Kniha 1 01 True crime satira
Kapitoly
- 01. Faunovo velmi pozdní odpoledne se nachýlilo k soumraku
- 02. Tisíckrát opakovaná lež – „Polovina si to vymyslí“
- 03. „Sáhl jí před 30 lety na koleno“
- 04. Jak vznikly mýty o MeToo
- 05. Svatba jako řemen a soud jako fraška
- 06. Feministky ošizené o otcovskou lásku
- 07. Už si brousí nože na kastrování mužů. Nosí je pochvě!
- 08. Genderem neotěhotníš a penisem večeři neuvaříš
05. Svatba jako řemen a soud jako fraška

Dané příběhy bývají často komplikované a oběti nevypovídají vždy souvisle a „logicky“
Nicméně v Česku během let 2017 a 2018 žádné tuzemské MeToo neproběhlo
Shrnující komentář Petra Bittnera z dané doby: https://denikreferendum.cz/clanek/27039-metoo-ceska-hysterie-nad-kampani-ktera-nikdy-nevypukla (11. 2. 2018) Za pozornost stojí zejména tato pasáž: „O prezidentský úřad se letos ucházelo devět mužů a žádná žena. Konfrontováni s fenoménem MeToo všichni ze strachu ze ztráty politických bodů svorně odsoudili kampaň jako ´přehnanou´, ´hysterickou´ nebo ´kontraproduktivní´. Jediný Michal Horáček tehdy dodal i B, tedy že myšlenka kampaně je správná, protože míra sexuálního obtěžování reprodukovaná našimi institucemi stojí za pozornost. (Horáček byl také jediný, kdo byl pro uzákonění stejnopohlavního manželství, pozn. Aut.)
Vybrat by jich šlo klidně dalších pět, deset či dvacet
Tradičně nejhorším médiem byl Reflex, viz třeba tyto dva texty: https://www.reflex.cz/clanek/komentare/82941/me-taky-v-evrope-sexualni-nasilniky-vitame.html (Marek Stoniš, 2. 11. 2017) a https://www.reflex.cz/clanek/komentare/83403/metoo-ponizuje-zeny-aktivistky-by-si-mely-misto-zbytecnych-kampani-najit-chlapce.html (Jiří X. Doležal, 23. 11. 2017). Očekávatelně příšerný je i rozhovor s blouznivým pseudosociologem Petrem Hamplem: https://www.tyden.cz/rubriky/domaci/me-too-je-plivnuti-do-tvare-skutecnym-obetem-tvrdi-sociolog_495915.html (14. 9. 2018). Viz dále souhrnná bakalářská práce Gabriely Knížkové Kampaň MeToo a její obraz ve vybraných českých periodikách (39 z analyzovaných textů od začátku listopadu 2017 do konce ledna 2018). https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/107554/130254532.pdf. I v roce 2019 však vycházely blábolivé, fakty nepolíbené články, jako je tento: https://vltava.rozhlas.cz/kristina-zantovska-tohle-jsme-chtely-7765920 (Kristina Žantovská, 30. 8. 2019).
Níže citovaní nesou spolupodíl na tom, že se i v roce 2024 o MeToo v Česku mluví zavádějícím způsobem
Výborně to shrnula už v roce 2017 lingvistka Jana Valdrová v článku na webu Datová žurnalistika na konkrétních příkladech. Problém je zesměšňován použitím znevažujících slov („harašení“), sexuální obtěžování a útoky jsou zaměňovány za flirtování, používá se argumentace ad hominem (chyba je v ženách, co si stěžují), hledají se kvazipříčiny, varuje se před neexistujícími důsledky nebo se hledají „česká řešení“ (dám mu facku). https://www.datovazurnalistika.cz/jak-se-v-cesku-pise-a-mluvi-o-metoo/ (6. 12. 2017)
Oběti psaly eseje do The New York Times nebo celé knihy
V minulé kapitoly byly uvedeny texty od Connie Nielsen a Kathryn Rosseter. Nyní pár dalších: Uma Thurman (https://www.nytimes.com/2017/11/24/arts/uma-thurman-harvey-weinstein.html), Asia Argento (https://www.indiewire.com/features/general/asia-argento-essay-silenced-sexual-harassment-metoo-1201952010/), Salma Hayek (https://www.nytimes.com/interactive/2017/12/13/opinion/contributors/salma-hayek-harvey-weinstein.html). K tomu třeba kniha Brave od Rose McGowan – https://www.indiewire.com/features/general/rose-mcgowan-brave-revelations-new-book-harvey-weinstein-1201922905/.
Snad nejhorší vliv měl server Novinky.cz, uveřejňující sloupky bývalého politologa Alexandra Tomského
Sloupky Alexandra Tomského vzhledem k jejich zkratkovitosti, mentálnímu zacyklení a textové nekvalitě, jež připomíná spíše „náhodný generátor slov“, ani nelze příliš rozebírat. Podstatný je na nich pouze jejich konstantně negativní a nenávistný tón a obviňování všech ze „šílenství“, což je samo o sobě vrcholně neseriózní. Pro ilustraci, jak se Alexander Tomský neobtěžuje zjišťovat si základní informace a jak podpásově vedená bývá jeho argumentace, může sloužit tento rozbor: https://blisty.cz/art/100508-rasisticka-hadanka-alexandra-tomskeho.html (20. 7. 2020) Netýká se sice tématu MeToo, ale říká mnoho o Tomského „metodě psaní“.
Bývalého politika Václava Klause ml.
https://www.novinky.cz/komentare/clanek/komentar-fotbalek-ve-snemovne-metoo-a-dublin-vaclav-klaus-ml-40052950 (27. 11. 2017) Václav Klaus ml. si zde plete slova „deprimované“ a „deprivované“ a neobratně naznačuje, že homosexuál nemůže někoho sexuálně obtěžovat. (Pro osvětlení terminologie: deprimované byly ženy, které se rozvedly s Václavem Klausem ml., a deprivovaný je Václav Klaus ml., protože vyrůstal v rodině Václava Klause st.) Jeho buranský přístup, kdy problém, jemuž nerozumí, musí převádět na úroveň vousatých historek z lyžáku, je důkazem nejen toho, co všechno neví, ale i toho, že ho děsí cokoli nového. Jde o snahu vždy hodit vinu na někoho jiného. VKML tomu říká „reciprocita“. Ve skutečnosti je i z jeho popisu zřejmé, že spolužačka MH na něj nenaléhala, neobtěžovala ho, neprováděla fyzicky nic nepříjemného přes jeho nesouhlas, nepronásledovala ho a nezesměšňovala ho před ostatními, jen mu dala košem. Pomsta, již VKML vymýšlí, se v této umolousané satiře prezentuje jako absurdní. To nám tak ale může připadat jenom do chvíle, kdy VKML u svého rozvodu hodí veškerou vinu za rozpad vztahu na svou manželku, a dokonce i své politické vyhoření a odchod z hnutí Trikolóra připíše po čtyřech letech na vrub jí. „V létě 2017, těsně před volbami se mi rozpadla (ne mojí vinou) rodina a pozitivní energii víceméně od té doby prostě nemám“. (https://zpravy.aktualne.cz/domaci/politika/koncim-v-politice-oznamil-vaclav-klaus-mladsi-predseda-triko/r~2c7602ba8bc811eba4560cc47ab5f122/, 23. 3. 2021) Klausova neschopnost uznat jakkoli svou vinu na rozpadu vztahu, který nikdy nekončí jen kvůli jednomu z partnerů, vypovídá něco i o tom, jak tento muž obecně chápe následky svých činů. S takovouto mentální výbavou je bohužel nemožné porozumět fenoménu MeToo, který volá lidi k odpovědnosti.
Svůj text na Novinkách v únoru 2018
Až na to, že feministky kriticky píšou a aktivně vystupují proti ženské obřízce nejpozději od 80. let
Nejznámější feministkou je v tomto ohledu Germaine Greer, dějiny tohoto psaní shrnuje Norma Claire Moruzzi v článku z roku 2010: https://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/10669920500135587?journalCode=ccri19. Ostatně i výtěžek asi nejslavnější feministické divadelní hry Monology vagíny putoval právě na boj proti ženské obřízce.
V českém prostředí však mnohem více práce provádí spolek Konsent nebo stand-upové Duo docentky
https://www.heroine.cz/kultura/2963-duo-docentky-feministky-se-smyslem-pro-vedu-i-humor-bavi-stand-upem (7. 9. 2020) Iniciativ zezdola je ale mnohem více: Beat Sexism, Vyhonit ďábla či Pod svícnem. Tyto a další uvádím v seznamu na konci svazku; hodně lze najít i ve „sledovaných účtech“ na instagramové stránce https://www.instagram.com/kamilovopozdniodpoledne/.
Zvláště když se registrované partnerství ještě v době uzávěrky této knihy lišilo ve více než dvaceti závažných bodech od klasického manželství
https://www.jsmefer.cz/rozdily, více ještě v kapitole 21
Až monotematické číslo Deníku N z července 2020, kde promluvilo 35 žen všech generací, nám mohlo trochu otevřít oči
https://denikn.cz/399571/promluvily-jsme-petatricet-zen-popisuje-svou-zkusenost-se-sexualnim-obtezovanim/ (17. 7. 2020) Jmenujme alespoň ty známější – producentka Kamila Zlatušková, režisérka Tereza Nvotová, farářka Martina Viktorie Kopecká, spisovatelky Kateřina Tučková, Milena Holcová a Bára Nesvadbová, novinářky Jarmila Balážová, Linda Bartošová, Zdeňka Trachtová a Jana Ciglerová a političky Michaela Marksová-Tominová, Olga Richterová, Lucie Talmanová a Markéta Pekarová Adamová.
Ne však Radimu Uzlovi, který po přečtení tohoto vydání novin napsal delirickou polemiku nazvanou Co je to ten harassment?
Situaci postupně od roku 2021 prolamují až kauzy politika Dominika Feriho, lékaře Jana Cimického, herce Pavla Trávníčka, sportovního novináře Jiřího Hoška, rozhlasového moderátora Pavla Ryjáčka či vysokoškolských pedagogů Petra Christova, Miroslava Vaňka a Pavla Mückeho
Dominik Feri (https://www.heroine.cz/domaci/4917-dominik-feri-nebude-ocisten-a-my-musime-byt-schopni-videt-proc-pise-kamil-fila, 28. 5. 2021), Jan Cimický (https://www.seznamzpravy.cz/clanek/narceni-oceneneho-psychiatra-napadl-me-v-ordinaci-uvedla-herecka-fabianova-179140, 29. 10. 2021), Pavel Trávníček (https://www.kinobox.cz/clanek/21518-proc-princum-zpohadky-odpoustime-i-znasilneni, 28. 1. 2022, Kamil Fila), Jiří Hošek a Seznam Zprávy (https://denikn.cz/751689/kauza-hosek-sexualni-obtezovani-novinarky-zazivaly-leta-prispiva-k-tomu-maskulinni-prostredi-v-redakcich/, 24. 11. 2021, Jana Ustohalová, Jakub Zelenka) Petr Christov na katedře divadelní vědy Univerzity Karlovy (https://denikn.cz/815756/vybira-si-rozbite-holky-ktere-jeste-vic-nici-studentka-popsala-zkusenost-s-pedagogem/, 23. 2. 2022, Jana Ciglerová) a https://video.aktualne.cz/dvtv/pedagog-si-studentky-vybiral-plosne-rika-blatny-ktery-odhali/r~64010520c18e11ec9136ac1f6b220ee8/ (21. 4. 2022), historici Miroslav Vaněk a Pavel Mücke https://denikn.cz/1082575/historici-celi-obvineni-ze-sexualniho-obtezovani-prinasime-svedectvi-jejich-studentek/, tzv. škola Ares a Pavel Ryjáček (https://denikn.cz/815634/elitni-spolek-ovladl-zivoty-mladych-odpadlici-trpi-traumaty-z-intimnosti-a-manipulaci/, 11. 3. 2022, Barbora Janáková, Adéla Karásková Skoupá) a http://www.dingir.cz/cislo/22/2/skola_plna_paradoxu.pdf (Dingir 2/2022, s. 58-61, Stanislav Synek)
Lze spíše brát jako velmi mírný a cynicky řečeno jako druh „množstevní slevy“
Začaly se ozývat dívky a ženy ze sportovních oddílů, modelingových agentur a tak dále
https://denikn.cz/772482/svedectvi-studentu-damu-o-ponizovani-a-sexismu-spustila-zmeny-cast-pedagogu-ale-mluvi-o-zenske-pokore/ (30. 12. 2021), https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/pravnicka-fakulta-univerzity-karlovy-sexualni-obtezovani-dopis-studentky_2201090500_ank (9. 1. 2022), https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-nechavaji-tam-sexualni-predatory-experti-kritizuji-vedeni-univerzity-224302 (26. 1. 2023), https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/sexualni-obtezovani-univerzita-karlova-fakulta-humanitnich-studii-vysoke-skoly.A230207_124737_domaci_vlc (7. 2. 2023), https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/lekarska-fakulta-praha-univerzita-karlova-obtezujici-chovani-studentka-setreni_2205250500_pik (25. 5. 2022), https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-na-masarykove-univerzite-skoncil-kvuli-nevhodnemu-chovani-dalsi-kantor-231321 (22. 5. 2023), https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/sexualni-nasili-obtezovani-vysoke-skoly-univerzity-opatreni-mechanismy_2206020500_pik (2. 6. 2022), https://zena.aktualne.cz/novy-dokument-o-znasilneni-a-obtezovani-v-modnim-prumyslu/r~97418c44f78e11ecb1f50cc47ab5f122/ (1. 7. 2022)
Asi 10 % obyvatel vstoupilo prospěchářsky do Komunistické strany Československa
V roce 1989 dosahoval počet členů (1 538 179) a včetně kandidátů na členství v KSČ cca 1,7 milionu. Počet obyvatel Československa tehdy byl zhruba 15, 6 milionu. https://www.totalita.cz/vysvetlivky/s_ksc_clen_01.php
Ženy jsou zde také bity a znásilňovány, ale nelíbí se jim to
https://www.youtube.com/watch?v=JsqBhir11pk (Jedná se o výňatek z dokumentu Liebe Dein Symptom wie Dich selbst! / Love Thy Symptom as Thyself z roku 1996.)
Pokud si dovolí to druhé, policie a soudy na ně často nenahlíží jako na traumatizované
Existují oběti, které se dovedou z traumatu úplně dostat, nebo na nich čin nezanechá téměř žádné stopy. I to je nutné si připustit. Nicméně většinově bychom trauma neměli podceňovat.
Pro ty, co to stále nevědí – ženský pohlavní orgán má schopnost se automaticky zvlhčit, aby třeba právě při znásilnění nedošlo k vážnějším zraněním
Není divu, že si pak mnoho žen myslí, že nebyly „dostatečně znásilněné“, raději si nestěžují a nic neohlašují, protože neodpovídají modelu „dokonalé oběti“
https://reportermagazin.cz/a/phCna/mnoho-zen-si-mysli-ze-nebyly-dostatecne-znasilnene (14. 3. 2022, rozhovor s Kristýnou Bělíkovou vedla Barbora Postránecká)
Většině se podaří dostat se z toxického vztahu až po velmi dlouhé době, běžně se mluví o více než deseti letech a sedmi pokusech o odchod
Ukázalo se, že každá pátá oběť jej zažívala více než deset let (22 %). Největší počet případů se pohyboval v rozmezí mezi pěti až deseti lety (28 %). https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-soudum-veri-ani-ne-desetina-obeti-domaciho-nasili-ukazuje-vyzkum-244173
V minulosti u nás proběhly větší kauzy spojené se sexuálním zneužíváním a násilím pouze tři čtyři, a proto je ve zdejším prostředí tak těžké chápat povahu těchto činů
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/david-zelezny-soud-znasilneni-sokol-advokat-trest-vezeni.A000330160824krimi_jpl - Na tuto sérii kauz již většina veřejnosti stačila zapomenout. Syn tehdejšího ředitele TV NOVA, mimořádně protekční David Železný, byl třikrát obviněn ze znásilnění různých mladých žen. Jednou byl usvědčen a odsouzen na pět let do vězení, jednou byl čin prokázán, ale nevztahovala se na něj legislativa (další příklad, jenž dokazuje, že změna znění zákonu je nutná), a třetí případ byl po neuvěřitelných patnácti odročeních zakončen tím, že byl Železný osvobozen (lehce mentálně retardovaná žena sice podle posudků neměla důvod lhát, ale ani na podporu jejího tvrzení nebylo u finální instance dost důkazů). David Železný se po návratu z vězení stal mecenášem a sběratelem umění, což se podaří opravdu malému množství recidivistů. V roce 2023 zemřel a na Facebooku byl oplakáván svými kamarády jako „oběť se zničeným životem“.
Ponechme stranou sochaře Pavla Opočenského, který se nedopustil násilných činů a hrubé psychické manipulace a zkrátka „jen“ využil svolnosti nezletilých romských dívek k lehčí formě prostituce
Druhá široce pokrývaná kauza se týkala (již zemřelého) sbormistra Bohumila Kulínského v roce 2009 a třetí MUDr. Jaroslava Bartáka v roce 2013
Barták jako ropuší ošklivec sklidil od veřejnosti větší opovržení
Zatímco Barták se ke svému statusu „musel“ propracovat
Nekultivovanost českého prostředí a ignorance vůči tomu, co je sexualizované násilí, se projevuje i u lidí, kteří se jinak prezentují jako vysoce kultivovaní. Bývalý novinář a nynější vydavatel průvodce po českých restauracích Pavel Maurer 5. května 2021 spustil na Facebooku následující interpunkční freestyle se záhadným dovětkem: „Tento měsíc by se dožil Bohouš Kulínský můj spolužák a nejlepší kamarád z lavice gymnázia Voděradská 62 let. Myslím, že zemřel steskem, osaměním, ztrátou motivace žít dál bez kariéry hudebníka, byl tam i alkohol, bodejť ne? Historie se trochu opakuje…“ – Ano, zakázali mu prcat děti, tak zemřel žalem. Jak smutné! Úplně jak za komunistů, kde žádná podobná kauza nikdy neproběhla…
https://www.facebook.com/photo/?fbid=10160854070469027&set=a.10153067838859027 (27. 5. 2021)
„Kouří, polykají, lížou, mají vytřeštěnou vagínu a jedou jako sexuální mašiny“
Prakticky jakýkoli rozhovor s ním působí jako špatný vtip: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/jaroslav-bartak-vezeni-odsouzeny-sexualni-znasilneni.A221206_182119_domaci_albe či https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/jaroslav-bartak-znasilneni-vezeni-lekar-svoboda.A231002_162909_domaci_spad; nejvýmluvnější je asi toto video: https://twitter.com/PavlaKublkov/status/1598728646067458056 (2. 12. 2022)
Při míře zdejší kulturní slepoty pak ani není divu, že mohl filmový a televizní režisér Jiří Strach provést onen báječný žert, když si oblékl tričko s rádoby rebelským nápisem „Je suis Weinstein“. A to 11. listopadu 2017, čili více než měsíc poté, kdy už bylo jasné, že Weinstein se dopustil tolika neomluvitelných činů a nedostanou ho z toho žádní právníci
Dva průlomové články vyšly 5. a 10. října 2017. První v The New York Times od Jodi Kantor a Megan Twohey, druhý od Ronana Farrowa také v The New York Times. První popisoval příběhy osmi žen, druhý třinácti žen. V deníku USA Today vyšel 27. října 2017 seznam 87 žen, které obvinily Weinsteina z mnoha činů. Odkazy k nim najdete ve třetí kapitole.
Jiří Strach propásl příležitost k sebereflexi i s odstupem čtyř let v roce 2021 v rozhovoru s Čestmírem Strakatým v pořadu Prostor X, kde tvrdil
https://www.reflex.cz/clanek/festival-karlovy-vary/108916/strach-existuji-jen-muz-a-zena-v-tom-pismo-mluvi-jasne-duka-je-muj-pastyr-nerespektovat-ho-by-bylo-husovske.html (27. 8. 2021, cca od času 18:50). Záznam lze nalézt i zde: https://kviff.tv/video/1138-jiri-strach-kp006. O MeToo mluví Jiří Strach i v tomto starším rozhovoru: https://www.reflex.cz/clanek/video/83968/jiri-strach-v-metoo-jde-o-verejne-medialni-popravy-hrusinsky-take-sahal-divkam-na-zadky.html (21. 12. 2017).
Jednak – presumpce neviny je závazná pouze pro orgány v trestním řízení. Není nijak závazná pro soukromé osoby a naše úsudky o někom
https://cs.wikipedia.org/wiki/Presumpce_neviny – Obecně je za otevřenou považována též otázka, komu povinnost řídit se touto domněnkou přísluší. Tedy zda je lidskoprávními deklaracemi uložena pouze orgánům činným v trestním řízení či obecně státu a orgánům veřejné moci, nebo zda jsou jí vázané též soukromé osoby, například podnikatelé, zaměstnavatelé, vědci, novináři atd. či obecně veřejnost. Domnělá povinnost řídit se právní fikcí, která je v rozporu s něčími názory nebo poznatky, koliduje se svobodou myšlení, svobodou přesvědčení (svobodou mít názory), svobodou projevu a právem na informace (právem svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace).
Které mají přesnou právní definici, a tyto činy zatím dokázány nebyly
Jistě ani tak nemůžete říkat veřejně naprosto cokoli, neboť můžete zasáhnout do osobnostních práv obviněného (ale ještě ne odsouzeného ani zproštěného viny).
Velmi to ovšem koresponduje s jeho přehlížením sexuálního zneužívání v katolické církvi a opakovanou obhajobou církevních hodnostářů, kteří před tím zavírají oči
Dokládá to třeba tento exaltovaně formulovaný tweet: https://twitter.com/Lotzasrando/status/1489994959755350020 (5. 2. 2022) „Do stařečků se nekope. Nekope! NEKOPE!!! Mám vám to napsat i v muttersprache, abyste to pochopili, vy Marxisti??“ Přitom bývalý papež Benedikt sám přiznal chyby https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/benedikt-xvi-nepravdive-prohlaseni-sexualni-zneuzivani_2201241408_ern (24. 1. 2022) a jeho vysvětlování je velice chatrné https://www.seznamzpravy.cz/clanek/za-zneuzivani-knezimi-muze-sexualni-revoluce-ze-60-let-tvrdi-byvaly-pepez-benedikt-70144. (11. 4. 2019) Data ke kauze zde: https://www.nekdotiuveri.cz/clanky/z-ceho-je-benedikt-xvi-obvinen (14. 12. 2021), analytický komentář, na němž není nic marxistického, zde: https://a2larm.cz/2022/02/duka-prezivsim-neveri-libiva-fasada-je-pro-cirkev-vic-nez-utrpeni-obeti-sexualniho-nasili/ (21. 2. 2022) Přestože si odpůrci média A2larm mohou myslet, že je marxistické či komunistické, bylo by zajímavé slyšet, čím tomuto odpovídá konkrétní komentář.
Na to navazuje i jeho úžasný nápad z března 2019 natočit film o faráři falešně obviněném ze zneužívání
https://www.youtube.com/watch?v=mn1PoAWzlGw&t=551s (21. 3 .2019; zhruba od 9:30 do 13:40)
Jak tedy vyvážit, že třeba jen ve Francii se v roce 2021 zjistilo, že představitelé tamní katolické církve od roku 1950 až doposud sexuálně zneužili 216 tisíc dětí
Většinou chlapců, a církev stihla v roce 2023 odškodnit jenom kolem 200 obětí?
https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/katolicka-cirkev-francie-zneuzivani-obeti-odskodneni_2303102103_bko (10. 3. 2023). Další statistiky ze Švýcarska https://news.refresher.cz/144467-Ve-svycarske-katolicke-cirkvi-odhalili-na-tisic-obeti-zneuzivani-vetsinu-z-nich-detskych-Cirkev-se-pripady-snazila-ututlat (12. 9. 2023)
Z odstupu pár let není ani jasné, jak moc si Jiří Strach stojí za svým následujícím výrokem
Zprávy z novin tedy říkají dva, ale proč si desetinásobně nenadsadit
https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-krimi/18093/ted-ji-rozsekali-hlavu.html (3. 9. 2003) Pro upřesnění – nenaznačuji, že za její vraždou stojí kdokoli z těch, co je obvinila ze znásilnění.
Nemá ani profil na Československé filmové databázi
V databázi Kinobox profil má: https://www.kinobox.cz/osobnosti/1620713-gabriela-polackova
Neváhal se přirovnat k politickým vězňům z 50. let, čímž celou situaci posunul už do naprosté frašky
Kde všude jen v roce 2023 zakazovali se vyjadřovat: https://www.stream.cz/dvtv-interview/jiri-strach-cim-jsem-starsi-tim-vic-se-bojim-neco-pojmenovat-jako-pravdu-64680985 (21. 9. 2023) a https://www.radioprostor.cz/clanek/uz-zase-mluvime-potichu-nejsme-svobodni-rika-reziser-jiri-strach-HI3GR (11. 8. 2023) nebo https://denik.to/wp-content/uploads/2023/10/TOcover102023_2.jpg; pomíjíme ještě nekonfliktní, ale dokonale sebepropagační rozhovory v Deníku.cz a Lidových novinách.
Radim Uzel v rozhovoru na DVTV v roce 2020 tvrdil, že ženy se mají umět ozvat
Pro jistotu znovu uvádím odkaz, aby jej nebylo třeba nutné hledat v předchozích kapitolách https://video.aktualne.cz/dvtv/uzel-chlap-je-od-prirody-zvire-zeny-by-s-tim-mely-pocitat-a/r~f837d6de38cc11eb842f0cc47ab5f122/
O tom, že za socialismu páchalo sebevraždu kvůli šikaně každoročně(!) kolem dvou set vojáků, se moc nemluví, přestože je to faktograficky dávno evidováno
Tomuto stavu se odborně říká „disociativní stupor“
Jde o hlavní argument, proč se česká definice znásilnění musí změnit
My chceme, aby soudci už nekladli důraz na to, jestli se někdo bránil, nebo ne, ale aby se ptali, jestli se to stalo dobrovolně nebo jestli tam byl nějaký souhlas
Typicky to může skončit závěrem, že verze jedné strany se jeví nehodnověrná, nelogická, nestrukturovaná, bez smysluplných časových souvislostí a bez objasnění příčin a následků
Jedná se o citát závěrečného konstatování soudkyně v jednom velmi komplikovaném případu.
https://www.novinky.cz/clanek/krimi-chtel-oralne-uspokojit-dockal-se-riznuti-nozem-utocnice-dostala-rok-vezeni-40449885 (7. 11. 2023)
Právě proto je změna definice naprosto nutná a s ní musí být spojeno i školení soudců a soudkyň, jak k případům sexualizovaného násilí přistupovat
Žádný z těchto příkladů bohužel není vymyšlený
Zde další podobný popis https://x.com/BaraUrbanova/status/1795518592009535967
V Česku je možné znásilnit handicapovanou ženu, která je mentálně na úrovni šestiletého dítěte a soud řekne, že je to v pohodě, protože se přece měla bránit, a útočníka zcela zprostí obžaloby
„Protože nepředstavuje hrozbu pro společnost“
Ptala se na Twittteru v černohumorné nadsázce publicistka Irena Buršová
Jako by znásilnění mladistvých bylo něco méně závažného
Trestní sazba za pohlavní zneužívání mladistvých sice oficiálně může být vyšší než u znásilnění (viz znění zákona http://zakony.centrum.cz/trestni-zakonik/cast-2-hlava-3-paragraf-187), ale v praxi se děje spíše toto: https://www.novinky.cz/clanek/krimi-policista-se-ukajel-na-skolacce-dostal-podminku-40399675 (10. 6. 2022) či https://www.novinky.cz/clanek/krimi-sexualni-predator-si-u-zalobkyne-vyjednal-podminku-hrozilo-mu-pritom-12-let-40460344 (12. 2. 2024)
Téměř každý týden k tomu přinášejí další svědectví facebookové a twitterové účty jako Pod svícnem nebo Uvěří ti, které popisují, co přesně se odehrává v soudních síních a co stojí v nesoudných posudcích a rozsudcích
Bez trestu https://twitter.com/beztrestu, Pod svícnem https://twitter.com/PodSvicnem, Věřím ti https://twitter.com/verimti nebo soukromý učet Daniela Bartoně https://www.facebook.com/barton.dan Přiznávám, že některé z popisovaných případu přebírám od Lucie Hrdé, kterou jsem se ale rozhodl nezdrojovat
V únoru 2024 zde bylo shromážděno přes 970 příspěvků s osobními příběhy a rozmanitými důvody, a dostanete odpovědi, proč je o znásilnění tak těžké mluvit s ostatními
https://www.instagram.com/explore/tags/procjsmetonenahlasili/; samotná stránka ukončila svou činnost, protože víc už říct asi nelze https://www.instagram.com/p/C3IwywLLkGv/
Česká vláda a Poslanecká sněmovna s tím začala něco dělat na přelomu roku 2023 a 2024
Trestný čin znásilnění má nově zahrnovat pouze soulož a jiné penetrační činy. Méně závažné sexuální praktiky bude v trestním zákoníku zahrnovat nový samostatný čin sexuální útok. Použití zbraně povede u sexuálního útoku i u znásilnění podle novely k vyšší trestní sazbě. Sexuální nátlak má patřit mezi činy, jejichž nepřekažení je trestné, obdobně jako nepřekažení pohlavního zneužití. Skutková podstata sexuálního nátlaku se rozšíří o zneužití něčí tísně. Předloha upravuje také pohled na sexuální praktiky s dětmi do 12 let věku. Soudy by je měly vždy pokládat za znásilnění nebo sexuální útok, nikoliv za mírněji trestné pohlavní zneužití. Ke změně definice znásilnění přistoupilo v posledních letech 16 evropských států. Koncept „ano znamená ano“ uplatňuje Malta, Chorvatsko, Kypr, Řecko, Španělsko nebo Slovinsko. Koncept „ne znamená ne“ platí v Lotyšsku, Dánsku, Lucembursku, Belgii, Německu nebo Švédsku. Francie či Rakousko zůstávají u vymezení znásilnění založeného na násilí nebo pohrůžce. (https://www.denik.cz/z_domova/snemovna-znasilneni-20240207.html, 7. 2. 2024)
Ženy si to myslí dokonce jen v 27 %
Jak vysvětlují třeba tuzemští instruktoři moderní sebeobrany Pavel a Jasmína Houdkovi
https://www.flowee.cz/clovek/5417-rozhovor-kdy-zacina-nasili-na-zene-jeste-nez-se-ji-pachatel-dotkne. Doporučuji i jejich knihu Moderní sebeobrana (2022, nakl. Listen).
Zřejmě nejvíc zavádějící komentář napsala v říjnu 2017 na nejčtenějším českém zpravodajském portále iDnes.cz filmová recenzentka Mirka Spáčilová
Slovní spojení „ukázat sbírku motýlů“ se českou kulturou táhne někdy od dob socialistického humoristického plátku Dikobraz či parodie Adéla ještě nevečeřela
Mimochodem, filmy scenáristy Jiřího Brdečky a režiséra Oldřich Lipského – Limonádový Joe, Adéla ještě nevečeřela a Tajemný hrad v Karpatech, obsahují velké množství rape jokes. Neustále se v nich mluví o prznění, znesvěcení, prodávání do nevěstinců a podobně. Jde o ukázku toho, co bylo dobově dokonale přijatelné: sex se téměř neukazoval, ale o sexuálním násilí bylo běžné žertovat. V zásadě šlo o nostalgickou vzpomínku na šestákové romány, jež už nesměly vycházet, a kde se padouši takto vyjadřovali. Boj s dobovou socialistickou cenzurou pak spočíval v tom, že se předstíralo, že parodické filmy zesměšňují minulost, zatímco suplovaly běžnou žánrovou kinematografii. Více v kapitole 24.
Poměrně podrobně o tom mluvila třeba herečka Alena Doláková, jež byla na zkušené v Hollywoodu, hned v říjnu 2017 v rozhovoru pro DVTV
Tento typ vtipu, jenž se tváří jako poznání pravdy, se hroutí jednoduchou statistikou – našli bychom nejspíše stovky hereček, které nemluvily o tom, že by sexuální obtěžování a násilí zažily, a bude jich víc než těch, co řekly, že ano
Pro hrubou představu – odhady počtu herců a hereček v celých USA se pohybují kolem 13,5 tisíce: https://work.chron.com/statistics-people-getting-famous-acting-23946.html. I kdyby hereček byla polovina, jsme na čísle kolem 7000. Tento seznam jich ukazuje výrazně menší množství, protože jde o herečky, které jsou natolik slavné, aby mohly mít samostatné heslo: https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_American_film_actresses. Existuje i tzv. A-list nejvíce profitabilních herců a hereček, na němž je 1400 jmen https://en.wikipedia.org/wiki/A-list (opět musíme dělit minimálně dvěma – muži/ženy). Je zjevné, že se Mirka Spáčilová ve svém sloupku pokouší o nadsázku, problém je, že ani ona sama netuší počty hereček, co se ozvaly (byly to nižší stovky; velká část z nich ale mimo Hollywood, většinou Evropanky, a aktivních hereček jsou buď vyšší stovky – A-list kategorie – nebo vyšší tisíce. Znamená to jednoduchou věc: neozvaly se ani zdaleka všechny, jež zažily sexualizované násilí v branži, a ani tyto netvoří většinu.
„Proč nejsem feministkou“
Zatímco ostatní ženy si berou kretény, co je mlátí, a je to vlastně jejich vina
Nepovedený sloupek Biancy Bellové detailně rozebral publicista, historik a filosof Mirek Vodrážka ve svém blogu na Aktuálně.cz https://blog.aktualne.cz/blogy/mirek-vodrazka.php?itemid=33744 (2. 4. 2019). Text se trochu obtížně čte a bude nesrozumitelný přesně pro ty, jimž vyhovuje povrchnější styl Bellové. Vodrážka mnohdy píše i na můj vkus zbytečně komplikovaně. Pokusím se vystihnout jeho argumentaci stručně: Bellová konfrontuje feminismus pouze se svými osobními zkušenostmi. Ona něco nezažila (například znevýhodnění v práci), tudíž to asi neexistuje, nebo je to okrajové.
„Kritické senzory spisovatelky Bellové se aktivují pouze v prostředí odlišných kultur, společností a zemí a že si neuvědomila, že ve svém krédu zabředla do bažin etnocetrismu. Svým tvrzením ´cizí muži mě neznásilňovali, neosahávali, ani na mě nepořvávali vulgarity´ konotuje tři mylné předpoklady. Za prvé, že feministkou se žena stává teprve poté, co se stane objektem sexuálního násilí. Za druhé, spisovatelka vzbuzuje dojem, že by se vážněji zajímala o feminismus, teprve kdyby se sama stala obětí ´osobního´ sexuálního násilí. Za třetí, a to je podstatné, jako by násilí na druhých ženách nemohlo legitimizovat autentický ´osobní´ feminismus. (…) Bellová zjevně nechápe, že svým zdůrazňovaně ´osobním´ postojem se dostala do blízkosti lidí, kteří za normalizace obdobně tvrdili, že nemají žádnou negativní zkušenost z komunistických represí, a tudíž nemají potřebu být vůči režimu kritičtí. (…) A aby se ještě více zapletla do svého intelektuálního chaosu, zároveň tvrdí, že ´k obecným závěrům je třeba statistika a daty podložený výzkum´. Z jejího textu je zřejmé, že se nikdy nezajímala o ´A History of Women´, protože by jinak musela vědět, že ženy, které bojovaly za svá práva a svobody, k tomu nepotřebovaly žádnou statistiku a daty podložený výzkum. Na to, aby si uvědomily, že existuje systémová nebo strukturální diskriminace a nespravedlnost, k tomu je prvotně zapotřebí pouze kritické myšlení. (…) Bellová vytváří skoro až perverzní představu, že raison d'etre feminismu začíná až ve společnosti, kde se praktikuje ženská obřízka, sexuální otroctví a systematické znásilňování žen a dívek. Legitimitu ženských práv tak snižuje na holé přežití žen a dívek.“
– Podle Vodrážky Bellová všechny systémové problémy privatizuje a „kretenizuje“ – ona má emancipaci ve své hlavě údajně vyřešenou (byť zjevně nemá) a všechno násilí je problém jednotlivých kreténů a hlupaček, které se od nich nechají mlátit a znásilňovat. Vodrážka pak Bellové nabízí, ať si vzpomene na válku v bývalé Jugoslávii, kde bylo zjevné, že znásilňování bylo systematizované. Odsud je možné nahlédnout, že se tak na určité úrovni děje i u nás, v „mírovém stavu“. Bianca Bellová své postoje každopádně nemění, po třech a půl letech napsala ve stejném duchu komentář o utlačování žen v Íránu. „Kdo chce vidět, jak vypadá skutečný feminismus, ať si vezme příklad z perských, kurdských a arabských žen, které bojují proti náboženskému útlaku. Nikdo, kdo si říká feminista, nemůže mlčet ke smrti Mahsá Amíníové, mladé Kurdky zabité proto, že neměla hidžábem dostatečně zakrytou hlavu.“ https://www.seznamzpravy.cz/clanek/nazory-komentare-komentar-kdo-chce-videt-feminismus-at-se-podiva-do-iranu-214990 (23. 9. 2022) Není jasné, co chce Bianca Bellová sdělit. Stala se tedy za tři a půl roku feministkou, nebo jen vyčítá všem, kdo se veřejně nevyjádřili k dané kauze, že jsou málo feminističtí, a na základě čeho a proč je soudí ona, pokud feministkou není? Stále se opakuje myšlenka, že feminismus má právo na existenci jen od určité úrovně společenských problémů. Je každopádně nesoudné vyčítat západním feministkám, že nic nedělají se situací žen v zemích s radikálně odlišnými kulturními hodnotami. Pakliže například situaci v Afghánistánu nevyřešily desetiletí vojenských intervencí nejsilnějších světových armád, co asi zmůžou západní feministky, které na to nemají finanční prostředky a politické kompetence? Možná, kdyby byly opravdu dotovány oněmi miliardami, jak o tom mluví konspirační teorie, byla by nějaká šance. Jakmile začnete západní feministky posílat do jiných zemí, zkuste analogicky posílat humanisty a pacifisty do všech válečných oblastí, aby tam svou činností a přesvědčováním ukončili ozbrojené konflikty. Najednou vyplave na povrch patetická kýčovitost a nesmyslnost takovýchto výzev. Západní feministky a feministé o situaci žen v zemích s islámskou kulturou mluví běžně; je to zcela základní a automatická věc, ale zároveň poněkud banální, protože je tak očividná, stejně jako bezmoc kritizujících. Naprostá většina lidí také zlepšuje situaci ve svém bezprostředním okolí, ve vlastní kultuře a státech, kde mají občanská práva a další dostupné možnosti, jak věci měnit. Jsou to místa, kde žijí a budou žít jejich děti a příbuzní. Upozorňují tu na věci, které nejsou tak očividné a kde je potřeba vykonávat náročnou osvětu, jelikož změnit situaci zevnitř je těžší, když si problémy ani nepřipouštíme, protože nejsou tak křiklavé a fyzické, ale symbolické a „datové“ (viz kapitola 9 ve druhém svazku). A konečně, v muslimském světě, africkém prostředí či indické kultuře existuje řada lokálních feministek, které lépe vědí, jak určité poznání komunikovat s tamní veřejností. Západní feministky a feministé nesmějí podléhat syndromu „bílého zachránce“, jenž je jinými kulturami přijímaný často jako neuctivý přístup „přicházím k vám šířit civilizaci“. Je nutné přepracovat lokální akceptovatelné varianty feminismu; stejně jako nelze vyvážet západní liberální demokracii, nelze totéž ani dělat se západním feminismem. Postoje, jež Bianca Bellová zastává ve své sloupku, jsou zvláštní. Na jednu stranu říká, že není feministka, na druhou stranu tvrdí, že je vlastně větší nebo lepší feministka (či přinejmenším „lépe emancipovaná žena“) než ostatní, a na závěr těmto „nedostatečným feministkám“ radí něco, co sama nedělá. Aspoň tedy není známo, že by bojovala v Afghánistánu, Kurdistánu nebo Íránu.
Bianca Bellová si nedává pokoj a v srpnu 2024 píše dlouhý text, v němž smotává nekonzistentně mnoho věcí, špatně definuje pojmy (nebo tvrdí, že pojmy jako red pill a tradwife pocházejí od feministek a nikoli od antifeministů) a především, v jediné větě neuvede, že problém by mohl být na straně mužů a systému, v němž žijeme; namísto toho se dozvíme, že mladé ženy si způsobují psychické problémy tím, že uvěřily feminismu (opomíjí se rovněž to, že jim to může někdo podsouvat nebo své problémy víc řeší) https://plus.rozhlas.cz/esej-biancy-bellove-soucasny-feminismus-9297827 (23. 8. 2024)
„Myslím, že feministky nepotěšíme, ale ostatní se budou dobře bavit,“ míní herec Jiří Štědroň v deníku Aha Online v článku o Suchého představení v Semaforu
Seznam Zprávám poskytl Jiří Suchý 22. prosince 2019 rozhovor
Ve hře samotné se pak veršuje
U znásilnění bylo jen v USA minulou dekádu kolem 60 tisíc oznámení ročně a od roku 2017 jejich počet stoupl na 80 až 100 tisíc ročně
Je pravda, že například Harvey Weinstein po třech letech od vlny obvinění vyplatil svým obětem (urážejícím způsobem nízké) odškodné
https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/weinstein-sexualni-utok-producent-salma-hayek_1912120617_pj (12. 12. 2019) či https://www.fandimefilmu.cz/clanek/23620-obeti-harveyho-weinsteina-dostanou-mnohasetmilionove-penezni-odskodneni (1. 7. 2020). Podmínky dohody jsou tajné, ale pro oběti velmi trpké. Mezi více než třicet žen mělo být rozděleno 25 milionů dolarů. Detaily jsou ale komplikovanější a nakonec dostalo osmnáct žen dohromady pouhých 6,2 milionu. Weinstein sám nemusel platit nic, peníze šly z pojištění jeho společnosti. Weinstein se navíc těmto ženám nemusel omluvit a přiznat vinu. Jejich žaloby byly staženy a nemohly mu přitížit u soudu. Jedná se o typ vítězství, jež nelze přát nikomu. Pakliže u soudu uspělo nakonec jediné obvinění jako trestné (viz kapitolu 3), lze pochopit, proč dotyčné ženy přistoupily i na tak ponižující podmínky. Jen těžko ale domýšlet, jak náročným dilematem přitom musely procházet.
Jeho nestoudnost, neomalenost a hloupost se mu krutě nevyplatily
Novinář a dokumentarista Jaroslav Hroch uvedl v březnu 2023 několik případů, kolik peněz u nás dostávají oběti znásilnění a domácího násilí
Parafrázuji tento status https://twitter.com/jarohroch/status/1639949381788123136 (26. 3. 2023) a doplňuji ho o informace z reportáže stejného autora: https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/3572985-obeti-znasilneni-casto-nedostanou-temer-zadne-odskodne-psychicke-potize-nemaji-pro (20. 3. 2023) V kauze Dominika Feriho padl peněžitý trest i 300 tisíc, ale byl jediný a obecně jde o ojedinělou výši, kdy pachatel není nemajetný. Vzhledem k množství žen, které Feriho obvinily, a jejichž případy se vůbec dostaly k soudu, jde zjevně i o velmi nevýhodný „způsob podnikání“, i kdybychom to tak chtěli cynicky chápat. Opravdu někomu stojí čekat téměř tři roky na 300 tisíc, celou dobu se bát, že by mohla být odhalena lež, a ještě přitom zaslechnout své jméno dvakrát veřejně – jednou od Feriho a podruhé od TV NOVA? https://zpravy.aktualne.cz/domaci/nova-zive-vysilala-rozsudek-nad-ferim-vcetne-jmen-obeti-spro/r~59b1ac34798c11eea873ac1f6b220ee8/ (2. 11. 2023) Představa, že toto stojí jakékoli lhářce za to a že ji na podobné riziko dopředu neupozorní její advokát, je opět zcela mimo. Nestojí to za to ani opravdovým obětem.
Analýza více než 611 českých případů v letech 2020 a 2021 prokázala, že téměř 80 % poškozených neobdrželo žádnou náhradu nemajetkové újmy
K tomu 72stránková publikace organizace ProFem https://profem.cz/shared/clanky/1053/PROFEM_vico_publikace%20(A5)%20WEB%20-%20Copy%201.pdf
Úřady navíc s vyplácením meškají běžně i půl roku po vynesení rozsudku a platby tedy zdržují v době, kdy oběti odškodnění potřebují nejvíce
Hodnota pomoci za deset let navíc klesla o zhruba 40 % a neexistují dostatečné finanční fondy na její vyplácení
Respektive posílá jim třeba jenom desetinu toho, než nač mají podle tarifu nárok
Detailnější popis problému v tomto článku: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-advokati-ex-offo-prestavaji-hajit-zranitelne-obeti-zlocinu-stat-jim-neplati-244419 (29. 1. 2024) Zde jenom rychlý citát: „Celé je to opřené o jedno ustanovení v zákoně, které říká, že zmocněnec oběti se má účastnit pouze úkonů účelných pro to řízení. V případě obhájce obviněného tam nic takového napsané není. Už tady vidíme dvojí přístup k právní pomoci lidem v trestním řízení čili jinými slovy: Stát privileguje těžké zločince před zvlášť zranitelnými oběťmi,“ říká advokátka Klára Kalibová.
Ještě v lednu 2020 se objevila tato pozvánka do Velkých Karlovic
https://www.valachy.cz/pobyty/radim-uzel-vesele-prihody-z-ordinace-i-soudni-sine/ (odkaz už není aktivní; byl ještě v roce 2021.)
Jenomže záznam úplně stejné historky nalezneme i na webu lázní v Třeboni, kde najednou vypadá takto
Závažné a složité věci zjednodušoval tak, aby při jejich vyprávění mohl konkurovat nejméně Vladimíru Menšíkovi s Miroslavem Donutilem
Jedna z typických historek, s nimiž slavil v 90. letech úspěch Miroslav Donutil, který spolu se svým hereckým kolegou Zdeňkem Maryškou osahával jejich společnou kolegyni Sylvu u stolu v dabingovém studiu: „Rejžo, Maryška s Donutilem mi šahaj na kozy! – Tak je nemáš nosit s sebou do dabingu!“ odvětil Maryška. Vyprodaná Lucerna tleská a válí se smíchy. Nineties, oldies but goldies
Který falešně uklidňuje ostatní ignoranty, že jsou normální a najdou u něj pochopení
Další historka jako je tato, oblaží srdéčko křupanovo, ale inteligentnějším lidem se dělá blivno, nejenom nad obsahem, ale i z matlavého jazyka: „Nápadníci z druhé strany nově vytvořené hranice nemohou asi zažít podobné překvapení, jaké připravila americká seržantka českým vojákům v Bosně. Tato dotyčná dáma byla totiž našimi chlapci ve vší tichosti znásilněna, i když bylo prý na první pohled zřejmé, že s realizací trestného činu víceméně souhlasí. Přísloví ´jiný kraj – jiný mrav´ se zde projevilo jako téměř smrtonosné.“ (Erotova lampa, s. 23) Lingvistická analýza tohoto slovního paskvilu by zabrala i několik stran. Je s podivem, že se Radim Uzel nikdy nesetkal při editaci s někým, kdo by mu řekl, že to vypadá, že ani neví, co chce sdělovat.
V USA se za feministky v roce 2020 označovalo přes 60 % žen
08. Genderem neotěhotníš a penisem večeři neuvaříš

Politics, polity a policy
V angličtině se slovo gender užívá zhruba od 14. století a jeho současná definice se ustálila někdy od šedesátých let 20. století
„Žena se ženou nerodí, ale stává“
Druhé pohlaví. (franc. orig. 1949, český, výrazně zkrácený překlad Jana Patočky 1966)
„Člověk nejprve existuje, setkává se, narůstá ve světě – a poté se definuje sám.“
Jean-Paul Sartre: Existencialismus je humanismus. (orig. 1946, česky 2004, nakl. Vyšehrad)
Jedná se o jeden z nejlepších stěrů v dějinách televizního vysílání a vychází z argumentačního faulu „sloučení společnou vlastností“, kdy Zappa odhalil nesmyslnost původního pseudoargumentu
Donna L. Halper (2009). Icons of Talk: The Media Mouths that changed America. Greenwood Press. s. 187.
Staré zlaté časy, tehdy se ještě muži uměli oblékat!
Komentář volně přejímám od politologa Andreje Ruščáka; má i dovětek: „Důvod, proč se pánské sukně udržely mimo Západ (zejména v Indii), je daný právě tím, že tyto země neměly etapu, kdy by udělaly z celé společnosti homogenizovanou masu ve jménu pokroku, který měl odvrhnout vše, co nebylo čistě funkcionální. Později modernita přispěla k větší svobodě a diverzitě, na počátku ale taková nebyla.“
Ostatně, i boty na podpatku byly původně určené hlavně pro muže, v 15. století je nosili perští jezdci, aby jim nevyklouzávala noha z třmenů
Růžová barva byla (spolu s červenou) dříve typickou barvou mužských válečníků a ještě před sto lety byla barvou pouličních grázlíků
Dokonce se vytvářejí mýty, že třeba „feministky nenosí růžovou“, protože je to údajně uráží, což je tak donebevolající nesmysl, že dal vzniknout názvu celé knihy s růžovým obalem
Feministky nenosí růžovou a jiné lži. (Editorka Scarlet Curtis), Albatros 2019.
Pro rychlou představu, že obrovská nerovnost panuje dodnes, můžou sloužit domácí studie Českého statistického úřadu nazvaná Zaostřeno na ženy a muže 2019
Index Evropského institutu pro genderovou rovnost (EIGE) 2021
https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/index-ukazal-genderovou-propast-cesky-chybi-u-reseni-zasadni/r~6a41ad643df411eb9c800cc47ab5f122/ (Adéla Otčenášková, 22. 12. 2020), https://eige.europa.eu/gender-equality-index/2021/CZ Česko získalo o půl bodu víc než v roce 2020 a o jeden bod víc než v roce 2019, což je tempo růstu, jímž evropský průměr nedoženeme nikdy, protože ten se posouvá mnohem rychleji. Ohrožení chudobou v Česku u žen meziročně vzrostlo – u seniorek je nyní na pokraji hmotné nouze 22 % oproti 9 % seniorů.
V roce 2022 byla zase Česká republika v rámci EU na 23. místě a v roce 2023 na dvacátém pátém
https://www.irozhlas.cz/komentare/gender-genderova-rovnost-cesko-muz-zena-sexismus-apolena-rychlikova-komentar_2311020630_job (2. 11. 2023) V roce 2023 se nám podařilo výrazně změnit platové rozdíly (pay gap) produktivní části populace z 22 na 15 %. Je to prakticky ale jediný pozitivní ukazatel.
V jiném (celosvětovém) žebříčku Global Gender Gap Report se v roce 2020 Česká republika nacházela na 70. místě ze 152 států
Sám Radim Uzel přitom řešil, jestli by muži mohli kojit, a dospěl k tomu, že to je fyziologicky možné
Kapitola Budou kojit muži? v knize Užitečné pohlaví (s. 79–91)
Už jenom to by mohlo něco napovědět o zvláštním paradoxu, že lidé, kteří rozumějí gender studies, nakonec genderují (nálepkují) výrazně méně než ti, kteří jim nerozumějí
Mimořádně absurdním příkladem nesmyslného genderování je tento pseudofilosofující blog o tom, že by ženy neměly nosit hodinky, jelikož jim to bere ženskost. „Zatímco časem ženy je kairos, čas vhodný k tomu něco udělat, časem muže je chronos. Čas přesně určený. A tak máme odpověď na to, proč jsou hodinky atributem muže. Muže, mužského způsobu bytí, mužského stylu. Muž vynalézá hodinky, aby se vytrhl z cyklického času. Aby se vytrhl z těla Matky.“ https://www.synestesis.com/post/proc-hodinky-kradou-zenam-zenstvi. Podobně, ale až strašidelně legrační je tento příspěvek fanatického katolíka o tom, proč ženy musí nosit sukně. http://www.stjoseph.cz/zeny-nepatri-do-kalhot/
Tuto definici, mimochodem, nabízí Světová zdravotnická organizace (WHO), k níž se jinak Radim Uzel rád odvolával jako k autoritě
„Pohlaví zůstává skryto, ale pomocí genderu vyjadřujeme, zda se cítíme být mužem či ženou“
Lucie Jarkovská, Prohlédněme genderové stereotypy. In Valdrová, Jana. ABC feminismu. Brno: Nesehnutí, 2004.
Slovem gender nazýváme soubor charakterových vlastností, chování, přiřazovaných rolí a způsobů sebevyjádření, které v určitém bodu v čase a v kontextu určité kultury asociujeme s pojmy muž, žena, chlapec, dívka a s osobami, které nepatří do striktně vymezených kategorií
Biologie tvoří jenom malou část toho, jací jsme, v každodenní praxi převládají spíš společenské konvence v tom, co děláme, říkáme a myslíme si
Tato věta ani celá kniha nepopírá vliv genů. (Viz ještě kapitola 15.) Pouze tvrdí, že „koncové stavy, jak se chováme“, nejde vysvětlit biologií, ale že naše jednání je na vědomé i nevědomé úrovni regulováno různými institucemi a společenskými konvencemi. Svůj genový základ výchovou a prostředím úplně nezměníme. Ale výrazně ovlivňujeme, co je společensky preferované. Banální příklad – lidé, kteří mají predispozice k alkoholismu, se mohou na základě regulací hůře dostávat k alkoholu a můžou si kolem sebe vytvářet prostředí a pěstovat návyky, které je uchrání alkoholu propadnout.
Polské ženy mluví výrazně afektovaněji než Češky, aby si jich machističtější polští muži všimli, protože, kdyby mluvily „ploše česky“, nevnímali by je a domnívali by se, že si ženy mluví samy pro sebe
Poláci a Polky se nejvíce chápou jako totálně maskulinní a totálně femininní; většina západních národů to ale tak nemá – https://yougov.co.uk/society/articles/45096-young-westerners-less-likely-see-themselves-totall (30. 1. 2023)
Když sociolog Erving Goffman mluvil o tom, že „všichni hrajeme divadlo“, jak zní i název jeho nejslavnější knihy z 50. let
The Presentation of Self in Everyday Life, 1956/1959 (česky Všichni hrajeme divadlo, 1999 a 2018)
Starání se o dům a domácnost se tak podle Goffmana stává věcí, kterou podle společnosti „nemá dělat“ muž
http://uregina.ca/~gingrich/319f1506.htm - Sociology 319 – Contemporary Social Theories, 15. 2. 2006, Goffman’s approach to symbolic interactionism (Adams and Sydie, pp. 167-179).
Současný sociolog Michael Kimmel k tomu říká podobně: „Spíše než vlastnost jednotlivce je gender produkt interakce s ostatními.“
Michael S. Kimmel: The Gendered Society (2000, s. 106)
Dobře, takže používat hodně mýdla, parfém na vousy a nechat manželky spravovat finance
Butler chápe gender jako „konstruovaný prostřednictvím performativních vyjádření“
Základními prameny jsou esej Performative Acts and Gender Constitution (1988) a knihy Gender Trouble (1990) a Bodies That Matter (1993), jež v češtině vyšla jako Závažná těla: O materialitě a diskurzivních mezích „pohlaví“ (Karolinum, 2016).
Neděje se to jenom u svatby a změny stavu ze „svobodná“ na „vdaná“, ale v desítkách až stovkách situací a každodenních praktik
Zůstaňme chvíli u svatby. Zatímco muži je na závěr obřadu stisknuta ruka, žena dostává polibek (social kiss), což demonstruje diferenci mezi nimi a příslušnost k určitému genderu. Příslušnost k danému genderu a hierarchie mezi nimi je demonstrována například při svatebním obřadu probíhajícím v tradiční křesťanské euroamerické kultuře. Muž přichází k oddávajícímu první a jako první je také tázán, zda chce vstoupit do manželství. Žena v obou těchto případech figuruje jako druhá. U většiny případů navíc žena přijímá jméno svého manžela. Pokud bychom se pokusili tyto role náhle obrátit, nastane sociální chaos. Přitom není příliš jasné, proč mají muži v dnešní společnosti tento druh přednosti.
Gender jako konstrukt vymezuje ve společnosti určité transakce přiměřené pouze pro jedno pohlaví
Rozdíl mezi Goffmanem a Butler je zhruba následující: u Goffmana je performance hraním, jež se blíží předstírání. Je velice uvědomovanou, dalo by se říci až manipulativní činností ze strany hráče. Naopak perspektiva Judith Butler pojetí člověka jako sebe-vědomého aktéra vylučuje. Většinu toho, co děláme, děláme neuvědoměle, zautomatizovaně. Právě proto je tak nepříjemné o tom mluvit a přemýšlet, právě proto se nám to zdá divné a „nepřirozené“.
Nejde o to, že by tyto rozdíly vycházely pouze z anatomie, ale jsou námi dotvářeny
Feministická autorka Donna Haraway známá svým esejem A Cyborg Manifesto (jenž vyšel již v roce 1985) k tomu namítá, že úplné oddělování pohlaví a genderu nefunguje a nelze z těl dělat pouhé „prázdné stránky“, do nichž lze vepsat cokoliv v duchu „biologie vám dává jisté tělo, ale společnost určuje podmínky, jak v něm žijete“. Tělo je podle Haraway důležité a ona si, coby představitelka kyberfeminismu uvědomuje, že právě tělesnými modifikacemi a propojováním organického těla s technologiemi se bude ubírat další cesta evoluce. Navazuje na ni celá linie xenofeministek, mluvících o radikálně odlišném pojetí identity již v poměrně blízké budoucnosti. Viz kniha Xenofeministická čítanka (Display, 2022).
Tedy žen převlečených za muže, jež bojovaly ve válkách
K válečnicím se navíc připočítávají ženy, jež vystupovaly jako mužští špioni, piráti či mniši, nebo zápolily v judu či běhaly maratony spolu s muži (a dokonce i vyhrávaly)
https://www.bustle.com/articles/112732-11-badass-women-in-history-who-pretended-to-be-men-because-gender-equality-back-then-was (25. 9. 2015), https://www.ranker.com/list/women-disguised-as-men-in-history/ či https://blogs.loc.gov/headlinesandheroes/2021/03/women-who-dressed-as-men-and-made-history/ (30. 3. 2021)
Její identita byla odhalena až po smrti, ale i tehdy byla popisovaná jako „zvláštní malý muž“ a mnoho lidí nedovedlo uvěřit, že je desítky let oklamávala
https://www.sciencehistory.org/distillations/how-history-keeps-ignoring-james-barry - Přetrvávají spory, zda Margaret Anne Bulkley byla žena, nebo intersexuální či transgender osoba. Každopádně za ženu byla označena u porodu a v životě se prosadil/a jako muž. Možná se někdy dočkáme i filmového zpracování: https://deadline.com/2016/12/rachel-weisz-secret-life-of-dr-james-miranda-barry-maven-pictures-1201868743/
Nestaraly se o domácnost, obdělávaly pole a považovaly se za privilegované
I slovo „girl“ v angličtině až do 14. století označovalo dítě bez ohledu na pohlaví, tedy dívku i chlapce
https://www.etymonline.com/word/girl (Anonymní objevitel této zajímavosti má u mě pivo nebo kávu.)
Zvláště misogynsky naladěný (tehdy 73letý) spisovatel Ludvík Vaculík
Vaculíkův prapodivný vztah k ženám popsala nedávno jeho dcera Cecílie Jílková: „Především jsem se ho ohromně bála, ale současně jsem na něm velmi lpěla a ničilo mě, že s námi byl tak málo. Tehdy jsem ještě nevěděla, že má dvě rodiny. Když jsem se dozvěděla pravdu, byla jsem v šoku několik let (…) Další problém byl, že jsem žena a on byl muž. Ženy pro něho byly fascinující artefakty, ale jen málokdy respektoval jejich názory.“ https://magazin.aktualne.cz/cecilie-jilkova-o-knize-otec-buh-a-matka-laska/r~8f1eded425f911ec9106ac1f6b220ee8/ (13. 10. 2021)
Jenže z prohlášení typu ‚jel jsem v kupé se třemi ukřičenými dospívajícími osobami a ani jsem si nemohl číst knížku‘ by asi článek pro noviny nevznikl.“
https://www.feminismus.cz/cz/clanky/nezeny-ludvik-vaculik (14. 2. 2001) Citace krácena se svolením autorky.
Money každopádně není žádným oslavovaným hrdinou gender studies
Klíčovou roli v definování pak sehrál americký psychoanalyticky orientovaný profesor psychiatrie Robert Jessie Stoller v roce 1968 v knize Sex and Gender: On the Development of Masculinity and Femininity. Jeho pojetí vytváření genderu-pohlavní identity muže a ženy je komplexní a má tři složky: 1) biologické a hormonální (endokrinologické) vlivy, 2) přiřazení pohlaví při narození a 3) ekologické a psychologické vlivy s účinky podobnými imprintingu (vtiskování, vtištění, vpečetění), což je specifický proces učení vázaný na časově omezené období v určité fázi ontogenetického vývoje vedoucí k dlouhodobým a případně trvalým formám chování a prožívání. (Toto chápání zůstává i v současných gender studies v zásadě dodnes stejné, jen se stále více zkoumá ona třetí rovina.)
Feministky jeho práci téměř dvacet let ignorovaly a zmiňovaná Judith Butler o něm v 90. letech napsala poměrně kritický text
https://libcom.org/library/doing-justice-someone-judith-butler (červen 2004, web květen 2012)
V latině jde prvotně téměř o synonyma, kdy penis popisuje mužský pohlavní úd v jakémkoli stavu, zatímco falus popisuje úd především v erekci
Erekce byla dokonce dávána do souvislosti se svalovou ochablostí
Vzdáleně se v tom projevuje starost o účelnost vynaloženého testosteronu. Ten, kdo příliš často souloží či masturbuje, nemusí mít dostatek tohoto anabolického hormonu k atletickému výkonu a růstu svalů. Jedná se ale spíš o mýtus šířený různými sportovními trenéry. Zákaz sexu před sportovním výkonem dává smysl jen částečně, aby byli sportovci a sportovkyně soustředěnější, případně agresivnější. Pro mnoho z nich je ale naopak uvolnění se při sexu ideálním způsobem, jak se psychicky vyladit na výkon. Endorfiny mohou být z tohoto hlediska důležitější než pohlavní hormony. https://www.sciencealert.com/scientists-just-debunked-the-no-sex-before-sports-myth (12. 10. 2016)
Falem může být i velké nebo obecně drahé auto či raketa, s níž miliardář Jeff Bezos vyletěl k hranicím vesmíru a poměřoval se tak s jinými miliardáři, Richardem Bransonem a Elonem Muskem
Je pouze v našich hlavách, že si z nějakých 80 % představujeme převážně muže
Caroline Criado Perez, Invisible Women: Data Bias in a World Designed for Men, 2019, s. 9.
Přesnější opis falokrata je „misogynně smýšlející solipsista“
Viz literární dílo Davida Fostera Wallace, např. Krátké rozhovory s odpornými muži (česky 2018). Recenze: https://www.advojka.cz/archiv/2018/26/soumrak-narcistnich-falokratu
Právě tady se ukáže, že pod falickou symbolickou ochranou není ukrytý zdravý penis a silný muž, ale jen zoufale trapný chlápek za zenitem
Velmi typické je to ve více filmech Davida Lynche – u postavy Franka v Modrém sametu, barona Harkonena v Duně, Dicka Laurenta (jak příznačné jméno!) v Lost Highway nebo u hlavního hrdiny v Příběhu Alvina Straighta. V roce 2006 jsem tuto (nepůvodní) tezi rozvíjel v knize David Lynch: Temné stránky duše (nakl. Jota) na základě snímku Perverzní průvodce filmem (2006), v němž vystupuje filosof a psychoanalytik Slavoj Žižek.
„Matrix“ klamající smysly a rozum lží těch, co vládnou, že se ovládaní mají dobře
Toto pojetí ideologie volně přebírám od italského politického myslitele Antonia Gramsciho (1891-1937), jenž byl dlouhodobě vězněn Mussoliniho fašistickým režimem. Při soudním procesu se státní žalobce nechal slyšet: „Na dvacet let musíme zastavit tento mozek“. Tak moc se jeho pronikavých myšlenek báli.
Ale nelze tvrdit, že existuje někdo, kdo by nikdy žádné ideologii nevěřil, neměl ji a nepoužíval
Definici ideologie poskytla filosofická youtuberka Abigail Thorn v 35minutovém videu https://www.youtube.com/watch?v=m81q-ZkfBm0 (9. 4. 2021). Dobré (a k této kapitole vhodné) je i video věnované pojmu „sociální konstrukt: https://www.youtube.com/watch?v=koud7hgGyQ8 (9. 7. 2021)
Jak alespoň rozhodnout, jestli je „mužnější“ indiánská čelenka z ptačích per, vikingská helma s rohy
Vycházím tu spíš ze zavedených popkulturních obrazů než z historické reality. „Vikingské helmy s rohy zůstávají romantickou smyšlenou vizí devatenáctého století, u jejíhož zrodu byl švédský malíř Gustav Malmström a kostýmní návrhář Carl Emil Doepler, který takové helmy nadělil vikingským postavám opery Prsten Nibelungův Richarda Wagnera.“ Nicméně stále zůstává pravdou, že helmy s rohy byly primárně odznakem moci. Nebyly typickou výbavou válečníků a neměly žádný praktický účel být zbraní.
https://www.idnes.cz/xman/styl/doba-bronzova-vikingove-prilby-rohy-stredomori-obchod-sardinie.A220117_180833_xman-styl_fro (11. 2. 2022)
Postupem času totiž sexuální traumata odsunul do sféry fantazií, neboť si nebyl schopný připustit, že se reálně děje tolik zneužívání v dětství
https://www.newyorker.com/culture/the-front-row/hysterical-girl-reviewed-an-extraordinary-look-at-a-case-of-freudian-gaslighting, viz též kniha Jeffreyho Moussaieffa Massona: Útok na pravdu. (Česky 2007)
Pojem patriarchát se nyní používá častěji proto, že už u něj nedochází k záměnám s biologickým pohlavím, aby bylo možné odlišit, že nadvláda a zvýhodňování nepocházejí z fyzické nadřazenosti
Jsou to muži všeho věku neschopní unést svůj ústup z vedoucích pozic či ohniska pozornosti, ony zástupy zakomplexovaných zoufalců, kteří se bojí žen a nenávidí je
Zevrubně o nich pojednává kniha Laury Bates Men Who Hate Women: From Incels to Pickup Artists: The Truth about Extreme Misogyny and How it Affects Us All (Undercover Look at the Everyday Danger of Radicalized Toxic Masculinity), 2021, 411 stran.