Velmi
pozdni.cz

Kniha 1 01 True crime satira

Kapitoly

Vše Kapitoly

06. Feministky ošizené o otcovskou lásku

06. Feministky ošizené o otcovskou lásku
182
Pro české muže v produktivním věku se pole jejich svobody náhle rozšířilo, mimo jiné o možnost volně si pořizovat pornografii a platit za prostituční služby, aniž by to pro ně bylo trestné

Zcela typické je, že za více než třicet let nebyla legalizována prostituce, takže volnost je opět pouze na straně mužů, a nikoli na straně žen, které se tak třeba i chtějí živit. Momentálně se pohybují v šedé legislativní zóně.

182
Dělat z feminismu strašáka je pořád tak trochu národní sport

Ze zprávy, kterou v březnu 2022 publikovala společnost Ipsos na základě výzkumu ve 30 zemích, vyplynulo, že 26 % mužů považuje feminismus za škodlivý. Zhruba pětina silně popírá, že by mezi muži a ženami existovala nerovnost. 15 % věří, že ženy násilí vůči sobě vyprovokují. Stejně tak 15 % tvrdí, že ženy přehánějí líčení zkušeností se sexualizovaným násilím. 9 % si myslí, že ženy mají povinnost poskytovat sex svým manželům či stálým partnerům. (Česko nebylo do výzkumu zahrnuto.) https://www.ipsos.com/en/one-three-men-believe-feminism-does-more-harm-good (4. 3. 2022)

182
Tato hypotéza vysvětluje i nenávist feministek k jejich vlastní ženskosti,“ cituje přitom psychologa Eduarda Bakaláře se zjevným souhlasem

Eduard Bakalář (1934–2010) byl jednou z nejnechutnějších osob v dějinách českého šovinismu. Původně jsem zvažoval věnovat mu samostatnou kapitolu, ale nakonec jsem usoudil, že si ji nezaslouží. Zájemcům doporučuji přečíst si tuto polemiku z roku 2005: http://klimes.mysteria.cz/clanky/psychologie/bakalar_.htm (To, že se proti Bakalářovi vymezil i tak konzervativní a jinak kontroverzní psycholog jako Jeroným Klimeš, už něco znamená.) Bakalář byl proslulý především svým ustavičným podsouváním ženám, že svou komunikaci postavily na lži a výčitkách. Vycházel při tom primárně z amerického psychologa Herba Goldberga, jenž psal o devatenácti tzv. vyčítacích pastech manželky, jejichž cílem je mocenská manipulace manžela. (Jedná se o slavnou a široce kritizovanou knihu The Hazards of Being Male. Surviving the Myth of Masculine Privilege, 1977.) To od něj přebíral jak Radim Uzel, tak třeba Josef Hausmann. V salátové knížečce Mužský šovinismus pro pokročilé (2006) si tito tři vzájemně notují. (Bakalářovo jméno je zde anonymizováno, ale hnusný způsob jeho vyjadřování zamaskován není.) Je to sešitek, kde se Radim Uzel odvázal nejvíce. Najdeme zde jeho výroky jako: „Bohužel se však ještě dnes najdou sexuální vyděračky, kšeftařky a obchodnice, které nabízejí sexuální zboží s dávno prošlou záruční lhůtou.“ (s. 11) „Muž by se měl mít na pozoru před ženskou s dokonale přetočeným tachometrem.“ (s. 13) „Katastrofální situace nastává, když se snoubí ženské sobectví s terorismem časové náročnosti. A to je skoro vždycky.“ (s. 17) „Ženám, které týrají muže požadavkem, aby s nimi setrvával ‚jen tak‘, se říká dráždivky. Zasluhují vyválet v lepidle a obalit peřím.“ (s. 80) „Žena vlastně nikdy neví, co chce. Bohužel však zpravidla nedá pokoj tak dlouho, dokud to nedostane.“ (s. 91) „Na rozdíl od špatné manželky zkrachuje špatná hospoda zpravidla dříve. Možná by tomu mělo být naopak.“ (s. 93) Hausmann i Bakalář píšou ještě výrazně horší věci typu: „Z celého sortimentu zboží, které ‚firma žena‘ nabízí, jsou všechno neprodejné ležáky, o které není zájem – až na jeden artikl, který jde na odbyt znamenitě. Tím je sex, potažmo pak ženino tělo. Všechno ostatní – nazvěme to souhrnně tzv. ‚osobností ženy‘ – nemůže na volném trhu uspět v konkurenci s mužským zbožím, které je levnější i kvalitnější zároveň. (s. 33) „‚Musíš pochopit, že teď to nejde, musím si napřed všechno srovnat v hlavě,‘ knokautuje ho větou, za niž by sama zasloužila ránu.“ (s. 50) „A jestliže plivne do tváře (fyzicky či morálně) žena chlapovi a on jí dá facku, je něčím vinen?“ (s. 104) Obecně byla tato chlapská moudra brána za normální ještě někdy v 80. a 90. letech. Po roce 2000, v době vydání knihy, už však šlo o postoje, které mladší generace mužů nejenže nevyslovovala nahlas, ale spíš jí už ani nepřicházela na mysl, a začala opovrhovat těmi, co je říkali, věřili jim a chovali se podle nich. Další polemiku s Eduardem Bakalářem vedla v časopise Vesmír bioložka a spisovatelka Eva Hauserová v roce 2006: https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2006/cislo-1/podporujte-zeny.html a https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2006/cislo-2/kdo-proti-cemu-je-podjaty.html a https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2006/cislo-3/titan-rozvodu.html.

182
Jako nedávno zemřelá 85letá Jiřina Šiklová

Jiřina Šiklová: Dopisy vnučce (2007, nakladatelství Kalich)

184
V Československu zase do roku 1960 platil původní rakouský občanský zákoník, který dával výhradní právo rozhodovat o rodinných věcech manželovi

Pro historický přehled ženských práv vřele doporučuji toto masivní twitterové vlákno od amerikanisty Jana Beneše – https://twitter.com/JanBenesAggie/status/1560889198646886402

187
Nechci v tomto ohledu stanovovat žádné přesné hranice, tato kniha je o přechodové fázi a nynějším všeobecném zmatku

Přesné rozlišení vln feminismu není snadné, možná je dokonce nemožné, protože jednotlivé autorky obvykle neohlašovaly, že nyní zvedají nějakou novou vlnu. (Výjimkou je právě čtvrtá vlna feminismu, viz https://www.facebook.com/ctvrtavlna/, https://wave.rozhlas.cz/chceme-aby-se-sexismus-stal-celospolecenskym-tematem-rikaji-clenky-ctvrte-vlny-5186793, 21. 12. 2016 a https://domaci.hn.cz/c1-65579300-ponizujete-nas-a-nas-uz-to-nebavi-feministky-nove-generace-oteviraji-temata-o-kterych-se-nemluvi, 8. 1. 2017). Například Simone de Beauvoir je přesně na rozmezí první a druhé vlny, Germaine Greer na rozmezí druhé a třetí vlny a nejsou snadno zařaditelné; žijící představitelky druhé vlny se mnohdy adaptovaly na třetí vlnu, pozapomenuté klasičky třetí vlny se staly populární díky záplavě memů ve čtvrté vlně atd. Rozdíly vidíme až zpětně a vždy jako druh krize, rozporů a štěpení uvnitř hnutí. Můžeme to chápat i jako dějiny odvahy a konformity či sporů mladších a starších generací. Někde jde o plynulou proměnu myšlení (tedy hlubšího promýšlení stejných témat), někde o zlomy (nová témata nebo radikální obrat v náhledu na stejný problém). Tato kniha není dějinami feminismu, ale shrnutím současného stavu; od starších autorek a autorů si bere jen to, co je stále aktuální, a jejich překonané názory většinou neřeší.

187
A přiznává, že při její výchově selhal, i když vinu svaluje primárně na ni

Radim Uzel: Životopis bez cenzury (2020), s. 229-230. Rozpomínání (2012), s. 219-20.

192
Zjišťujeme nejenom, že ženy měly extrémně sníženou možnost seberealizace, ale i to, že dějiny byly psány těmi, kteří ženy přehlíželi

Vycházím z těchto zdrojů a vybírám jen malý zlomek jmen: https://theconversation.com/us/topics/hidden-women-of-history-64072 (souhrn 40 článků na dané téma od roku 2018 do roku 2021); https://explorethearchive.com/15-important-women-in-history (27. 3. 2019); https://www.oprahdaily.com/life/g26513857/women-who-changed-the-world/ (5. 2. 2021); https://www.insider.com/unknown-women-who-changed-the-world-2017-2 (17. 2. 2017); https://www.distractify.com/p/forgotten-women-of-history (1. 3. 2020)

193
Agora, Colette i Velké oči se však zařadily k propadákům

Obecně u těchto filmů v hlavním textu nehodnotím jejich umělecké kvality – Skrytá čísla nejsou výjimečné umělecké dílo a jsou megahitem; ostatní jmenované snímky jsou na podobné úrovni a finančně neuspěly. Ani jeden parametr tedy není sám o sobě vypovídající. Především se stále znovu ukazuje, že filmům, jež jsou věnované ženským osobnostem, bývala věnována menší péče a rozpočty, a hlavně jejich vzorek je výrazně menší než u filmů věnovaných mužským osobnostem historie.

193
Existuje řada (polo)zapomenutých hudebních skladatelek jako Barbara Strozzi (1617–1677), Fanny Mendelssohn (1805–1847), Clara Schumann (1819–1 896) či Elizabeth Maconchy (1907–1994)

Dočíst se o nich můžete třeba v knize Anny Beer: Sounds and Sweet Air: The Forgotten Women of Classical Music. (London, 2016)

194
Se zpožděním asi šedesáti let bylo ve sklepě objevené zapomenuté, rozsáhlé dílo švédské malířky Hilmy af Klint (1862–1944), která tvořila na přelomu 19. a 20. století abstraktní geometrické obrazy, jimiž předběhla éru Kandinského, Maleviče a Mondriana

Doporučuji kanál youtuberky CamiiW, kde jsou představeny i další autorky jako Artemisia Gentileschi, Georgia O´Keefe, Ana Mendieta, Judy Chicago, Louise Burgeois či Guerrila Girls. https://www.youtube.com/c/CamiiW123/videos

195
Elizebeth Smith Friedman (1898–1980) rovněž porážela muže, ba celé armády a zločinecké gangy pomocí dešifrování tajných kódů

https://time.com/5928583/elizebeth-friedman-codebreaker/ (/11. 1. 2021). Vyšla o ní i kniha Amy Butler Greenfield: The Woman All Spies Fear: Code Breaker Elizebeth Smith Friedman and Her Hidden Life. (2021)

197
A i v této kapitole uvádím sotva polovinu jmen, jež lze najít v hlavním hesle „Timeline of women in science“

https://www.standard.co.uk/tech/most-men-wikipedia-editors-push-for-women-b1065337.html (8. 3. 2023) Za deset let přibylo ženských editorek jenom 5 %. Situaci se rozhodla řešit britská fyzička Jess Whade, která hesel schválně napsala stovky, aby vyvážila aspoň základní nedostatky. https://www.idnes.cz/onadnes/vztahy/jess-wade-veda-vedkyne-wikipedie.A200601_114725_vztahy-sex_job (3. 6. 2020) O něco podobného se v roce 2016 (v době, kdy podíl hesel o ženách byl 15 %), pokusila Emily Temple Wood (jež vystudovala molekulární biologii a zároveň arabistiku a islamistiku) https://magazin.aktualne.cz/kuriozity/zenam-dosla-trpelivost-s-muzskou-wikipedii-pisou-ji-muzi-o-m/r~bff86596e9c011e5807d0025900fea04/ (14. 3. 2016) V roce 2021 se objevil projekt WikiGap, jenž se snaží zvýšit nejen podíl hesel o ženách, ale i podíl editorek na wikipedii; ty v současnosti tvoří asi jen 9 %. https://www.idnes.cz/technet/internet/wikigap-wikipedia-internet-zeny-profil.A210309_174108_sw_internet_vse (12. 3. 2021); https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/spolecnost/na-wikipedii-je-vice-clanku-o-fotbale-nez-o-zenach-zmenit-se-pokousi-britska_2403112323_van (11. 3 2024) Archeoložka a kurátorka z Velké Británie Lucy Moore si předsevzala, že vytvoří článek o alespoň jedné významné ženě z každé země světa, a to včetně autonomních regionů, jako je Hongkong nebo Tibet, nebo z necelosvětově uznávaných států, jako je Tchaj-wan. Nedávná studie potvrdila, že je na Wikipedii méně životopisných příspěvků o ženách než článků o fotbale a fotbalistech. Rozsáhlé heslo v mnoha dalšími údaji zde https://en.wikipedia.org/wiki/Gender_bias_on_Wikipedia

197
Přehlíživost je patrná i v doporučovacích algoritmech YouTube, kde jsou coby tvůrci preferováni muži a vytváří se zavádějící představa, že jsou vynalézavější

Vyčerpávající a přesná analýza Ann Reardon, jež mluví i o preferování krátkých videí před delšími https://www.youtube.com/watch?v=OxGFEUefv6g

198
Až vám zase někdo bude tvrdit, že nezná žádné velké umělkyně, vědkyně a vynálezkyně z dávnější historie, tak jediným důvodem, proč je nezná, je to, že je prostě nezná

Pár dalších příkladů raději jen pod čarou, aby hlavní text nebyl přetížený: Frances Marion (1888–1973) byla jednou z nejplodnějších a nejúspěšnějších scenáristek v hollywoodské historii. Za pětadvacet let napsala přes 130 scénářů pro němé i zvukové filmy, získala dva Oscary a díky ní zazářily hvězdy jako Mary Pickford, Marion Davies, Rudolph Valentino či Greta Garbo. Mořská bioložka Rachel Carson (1907–1964) je možná nejdůležitější autorkou 20. století píšící o přírodě. Její kniha z roku 1962 Tiché jaro (jež před nedávnem vyšla poprvé v češtině) pomohla vzniku celého environmentálního hnutí v USA. Měla vliv na americkou politiku a společnost, neboť způsobila změnu národní pesticidové politiky a její aktivity vedly také ke zřízení Federální vládní agentury pro ochranu životního prostředí (USEPA). Americká vědkyně Helen Murray Free (1923–20 21) zachránila miliony diabetiků po celém světě, když v roce 1945 vymyslela test známý jako „dip and read“, tedy „namoč a čti“. Tento jednoduchý glukózový test z kapky krve umožnil lidem po celém světě hlídat si svou hladinu glukózy v krvi z pohodlí domova. Helen Free se v roce 1993 stala prezidentkou Americké chemické společnosti, v roce 2000 byla uvedena do síně slávy amerických vynálezců. Průkopnici neurologie Rita Levi-Montalcini (1909–2012) odhalila zákonitosti fungování nervového systému a přispěla k pochopení stařecké demence či některých nádorových onemocnění. Její otec jí přitom vůbec nechtěl dát studovat a ona měla laboratoř ve své ložnici. Biochemička židovského původu Gerty Cori (1920–1957) získala jako první žena na světě Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství. Pražská rodačka a absolventka medicíny na Univerzitě Karlově přišla na to, jakou funkci mají hormony z předního laloku hypofýzy při metabolismu cukrů. Chemička a držitelka Nobelovy ceny Dorothy Crowfoot Hodgkin (1910–1994) odhalila chemickou strukturu penicilinu, inzulinu a vitaminu B12. Kanaďanka Donna Strickland (1959) se v roce 2018 stala první ženskou laureátkou Nobelovy ceny za fyziku po dlouhé, 55 let trvající nadvládě mužů v této kategorii. Pobuřující pak je, že ještě v březnu ji (mužský) správce Wikipedie odmítl do této internetové encyklopedie zapsat jakožto nedůležitou.

199
Ženy se také často podílejí na vývoji nových technologií a materiálů, které jsou zároveň výrazně ekologické

https://www.idnes.cz/onadnes/vztahy/chytre-zeny-mateeo-mitrao-poulbot-dhulchaointigh-bastioli.A220221_111758_ona-vztahy_job (8. 3. 2022, Natálie Veselá) Dotyčné vynálezkyně nejsou samozřejmě osamělé, obvykle vedou velké výzkumné týmy. Zajímavé je, že velmi často jsou i podnikatelky, které na svých patentech vydělávají tak, že je samy uvádějí do komerční výroby a bývají dominantními majitelkami akcií.

200
Ve Velké Británii studovalo v roce 2016 polymery 86 % žen, tvořily 79% většinu na oboru psychologie, u veterinární medicíny 77 %, v antropologii 72 %, 69 % žen studovalo medicínskou technologii, oční lékařství 69 %, zemědělství 67 %, patologii 64 %, zoologii 63 %, farmakologii a toxikologii 61 %, dentální medicínu 59 %, biologii 58 %, genetiku 57 %, archeologii 56 %, klinickou medicínu 55 % a 54 % biochemii

https://www.theguardian.com/commentisfree/2016/may/31/women-science-industry-structure-sexist-courses-careers (31. 5. 2016)

202
Před deseti lety vysokoškolačky prakticky dohnaly muže; od té doby vedou a tvoří přes 60 % absolvenststva vysokých škol

Cituji článek: https://a2larm.cz/2022/01/scitani-lidu-ohlasuje-soumrak-patriarchatu/ (14. 1. 2022, Stanislav Biler), data byla čerpána odsud: https://www.czso.cz/csu/scitani2021/vysledky-prvni. Detailnější přehled ale ukazuje i jiná, poměrně znepokojivá čísla. Absolvovat vysokou školu lze totiž na různých stupních. V bakalářském stupni je nyní 60 % absolventek a 40 % absolventů (a číslo se už dvacet let téměř nemění), v magisterské dlouhém 67 % absolventek (před dvaceti lety to bylo 49 %), v magisterském krátkém (navazující na bakalářské) je nyní 58 % absolventek (a toto číslo jen mírně kolísá celou dobu) a potom doktorské programy – v nich nyní absolvovalo 44 % žen (což je nárůst ze 34 % před dvaceti lety). Tato čísla tedy zároveň ukazují, jak v onom nejvyšším stupni nastává u žen „odliv mozků“ a znovu se ukazuje, že dovolit si doktorské studium můžou spíše muži. Nepoměr je tak velký, že to nemůžeme přičítat vrozené nižší ženské inteligenci, ale převážně nevyhovujícím životním a společenským podmínkám, a jedná se o výzvu, jak talentované studentky u dalšího vzdělávání udržet. https://www.ukforum.cz/rubriky/academia/8373-co-prinesl-audit-rovnych-prilezitosti-na-uk – Na Univerzitě Karlově k tomu proběhl audit rovných příležitostí. Potvrdil obecně se vyskytující jev takzvaného ‚leaky pipeline‘ – děravého potrubí, kdy se ženy během kariéry ‚vytrácí‘. Univerzita tak přichází o mnoho potenciálu a talentu. V seniorních a vedoucích pozicích je nedostatek žen: muži reprezentují přes 70 % docentů, přes 85 % profesorů a více než 70 % akademických pracovníků ve vedoucích funkcích. Principy sestavování komisí a poradních orgánů, kdy muži často tvoří 70 až 90 %. Na Univerzitě Karlově jako celku je medián mzdy mužů 41 183 Kč, což je o zhruba 22 % více než u žen, jejichž platový medián je 33 746 Kč. Zajímavě vyšlo subjektivní vnímání nerovností: zatímco ženy vnímaly nerovnost zejména z důvodu rodičovství či pohlaví, muži na základě osobních sporů. Vznikl k tomu také tříletý plán rovných příležitostí.

202
Asi vás nepřekvapí, že si Radim Uzel opět vše vymyslel, protože v databázi prací na webu Gender Studies nefiguruje žádná (ani jedna jediná!) práce o Spejblovi a Hurvínkovi, o Krtečkovi či Krtečce, ani o sexuální orientaci jiných pohádkových postaviček

https://genderstudies.cz/gender-studies/diplomky.shtml

204
Např. Wolf, Blackledge atd.

Catherine Blackledge (Vagina: otvírání Pandořiny skříňky. 2005), Naomi Wolf (Vagina: nová perspektiva. 2014). Fascinující se, že tyto knihy lze vidět na některých záběrech v domě Radima Uzla, když mluvil v televizních reportážích. Těžko říct, zdali je vůbec četl, nebo si je jenom vystavoval na poličce.

08. Genderem neotěhotníš a penisem večeři neuvaříš

08. Genderem neotěhotníš a penisem večeři neuvaříš
237
„Žena se ženou nerodí, ale stává“

Druhé pohlaví. (franc. orig. 1949, český, výrazně zkrácený překlad Jana Patočky 1966)

237
„Člověk nejprve existuje, setkává se, narůstá ve světě – a poté se definuje sám.“

Jean-Paul Sartre: Existencialismus je humanismus. (orig. 1946, česky 2004, nakl. Vyšehrad)

239
Jedná se o jeden z nejlepších stěrů v dějinách televizního vysílání a vychází z argumentačního faulu „sloučení společnou vlastností“, kdy Zappa odhalil nesmyslnost původního pseudoargumentu

Donna L. Halper (2009). Icons of Talk: The Media Mouths that changed America. Greenwood Press. s. 187.

239
Staré zlaté časy, tehdy se ještě muži uměli oblékat!

Komentář volně přejímám od politologa Andreje Ruščáka; má i dovětek: „Důvod, proč se pánské sukně udržely mimo Západ (zejména v Indii), je daný právě tím, že tyto země neměly etapu, kdy by udělaly z celé společnosti homogenizovanou masu ve jménu pokroku, který měl odvrhnout vše, co nebylo čistě funkcionální. Později modernita přispěla k větší svobodě a diverzitě, na počátku ale taková nebyla.“

240
Dokonce se vytvářejí mýty, že třeba „feministky nenosí růžovou“, protože je to údajně uráží, což je tak donebevolající nesmysl, že dal vzniknout názvu celé knihy s růžovým obalem

Feministky nenosí růžovou a jiné lži. (Editorka Scarlet Curtis), Albatros 2019.

241
Index Evropského institutu pro genderovou rovnost (EIGE) 2021

https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/index-ukazal-genderovou-propast-cesky-chybi-u-reseni-zasadni/r~6a41ad643df411eb9c800cc47ab5f122/ (Adéla Otčenášková, 22. 12. 2020), https://eige.europa.eu/gender-equality-index/2021/CZ Česko získalo o půl bodu víc než v roce 2020 a o jeden bod víc než v roce 2019, což je tempo růstu, jímž evropský průměr nedoženeme nikdy, protože ten se posouvá mnohem rychleji. Ohrožení chudobou v Česku u žen meziročně vzrostlo – u seniorek je nyní na pokraji hmotné nouze 22 % oproti 9 % seniorů.

242
Sám Radim Uzel přitom řešil, jestli by muži mohli kojit, a dospěl k tomu, že to je fyziologicky možné

Kapitola Budou kojit muži? v knize Užitečné pohlaví (s. 79–91)

243
Už jenom to by mohlo něco napovědět o zvláštním paradoxu, že lidé, kteří rozumějí gender studies, nakonec genderují (nálepkují) výrazně méně než ti, kteří jim nerozumějí

Mimořádně absurdním příkladem nesmyslného genderování je tento pseudofilosofující blog o tom, že by ženy neměly nosit hodinky, jelikož jim to bere ženskost. „Zatímco časem ženy je kairos, čas vhodný k tomu něco udělat, časem muže je chronos. Čas přesně určený. A tak máme odpověď na to, proč jsou hodinky atributem muže. Muže, mužského způsobu bytí, mužského stylu. Muž vynalézá hodinky, aby se vytrhl z cyklického času. Aby se vytrhl z těla Matky.“ https://www.synestesis.com/post/proc-hodinky-kradou-zenam-zenstvi. Podobně, ale až strašidelně legrační je tento příspěvek fanatického katolíka o tom, proč ženy musí nosit sukně. http://www.stjoseph.cz/zeny-nepatri-do-kalhot/

244
„Pohlaví zůstává skryto, ale pomocí genderu vyjadřujeme, zda se cítíme být mužem či ženou“

Lucie Jarkovská, Prohlédněme genderové stereotypy. In Valdrová, Jana. ABC feminismu. Brno: Nesehnutí, 2004.

244
Biologie tvoří jenom malou část toho, jací jsme, v každodenní praxi převládají spíš společenské konvence v tom, co děláme, říkáme a myslíme si

Tato věta ani celá kniha nepopírá vliv genů. (Viz ještě kapitola 15.) Pouze tvrdí, že „koncové stavy, jak se chováme“, nejde vysvětlit biologií, ale že naše jednání je na vědomé i nevědomé úrovni regulováno různými institucemi a společenskými konvencemi. Svůj genový základ výchovou a prostředím úplně nezměníme. Ale výrazně ovlivňujeme, co je společensky preferované. Banální příklad – lidé, kteří mají predispozice k alkoholismu, se mohou na základě regulací hůře dostávat k alkoholu a můžou si kolem sebe vytvářet prostředí a pěstovat návyky, které je uchrání alkoholu propadnout.

245
Polské ženy mluví výrazně afektovaněji než Češky, aby si jich machističtější polští muži všimli, protože, kdyby mluvily „ploše česky“, nevnímali by je a domnívali by se, že si ženy mluví samy pro sebe

Poláci a Polky se nejvíce chápou jako totálně maskulinní a totálně femininní; většina západních národů to ale tak nemá – https://yougov.co.uk/society/articles/45096-young-westerners-less-likely-see-themselves-totall (30. 1. 2023)

245
Když sociolog Erving Goffman mluvil o tom, že „všichni hrajeme divadlo“, jak zní i název jeho nejslavnější knihy z 50. let

The Presentation of Self in Everyday Life, 1956/1959 (česky Všichni hrajeme divadlo, 1999 a 2018)

246
Starání se o dům a domácnost se tak podle Goffmana stává věcí, kterou podle společnosti „nemá dělat“ muž

http://uregina.ca/~gingrich/319f1506.htm - Sociology 319 – Contemporary Social Theories, 15. 2. 2006, Goffman’s approach to symbolic interactionism (Adams and Sydie, pp. 167-179).

246
Současný sociolog Michael Kimmel k tomu říká podobně: „Spíše než vlastnost jednotlivce je gender produkt interakce s ostatními.“

Michael S. Kimmel: The Gendered Society (2000, s. 106)

247
Butler chápe gender jako „konstruovaný prostřednictvím performativních vyjádření“

Základními prameny jsou esej Performative Acts and Gender Constitution (1988) a knihy Gender Trouble (1990) a Bodies That Matter (1993), jež v češtině vyšla jako Závažná těla: O materialitě a diskurzivních mezích „pohlaví“ (Karolinum, 2016).

248
Neděje se to jenom u svatby a změny stavu ze „svobodná“ na „vdaná“, ale v desítkách až stovkách situací a každodenních praktik

Zůstaňme chvíli u svatby. Zatímco muži je na závěr obřadu stisknuta ruka, žena dostává polibek (social kiss), což demonstruje diferenci mezi nimi a příslušnost k určitému genderu. Příslušnost k danému genderu a hierarchie mezi nimi je demonstrována například při svatebním obřadu probíhajícím v tradiční křesťanské euroamerické kultuře. Muž přichází k oddávajícímu první a jako první je také tázán, zda chce vstoupit do manželství. Žena v obou těchto případech figuruje jako druhá. U většiny případů navíc žena přijímá jméno svého manžela. Pokud bychom se pokusili tyto role náhle obrátit, nastane sociální chaos. Přitom není příliš jasné, proč mají muži v dnešní společnosti tento druh přednosti.

248
Gender jako konstrukt vymezuje ve společnosti určité transakce přiměřené pouze pro jedno pohlaví

Rozdíl mezi Goffmanem a Butler je zhruba následující: u Goffmana je performance hraním, jež se blíží předstírání. Je velice uvědomovanou, dalo by se říci až manipulativní činností ze strany hráče. Naopak perspektiva Judith Butler pojetí člověka jako sebe-vědomého aktéra vylučuje. Většinu toho, co děláme, děláme neuvědoměle, zautomatizovaně. Právě proto je tak nepříjemné o tom mluvit a přemýšlet, právě proto se nám to zdá divné a „nepřirozené“.

248
Nejde o to, že by tyto rozdíly vycházely pouze z anatomie, ale jsou námi dotvářeny

Feministická autorka Donna Haraway známá svým esejem A Cyborg Manifesto (jenž vyšel již v roce 1985) k tomu namítá, že úplné oddělování pohlaví a genderu nefunguje a nelze z těl dělat pouhé „prázdné stránky“, do nichž lze vepsat cokoliv v duchu „biologie vám dává jisté tělo, ale společnost určuje podmínky, jak v něm žijete“.  Tělo je podle Haraway důležité a ona si, coby představitelka kyberfeminismu uvědomuje, že právě tělesnými modifikacemi a propojováním organického těla s technologiemi se bude ubírat další cesta evoluce. Navazuje na ni celá linie xenofeministek, mluvících o radikálně odlišném pojetí identity již v poměrně blízké budoucnosti. Viz kniha Xenofeministická čítanka (Display, 2022).

248
K válečnicím se navíc připočítávají ženy, jež vystupovaly jako mužští špioni, piráti či mniši, nebo zápolily v judu či běhaly maratony spolu s muži (a dokonce i vyhrávaly)

https://www.bustle.com/articles/112732-11-badass-women-in-history-who-pretended-to-be-men-because-gender-equality-back-then-was (25. 9. 2015), https://www.ranker.com/list/women-disguised-as-men-in-history/ či https://blogs.loc.gov/headlinesandheroes/2021/03/women-who-dressed-as-men-and-made-history/ (30. 3. 2021)

250
Její identita byla odhalena až po smrti, ale i tehdy byla popisovaná jako „zvláštní malý muž“ a mnoho lidí nedovedlo uvěřit, že je desítky let oklamávala

https://www.sciencehistory.org/distillations/how-history-keeps-ignoring-james-barry - Přetrvávají spory, zda Margaret Anne Bulkley byla žena, nebo intersexuální či transgender osoba. Každopádně za ženu byla označena u porodu a v životě se prosadil/a jako muž. Možná se někdy dočkáme i filmového zpracování: https://deadline.com/2016/12/rachel-weisz-secret-life-of-dr-james-miranda-barry-maven-pictures-1201868743/

250
I slovo „girl“ v angličtině až do 14. století označovalo dítě bez ohledu na pohlaví, tedy dívku i chlapce

https://www.etymonline.com/word/girl (Anonymní objevitel této zajímavosti má u mě pivo nebo kávu.)

250
Zvláště misogynsky naladěný (tehdy 73letý) spisovatel Ludvík Vaculík

Vaculíkův prapodivný vztah k ženám popsala nedávno jeho dcera Cecílie Jílková: „Především jsem se ho ohromně bála, ale současně jsem na něm velmi lpěla a ničilo mě, že s námi byl tak málo. Tehdy jsem ještě nevěděla, že má dvě rodiny. Když jsem se dozvěděla pravdu, byla jsem v šoku několik let (…) Další problém byl, že jsem žena a on byl muž. Ženy pro něho byly fascinující artefakty, ale jen málokdy respektoval jejich názory.“ https://magazin.aktualne.cz/cecilie-jilkova-o-knize-otec-buh-a-matka-laska/r~8f1eded425f911ec9106ac1f6b220ee8/ (13. 10. 2021)

251
Jenže z prohlášení typu ‚jel jsem v kupé se třemi ukřičenými dospívajícími osobami a ani jsem si nemohl číst knížku‘ by asi článek pro noviny nevznikl.“

https://www.feminismus.cz/cz/clanky/nezeny-ludvik-vaculik (14. 2. 2001) Citace krácena se svolením autorky.

252
Money každopádně není žádným oslavovaným hrdinou gender studies

Klíčovou roli v definování pak sehrál americký psychoanalyticky orientovaný profesor psychiatrie Robert Jessie Stoller v roce 1968 v knize Sex and Gender: On the Development of Masculinity and Femininity. Jeho pojetí vytváření genderu-pohlavní identity muže a ženy je komplexní a má tři složky: 1) biologické a hormonální (endokrinologické) vlivy, 2) přiřazení pohlaví při narození a 3) ekologické a psychologické vlivy s účinky podobnými imprintingu (vtiskování, vtištění, vpečetění), což je specifický proces učení vázaný na časově omezené období v určité fázi ontogenetického vývoje vedoucí k dlouhodobým a případně trvalým formám chování a prožívání. (Toto chápání zůstává i v současných gender studies v zásadě dodnes stejné, jen se stále více zkoumá ona třetí rovina.)

254
V latině jde prvotně téměř o synonyma, kdy penis popisuje mužský pohlavní úd v jakémkoli stavu, zatímco falus popisuje úd především v erekci

https://www.etymonline.com/search?q=penis

254
Erekce byla dokonce dávána do souvislosti se svalovou ochablostí

Vzdáleně se v tom projevuje starost o účelnost vynaloženého testosteronu. Ten, kdo příliš často souloží či masturbuje, nemusí mít dostatek tohoto anabolického hormonu k atletickému výkonu a růstu svalů. Jedná se ale spíš o mýtus šířený různými sportovními trenéry. Zákaz sexu před sportovním výkonem dává smysl jen částečně, aby byli sportovci a sportovkyně soustředěnější, případně agresivnější. Pro mnoho z nich je ale naopak uvolnění se při sexu ideálním způsobem, jak se psychicky vyladit na výkon. Endorfiny mohou být z tohoto hlediska důležitější než pohlavní hormony. https://www.sciencealert.com/scientists-just-debunked-the-no-sex-before-sports-myth (12. 10. 2016)

256
Je pouze v našich hlavách, že si z nějakých 80 % představujeme převážně muže

Caroline Criado Perez, Invisible Women: Data Bias in a World Designed for Men, 2019, s. 9.

257
Právě tady se ukáže, že pod falickou symbolickou ochranou není ukrytý zdravý penis a silný muž, ale jen zoufale trapný chlápek za zenitem

Velmi typické je to ve více filmech Davida Lynche – u postavy Franka v Modrém sametu, barona Harkonena v Duně, Dicka Laurenta (jak příznačné jméno!) v Lost Highway nebo u hlavního hrdiny v Příběhu Alvina Straighta. V roce 2006 jsem tuto (nepůvodní) tezi rozvíjel v knize David Lynch: Temné stránky duše (nakl. Jota) na základě snímku Perverzní průvodce filmem (2006), v němž vystupuje filosof a psychoanalytik Slavoj Žižek.

257
„Matrix“ klamající smysly a rozum lží těch, co vládnou, že se ovládaní mají dobře

Toto pojetí ideologie volně přebírám od italského politického myslitele Antonia Gramsciho (1891-1937), jenž byl dlouhodobě vězněn Mussoliniho fašistickým režimem. Při soudním procesu se státní žalobce nechal slyšet: „Na dvacet let musíme zastavit tento mozek“. Tak moc se jeho pronikavých myšlenek báli.

259
Jak alespoň rozhodnout, jestli je „mužnější“ indiánská čelenka z ptačích per, vikingská helma s rohy

Vycházím tu spíš ze zavedených popkulturních obrazů než z historické reality. „Vikingské helmy s rohy zůstávají romantickou smyšlenou vizí devatenáctého století, u jejíhož zrodu byl švédský malíř Gustav Malmström a kostýmní návrhář Carl Emil Doepler, který takové helmy nadělil vikingským postavám opery Prsten Nibelungův Richarda Wagnera.“ Nicméně stále zůstává pravdou, že helmy s rohy byly primárně odznakem moci. Nebyly typickou výbavou válečníků a neměly žádný praktický účel být zbraní.
https://www.idnes.cz/xman/styl/doba-bronzova-vikingove-prilby-rohy-stredomori-obchod-sardinie.A220117_180833_xman-styl_fro (11. 2. 2022)

260
Jsou to muži všeho věku neschopní unést svůj ústup z vedoucích pozic či ohniska pozornosti, ony zástupy zakomplexovaných zoufalců, kteří se bojí žen a nenávidí je

Zevrubně o nich pojednává kniha Laury Bates Men Who Hate Women: From Incels to Pickup Artists: The Truth about Extreme Misogyny and How it Affects Us All (Undercover Look at the Everyday Danger of Radicalized Toxic Masculinity), 2021, 411 stran.