Velmi
pozdni.cz

Kniha 1 01 True crime satira

Kapitoly

Vše Kapitoly

04. Jak vznikly mýty o MeToo

04. Jak vznikly mýty o MeToo
107
Fallonovo chování je stejné zneužití postavení, jako když kněz zneužívá mladistvé ministranty

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/-Zena-vystrizlivi-muz-se-stane-ministrem-Radim-Uzel-nastoupil-na-kauzu-Feri-665758 (31.5.2021) V tomto textu Radim Uzel typicky smotává více případů dohromady a vytváří zavádějící dojem toho, co se skutečně stalo. Jde o jeden z článků, které mě podnítily k napsání knihy, jelikož mi přijde nehorázné, aby někdo z pozice odborníka šířil své domněnky a dezinformace.

107
Osobně jsem ale za pětadvacet let žurnalistické práce jsem nezažil, že by si nějaká kolegyně stěžovala na podobné jednání od jakéhokoli politika

Něco úplně jiného jsou stížnosti novinářek na to, jak se k nim chovají muži ve vedoucích pozicích, případně někteří kolegové. Zvláště historky z 90. let jsou velmi nechutné. Nedostal jsem bohužel od nikoho svolení je publikovat, jen potvrzuji, že jsem je slyšel přímo od konkrétních lidí, kterým se staly, nikoli z doslechu. A byť mnohá praxe už vymizela, i mladší generace novinářek zažívá nevhodné chování ze strany kolegů v redakcích. Lidé ve vedení si dávají výrazně víc pozor, ať už přímo tím, že se tak vůbec nechovají, nebo to umějí lépe krýt a vynucovat si mlčenlivost a nepovažují své chování za samozřejmost. Jako již tradičně, v obtěžování jsou přeborníci muži starších ročníků, od pozdních čtyřiceti výš. Rozsáhlý popis nabízí i tento článek https://pagenotfound.cz/clanek/sahal-mi-do-rozkroku-snazil-se-me-libat-novinarky-nejcasteji-obtezuji-jejich-muzsti-kolegove-ci-nadrizeni (červen 2024, Apolena Rychlíková)

107
Případně si myslí, že výměnou za „exkluzivní informace“, které nedají jejich mužským kolegům, si mohou nárokovat sexuální odměnu

Co se týče sexuálního obtěžování novinářek od herců, slyšel a četl jsem historek několik. Prakticky vždy šlo o herce starších ročníků (nyní obvykle o sedmdesátníky). Představy a nároky některých „bardů“, že poskytnutí rozhovoru do médií znamená druh intimního sblížení, byly nemístné už tehdy a nejeví se tak jenom s odstupem času. Mnohem častější bohužel zůstává, že obtěžování přichází v samotných redakcích, které zvláště mladé nastupující novinářky berou jako „bezpečnou zónu“ a během studia je nikdo nepřipravuje na to, jak se správně bránit, když jim jde o živobytí. (https://hlidacipes.org/sexualni-obtezovani-v-ceskych-mediich-ocima-nastavajicich-novinarek-nikdo-nas-na-to-nepripravi/, 9. 12. 2021, Jan Žabka)

109
(Lisa Bonet) coby teenagerka hrála jeho dceru v sitcomu The Cosby Show

https://www.hollywoodreporter.com/news/general-news/lisa-bonet-opens-up-bill-cosbys-sinister-energy-1093326/ (9. 3. 2018), původní zdroj https://www.net-a-porter.com/en-gb/porter/article-33a55e73f6c7ac7b/cover-stories/cover-stories/lisa-bonet. Časová osa 50 let, kdy se objevovaly u Cosbyho obvinění: https://www.latimes.com/entertainment/la-et-bill-cosby-timeline-htmlstory.html a rozsudek https://www.forbes.com/sites/nicholasreimann/2021/06/30/bill-cosbys-prison-sentence-overturned/ (30. 6. 2021)

111
Své „špatně pochopené zážitky“, by jako dospělé neměly vyhodnocovat jako „sexuální obtěžování a predátorství“

https://deadline.com/2017/11/volker-schlondorff-dustin-hoffman-sexual-harassment-kidder-1202201398/ – Svým způsobem je kuriózní, že Volker Schlöndorff byl režisérem první adaptace románu Příběh služebnice (1990), jenž vypráví o totalitním režimu v blízké budoucnosti, kde jsou z žen udělány sexuální otrokyně. Dalo by se od něj čekat feminističtější a empatičtější vidění.

112
Na Lesterovi ho fascinuje, jak mu promíjíme jeho temné stránky, a že jde navzdory všemu o líbivou postavu a on se pokusil jí tu lidskost a sympatičnost vdechnout

https://www.independent.co.uk/arts-entertainment/films/news/kevin-spacey-lester-burnham-american-beauty-1999-oscars-acceptance-speech-allegations-a8029706.html (31. 10. 2017) – „To my friends, for pointing out my worst qualities. I know you do it because you love me, and that's why I love playing Lester, because we got to see all of his worst qualities and we still grew to love him.“

115
Ve skutečnosti 90 % případů sexuálního zneužívání dětí nemají na svědomí pedofilové, ale psychosexuálně normální lidé, které jen baví pokoušet překračovat hranice, čili realita je absolutně opačná

https://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/clanek/az-90-procent-pripadu-zneuzivani-deti-nezpusobuji-pedofilove-40172834 (10. 10. 2007) – Jemnější rozdíly mezi pedofilií, hebefilí a efebofilií tu nebudeme řešit. Pro více informací přímo z primárních zdrojů se můžete podívat sem: https://www.nudz.cz/p_skupina/evolucni-sexuologie-a-psychopatologie

116
Spacey proti nim ani poté neprovedl odvetnou žalobu

V době uzávěrky knihy se podezřele jevil pouze jeden žalující, který spojoval Spaceyho napadení s charitativní akcí Eltona Johna. Zde údaje časově nesedí a je na Spaceym, jak bude reagovat. Šlo by ale o jediný případ z mnoha obvinění a prakticky jen splňuje statistiku, že nějaká falešná obvinění ve větším vzorku případů bývají. https://www.independent.co.uk/news/uk/crime/kevin-spacey-acquitted-elton-john-b2382755.html

117
Spaceyho budoucnost může ležet v malých nezávislých produkcích, ale je nepravděpodobné, že by jej ještě někdy někdo obsadil do filmu s oscarovými ambicemi

Za uplynulých sedm let hrál jen ve čtyřech filmech. V distribuci si vedly nevalně a recenze na ně byly průměrné (americký Klub miliardářů, 2018; italská snímek režírovaná Frankem Nerem L’uomo che disegnò Dio, 2022; britský akční thrilller Control, 2023; americký thriller Peter Five Eight, 2024). https://www.mymovies.it/film/2022/luomo-che-disegno-dio/ (tržby) a https://www.mymovies.it/film/2022/luomo-che-disegno-dio/rassegnastampa/ (seznam recenzí); Návrat k tomu, nač byl zvyklý, je ztížený tím, že hrával většinou hlavní role ve filmech, které nemají úplně malý, ale střední rozpočet a špatně se marketingují. V létě 2024 Spaceyho například chtěl do role zpěváka Franka Sinatry obsadit režisér Paul Schrader https://www.nj.com/entertainment/2024/05/thats-life-paul-schrader-wants-kevin-spacey-in-his-frank-sinatra-movie.html, nicméně jde o autora, co má často potíže svá díla financovat a nejspíš nikdy nenatočil vyloženě komerčně úspěšný film. Spacey si má v italské produkci zahrát roli ďábla ve snímku The Contract (Smlouva) málo známého režiséra Massima Paolucciho.

117
Spaceyho fanouškovská obec (…) mluví o stádnosti a davové psychóze těch, kteří Spaceyho odsuzují

Kauzu jsem sledoval dlouho a díval se do mnoha desítek diskusí pod česky i anglicky psanými články. V Česku měl Spacey vždy naprosto drtivou, cca 90% většinu zastánců a zastánkyň, v zahraničí to bylo o něco méně, kolem 80 %. Každopádně, kdokoli se v těchto debatách ozval proti Spaceymu, byl zasypán přívalem urážek – skutečné davové lynčování probíhalo naprosto opačně.

118
Je zřejmé, že pouze skalní fanoušci a fanynky by komerční úspěch nezajistili

https://ew.com/movies/2017/11/29/ridley-scott-kevin-spacey-all-the-money-in-the-world-exclusive/ (29. 11. 2017) Dlužno dodat, že na zachovaných záběrech Spacey nepůsobí v masce starce příliš přesvědčivě a náhradní herec Christopher Plummer svou roli sehrál tak dobře, že za ni byl nominovaný na Oscara. (Původní trailer: https://www.youtube.com/watch?v=pPfe88r0IDc) Režisér Ridley Scott potvrdil, že Plummer byl od začátku jeden ze dvou adeptů na roli a hodil se na ni víc a přetočení filmu tak spíš uvítal. (https://www.youtube.com/watch?v=NXW9ctLv0gE)

126
Ne každá oběť je zničená chudinka, ne každá oběť je ve svém dalším životě neviňátko

V Hollywoodu už na téma MeToo vznikají i komplexnější a různě umělecky přesvědčivá díla jako Tár (2022) od Todda Fielda nebo May December (2023) od Todda Haynese.

126
Naučíte se rozpoznávat nevěrohodné příběhy

Původně jsem chtěl v této kapitole i rozebrat, jak zavádějícím způsobem psal Radim Uzel o některých případech. Například tuto situaci popisoval v různých zdrojích několikrát výrazně jinak a nikdy dostatečně detailně, aby si šlo vyvodit, na základě čeho byl dotyčný odsouzen. Ve výsledku tak Uzel jen posiloval předsudky ohledně toho, že křivá obvinění jsou častá a u soudů snadno procházejí: https://www.novinky.cz/clanek/zena-vztahy-a-sex-radim-uzel-krive-obvineni-ze-sexualniho-zneuzivani-udela-ze-zivota-peklo-40236815 (16. 9. 2009)

129
A skandály ustojí tím, že je označí za pouhou kampaň

U podobných výroků mi lidé začnou posílat příběhy „nebohých zasloužilých profesorů, kteří museli opustit své místo a přišli o svou prestiž“. A obvykle jejich příběhy obsahují buď to, že prošli sebereflexí a velmi rychle našli náhradní místo, nebo prostě čelili sankcím, které byly poměrně adekvátní. Byl by spíš problém a velmi špatné poselství studujícím, kdyby se jim nestalo nic. Můj postoj však není odsuzovat paušálně. V každém příběhu lze najít nuance, které mohou sankcionovaným lidem přinášet pocity nespravedlnosti. Je potřeba chápat obě strany, ale zároveň nelze nedělat nic, protože tím se udržuje atmosféra, v níž se podobná situace bude opakovat znova. Další obviněný či obviněná budou opět tvrdit, že nechápali, co nemají dělat. Bez nastolení precedentu nemůžou nové normy fungovat.

130
Máme málo dat, abychom dokázali určit, jestli s celkovým nárůstem obvinění stoupá počet těch falešných úměrně

https://www.centreformalepsychology.com/male-psychology-magazine-listings/false-allegations-of-rape-the-true-extent-remains-unknown (2022) – Tento text porovná řadu studií s obrovských rozptylem určení falešných obvinění. Asi nejsystematičtější výzkumník David Lisak se dostává k necelým 6 %. Vzhledem k excesům při vyšetřování britských celebrit (tzv. Operation Yewtree, 2012-2013) mohl v této zemi počet falešných obvinění krátce stoupat. Autor Rick Bradford (jenž není povoláním psycholog ani sociolog, ale fyzik, kterého baví zkoumat čísla a grafy) naznačuje, že množství falešných obvinění může jít nad 10 %.

131
Kromě již některých výše uvedených to jsou třeba zpěvák Chris Brown (bývalý násilnický partner zpěvačky Rihanny), vědec Neil de Grasse Tyson, kouzelník David Copperfield, (nakonec zvolený) soudce Nejvyššího soudu USA Brett Kavanaugh, herci, scenáristé a režiséři Sylvester Stallone, Steven Seagal, James Franco, Aziz Ansari, Paul Haggis, Morgan Freeman, Jeffrey Tambor či Cassey Affleck

V Česku máme zaznamenán případ pedagoga, který přes prokázané provinění ihned dostal druhé prestižní místo https://twitter.com/JaroslavBlek3/status/1654925903904878592 a https://denikn.cz/885047/prisla-jsem-jako-mozek-on-ze-me-udelal-telo-studentka-popsala-napadeni-docentem-na-skole-skoncil/ (6. 5. 2023)

131
I v letech před MeToo existuje množství slavných mužů, kteří prokazatelně fyzicky ublížili ženám (někdy se k tomu i otevřeně přiznávali) a nestalo se jim nic – Sean Connery, Clint Eastwood, Jack Nicholson, Sean Penn, Charlie Sheen, Cristiano Ronaldo a další a další.

Twitterové vlákno s dalšími odkazy zde: https://x.com/heardsstan/status/1725972641624764794 (18. 11. 2023) Ve výčtu v hlavním textu neuvádím ty, kteří určitým způsobem potrestaní byli a neuvádím ty, u nichž šlo „jenom“ o velký věkový rozdíl mezi nimi a jejich sexuálními partnerkami (což je znak groomingu). Stejně jako u předchozí poznámky doporučuji dohledat si více informací; případy nejsou stejně závažné, ale je jasné, že dnes by většina těchto lidí skončila. Zatímco u předchozí skupiny jde o to, že neskončili ani dnes, v této skupině jsou lidé, jejichž kariéra by v dnešní době nejspíš nepřežila. Zde například delší čtení o Clintu Eastwoodovi: https://www.nickiswift.com/1423079/shady-side-clint-eastwood/

132
Nacházíme jen osamocené nahodilé případy

Za dobu více než sedmi let, co tyto případy sleduji, jsem v českých médiích narazil na jediný zveřejněný případ tohoto typu (viz poznámku 69). V zahraničí jich bezpochyby bude více, ale jsou také ojedinělé. https://ycitynews.com/22478/news/young-man-cleared-of-multiple-false-rape-accusations-at-trials-this-summer/ (29. 7. 2021) nebo https://nypost.com/2020/02/01/being-wrongly-metood-has-ruined-my-life/. Dotyčným mužům je třeba vyjádřit lítost a solidaritu. A naopak ženám, které toto udělají, nelze projevit sympatie a pochopení.

132
Dávají na srozuměnou, že jsme se pořád dotkli jen špičky ledovce

Armie Hammer (https://www.vulture.com/article/armie-hammer-allegations-career-timeline.html), Danny Masterson (https://people.com/tv/danny-masterson-charged-rape-timeline-of-allegations/), Russell Brand (https://www.thecut.com/article/russell-brand-allegations.html), William Hurt (https://www.kinobox.cz/clanky/tema/21763-hrali-spolu-milenecky-par-ona-dostala-oscara-on-ne-pak-ji-znasilnil) nebo Jonathan Majors (https://www.kinobox.cz/clanky/tema/23632-hvezda-z-creeda-a-ant-mana-celi-stale-vice-obvinenim-napadenim-pritelkyne-prohresky-nekonci). Seznam by šlo ale rozšířit o další desítky jmen. Kdybychom měli každý případ rozebírat jen tak krátce jako třeba u Dustina Hoffmana, měla by tato kapitola minimálně 50 stran. V celé knize soustavně řeším dilema, jak být komplexní a nebýt už úmorný. Prakticky není možné nikdy vystihnout rozšířenost sexualizovaného násilí, protože od určité chvíle ztratíte pozornost publika.

133
Po čtyřech letech chtěl on věc zveřejnit, ona ho umlčela penězi

Oblíbené tvrzení, že Argento svým chováním dohnala k sebevraždě svého partnera, slavného kuchaře a cestovatele Anthonyho Bourdaina, jenž za ni zaplatil ono odstupné Bennetovi, je silně přehnané. Bourdain trpěl téměř celý život depresemi a o sebevraždě mluvil velmi často, měl za sebou alkoholové a drogové období a jeho vztah s Argento byl velmi volný a „na dálku“, neviděli se více než dvě třetiny roku, neboť on byl neustále na cestách. Bourdain navíc MeToo vášnivě podporoval a byl jedním z jeho hlavních veřejných advokátů. Doporučuji ke zhlédnutí jeho životopisný dokument Roadrunner: Film o Anthonym Bourdainovi (2021) – https://www.kinobox.cz/clanky/recenze/31578-viderecenze-roadrunner (10. 11. 2023)

137
Depp žaloval Heard za článek uveřejněný ve Washington Post v roce 2018, který jej měl poškodit, i když v něm nebyl přímo jmenován

Původní článek je zde: https://www.washingtonpost.com/opinions/ive-seen-how-institutions-protect-men-accused-of-abuse-heres-what-we-can-do/2018/12/18/71fd876a-02ed-11e9-b5df-5d3874f1ac36_story.html. Přehledná časová osa celého případu zde: https://www.nbcnews.com/pop-culture/pop-culture-news/johnny-depp-amber-heard-defamation-trial-summary-timeline-rcna26136 (27. 5. 2022). Existuje taky obří heslo na Wikipedii, jež má přes 36 tisíc znaků a obsahuje odkazy na 184 zdrojů: https://en.wikipedia.org/wiki/Depp_v._Heard

137
Medializace procesu Depp vs. Heard byla ještě větší než u Weinsteina a podařilo se překrýt vzpomínky na ni

Co se týče jiných slavných případů, Jeffrey Epstein se oběsil ve vazbě, jeho „partner in crime“ Ghislaine Maxwell nikoho nezajímá (a jak říká slovní hříčka „true love is finishing each other´s sentences“ – https://imgflip.com/i/5bkupg), R. Kelly byl ve vazbě před odsouzením dlouho, čili finální rozsudek ani nebyl překvapením nebo událostí. Případ Depp vs. Heard rezonoval jednoznačně nejsilněji a nejdéle, ačkoli byl nejméně závažný.

139
Obří žurnalistický kousek z Rolling Stone v roce 2018, popisuje stavy Johnnyho Deppa jako „poslední dny Elvise Presleyho“

Vskutku se nejedná o žádný bulvár, ale žurnalistiku v duchu Trumana Capoteho nebo Huntera S. Thompsona; spíše malý román vzniklý díky několikadennímu úzkému kontaktu autora s Deppem, všechny informace jsou podávány z první ruky: https://www.rollingstone.com/feature/the-trouble-with-johnny-depp-666010/ (21. 6. 2018)

139
I když Depp zkolaboval při natáčení pátého dílů Pirátů z Karibiku v důsledku drogové intoxikace

Při natáčení snímku Piráti z Karibiku: Truhla mrtvého muže spolykal najednou osm tabletek extáze a natáčení muselo být na čtrnáct dní přerušeno: https://wdwnt.com/2020/12/johnny-depp-reportedly-took-8-ecstasy-pills-at-once-during-filming-of-disneys-pirates-of-the-caribbean-dead-men-tell-no-tales/ (13. 12. 2020). Dlouhá historie Deppova užívání drog zde: https://www.nzherald.co.nz/entertainment/johnny-depps-lifelong-love-of-drugs-laid-bare/HTM4XJUYW6EKLHCAWXB5TXU4VQ/ (14. 7. 2020) a vyjádření jeho bývalého agenta https://www.newsweek.com/former-johnny-depp-agent-anger-issues-drugs-lateness-career-downturn-amber-heard-trial-1708243 (19. 5. 2022).

142
Jeho kariéra zažije jistý (byť ne asi úplný) restart

Dlužno ale podotknout, že jeho kariéra zažila své dno už s filmem Turista (2009), který natáčel dávno předtím, než potkal Amber Heard. Už zde působil nepřítomně a většina jeho filmů od té doby – kromě dvou dílů Pirátů z Karibiku – byly obří propadáky: Temné stíny (2012), Osamělý jezdec (2013), Transcendence (2014), Mortdecai (2015). Viz komerční statistiky: https://www.the-numbers.com/person/580401-Johnny-Depp

143
Dostane se pozornosti i skutečně týraným mužům, jímž Depp podle žádného popisu není a rozhodně jim nedal hlas – jak je mylně oslavován

Devadesátkově zastydlý časopis Reflex v č. 223/2022 (9. 6.) neomylně na obálku napsal velký titulek „MenToo“ s fotomontáží Deppova obličeje s monoklem.

08. Genderem neotěhotníš a penisem večeři neuvaříš

08. Genderem neotěhotníš a penisem večeři neuvaříš
237
„Žena se ženou nerodí, ale stává“

Druhé pohlaví. (franc. orig. 1949, český, výrazně zkrácený překlad Jana Patočky 1966)

237
„Člověk nejprve existuje, setkává se, narůstá ve světě – a poté se definuje sám.“

Jean-Paul Sartre: Existencialismus je humanismus. (orig. 1946, česky 2004, nakl. Vyšehrad)

239
Jedná se o jeden z nejlepších stěrů v dějinách televizního vysílání a vychází z argumentačního faulu „sloučení společnou vlastností“, kdy Zappa odhalil nesmyslnost původního pseudoargumentu

Donna L. Halper (2009). Icons of Talk: The Media Mouths that changed America. Greenwood Press. s. 187.

239
Staré zlaté časy, tehdy se ještě muži uměli oblékat!

Komentář volně přejímám od politologa Andreje Ruščáka; má i dovětek: „Důvod, proč se pánské sukně udržely mimo Západ (zejména v Indii), je daný právě tím, že tyto země neměly etapu, kdy by udělaly z celé společnosti homogenizovanou masu ve jménu pokroku, který měl odvrhnout vše, co nebylo čistě funkcionální. Později modernita přispěla k větší svobodě a diverzitě, na počátku ale taková nebyla.“

240
Dokonce se vytvářejí mýty, že třeba „feministky nenosí růžovou“, protože je to údajně uráží, což je tak donebevolající nesmysl, že dal vzniknout názvu celé knihy s růžovým obalem

Feministky nenosí růžovou a jiné lži. (Editorka Scarlet Curtis), Albatros 2019.

241
Index Evropského institutu pro genderovou rovnost (EIGE) 2021

https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/index-ukazal-genderovou-propast-cesky-chybi-u-reseni-zasadni/r~6a41ad643df411eb9c800cc47ab5f122/ (Adéla Otčenášková, 22. 12. 2020), https://eige.europa.eu/gender-equality-index/2021/CZ Česko získalo o půl bodu víc než v roce 2020 a o jeden bod víc než v roce 2019, což je tempo růstu, jímž evropský průměr nedoženeme nikdy, protože ten se posouvá mnohem rychleji. Ohrožení chudobou v Česku u žen meziročně vzrostlo – u seniorek je nyní na pokraji hmotné nouze 22 % oproti 9 % seniorů.

242
Sám Radim Uzel přitom řešil, jestli by muži mohli kojit, a dospěl k tomu, že to je fyziologicky možné

Kapitola Budou kojit muži? v knize Užitečné pohlaví (s. 79–91)

243
Už jenom to by mohlo něco napovědět o zvláštním paradoxu, že lidé, kteří rozumějí gender studies, nakonec genderují (nálepkují) výrazně méně než ti, kteří jim nerozumějí

Mimořádně absurdním příkladem nesmyslného genderování je tento pseudofilosofující blog o tom, že by ženy neměly nosit hodinky, jelikož jim to bere ženskost. „Zatímco časem ženy je kairos, čas vhodný k tomu něco udělat, časem muže je chronos. Čas přesně určený. A tak máme odpověď na to, proč jsou hodinky atributem muže. Muže, mužského způsobu bytí, mužského stylu. Muž vynalézá hodinky, aby se vytrhl z cyklického času. Aby se vytrhl z těla Matky.“ https://www.synestesis.com/post/proc-hodinky-kradou-zenam-zenstvi. Podobně, ale až strašidelně legrační je tento příspěvek fanatického katolíka o tom, proč ženy musí nosit sukně. http://www.stjoseph.cz/zeny-nepatri-do-kalhot/

244
„Pohlaví zůstává skryto, ale pomocí genderu vyjadřujeme, zda se cítíme být mužem či ženou“

Lucie Jarkovská, Prohlédněme genderové stereotypy. In Valdrová, Jana. ABC feminismu. Brno: Nesehnutí, 2004.

244
Biologie tvoří jenom malou část toho, jací jsme, v každodenní praxi převládají spíš společenské konvence v tom, co děláme, říkáme a myslíme si

Tato věta ani celá kniha nepopírá vliv genů. (Viz ještě kapitola 15.) Pouze tvrdí, že „koncové stavy, jak se chováme“, nejde vysvětlit biologií, ale že naše jednání je na vědomé i nevědomé úrovni regulováno různými institucemi a společenskými konvencemi. Svůj genový základ výchovou a prostředím úplně nezměníme. Ale výrazně ovlivňujeme, co je společensky preferované. Banální příklad – lidé, kteří mají predispozice k alkoholismu, se mohou na základě regulací hůře dostávat k alkoholu a můžou si kolem sebe vytvářet prostředí a pěstovat návyky, které je uchrání alkoholu propadnout.

245
Polské ženy mluví výrazně afektovaněji než Češky, aby si jich machističtější polští muži všimli, protože, kdyby mluvily „ploše česky“, nevnímali by je a domnívali by se, že si ženy mluví samy pro sebe

Poláci a Polky se nejvíce chápou jako totálně maskulinní a totálně femininní; většina západních národů to ale tak nemá – https://yougov.co.uk/society/articles/45096-young-westerners-less-likely-see-themselves-totall (30. 1. 2023)

245
Když sociolog Erving Goffman mluvil o tom, že „všichni hrajeme divadlo“, jak zní i název jeho nejslavnější knihy z 50. let

The Presentation of Self in Everyday Life, 1956/1959 (česky Všichni hrajeme divadlo, 1999 a 2018)

246
Starání se o dům a domácnost se tak podle Goffmana stává věcí, kterou podle společnosti „nemá dělat“ muž

http://uregina.ca/~gingrich/319f1506.htm - Sociology 319 – Contemporary Social Theories, 15. 2. 2006, Goffman’s approach to symbolic interactionism (Adams and Sydie, pp. 167-179).

246
Současný sociolog Michael Kimmel k tomu říká podobně: „Spíše než vlastnost jednotlivce je gender produkt interakce s ostatními.“

Michael S. Kimmel: The Gendered Society (2000, s. 106)

247
Butler chápe gender jako „konstruovaný prostřednictvím performativních vyjádření“

Základními prameny jsou esej Performative Acts and Gender Constitution (1988) a knihy Gender Trouble (1990) a Bodies That Matter (1993), jež v češtině vyšla jako Závažná těla: O materialitě a diskurzivních mezích „pohlaví“ (Karolinum, 2016).

248
Neděje se to jenom u svatby a změny stavu ze „svobodná“ na „vdaná“, ale v desítkách až stovkách situací a každodenních praktik

Zůstaňme chvíli u svatby. Zatímco muži je na závěr obřadu stisknuta ruka, žena dostává polibek (social kiss), což demonstruje diferenci mezi nimi a příslušnost k určitému genderu. Příslušnost k danému genderu a hierarchie mezi nimi je demonstrována například při svatebním obřadu probíhajícím v tradiční křesťanské euroamerické kultuře. Muž přichází k oddávajícímu první a jako první je také tázán, zda chce vstoupit do manželství. Žena v obou těchto případech figuruje jako druhá. U většiny případů navíc žena přijímá jméno svého manžela. Pokud bychom se pokusili tyto role náhle obrátit, nastane sociální chaos. Přitom není příliš jasné, proč mají muži v dnešní společnosti tento druh přednosti.

248
Gender jako konstrukt vymezuje ve společnosti určité transakce přiměřené pouze pro jedno pohlaví

Rozdíl mezi Goffmanem a Butler je zhruba následující: u Goffmana je performance hraním, jež se blíží předstírání. Je velice uvědomovanou, dalo by se říci až manipulativní činností ze strany hráče. Naopak perspektiva Judith Butler pojetí člověka jako sebe-vědomého aktéra vylučuje. Většinu toho, co děláme, děláme neuvědoměle, zautomatizovaně. Právě proto je tak nepříjemné o tom mluvit a přemýšlet, právě proto se nám to zdá divné a „nepřirozené“.

248
Nejde o to, že by tyto rozdíly vycházely pouze z anatomie, ale jsou námi dotvářeny

Feministická autorka Donna Haraway známá svým esejem A Cyborg Manifesto (jenž vyšel již v roce 1985) k tomu namítá, že úplné oddělování pohlaví a genderu nefunguje a nelze z těl dělat pouhé „prázdné stránky“, do nichž lze vepsat cokoliv v duchu „biologie vám dává jisté tělo, ale společnost určuje podmínky, jak v něm žijete“.  Tělo je podle Haraway důležité a ona si, coby představitelka kyberfeminismu uvědomuje, že právě tělesnými modifikacemi a propojováním organického těla s technologiemi se bude ubírat další cesta evoluce. Navazuje na ni celá linie xenofeministek, mluvících o radikálně odlišném pojetí identity již v poměrně blízké budoucnosti. Viz kniha Xenofeministická čítanka (Display, 2022).

248
K válečnicím se navíc připočítávají ženy, jež vystupovaly jako mužští špioni, piráti či mniši, nebo zápolily v judu či běhaly maratony spolu s muži (a dokonce i vyhrávaly)

https://www.bustle.com/articles/112732-11-badass-women-in-history-who-pretended-to-be-men-because-gender-equality-back-then-was (25. 9. 2015), https://www.ranker.com/list/women-disguised-as-men-in-history/ či https://blogs.loc.gov/headlinesandheroes/2021/03/women-who-dressed-as-men-and-made-history/ (30. 3. 2021)

250
Její identita byla odhalena až po smrti, ale i tehdy byla popisovaná jako „zvláštní malý muž“ a mnoho lidí nedovedlo uvěřit, že je desítky let oklamávala

https://www.sciencehistory.org/distillations/how-history-keeps-ignoring-james-barry - Přetrvávají spory, zda Margaret Anne Bulkley byla žena, nebo intersexuální či transgender osoba. Každopádně za ženu byla označena u porodu a v životě se prosadil/a jako muž. Možná se někdy dočkáme i filmového zpracování: https://deadline.com/2016/12/rachel-weisz-secret-life-of-dr-james-miranda-barry-maven-pictures-1201868743/

250
I slovo „girl“ v angličtině až do 14. století označovalo dítě bez ohledu na pohlaví, tedy dívku i chlapce

https://www.etymonline.com/word/girl (Anonymní objevitel této zajímavosti má u mě pivo nebo kávu.)

250
Zvláště misogynsky naladěný (tehdy 73letý) spisovatel Ludvík Vaculík

Vaculíkův prapodivný vztah k ženám popsala nedávno jeho dcera Cecílie Jílková: „Především jsem se ho ohromně bála, ale současně jsem na něm velmi lpěla a ničilo mě, že s námi byl tak málo. Tehdy jsem ještě nevěděla, že má dvě rodiny. Když jsem se dozvěděla pravdu, byla jsem v šoku několik let (…) Další problém byl, že jsem žena a on byl muž. Ženy pro něho byly fascinující artefakty, ale jen málokdy respektoval jejich názory.“ https://magazin.aktualne.cz/cecilie-jilkova-o-knize-otec-buh-a-matka-laska/r~8f1eded425f911ec9106ac1f6b220ee8/ (13. 10. 2021)

251
Jenže z prohlášení typu ‚jel jsem v kupé se třemi ukřičenými dospívajícími osobami a ani jsem si nemohl číst knížku‘ by asi článek pro noviny nevznikl.“

https://www.feminismus.cz/cz/clanky/nezeny-ludvik-vaculik (14. 2. 2001) Citace krácena se svolením autorky.

252
Money každopádně není žádným oslavovaným hrdinou gender studies

Klíčovou roli v definování pak sehrál americký psychoanalyticky orientovaný profesor psychiatrie Robert Jessie Stoller v roce 1968 v knize Sex and Gender: On the Development of Masculinity and Femininity. Jeho pojetí vytváření genderu-pohlavní identity muže a ženy je komplexní a má tři složky: 1) biologické a hormonální (endokrinologické) vlivy, 2) přiřazení pohlaví při narození a 3) ekologické a psychologické vlivy s účinky podobnými imprintingu (vtiskování, vtištění, vpečetění), což je specifický proces učení vázaný na časově omezené období v určité fázi ontogenetického vývoje vedoucí k dlouhodobým a případně trvalým formám chování a prožívání. (Toto chápání zůstává i v současných gender studies v zásadě dodnes stejné, jen se stále více zkoumá ona třetí rovina.)

254
V latině jde prvotně téměř o synonyma, kdy penis popisuje mužský pohlavní úd v jakémkoli stavu, zatímco falus popisuje úd především v erekci

https://www.etymonline.com/search?q=penis

254
Erekce byla dokonce dávána do souvislosti se svalovou ochablostí

Vzdáleně se v tom projevuje starost o účelnost vynaloženého testosteronu. Ten, kdo příliš často souloží či masturbuje, nemusí mít dostatek tohoto anabolického hormonu k atletickému výkonu a růstu svalů. Jedná se ale spíš o mýtus šířený různými sportovními trenéry. Zákaz sexu před sportovním výkonem dává smysl jen částečně, aby byli sportovci a sportovkyně soustředěnější, případně agresivnější. Pro mnoho z nich je ale naopak uvolnění se při sexu ideálním způsobem, jak se psychicky vyladit na výkon. Endorfiny mohou být z tohoto hlediska důležitější než pohlavní hormony. https://www.sciencealert.com/scientists-just-debunked-the-no-sex-before-sports-myth (12. 10. 2016)

256
Je pouze v našich hlavách, že si z nějakých 80 % představujeme převážně muže

Caroline Criado Perez, Invisible Women: Data Bias in a World Designed for Men, 2019, s. 9.

257
Právě tady se ukáže, že pod falickou symbolickou ochranou není ukrytý zdravý penis a silný muž, ale jen zoufale trapný chlápek za zenitem

Velmi typické je to ve více filmech Davida Lynche – u postavy Franka v Modrém sametu, barona Harkonena v Duně, Dicka Laurenta (jak příznačné jméno!) v Lost Highway nebo u hlavního hrdiny v Příběhu Alvina Straighta. V roce 2006 jsem tuto (nepůvodní) tezi rozvíjel v knize David Lynch: Temné stránky duše (nakl. Jota) na základě snímku Perverzní průvodce filmem (2006), v němž vystupuje filosof a psychoanalytik Slavoj Žižek.

257
„Matrix“ klamající smysly a rozum lží těch, co vládnou, že se ovládaní mají dobře

Toto pojetí ideologie volně přebírám od italského politického myslitele Antonia Gramsciho (1891-1937), jenž byl dlouhodobě vězněn Mussoliniho fašistickým režimem. Při soudním procesu se státní žalobce nechal slyšet: „Na dvacet let musíme zastavit tento mozek“. Tak moc se jeho pronikavých myšlenek báli.

259
Jak alespoň rozhodnout, jestli je „mužnější“ indiánská čelenka z ptačích per, vikingská helma s rohy

Vycházím tu spíš ze zavedených popkulturních obrazů než z historické reality. „Vikingské helmy s rohy zůstávají romantickou smyšlenou vizí devatenáctého století, u jejíhož zrodu byl švédský malíř Gustav Malmström a kostýmní návrhář Carl Emil Doepler, který takové helmy nadělil vikingským postavám opery Prsten Nibelungův Richarda Wagnera.“ Nicméně stále zůstává pravdou, že helmy s rohy byly primárně odznakem moci. Nebyly typickou výbavou válečníků a neměly žádný praktický účel být zbraní.
https://www.idnes.cz/xman/styl/doba-bronzova-vikingove-prilby-rohy-stredomori-obchod-sardinie.A220117_180833_xman-styl_fro (11. 2. 2022)

260
Jsou to muži všeho věku neschopní unést svůj ústup z vedoucích pozic či ohniska pozornosti, ony zástupy zakomplexovaných zoufalců, kteří se bojí žen a nenávidí je

Zevrubně o nich pojednává kniha Laury Bates Men Who Hate Women: From Incels to Pickup Artists: The Truth about Extreme Misogyny and How it Affects Us All (Undercover Look at the Everyday Danger of Radicalized Toxic Masculinity), 2021, 411 stran.