidění. Labyrint 2016. (Ways of Seeing, 1972).

91
Velmi slavná je rovněž kniha Naomi Wolf Mýtus krásy

Naomi Wolf: The Beauty Myth: How Images of Beauty Are Used Against Women (1990, slovensky 2000).

92
Jak popisuje podcast Českého rozhlasu z roku 2022 s příznačným názvem Krása

https://wave.rozhlas.cz/krasa-8854458 Autorkou 30 rozhovorů je novinářka Linda Bartošová, která byla sama v roce 2012 finalistkou soutěže Česká Miss a následně českou zástupkyní na Miss World. Její pokus reflektovat fenomén krásy i některé negativní zkušenosti vedl pochopitelně k další vlně kyberšikany a veřejného výsměchu: „Někdo si chce stěžovat, že je krásný?“

95
Jak píše novinářka Silvie Lauder ve svém sloupku v Respektu

Silvie Lauder: Síla červené rtěnky. Respekt, 10. ledna, č. 2/2022. Lauder zmiňuje i tento specifický případ: „Proto dává smysl, že červená rtěnka pomáhá ve vězení jedné mimořádně odvážné ženě. Maryja Kalesnikava ji dostala za vůdčí úlohu v protestech proti zmanipulovaným prezidentským volbám v Bělorusku.“

97
V současné společnosti nám obecně chybí hodnota „tělesné neutrality“, tedy přijímání různých typů těl bez neustálých výhrad, jak mají vypadat ostatní lidé

Tělesná pozitivita nicméně může mít i problematické stránky, jak ukazuje toto twitterové vlákno: https://twitter.com/druhasmenamag/status/1600461664104521729 (7. 12. 2022)

100
Měli posoudit, zda přerušení pomohlo rozhovoru dále rozvíjet téma, nebo zda šlo o hrubé, nekonstruktivní nebo dokonce agresivní přerušení

Pro představu, jak zněly ukázky: https://youtu.be/sr2gkBzgCOM (Was that an interruption? Listen to audio used in new Stanford linguistics research)

102
Solnit na téma vysvětlování, přerušování a umlčování žen napsala i knížku osmi krátkých esejů Men Explain Things to Me (Muži mi to vysvětlí, 2014)

Vyšlo ve slovenštině jako Muži mi to vysvětlia. Inaque 2018. Překlad Aňa Ostrihoňová.

104
Nicméně u žen se vyskytuje častěji

Studie má název: The Imposter Phenomenon in High Achieving Women: Dynamics and Therapeutic Intervention (Imposter syndrom a vysoce kvalifikované ženy), dostupná na adrese https://www.paulineroseclance.com/pdf/ip_high_achieving_women.pdf; česky viz třeba článek Kláry Zajíčkové https://www.respekt.cz/tydenik/2021/35/pockej-az-na-to-prijdou (29. 8. 2021); Existuje zhruba pět typů tohoto syndromu https://alvcoaching.com/blog/imposter-syndrome/

104
Jeho kořeny lze najít již ve školství. Socioložka Lucie Jarkovská, jež o rozdílném vzdělávání chlapců a dívek napsala knihu Gender před tabulí (s narážkou na slavný film z 50. let Džungle před tabulí), to vysvětluje takto

Lucie Jarkovská. Gender před tabulí. Sociologické nakladatelství 2013.

106
Přesto platí, že mladí muži s nízkým vzděláním tvoří významnou část nezaměstnaných a lepí se na ně další sociálně problémové situace

Lucie Jarkovská tu pracuje s různorodými texty socioložky Ivy Šmídové z roku 2008 a sociologa Milana Tučka z roku 2000.

107
Tento systém zástěn zároveň eliminoval i rasové předsudky

Claudia Goldin, Cecilia Rouse: Orchestrating Impartiality. The Impact of „Blind“ Audition on Female Musicians. American Economic Review 90, č. 4 (2000). s. 715-741.

108
U žen je také v různých zemích dvakrát až třikrát větší pravděpodobnost, že se setkají s kyberšikanou, než se to děje mužům

https://partner.sciencenorway.no/forskningno-gender-harassment/young-women-twice-as-exposed-to-cyber-bullying-as-men/1418553 (29. 5. 2015) Výzkum se týkal norských novinářů a novinářek mezi 25 a 35 lety. Výsledek je šokující i proto, že Norsko jinak patří k zemím s největší genderovou rovností. Zpráva z roku 2019 zkoumající situaci v 15 zemích OECD přináší komplexnější náhled. Česko je na tom samozřejmě hůř než Norsko. https://www.oecd.org/gender/data/girls-are-more-exposed-than-boys-to-cyberbullying.htm. Nejhorší je ze sledovaných zemí situace v USA: https://www.globaltimes.cn/content/1166555.shtml

110
A jsou vystaveny nutnosti udržovat svůj vzhled mnohem více a za mnohem více peněz než muži

Oblíbená šovinistická námitka, že muži platí ženám plastické operace či drahé kabelky, nemá vůbec univerzální platnost. Jednak, většina mužů nemá absolutně ponětí, kolik stojí kosmetika, ženské oblečení a doplňky na běžné měsíční bázi, jednak je mnoho žen single a vydělávají si na to úplně samy. Hezky se o mýtu rozhazovačných žen píše v tomto eseji: https://www.nytimes.com/2019/10/04/us/myth-frivolous-female-spender.html

111
Nejmenší uznání si nezaslouží druh vojenského „kavalírství“, kdy ženy léta teskní za mrtvými a musejí se starat o všechny invalidy, porodit nové syny a hledat si nové partnery mezi psychicky narušenými muži s válečným posttraumatickým syndromem, případně být na všechno úplně samy

V poslední době tento proces líčilo drama režisérky Jasmily Žbanić Quo vadis, Aida? (2020) o válce v bývalé Jugoslávii.

111
Podle vyjádření různých pseudokonzervativců prý válka na Ukrajině v roce 2022 ukázala, že „muži jsou muži a ženy jsou ženy“, jelikož muži bojují a chrání, ženy prchají a starají se o děti

V Česku na konci března 2022 pozvala Aliance pro rodinu a CEVRO institut amerického sociologa Marka Regneruse, který v anotace své přednášky tvrdí: „Ve válce na Ukrajině jsme svědky uznávání rozdílů mezi muži a ženami, matkami a otci, a to navzdory všudypřítomnému úsilí o genderovou rovnost“. Hloupost tohoto souvětí ve světle výše uvedených faktů nevyžaduje další komentář. Regnerus už dříve proslul nekvalitně dělanými výzkumy: https://www.jsmefer.cz/regnerusova_studie či https://www.washingtonpost.com/news/volokh-conspiracy/wp/2015/05/10/new-criticism-of-regnerus-study-on-parenting-study/.

112
Momentálně jich je v ukrajinské armádě 15 %, protože jsou prostě potřeba

https://www.reuters.com/world/europe/ukraines-unicorn-lgbtq-soldiers-head-war-2022-05-31/ Stejně tak ukrajinská armáda začala přijímat do svých řad transgender a nebinární lidi, přidělila jim na uniformu výšivku jednorožce a striktně zakázala jejich šikanu. Tato inkluzivita má především praktické důvody, ale ve výsledku i symbolický význam uznání těchto menšin. Tvrzení, že LGBTQ lidé jsou ve válce kvůli své „zženštilosti“ k ničemu, se ukazuje jako zoufalý blábol lidí, co ve skutečné válce nejsou a nedokážou překonat vlastní stereotypní myšlení.

113
Dopadnete jako bývalý prezident Miloš Zeman a jeho mluvčí Jiří Ovčáček s údajným Peroutkovým článkem Hitler je gentleman

Pro čtenáře a čtenářky, kteří budou číst knihu později než v roce 2023 a již si nebudou moci vzpomenout, kdo to Jiří Ovčáček byl či je, malé shrnutí kauzy: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kauza_Hitler_je_gentleman

113
V dnešní době opravdu platí, že „ženy potřebují muže asi tak jako ryba bicykl“, což je heslo, které razila už na přelomu 60. a 70. let minulého století všestranně nadaná australská spisovatelka, filmařka a politička Irina Dunn

Nesprávně, jak to opakovaně dělá třeba Benjamin Kuras ve svých „knihách“, je autorství tohoto výroku připisováno Glorii Steinem, šéfredaktorce časopisu Ms., která slogan zpopularizovala na základě rozhovoru, který s Dunn vedla.

114
Jako by jejich nevyřčeným účelem byla hlavně izolace od sebe navzájem a vyhýbání se společně trávenému času, kdy by bylo nutné projevovat hlubší lidské kvality

Buranské „knihy“ Josefa Hausmanna (Základy mužského šovinismus, Mužský šovinismus pro pokročilé) mluví o této izolaci mužů a žen jako o nepřekročitelné danosti, jen však ukazují autorovu omezenost v náhledu na svět. Podle Hausmanna se mužské a ženské světy v zásadě neprolínají kromě provozování sexu, a proto ani nemá smysl pěstovat jakékoli hlubší vztahy nebo dokonce vést konverzaci poté, co sex proběhl. Ze všeho nejvíc to vypovídá o autorově patologické povaze a zoufalé situaci žen, které s ním někdy omylem měly neplacený sex.

11. Patriarchální soulož v misionářské pozici a matriarchální poloha na koníčka

11. Patriarchální soulož v misionářské pozici a matriarchální poloha na koníčka
118
Problém opravdu není v dobrovolné submisivitě přinášející slast a trvající pár minut

Přesně naopak, lze uvést minimálně tři autorky, které popisují sexualitu ve značné komplexnosti: psychoanalytička Jessica Benjamin vydala knihu Pouta lásky. Psychoanalýza, feminismus a problém dominance (orig. 1988, česky 2016), Anita Phillips zase knihu Obrana masochismu (orig. 1998, česky 2016), a výraznou kritičkou původní feministické upjatosti (typické pro některé texty „druhé vlny“) je Camille Paglia v řadě svých esejí; v češtině vyšel jejich soubor Svobodné ženy, svobodní muži. Eseje o pohlaví, genderu a feminismu (orig. 2017, česky 2019), jinak její nejslavnější knihou je asi Sexual Personae: Art and Decadence from Nefertiti to Emily Dickinson (1990, 712 s.). Více k tomu ale v kapitole 19 věnované pornografii.

121
Přitom mýtus „starých matek po třicítce“ byl už dávno vyvrácen; demograficky i medicínsky

https://www.nbcnews.com/think/opinion/fertility-rates-are-dropping-except-among-older-women-being-40-ncna1230911 (13. 6. 2020) či https://www.nytimes.com/interactive/2018/08/04/upshot/up-birth-age-gap.html (4. 8. 2018). Přestože má šance na otěhotnění s rostoucím věkem klesat, nejvíce stoupající věkovou skupinou matek jsou nyní ženy po čtyřicítce. Do hry se mnohem více dostává „biologický věk“, čili celková kondice a vitalita než samotný nominální věk. Obecně ale nelze tvrdit, že jsou ženy po třicítce na mateřství „staré“. I lékařská komunita neustále posouvá onen údajně ideální biologický věk dopředu.

122
Máme sklony zapomínat, že postavení žen bylo v minulosti podřadné na základě mnoha zákonů

V celé podkapitole vycházím z knihy Why Women are Poorer than Men (2021), kde ekonomická novinářka Annabelle Williams všechny údaje pečlivě zdrojuje a uvádí mnohem víc konkrétních příkladů.

122
Znásilnění cizí manželky ve středověku bylo pouze „poškozováním majetku cizího muže“, nikoli primárně psychickou újmou dané ženy

O tomto vypráví třeba film Ridleyho Scotta Poslední souboj (2021), odehrávající se podle skutečného případu ve Francii 14. století; scénář k dílu napsali Nicole Holofcener, Ben Affleck a Matt Damon.

122
Přípona ženských jmen -ová ostatně vzniklo z -ova a přiřazovalo ženu k otci nebo manželovi, protože žena neměla žádná práva

Za různé postřehy děkuji sociolingvistce Janě Valdrové. (https://www.valdrova.cz/)

123
Jestli žena je, nebo není panna

Podáno zábavnou videoformou zde: https://www.youtube.com/watch?v=1ikXim4wevc (7. 12. 2015), v serióznějším videoformátu https://www.youtube.com/watch?v=fBQnQTkhsq4 (18. 5. 2017), i česky v textové podobě: https://a2larm.cz/2019/09/mytus-o-panenske-blane/ (Johanna Nejedlová, 25. 9. 2019), a https://www.idnes.cz/onadnes/vztahy/myty-o-panenstvi-zkouska-panenstvi-co-je-hymen.A180308_151811_vztahy-sex_haa (9. 3. 2018). Vrcholem komičnosti je, pokud věřící dívky a mladé ženy údajně „nemají sex před manželstvím“, což znamená, že nemají vaginální styk, ale běžně uspokojují své partnery rukou, ústy nebo svolí ke styku do konečníku. Jen aby se neporušila „panenská blána“, kterou vůbec nemusí mít, dávno už ji můžou mít protrženou díky jiným aktivitám nebo se nikdy ani při vaginálním styku neporuší.

123
Jednou z mála zemí, kde je to naopak, je Čína, kde na 8 mužských sebevražd připadá 10 ženských

Statistiky Světové zdravotnické organizace – https://apps.who.int/gho/data/node.main.MHSUICIDEASDR. Situace v Číně je ovlivněna dostupností psychologické péče a ženy jako méně majetné k ní mají horší přístup než na Západě.

124
Žádný systém není ideální

V současnosti vidíme trend, že muži na demokratickém Západě, kteří se nedovedou smířit s emancipací žen, hledají mnohem „tradičnější“ a poddajnější ženy na Východě, ať už se jedná o Ukrajinky či Rusky, nebo Thajky, Vietnamky a Filipínky. Tím, že si tyto ženy berou za manželky, získávají najednou poslušné hospodyňky i sexuální otrokyně v jednom. V očích těchto mužů tedy jakýsi lepší kulturní systém existuje. Pro ženy na Západě už ovšem není cesty zpět.

125
Už dávno nežijeme v krutém světě otcovského teroru, jak ho prezentuje třeba film Michaela Hanekeho Bílá stuha o životě na počátku 20. století

https://magazin.aktualne.cz/kultura/film/recenze-prisnost-musi-bejt-di-psychoteror-bila-stuha/r~i:article:657835/ (13. 1. 2010) „Hanekeho estetický formalismus je plně v souladu s morálním formalismem postav – především oněch autoritativních otcovských figur. Je jich tu několik a každá z nich je svého druhu unikátním exemplářem despoty a domácího tyrana, podle jehož pískání, podmračených pohledů, úmorného kázání a občasného cholerického řvaní tancují manželky, posluhovačky i děti – které tu jsou poníženy na úroveň zvířat, jež je potřeba neustále trestat, aby věděly, kde mají místo. (…) Jakmile se objeví kazatelé, kteří vyžadují absolutní autoritu a chtějí v sobě vidět propojené zosobnění moci boha, státu i rodiny, vede to nakonec ve slepé následování neosobních příkazů, jež ničí jakékoli lidské štěstí, svobodu a cit. Každý z několika otcovských despotů si vynucuje různé mocenské nároky a každý nakonec selže, ale není schopný si to přiznat. Jde v přeneseném i doslovném významu o přehlídku stárnoucích impotentů, kteří sex z různých důvodů nahradili mocí, dozíráním, šikanováním, případně i bitím.“

127
Ženy budou diktátorsky vládnout mužům jako v české filmové alegorii Postel (1998) nebo muži dokonce zmizí jako v polské sci-fi Sexmise z roku 1983, kde se lidstvo složené pouze z žen rozmnožuje ve zkumavkách

V 70. a 80. letech byla kultura nasycena podobným strachem, jenž si ani jako strach nepřipouštěla a snažila se ho podávat coby alegorické satiry – Felliniho film Město žen (1980) nebo romány Muži pod ochranou (1974) od Roberta Merleho či Země žen (1987) od Vladimíra Párala. Ovšem i tato díla jsou podstatně sofistikovanější, sebekritičtější a uznalejší než současné paranoidní fóbie; u Párala jde třeba vyloženě o snahu založit svět na neválčení a nenásilí. S postupující ženskou emancipací se v Česku opět začínají rodit podobné novely a romány popisující matriarchální totalitu, tentokrát ale již lehce překvapivě psané ženami: Stručné dějiny hnutí (2018) od Petry Hůlové, Zlo je rodu mužského (2019) od Evy Grestenbergerové a Rozkošný zákon (2020) Věry Noskové.

127
Samozřejmě, antropologická literatura nabízí rozsáhlá zkoumání, zda matriarchát někdy někde skutečně existoval

https://en.wikipedia.org/wiki/Matriarchy Heslo bez 346 bibliografických odkazů čítá cca 75 000 znaků.

128
Zvláště feminismus druhé vlny chtěl tyto případy nalézat a dávat je za vzory

Matriarchální formy kultury ostatně existují dodnes, například u kmene Torajů na indonéském ostrově Celebes nebo v kmeni Bontuků v Luzonu na Filipínách, jak uvádí někdejší předsedkyně patentového soudu v Německu Marianne Grabrucker v knize Typické dievča? (nakl. Aspekt, originál 1985, slovensky 2006).

128
Postavení žen uvnitř tohoto společenství bylo rovnoprávné

Nejde zdaleka jen o politickou záležitost, ale i o vyjasnění pojmů „matriarchální“, „matrilineární“, „matrifokalistická“, „matrilokální“, „gynocentrická“ a „gynokratická“.

128
Nizozemský historik Rudger Bregman ve své knize Lidstvo: Dějiny naděje (orig. 2019, česky 2022) píše rovněž o tom, že na přesvědčení, že člověk je od přirozenosti sobecký a nedůvěryhodný, se vzácně shodne až příliš mnoho lidí

Využívám tu popis z oficiální anotace knihy na stránce vydavatele Argo.

130
Protipotratová hnutí jsou vždy protiženská

V mezititulku ponechávám častěji používaný termín „protipotratová“. V zásadě ale rozlišuji potrat jako samovolný tělní proces vypuzení plodu a interrupci jako umělé přerušení těhotenství. Mnohdy v běžném jazyce přetrvávají termíny jako „potratová pilulka“ nebo „potratové kliniky“, já se ale snažím dodržovat termíny co nejpřesněji. I z řady zdrojů, které uvádím, je zjevné, že novinové titulky stále používají výraz „potrat“. Potratů přitom každá sexuálně aktivní žena za život prodělá řadu, mnohdy aniž by o tom věděla. Proto jsou také mnohé katolické představy, jak se ženy v nebi setkávají se svými potracenými dětmi, tedy různými deformovanými zárodky bez projevu vědomí, dost strašidelně komické až surrealistické.

130
Stačí pozorovat zpřísňující se antiinterrupční zákony v Polsku nebo v USA, které automaticky zhoršují životní podmínky významněji ženám než mužům

https://www.healthline.com/health-news/most-people-dont-know-theyre-pregnant-at-6-weeks-what-that-means-for-texas-abortion-law (2. 9. 2021) a https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/3212602-polsky-ustavni-soud-vyrazne-pritvrdil-zakaz-potratu. (22. 10. 2020) Detailní popis otřesné situace v Polsku zde: https://www.heroine.cz/komentare/4053-zakaz-potratu-v-polsku-zeny-jsou-vydesene-jsme-v-pasti-rika-reditelka-organizace-pomahajici-zenam (6. 2. 2021) a https://www.heroine.cz/ze-zahranici/6486-uz-ani-jedna-smrt-mlade-zeny-v-dusledku-polskeho-potratoveho-zakona-vyvolala-dalsi-vlnu-protestu (11. 11. 2021), https://www.heroine.cz/zena-a-svet/6039-misto-detskeho-psychologa-exorcista-s-polskou-aktivistkou-o-zivote-v-zemi-kde-lidska-prava-drti-vliv-cirkve (1. 10. 2021) a https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-evropa-tehotna-polka-nechtela-zemrit-na-otravu-krve-uzila-proto-potratovou-tabletku-policie-ji-to-spocitala-40438818 (26. 7. 2023)

130
Vystupují i proti pomoci nezletilým dívkám, které byly znásilněny, a s falešným úsměvem na tváří jim ničí celý život

V Ohiu nedovolili interrupci desetileté dívce, která otěhotněla po znásilnění. Zákrok nakonec podstoupila v sousední Indianě. V Indianě však vstoupil v platnost úplný zákaz interrupcí, který nepovoluje ani výjimku v případě znásilnění. (Přičemž výjimka je stejně víceméně k ničemu, když si uvědomíme, jak dlouho trvá vyšetření a odsouzení, pokud oběti vůbec někdo uvěří.) Lékařka, které dívce z Ohia pomohla, čelila šikaně a pokusům profesně ji zničit. https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-amerika-desetileta-divka-po-znasilneni-otehotnela-potrat-ji-urady-zatrhly-40401966 (3. 7. 2022), https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-soud-na-floride-zakazal-16lete-divce-interrupci-protoze-je-na-to-jeste-mala-takze-musi-porodit-40405941 (16. 8. 2022), https://twitter.com/JessicaValenti/status/1644429135874256941 https://www.nola.com/news/healthcare_hospitals/article_d08b59fe-1e39-11ed-a669-a3570eeed885.html (17. 8. 2022), https://www.nytimes.com/2022/08/19/us/politics/louisiana-abortion-law.html?smtyp=cur&smid=tw-nytimes (19. 8. 2022)

130
Ročně takto na celém světě zbytečně umírají desítky tisíc žen

Čísla byla v roce 1999 odhadnuta na 78 tisíc ročně (https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/12294838/). The British Medical Bulletin v roce 2003 odhadl množství 70 tisíc žen, jež ročně zemřou při nebezpečných interrupcích (https://academic.oup.com/bmb/article/67/1/99/330367). WHO mluví o tom, že zhruba 45 % všech interrupcí je nebezpečných, ve své zprávě z roku 2016 odhaduje počet kolem 23 tisíc žen, které ročně zemřou na následky ilegálních interrupcí, což zároveň vypovídá i něco o zlepšující se zdravotní péči v chudých zemích. (https://www.guttmacher.org/fact-sheet/induced-abortion-worldwide) Dalších 2,7 milionu žen má ale velmi vážné zdravotní následky. Rozsáhlé heslo k tomu zde: https://en.wikipedia.org/wiki/Unsafe_abortion

130
Všichni bohatí senátoři, poslanci a mecenáši konzervativních politických stran mají vždy dostatek finančních prostředků a pokaždé dokážou najít pokoutný způsob, jak se dostanou k interrupcím jejich milenky, manželky a dcery, je-li to potřeba

Seznamy konzervativních pokrytců, jejichž pokoutné aktivity se provalily, vydaly třeba v roce 2017 The New York Times, a stále se rozšiřují https://www.nytimes.com/2017/10/06/opinion/sunday/conservative-men-abortion-hypocrisy.html (6. 10. 2017). Jedna z nejlegračnějších kauz propukla u republikánského kandidáta do senátu. Bývalý hráč amerického fotbalu Herschel Walker chtěl zakázat všechny interrupce včetně případu znásilnění, incestu a ohrožení života matky. Jeho expřítelkyně však vystoupila s důkazy, že jí uhradil interrupci. https://denikn.cz/978563/v-kampani-do-kongresu-bojuje-proti-potratum-ted-byvala-pritelkyne-rekla-ze-ji-zaplatil-interrupci/ (4. 10. 2022).

131
Kdyby těmto lidem někdy šlo o vyřešení problému s chudobou, budou investovat energii a peníze přesně naopak, tj. do komplexně pojaté sexuální výchovy, finančně dostupných těhotenských testů a antikoncepce zdarma

Tento postoj přebírám od Lindy West, z jejího vystoupení v pořadu Daily Show Trevora Noaha a z knihy Shout Your Abortion (2018). https://www.youtube.com/watch?v=GP79UoP4WY8

131
Současné snahy o omezování přístupu k interrupcím lze chápat jako předsmrtný záškub patriarchální instituce, která ví, že pozbývá společenskou důležitost

https://wikijii.com/wiki/History_of_Christian_thought_on_abortion či https://legacy.blisty.cz/art/17540.html (1. 4. 2004) nebo https://denikreferendum.cz/clanek/33979-stary-zakon-rozlisuje-zivot-s-mnohem-vetsim-detailem-nezli-dominik-duka (7. 5. 2022) Nechci říct, že nutně ubývá věřících, nebo že věřící jsou jakýmisi občany druhé kategorie. Jen vliv církví na život věřících i nevěřících slábne. Jinak je tomu v Africe či Asii. Nicméně, například u polských katolíků se zjišťuje, že většina z nich vůbec nevěří základním dogmatům víry a katolictví je pro ně čistě formální záležitost; cosi, u čeho vědí, že by se tak měli vykazovat, ale prakticky tomu nevěří a nechovají se podle toho. (https://www.voxpot.cz/cirkev-v-polsku-po-skandalech-ztraci-sve-ovecky-krize-vsak-muze-byt-sanci-pro-jeji-obrodu/ (27. 2. 2 2023)

132
Chcete-li ještě jiný, náročnější myšlenkový experiment, zda lze interrupci považovat za legitimní etickou volbu, můžete se zamyslet nad paradoxem geniálního houslisty

Text dostupný zde: https://spot.colorado.edu/~heathwoo/Phil160,Fall02/thomson.htm). Později jej do 368stránkové knihy A Defense of Abortion rozšířil cambridgeský filosof David Boonin v roce 2002.

132
Tento argument v podobě 11stránkového eseje přednesla poprvé v roce 1971 etická filosofka Judith Jarvis Thompson

Paradox geniálního houslisty je druhem tzv. trolley problem, neboli tramvajového dilematu. Představuje situaci, kdy zatažením za výhybku na kolejích vždy rozjetým tramvajovým vozem zabijete nějaké lidi, musíte se tedy dopředu rozhodnout, čí život je hodnotnější. Problém má mnoho verzí a řešení, přičemž neexistují správné odpovědi, pouze různé osobní příklony k jistému řešení. Viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Tramvajové_dilema či https://simple.wikipedia.org/wiki/Trolley_problem

133
Ale jsem si vědom, že existuje řada subtilnějších metafyzických argumentů a že tajemství vzniku života nerozumí nikdo z nás

Shrnutí najdete např zde http://bioetika.cz/clanky/2003-4-prace.pdf Většina debat o interrupcích však není subtilní a útočí se při nich na emoce. Ze strany antiinterrupčních hnutí se mluví o „kultuře smrti“, „genocidě dětí“ a ukazují se záběry na zkrvavené plody. Ty přitom ve skutečnosti vypadají jinak: https://zena.aktualne.cz/zadna-zkrvavena-embrya-fotky-zachycuji-potracene-plody-v-ran/r~d4f68326537a11ed8980ac1f6b220ee8/ (24. 10. 2022). I slavný film Němý výkřik (1984) je dezinformačním podvrhem (https://www.csfd.cz/film/272153-the-silent-scream/recenze/). V roce 1985 prohlásil odborný panel svolaný na popud Planned Parenthood, předního amerického poskytovatele interrupcí, video za „zaplavené vědeckými, lékařskými a právními nepřesnostmi, zavádějícími prohlášeními a nadsázkou“. https://web.archive.org/web/20120717132514/http://www.plannedparenthood.org/files/PPFA/Facts_Speak_Louder_than_the_Silent_Scream_03-02.pdf
Mimořádná úroveň lhavosti – https://x.com/ClaireAccendit/status/1776210075146649807

133
Stejně tak vždy v dějinách dopadala vynucená plošná sterilizace jen na ženy

https://www.avcr.cz/cs/o-nas/aktuality/Nucene-sterilizace-se-tykaly-tisicu-zen-odskodneni-nedosahly (28. 06. 2018). Odhaduje se, že od začátku sedmdesátých let 20. století byly sterilizovány tisíce československých žen převážně romského původu. K nuceným sterilizacím docházelo i ve Spojených státech, Švýcarsku nebo Japonsku. Ve Švédsku bylo v letech 1933–1975 sterilizováno více než 60 000 žen.

133
Znemožnit ženám z rizikových skupin interrupci je iracionální, cílené a plošné poškozování obyvatelstva, vyloženě eugenika naruby

Natrefíme i na sofistické argumenty, že se třeba v Polsku nezvyšuje počet nezletilých matek nebo sebevražd mladistvých, což se porovnává s jinými postsocialistickými zeměmi východního bloku. Tímto má být dokázána neškodlivost omezení interrupcí. Polsko ovšem není zemí s velkými sociálními rozdíly – neexistují zde tak velké skupiny chudých a vyloučených, nejsou tu výrazné etnické menšiny, na něž tato omezení dopadají nejhůře. Funguje tu mnohem větší záchranná sociální síť, i v samotných rodinách, kdy se starší generace méně rozvádějí nebo se při nechtěném těhotenství častěji uzavírají manželství. Situace navíc není nijak přehledná, protože nemáme data o duševní pohodě obyvatelstva – v Polsku se psychické problémy řeší málo, takže o nich ani nevíme. Dětské psychology nahrazují ve školách kněží (věc v 21. století nevídaná a neuvěřitelně zpátečnická), kteří nemají kompetence, ani se jim nikdo moc nesvěřuje. Nejzákladnější argument je tento: vůbec nejde o statistická čísla, jestli určité ukazatele rostou více nebo méně oproti jiným zemím. Jde pouze o to, zda určitá omezení vedou k tomu, že jsou ženy zbytečně stavěny před dilema, jež by předtím řešit nemusely. Pakliže omezení vytvářejí problémy, kdy ženy zbytečně umírají, jsou špatná principiálně. Proto bylo správné heslo na demonstracích v Polsku: „Ani o jednu víc!“ (Ani jednej więcej!)

134
Ale říct jim „nemůžete to udělat vůbec za žádných okolností“, je totalitární extremismus

Nejpřísnější antiinterrupční zákony panovaly ve vymírajícím Rumunsku v 80. letech (viz film Christiana Mungiu 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny) a momentálně v KLDR, kde ženy zjevně rodit nechtějí, ale musí. Od roku 1993 tu jsou zakázány interrupce a od roku 2015 i antikoncepce.

134
Ale takhle aspoň vidíme, jak české porodnictví na nastávající rodičky nahlíží – jako na nezletilé dcery, které do své předporodní péče a porodu svého potomka nemají co mluvit

Česká ženská lobby zveřejnila otevřený dopis, ve kterém žádá revizi dokumentu České gynekologické a porodnické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně a veřejnou omluvu ženám. Své rozhořčení nad tímto přirovnáním zveřejnil také přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky Fakultní nemocnice Ostrava, senátor Ondřej Šimetka. https://zena.aktualne.cz/stavime-proti-sobe-zeny-a-lekare-v-cesku-chybi-poporodni-pec/r~e7781c16120411ec8a900cc47ab5f122/ (10. 9. 2021)
a https://www.heroine.cz/zdravi/k-rodickam-se-v-cesku-chovame-jako-k-nemocnym-a-chybi-u-nas-nasledna-pece-rika-porodnik-simetka (13. 8. 2024)

134
„Těhotným matkám zakázal internet, aby ho neotravovaly se svými příšernými nápady“

https://www.extra.cz/radim-uzel-natvrdo-tehotnym-zakazat-internet-perverzite-vice-pohlavi-neustupovat (19. 1. 2021). Pro pořádek ještě zmiňme, že problémy se nevyhýbají ani jiným zemím; Japonsko patří k zemím s nejnižší úrovní genderové rovnosti, viz čísla z článku (https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-japonsko-pobouril-letak-s-ponizujicimi-radami-rodickam-234801, 29. 7. 2023) Ještě v roce 2023 zde barevný leták s kreslenými obrázky poskytoval nastávajícím rodičkám například rady, jaké chování muži „nemají rádi“. Řadí se mezi něj „zaneprázdněnost péčí o dítě, nedělání domácích prací nebo bezdůvodná frustrace“. Budoucí rodičky také dostávaly doporučení, aby manželům každý den připravovaly oběd, děkovaly za provedení základních domácích prací včetně umývání nádobí, vyměňování plen nebo držení dítěte, a vždy se usmívaly.

135
Není ale nevyhnutelný a zdá se, že v evropských dějinách patriarchát posílil v neolitu a pak až někdy v 16. století

Více o tom v kapitolách 14 a 16. Doporučuji rovněž knihy antropologů Davida Graebera a Davida Wengrowa Úsvit všeho: Nová historie lidstva (orig. 2021, česky 2024), dále od Silvie Federici: Caliban and the Witch (2004); Kinship and Gender: An Introduction (první vydání 1997, poslední revidované 2018) od Lindy Stone a The Patriarchs: The Origins of Inequality (2023) od Angely Saini. Všechny tyto knihy kritizují zjednodušující narativy evoluční biologie o tom, že „muži jsou agresivní dominantní samci“ a nabízejí věrohodnější a plastičtější vysvětlení. Popisují i různé zlomy v dějinách, kdy bylo rovnostářštější uspořádání společnosti svázáno patriarchálním autoritářstvím.

137
„Muži to mají dnes těžké“

Jedním z nepříliš povedených argumentů na téma údajného mužského znevýhodnění je to, že jsou muži více odsuzováni k odnětí svobody a že za stejné činy dostávají tvrdší tresty, zatímco ženám je trest často zkracován a podmínky v ženských věznicích jsou méně tvrdé. Jednak – problém je v tom, že muži opravdu páchají mnohem více trestné činnosti a automaticky se na ně nahlíží jako na podezřelejší a nebezpečnější, čistě na základě statistické pravděpodobnosti. Dále jsou častěji recidivisty, a proto dostávají i tvrdší tresty. Ženy odsuzované za násilné trestné činy mnohem častěji jednají v sebeobraně (a to nejčastěji proti domácímu/partnerskému násilí ze strany mužů). V Kanadě je takových žen přes 65 % a je pravděpodobné, že jinde budou čísla podobná (https://www.american.edu/cas/news/domestic-violence-and-self-defense-what-happens-when-women-fight-back.cfm). Ženy dostávají podmíněné tresty nebo kratší tresty proto, že se primárně starají o děti a velmi často je chrání před násilím ze strany svého partnera. Tuto logiku nemůžeme nazývat feministickou a nejde o žádný důkaz systémového zvýhodnění žen. Vše se odehrává v rámci patriarchální logiky, kdy je na muže nahlíženo jako na násilnější a nebezpečnější a na ženy jako křehčí a pečovatelky. Toto je ale tradiční vidění světa. Muži jsou ostatně odsuzování k vyšším trestům především mužskými soudci. Mluvit o jakékoli formě „feministického státu“ nebo „gynokracii“ apod. je zavádějící a paranoidní. Feminismus si všímá, že ženy jsou mnohem častěji oběťmi domácího násilí a vražd ze strany partnerů, a vidí v tom systémový problém. Není ale nic feministického na tom požadovat za stejné činy tvrdší tresty pro muže. Tvrdší tresty pro muže jsou jádrem patriarchálního systému. Muži si tento bič na sebe upletli sami, s podporou žen, které jsou „strážkyněmi patriarchátu“.

137
Muži rozpoutali většinu válek v dějinách

Kdykoli někdo uvádí příklad jakýchkoli panovnic či političek, které vedly v dějinách války (https://qz.com/967895/throughout-history-women-rulers-were-more-likely-to-wage-war-than-men), zapomíná na to, že šlo o osamocené ženy obklopené mužskými rádci, aristokraty a vojenskými veliteli. Tyto války navíc vedly proti jiným mužským vůdcům; ty nejbojovnější byly vdané a ovlivňované svými manžely – právě to máme statisticky podchyceno. Vzorky vládců a vládkyň jsou také výrazně odlišně velké. Chování těchto vládkyň bylo nastaveno tak, aby se projevovaly „mužsky“ – v duchu dobývání, upevňování moci a projevování tvrdosti. I ony byly plnou součástí patriarchálního řádu, žádnou deviací či alternativou. Nesmíme nikdy ustrnout v debatě o jednotlivcích, jde o klasické argumentační omyly, tzv. cherry picking a tokenismus. (https://www.e-ir.info/2013/03/28/would-more-female-leadership-lead-to-less-conflict/, 28. 3. 2013) Podstatné je, co z nás dělají určité role. Ženy ale obecně v průzkumech veřejného mínění méně podporují války (v USA to platí od války ve Vietnamu až po Afghánistán a Irák.) Lze uvést i známý paradox: ve feudálním systému bylo pro ženy aristokratického původu snadnější dostat se k moci i na nejvyšší příčky (čistě na základě zákonů o pokrevní linii), než to bylo možné pozorovat po zavedení demokratických voleb, protože ve zdánlivě svobodné volbě hrají větší roli předsudky. Tento fakt ale zároveň není užitečným argumentem pro nic dalšího.

138
Dostalo se mi příležitosti číst na internetu v jedné diskusi tento nadutý příspěvek zjevně ovlivněný rétorikou současného populárního psychologa Jordana Petersona

Nejznámější je asi tento sebedojímavě plačtivý výstup: https://www.youtube.com/shorts/knq-Ld5pk7U

140
Zlatokopek je reálně minimum a jak napsala novinářka Silvie Lauder

Citát jsem zaznamenal prvně na Facebooku a je v přepracované formě k nalezení i v knize V pasti pohlaví (2023).

141
Ostatně panuje i shoda demografických statistiků, že většinu ekonomických a ekologických problémů vyřeší vzdělávání dívek

Základní dvě knihy k tomuto – Hans Rosling, Anna Rönnlund Rosling, Ola Rosling: Faktomluva: Deset důvodů, proč se mýlíme v pohledu na svět – a proč jsou věci lepší, než vypadají (Jan Melville Publishing, 2018). Richard Wilkinson, Kate Pickett: Rovnováha. Proč je rovnost výhodná pro každého (Grimmus, 2013, orig. 2010).

141
To ale vyžaduje globálně zvrátit upřednostňování mužů a chlapců a dorovnat šance žen a dívek

V tuto chvíli začínají v západní společnosti opět převládat hlasy, že znevýhodnění jsou ve vzdělávání chlapci a mladí muži a volá se po pomoci, „aby nezaostávali za dívkami“. (Viz zpětně kapitoly 9 a 10). Tato kniha nemá ambici nabídnout jednoduché řešení. V jiných státech než zemích „bohatého Severu“ a západních liberálních demokraciích, což je většina zemí na světě, jsou jasně znevýhodněny ženy a dívky. V našich podmínkách jde o jiné problémy, které ale nevyřeší genderová segregace nebo větší koncentrace na výsledky chlapců a mladých mužů, jak bývá občas navrhováno. Vyřeší to naopak ještě výrazněji bezpředsudečná výchova a setření dosavadních (často nevědomě činěných) rozdílů v přístupu k chlapcům a dívkám. Téma je každopádně otevřeno podrobné veřejné debatě.

141
V knihách Jordana Petersona o nich není ani řádka, jelikož mu zcela uniká podstata problému

Asi nejzábavnější a nejpřesnější rozbor Petersonových inkonzistencí a slovních triků předvedla filosofická youtuberka ContraPoints v tomto 28minutovém videu: https://www.youtube.com/watch?v=4LqZdkkBDas, případně Magic Skeptic alias Dara McGrath ve 43minutovém videu zde: https://www.youtube.com/watchv=3nmmKoBdORo.
Velice podrobný rozbor rozkladu Petersonovy osobnosti provádí tento esej jeho zklamaných bývalých příznivců: https://unherd.com/newsroom/david-fuller-what-happened-to-jordan-peterson/ (1. 8. 2022) Tato kniha bohužel přichází v době, kdy se z Jordana Petersona stala karikatura, nicméně tato kapitola byla psána dříve a věnuje se pouze jeho starším textům, nikoli vyšinuté poslední éře, kdy se zesměšňuje na platformě Daily Wire a působí jako padouch z bondovek. Mnohé následující poznámky v této kapitole referují o dalších Petersonových tezích, kdy ukazují, že jím užívaný diskurs nemá náležitě pevnou filosofickou oporu a jde spíše o mystický šamanismus než skutečné kritické myšlení.

143
Jak v roce 2009 popisoval sociolog, právník a odborník na srovnávání civilizací, profesor Jaroslav Krejčí

Ženy ve spektru civilizací. K proměnám postavení žen ve vývoji lidské společnosti. (Sociologické nakladatelství, 2009).

144
Nedovoluje se jim, aby mluvily, mají se podřizovat, jak to říká zákon

Ano, v Listu Galatským zase Pavel píše, že „Nejde už o to, kdo je Žid nebo Řek, otrok nebo svobodný, muž nebo žena – všichni jste jedno v Kristu Ježíši“ (3:28). Pavel učil i vzájemnou podřízenost mužů a žen v manželství https://www.christianitytoday.com/ct/2024/may-web-only/paul-taught-mutual-submission-ephesians-wayne-grudem.html (7. 5. 2024) Co ale všechny nezadané ženy, a co vdané ženy mimo sféru manželství – jaká práva a možnosti měly?

144
Na církevní tradici a život běžných věřících to celkově nemá žádný vliv

Jedná se o postavy jako Judit, Dalila nebo Lilith: „Na počátku, dříve než byla stvořena Eva, byla stvořena Lilith, což byla první žena vytvořená s Adamem ve stejný okamžik. Tento první pár si byl roven ve všech směrech, jak si to přál Stvořitel. Problém nastal záhy, neboť Lilith byla velmi schopná, kdežto Adam byl naopak dosti omezený a hádali se tedy neustále, kdo z nich bude ,mít navrch‘. A jelikož se ani jeden z nich nechtěl podřídit, Lilith se tento ráj přestal zdát pravým rájem a roztáhla křídla a uletěla daleko pryč od tohoto falešného ráje. Adam po ní pátral, ale marně“ (https://www.rovne-prilezitosti.cz/clanky/clanek-1.html); citováno dle: Jacqueline Kelen: Ženy z Bible (Brno: Books, 1999). Pro přehled se hodí i kniha Jana Fingerlanda: Hebrejky – Biblické matky, démonky, královny i milenky (Pražské příběhy 2022). Zde se objevuje i postřeh: „Postava Máří Magdaleny by možná měla být čtena v kontextu Starého zákona. Ten se silnými a nezávislými ženami jen hemží, od Sáry až po královnu Ester. Takové postavy v Novém zákoně téměř nenajdeme a evangelia jsou v tomto smyslu spíše součástí řecké, a nikoli hebrejské literatury. Evangelia byla ostatně sepsána řecky pro řeckojazyčné publikum, s jinými představami o ženách, cudnosti i svatosti.“, s. 286.

145
Mohli bychom říci, že dějiny čehokoli jsou dějinami velkých mužů, v angličtině se k tomu dokonce používá i slovní hříčka his-story (jeho příběh), který by měl být postupně doplňován her-story (jejím příběhem)

Nikdy jsem ale nenatrefil na vážně míněnou iniciativu, že by se všechna slova obsahující kořen „he“, „his“, „him“ nebo „man“ měla povinně nahrazovat „she“, „her“ nebo „woman“. Nedává to ani praktický ani lingvistický smysl. Objevují se pouze slovní hříčky, doplňování a vyvažování, ne vymazávání a nahrazování mužů z dějin či jazyka.

145
Filosof a historik Mirek Vodrážka to ve své knize Decivilizace popisuje takto

Mirek Vodrážka. Smích thrácké služky a slzy paní Jaspersové. Feministická skica studniční filosofie. In Decivilizace, s. 173–199. (napsáno 2003, vydáno 2007)

146
Až fenomenolog Emmanuel Levinas přichází ve 20. století s tím, že muž musí radikálně promyslet „zvláštnost vztahu k ženskému“ a „setkávat se s druhým tváří v tvář“ a neredukovat ho jen na dvojníka sebe samého

Emmanuel Levinas: Totalita a nekonečno. orig. 1961, česky 1997. Samotného Levinase ze 40. let ale de Beauvoir kritizuje v úvodní kapitole Druhého pohlaví. Je pravděpodobné, že Levinas její kritiku přijal a svou filosofickou koncepci v pozdější citované knize přepracoval.

146
Podle Levinase nás to zavazuje k etickému jednání s ostatními

Hodí se uvést i příklad českého filosofa Milana Machovce, jenž v roce 1983, za hluboké totality, napsal ve své knize Filosofie tváří v tvář zániku: „Muž, po dlouhá tisíciletí v prvotní společnosti vykonávající spíše úkony druhotné, ochránce rodu na okraji biotopu, z používání zbraní vytvořil nejen princip techniky a politiky jako své kompetentní sféry (to by samo o sobě nevadilo), ale prohlásil scestně tento původně očividně pomocný svět ,za pravý‘, nadřazený, jedině plnohodnotně lidský, zatímco prapůvodní centrum – svět ženy a rodiny prohlásil za cosi druhotného a méněcenného. Žena se stala ,pouhou‘ udržovatelkou rodu, pouhou ,pomocnicí podobnou člověku‘- již tím byl znehodnocen i pojem lidského rodu samého a byla navozena cesta, jejíž tragické důsledky dozrály až dnes. ,Mužská civilizace‘- již proto, že stála na této generální lži a podvodu, na záměně prostředku a cíle – nikdy nemohla utvořit opravdu účinně fungující všelidskou morálku a provždy se zmítala mezi tou či onou jednostranností a sebeklamem mužů subjektivně nejpoctivějších.“

147
Alespoň takto se k tomu staví moderní teorie diskursu, tedy toho, o čem se vůbec lze bavit

Současná teorie diskursu vycházející zejména z díla filosofa a historika Michela Foucaulta. Podstatné jsou přitom jeho knihy Slova a věci (orig. 1966), Myšlení vnějšku (1966), Archeologie vědění (1969) a Diskurs, autor, genealogie (1969). Všechny vyšly i v češtině a slovenštině.

148
K jedné vlastnosti se navíc ihned přiřazují další podle principu „živoucích metafor“

George Lakoff a Mark Johnson: Metafory, kterými žijeme (orig. 1980, česky 2002, Host). Pojetí těchto autorů je složitější – snaží se dokázat, že metafory jsou svým způsobem doslovné a vycházejí z naší tělesnosti (plné ruce práce), prostorové orientace (ponížit-povýšit) a vnitřního prožívání (good feeling). Nicméně ve výsledku už mnohé jazykové spoje a významy nejsou ukotvené ve fyzické realitě.

148
Jak nahodile a pošetile pak vyznívá učení zmiňovaného Jordana Petersona o tom, že muži představují řád a ženy chaos

Jedním ze zdrojů mu je starořecký filosof a matematik Pythagoras. Jeho citát najdeme v úvodu Druhého pohlaví od Simone de Beauvoir: „Je tu dobrý princip, který vytvořil řád, světlo a muže, a zlý princip, který vytvořil chaos, temnotu a ženu.“

150
Můžeme chápat různé prapůvodní touhy členit nerozlišené chaotické „reálno“ podle nějakého symbolického řádu (jazyka)

Pro bližší dělení registrů skutečnosti na reálno, imaginárno a symbolično viz práce psychoanalytika Jacquese Lacana: Imaginárno a symbolično = Imaginaire et symbolique (Academia 2016. orig. 1949 a 1953). Stručně vysvětleno zde: http://cinepur.cz/article.php?article=934 (autorka hesla filmová teoretička Petra Hanáková) a zde: https://sok.bz/clanky/2008/michael-hauser-strucny-slovnik-nekolika-lacanovsko-zizkovskych-pojmu (autor hesel filosof Michal Hauser).

151
Peterson sám to navíc dovádí do absurdity, když mluví o metafyzickém zlu, jemuž propadly totality 20. století, jako o ztrátě absolutních hodnot

Tento odstavec přebírám z recenze Petersonovy knihy Mapy smyslu od teologa a etika Petra Viziny: https://magazin.aktualne.cz/kultura/jordan-peterson-mapy-smyslu-recenze/r~4d009dfc044711ee8980ac1f6b220ee8/ (6. 6. 2023) V textu se objevuje i tato podnětná poznámka: „O lidech, kteří se odváží zpochybňovat hierarchický řád světa, tedy o progresivistech a levičácích, jak je Peterson často nazývá, se v Mapách smyslu vyjadřuje jako o osobách ,degenerovaných‘ nebo ,zkažených‘. Že zrovna znalec a kritik totalit 20. století používá jazyk třetí (nacistické) říše, patří k ambivalencím a ironiím jeho obsáhlého díla. Když píše o ,absolutně platných morálních hodnotách‘ jako obraně proti relativismu, prakticky vylučuje postřeh, že věci a děje lze nahlížet z více perspektiv a stran.“

151
Jordanu Petersonovi by nesmírně prospělo mluvit neblábolivě a číst si nějaké skutečné psychology, u nichž by se naučil se rozlišovat mezi archetypy a stereotypy

Zjednodušeně řečeno: umělec používá archetypy, řemeslník používá „stock characters“ a kýčař používá stereotypy.
Různé zdroje a rozlišení najdete zde: https://ografologii.blogspot.com/2010/01/klise-archetyp.html a https://www.youtube.com/watch?v=V97PeZBCGgo či https://en.wikipedia.org/wiki/Stock_character

152
Profesorka psychologie Susan Basow popsala ve své knize z 80. let 20. století soubory genderových stereotypů velmi přesně

Susan A. Basow: Gender Stereotypes; Traditions and Alternatives, 1986.

152
Podobný seznam sestavil i švédský psycholog Hartmut Karsten o zhruba dvacet let později, dovolím si z nich udělat smíšený výtah

Hartmut Karsten: Ženy – muži: Genderové role, jejich původ a vývoj. Praha: Portál 2006.

153
Naopak učitelky na základních a středních školách mluví velmi názorně a jasně

O tom, jak dělení povolání nevychází z žádných přirozených vlastností, pojednává kapitola 14. I z pasáže v této kapitole jasně vyplývá, že třeba povolání kněží je omezeno na muže pomocí utlačování žen. Povšimněte si i silně genderovaného jazyka u výrazu „mateřská školka“ – jako by učitelky zde byly zároveň náhradními matkami dětí.

154
O překroucenosti daného pojmu více v poznámce

Představme si kočku neprodyšně uzavřenou v neprůhledné krabici. V krabici je také umístěn přístroj obsahující radioaktivní nuklid a nádoba s jedovatým plynem. Pokus je navržen tak, že po jedné hodině je 50% pravděpodobnost, že se nuklid rozložil. Pokud přístroj detekuje rozpad nuklidu, uvolní plyn, který otráví kočku. Podle principů kvantové mechaniky se nuklid, který není pozorován, nachází v superpozici stavu „rozloženého nuklidu“ a stavu „nerozloženého nuklidu“ (existuje v obou stavech zároveň). Z toho vyplývá, že i celá soustava by se měla nacházet v superpozici stavů rozpadlý nuklid, mrtvá kočka, a nerozpadlý nuklid, živá kočka. Avšak pokud krabici otevřeme, uvidíme pouze jeden z těchto stavů, kočka rozhodně nemůže být „zároveň živá i mrtvá“. Fyzik Erwin Schrödinger, jenž tento paradox formuloval v roce 1935, samozřejmě nikdy nezamýšlel tento pokus realizovat, aby zjistil, zda se kočka opravdu nachází v tomto polomrtvém/položivém stavu. Namísto toho konstatoval, že teorie kvantové mechaniky je nekompletní a neodpovídá v tomto znění skutečnosti. Kočka musí být buď živá, nebo mrtvá (neexistuje žádný stav mezi životem a smrtí) a stejné pravidlo (dovozuje Schrödinger) musí platit i pro radioaktivní nuklid. Musí být buď rozložený, nebo ne. (https://cs.wikipedia.org/wiki/Schr%C3%B6dingerova_ko%C4%8Dka). V populárním diskursu se často používá výraz tak, že platí oba stavy zároveň, což popírá to, co se slavný vědec snažil vyvrátit. Dopouštím se toho vědomě i v této kapitole, protože žádný jiný pojem není po ruce a memů se „Schrödingerovým mužem“ existují již desítky.

158
Tato kniha by měla přispět k tomu, abychom podobné magory, šílence a blby (medicínsky zkráceně „mašíbly“) dokázali rozpoznat a jasně je takto veřejně pojmenovávali

psychiatr Vladimír Borecký pojem „mašíbl“ rozpracovává ve více knihách, především v Zrcadle obzvláštního (1999). Dobová recenze zde: https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/1999/cislo-9/nesmirne-jsou-lany-ceskeho-masiblu.html Současná psychiatrie tyto lidi neléčí ani je nechce na základě jejich přebujelé a ujeté kreativity nikam zavírat; považuje je spíše za ozvláštnění společnosti. Problém dnešního světa je, že zatímco dříve žili na okraji společnosti, dnes je jim dopřáváno sluchu jako jednomu z legitimních hlasů.

0
Udržovat mocenskou převahu mužů nad ženami dál nelze

Nemám na mysli jen to, že ženy jsou s dnešními střelnými zbraněmi zhruba stejně nebezpečné jako muži. Mluvíme i o povaze dnešních válek, které probíhají pomocí supermoderních stíhacích letounů, dronů a kybernetických útoků a nade všemi visí hrozba jaderné války. V žádné z těchto oblastí nehraje roli fyzická síla nebo odolnost. Bezmocní jsme všichni úplně stejně. Naopak pseudoargumentem je, že není možné podporovat práva žen a zároveň podporovat omezování střelných zbraní. Toto podpásové tvrzení používají lidé z řad amerických republikánů a konzervativců, kteří tím směšují dva zcela odlišné problémy. Jádrem sporu o omezení není zabránit všem lidem (mužům i ženám bez rozdílu) pořídit si jakékoli zbraně. Restrikce se ale mají týkat zavedení kvalitnějších psychologických testů a posudků o způsobilosti vlastnit zbraň, a dále omezení typů zbraní, jež si lze běžně koupit. Existuje totiž rozdíl mezi obranou pistolí nebo revolverem, které mohou vystřelit jednotlivě většinou šest až osm ran, a mezi masovým útokem poloautomatickými a automatickými zbraněmi, jež mohou vypálit na jedno stisknutí desítky střel za minutu či několik za sekundu. Americká ústava, v níž stojí pasáž o právu nosit zbraň, vznikala v době, kdy střelné zbraně mohly vystřelit obvykle jenom jednou a opětovné nabití trvalo značnou dobu. Situace je dnes natolik odlišná, že je zavádějící odvolávat se na historický dokument. Zákaz automatických a poloautomatických zbraní jasně snižuje možnost zabít více lidí, a statistiky nám jasně říkají, že z 98 % jsou oněmi „mass shooters“ muži. (viz článek: https://www.npr.org/2021/03/27/981803154/why-nearly-all-mass-shooters-are-men, 27. 3. 2021) Ostatně, kde jsou ty tisíce či miliony žen, co si v kabelce nebo batohu nosí poloautomatickou útočnou pušku?

0
Více o mýtu „rytíře zachránce“ ještě v dovětku pod čarou

Oblíbeným útokem a domnělým triumfem antifeministů bývá: „Vy byste jako muž neochránil svou partnerku před jiným mužem? Chcete tvrdit, že ani tady neuznáváte tradiční rozdělení rolí?“ Na to se dá odpovědět strukturovaně. 1) Pokud bude více mužů feministů, budou méně útočit na ženy. Čili problém je ve vás, antifeministech. Udělejte si pořádek v sobě. Být pouhým gentlemanem nestačí – starodávní gentlemani běžně bičovali černošské otrokyně. Vždy se to děje z pozice nadřazenosti, kdy druhou lidskou bytost neuznáváte za stejně hodnotnou. Spousta gentlemanů za zavřenými dveřmi své družky bila. 2) Většinu konfliktů v liberální společnosti vyřešíte verbálně a vůči jednomu muži se žena může ozvat dostatečně rázně sama. 3) Málokterý muž si troufne na dvě ženy či ještě větší množství. Velkou ochranou je již teď „duchovní sesterství“ či „neviditelná síť žen“, ochota jedné ženy pomoci ve veřejném prostoru druhé. (Názorným příkladem budiž toto twitterové vlákno: https://twitter.com/martinkap/status/1644218630576414721, 7. 4. 2023) Většina žen se totiž nepohybuje celý den v doprovodu svého partnera. A lesby na mužského partnera nemohou spoléhat vůbec. Veškeré mluvení o ochraně souvisí primárně s omezováním pohybu žen. Ven buď vůbec, nebo jenom s doprovodem. 4) Žena se střelnou zbraní nebo paralyzérem je mnohem nebezpečnější než neozbrojený partner, přičemž těch neozbrojených je většina. 5) Jistě se vyskytnou situace, kdy existuje přímé ohrožení ženy nějakým mužem, které může vyřešit svým zásahem jiný muž. Ale zkuste zapátrat v paměti, zda jste něco takového zažili či dokonce sami udělali, nebo zda znáte jakoukoli rodinnou historku, kdy nějaký váš mužský příbuzný ochránil fyzicky nějakou ženu před akutním nebezpečím. Pokud nežijete v extrémně nebezpečném prostředí, jsou takové situace zcela výjimečné. 6) Většinu zásadního ohrožení na své partnerky beztak přitahují sami muži tím, že se živí nepoctivou činností a jde po nich mstivá konkurence. 7) Ochrana je obecně princip partnerství či hlubšího vztahu mezi kýmkoli, mužem a ženou, ženou a ženou, mužem a mužem, starší sestrou a mladším bratrem, matkou a synem atd. Přestaňte se pořád vidět jako jedineční rytíři na bílém koni. Mužská ochranitelská role není ničím výjimečná a není základem „mužské přirozenosti“. Každá ochrana kohokoli kýmkoli vyplývá jen z konkrétní situace.