Velmi
pozdni.cz

Kniha 1 01 True crime satira

Kapitoly

Vše Kapitoly

05. Svatba jako řemen a soud jako fraška

05. Svatba jako řemen a soud jako fraška
146
Nicméně v Česku během let 2017 a 2018 žádné tuzemské MeToo neproběhlo

Shrnující komentář Petra Bittnera z dané doby: https://denikreferendum.cz/clanek/27039-metoo-ceska-hysterie-nad-kampani-ktera-nikdy-nevypukla (11. 2. 2018) Za pozornost stojí zejména tato pasáž: „O prezidentský úřad se letos ucházelo devět mužů a žádná žena. Konfrontováni s fenoménem MeToo všichni ze strachu ze ztráty politických bodů svorně odsoudili kampaň jako ´přehnanou´, ´hysterickou´ nebo ´kontraproduktivní´. Jediný Michal Horáček tehdy dodal i B, tedy že myšlenka kampaně je správná, protože míra sexuálního obtěžování reprodukovaná našimi institucemi stojí za pozornost. (Horáček byl také jediný, kdo byl pro uzákonění stejnopohlavního manželství, pozn. Aut.)

146
Vybrat by jich šlo klidně dalších pět, deset či dvacet

Tradičně nejhorším médiem byl Reflex, viz třeba tyto dva texty: https://www.reflex.cz/clanek/komentare/82941/me-taky-v-evrope-sexualni-nasilniky-vitame.html (Marek Stoniš, 2. 11. 2017) a https://www.reflex.cz/clanek/komentare/83403/metoo-ponizuje-zeny-aktivistky-by-si-mely-misto-zbytecnych-kampani-najit-chlapce.html (Jiří X. Doležal, 23. 11. 2017). Očekávatelně příšerný je i rozhovor s blouznivým pseudosociologem Petrem Hamplem: https://www.tyden.cz/rubriky/domaci/me-too-je-plivnuti-do-tvare-skutecnym-obetem-tvrdi-sociolog_495915.html (14. 9. 2018). Viz dále souhrnná bakalářská práce Gabriely Knížkové Kampaň MeToo a její obraz ve vybraných českých periodikách (39 z analyzovaných textů od začátku listopadu 2017 do konce ledna 2018). https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/107554/130254532.pdf. I v roce 2019 však vycházely blábolivé, fakty nepolíbené články, jako je tento: https://vltava.rozhlas.cz/kristina-zantovska-tohle-jsme-chtely-7765920 (Kristina Žantovská, 30. 8. 2019).

146
Níže citovaní nesou spolupodíl na tom, že se i v roce 2024 o MeToo v Česku mluví zavádějícím způsobem

Výborně to shrnula už v roce 2017 lingvistka Jana Valdrová v článku na webu Datová žurnalistika na konkrétních příkladech. Problém je zesměšňován použitím znevažujících slov („harašení“), sexuální obtěžování a útoky jsou zaměňovány za flirtování, používá se argumentace ad hominem (chyba je v ženách, co si stěžují), hledají se kvazipříčiny, varuje se před neexistujícími důsledky nebo se hledají „česká řešení“ (dám mu facku). https://www.datovazurnalistika.cz/jak-se-v-cesku-pise-a-mluvi-o-metoo/ (6. 12. 2017)

146
Oběti psaly eseje do The New York Times nebo celé knihy

V minulé kapitoly byly uvedeny texty od Connie Nielsen a Kathryn Rosseter. Nyní pár dalších: Uma Thurman (https://www.nytimes.com/2017/11/24/arts/uma-thurman-harvey-weinstein.html), Asia Argento (https://www.indiewire.com/features/general/asia-argento-essay-silenced-sexual-harassment-metoo-1201952010/), Salma Hayek (https://www.nytimes.com/interactive/2017/12/13/opinion/contributors/salma-hayek-harvey-weinstein.html). K tomu třeba kniha Brave od Rose McGowan – https://www.indiewire.com/features/general/rose-mcgowan-brave-revelations-new-book-harvey-weinstein-1201922905/.

146
Snad nejhorší vliv měl server Novinky.cz, uveřejňující sloupky bývalého politologa Alexandra Tomského

Sloupky Alexandra Tomského vzhledem k jejich zkratkovitosti, mentálnímu zacyklení a textové nekvalitě, jež připomíná spíše „náhodný generátor slov“, ani nelze příliš rozebírat. Podstatný je na nich pouze jejich konstantně negativní a nenávistný tón a obviňování všech ze „šílenství“, což je samo o sobě vrcholně neseriózní. Pro ilustraci, jak se Alexander Tomský neobtěžuje zjišťovat si základní informace a jak podpásově vedená bývá jeho argumentace, může sloužit tento rozbor: https://blisty.cz/art/100508-rasisticka-hadanka-alexandra-tomskeho.html (20. 7. 2020) Netýká se sice tématu MeToo, ale říká mnoho o Tomského „metodě psaní“.

146
Bývalého politika Václava Klause ml.

https://www.novinky.cz/komentare/clanek/komentar-fotbalek-ve-snemovne-metoo-a-dublin-vaclav-klaus-ml-40052950 (27. 11. 2017) Václav Klaus ml. si zde plete slova „deprimované“ a „deprivované“ a neobratně naznačuje, že homosexuál nemůže někoho sexuálně obtěžovat. (Pro osvětlení terminologie: deprimované byly ženy, které se rozvedly s Václavem Klausem ml., a deprivovaný je Václav Klaus ml., protože vyrůstal v rodině Václava Klause st.) Jeho buranský přístup, kdy problém, jemuž nerozumí, musí převádět na úroveň vousatých historek z lyžáku, je důkazem nejen toho, co všechno neví, ale i toho, že ho děsí cokoli nového. Jde o snahu vždy hodit vinu na někoho jiného. VKML tomu říká „reciprocita“. Ve skutečnosti je i z jeho popisu zřejmé, že spolužačka MH na něj nenaléhala, neobtěžovala ho, neprováděla fyzicky nic nepříjemného přes jeho nesouhlas, nepronásledovala ho a nezesměšňovala ho před ostatními, jen mu dala košem. Pomsta, již VKML vymýšlí, se v této umolousané satiře prezentuje jako absurdní. To nám tak ale může připadat jenom do chvíle, kdy VKML u svého rozvodu hodí veškerou vinu za rozpad vztahu na svou manželku, a dokonce i své politické vyhoření a odchod z hnutí Trikolóra připíše po čtyřech letech na vrub jí. „V létě 2017, těsně před volbami se mi rozpadla (ne mojí vinou) rodina a pozitivní energii víceméně od té doby prostě nemám“. (https://zpravy.aktualne.cz/domaci/politika/koncim-v-politice-oznamil-vaclav-klaus-mladsi-predseda-triko/r~2c7602ba8bc811eba4560cc47ab5f122/, 23. 3. 2021) Klausova neschopnost uznat jakkoli svou vinu na rozpadu vztahu, který nikdy nekončí jen kvůli jednomu z partnerů, vypovídá něco i o tom, jak tento muž obecně chápe následky svých činů. S takovouto mentální výbavou je bohužel nemožné porozumět fenoménu MeToo, který volá lidi k odpovědnosti.

147
Až na to, že feministky kriticky píšou a aktivně vystupují proti ženské obřízce nejpozději od 80. let

Nejznámější feministkou je v tomto ohledu Germaine Greer, dějiny tohoto psaní shrnuje Norma Claire Moruzzi v článku z roku 2010: https://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/10669920500135587?journalCode=ccri19. Ostatně i výtěžek asi nejslavnější feministické divadelní hry Monology vagíny putoval právě na boj proti ženské obřízce.

147
Zvláště když se registrované partnerství ještě v době uzávěrky této knihy lišilo ve více než dvaceti závažných bodech od klasického manželství

https://www.jsmefer.cz/rozdily, více ještě v kapitole 21

149
Až monotematické číslo Deníku N z července 2020, kde promluvilo 35 žen všech generací, nám mohlo trochu otevřít oči

https://denikn.cz/399571/promluvily-jsme-petatricet-zen-popisuje-svou-zkusenost-se-sexualnim-obtezovanim/ (17. 7. 2020) Jmenujme alespoň ty známější – producentka Kamila Zlatušková, režisérka Tereza Nvotová, farářka Martina Viktorie Kopecká, spisovatelky Kateřina Tučková, Milena Holcová a Bára Nesvadbová, novinářky Jarmila Balážová, Linda Bartošová, Zdeňka Trachtová a Jana Ciglerová a političky Michaela Marksová-Tominová, Olga Richterová, Lucie Talmanová a Markéta Pekarová Adamová.

149
Situaci postupně od roku 2021 prolamují až kauzy politika Dominika Feriho, lékaře Jana Cimického, herce Pavla Trávníčka, sportovního novináře Jiřího Hoška, rozhlasového moderátora Pavla Ryjáčka či vysokoškolských pedagogů Petra Christova, Miroslava Vaňka a Pavla Mückeho

Dominik Feri (https://www.heroine.cz/domaci/4917-dominik-feri-nebude-ocisten-a-my-musime-byt-schopni-videt-proc-pise-kamil-fila, 28. 5. 2021), Jan Cimický (https://www.seznamzpravy.cz/clanek/narceni-oceneneho-psychiatra-napadl-me-v-ordinaci-uvedla-herecka-fabianova-179140, 29. 10. 2021), Pavel Trávníček (https://www.kinobox.cz/clanek/21518-proc-princum-zpohadky-odpoustime-i-znasilneni, 28. 1. 2022, Kamil Fila), Jiří Hošek a Seznam Zprávy (https://denikn.cz/751689/kauza-hosek-sexualni-obtezovani-novinarky-zazivaly-leta-prispiva-k-tomu-maskulinni-prostredi-v-redakcich/, 24. 11. 2021, Jana Ustohalová, Jakub Zelenka) Petr Christov na katedře divadelní vědy Univerzity Karlovy (https://denikn.cz/815756/vybira-si-rozbite-holky-ktere-jeste-vic-nici-studentka-popsala-zkusenost-s-pedagogem/, 23. 2. 2022, Jana Ciglerová) a  https://video.aktualne.cz/dvtv/pedagog-si-studentky-vybiral-plosne-rika-blatny-ktery-odhali/r~64010520c18e11ec9136ac1f6b220ee8/ (21. 4. 2022), historici Miroslav Vaněk a Pavel Mücke https://denikn.cz/1082575/historici-celi-obvineni-ze-sexualniho-obtezovani-prinasime-svedectvi-jejich-studentek/, tzv. škola Ares a Pavel Ryjáček (https://denikn.cz/815634/elitni-spolek-ovladl-zivoty-mladych-odpadlici-trpi-traumaty-z-intimnosti-a-manipulaci/, 11. 3. 2022, Barbora Janáková, Adéla Karásková Skoupá) a http://www.dingir.cz/cislo/22/2/skola_plna_paradoxu.pdf (Dingir 2/2022, s. 58-61, Stanislav Synek)

149
Začaly se ozývat dívky a ženy ze sportovních oddílů, modelingových agentur a tak dále

https://denikn.cz/772482/svedectvi-studentu-damu-o-ponizovani-a-sexismu-spustila-zmeny-cast-pedagogu-ale-mluvi-o-zenske-pokore/ (30. 12. 2021), https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/pravnicka-fakulta-univerzity-karlovy-sexualni-obtezovani-dopis-studentky_2201090500_ank (9. 1. 2022), https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-nechavaji-tam-sexualni-predatory-experti-kritizuji-vedeni-univerzity-224302 (26. 1. 2023), https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/sexualni-obtezovani-univerzita-karlova-fakulta-humanitnich-studii-vysoke-skoly.A230207_124737_domaci_vlc (7. 2. 2023), https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/lekarska-fakulta-praha-univerzita-karlova-obtezujici-chovani-studentka-setreni_2205250500_pik (25. 5. 2022), https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-na-masarykove-univerzite-skoncil-kvuli-nevhodnemu-chovani-dalsi-kantor-231321 (22. 5. 2023), https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/sexualni-nasili-obtezovani-vysoke-skoly-univerzity-opatreni-mechanismy_2206020500_pik (2. 6. 2022), https://zena.aktualne.cz/novy-dokument-o-znasilneni-a-obtezovani-v-modnim-prumyslu/r~97418c44f78e11ecb1f50cc47ab5f122/ (1. 7. 2022)

149
Asi 10 % obyvatel vstoupilo prospěchářsky do Komunistické strany Československa

V roce 1989 dosahoval počet členů (1 538 179) a včetně kandidátů na členství v KSČ cca 1,7 milionu. Počet obyvatel Československa tehdy byl zhruba 15, 6 milionu. https://www.totalita.cz/vysvetlivky/s_ksc_clen_01.php

150
Ženy jsou zde také bity a znásilňovány, ale nelíbí se jim to

https://www.youtube.com/watch?v=JsqBhir11pk (Jedná se o výňatek z dokumentu Liebe Dein Symptom wie Dich selbst! / Love Thy Symptom as Thyself z roku 1996.)

151
Pokud si dovolí to druhé, policie a soudy na ně často nenahlíží jako na traumatizované

Existují oběti, které se dovedou z traumatu úplně dostat, nebo na nich čin nezanechá téměř žádné stopy. I to je nutné si připustit. Nicméně většinově bychom trauma neměli podceňovat.

153
V minulosti u nás proběhly větší kauzy spojené se sexuálním zneužíváním a násilím pouze tři čtyři, a proto je ve zdejším prostředí tak těžké chápat povahu těchto činů

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/david-zelezny-soud-znasilneni-sokol-advokat-trest-vezeni.A000330160824krimi_jpl - Na tuto sérii kauz již většina veřejnosti stačila zapomenout. Syn tehdejšího ředitele TV NOVA, mimořádně protekční David Železný, byl třikrát obviněn ze znásilnění různých mladých žen. Jednou byl usvědčen a odsouzen na pět let do vězení, jednou byl čin prokázán, ale nevztahovala se na něj legislativa (další příklad, jenž dokazuje, že změna znění zákonu je nutná), a třetí případ byl po neuvěřitelných patnácti odročeních zakončen tím, že byl Železný osvobozen (lehce mentálně retardovaná žena sice podle posudků neměla důvod lhát, ale ani na podporu jejího tvrzení nebylo u finální instance dost důkazů). David Železný se po návratu z vězení stal mecenášem a sběratelem umění, což se podaří opravdu malému množství recidivistů. V roce 2023 zemřel a na Facebooku byl oplakáván svými kamarády jako „oběť se zničeným životem“.

153
Ponechme stranou sochaře Pavla Opočenského, který se nedopustil násilných činů a hrubé psychické manipulace a zkrátka „jen“ využil svolnosti nezletilých romských dívek k lehčí formě prostituce

https://cs.wikipedia.org/wiki/Pavel_Opo%C4%8Densk%C3%BD

154
Zatímco Barták se ke svému statusu „musel“ propracovat

Nekultivovanost českého prostředí a ignorance vůči tomu, co je sexualizované násilí, se projevuje i u lidí, kteří se jinak prezentují jako vysoce kultivovaní. Bývalý novinář a nynější vydavatel průvodce po českých restauracích Pavel Maurer 5. května 2021 spustil na Facebooku následující interpunkční freestyle se záhadným dovětkem: „Tento měsíc by se dožil Bohouš Kulínský můj spolužák a nejlepší kamarád z lavice gymnázia Voděradská 62 let. Myslím, že zemřel steskem, osaměním, ztrátou motivace žít dál bez kariéry hudebníka, byl tam i alkohol, bodejť ne? Historie se trochu opakuje…“ – Ano, zakázali mu prcat děti, tak zemřel žalem. Jak smutné! Úplně jak za komunistů, kde žádná podobná kauza nikdy neproběhla…
https://www.facebook.com/photo/?fbid=10160854070469027&set=a.10153067838859027 (27. 5. 2021)

154
„Kouří, polykají, lížou, mají vytřeštěnou vagínu a jedou jako sexuální mašiny“

Prakticky jakýkoli rozhovor s ním působí jako špatný vtip: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/jaroslav-bartak-vezeni-odsouzeny-sexualni-znasilneni.A221206_182119_domaci_albe či https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/jaroslav-bartak-znasilneni-vezeni-lekar-svoboda.A231002_162909_domaci_spad; nejvýmluvnější je asi toto video: https://twitter.com/PavlaKublkov/status/1598728646067458056 (2. 12. 2022)

154
Při míře zdejší kulturní slepoty pak ani není divu, že mohl filmový a televizní režisér Jiří Strach provést onen báječný žert, když si oblékl tričko s rádoby rebelským nápisem „Je suis Weinstein“. A to 11. listopadu 2017, čili více než měsíc poté, kdy už bylo jasné, že Weinstein se dopustil tolika neomluvitelných činů a nedostanou ho z toho žádní právníci

Dva průlomové články vyšly 5. a 10. října 2017. První v The New York Times od Jodi Kantor a Megan Twohey, druhý od Ronana Farrowa také v The New York Times. První popisoval příběhy osmi žen, druhý třinácti žen. V deníku USA Today vyšel 27. října 2017 seznam 87 žen, které obvinily Weinsteina z mnoha činů. Odkazy k nim najdete ve třetí kapitole.

154
Jiří Strach propásl příležitost k sebereflexi i s odstupem čtyř let v roce 2021 v rozhovoru s Čestmírem Strakatým v pořadu Prostor X, kde tvrdil

https://www.reflex.cz/clanek/festival-karlovy-vary/108916/strach-existuji-jen-muz-a-zena-v-tom-pismo-mluvi-jasne-duka-je-muj-pastyr-nerespektovat-ho-by-bylo-husovske.html (27. 8. 2021, cca od času 18:50). Záznam lze nalézt i zde: https://kviff.tv/video/1138-jiri-strach-kp006. O MeToo mluví Jiří Strach i v tomto starším rozhovoru: https://www.reflex.cz/clanek/video/83968/jiri-strach-v-metoo-jde-o-verejne-medialni-popravy-hrusinsky-take-sahal-divkam-na-zadky.html (21. 12. 2017).

156
Jednak – presumpce neviny je závazná pouze pro orgány v trestním řízení. Není nijak závazná pro soukromé osoby a naše úsudky o někom

https://cs.wikipedia.org/wiki/Presumpce_neviny – Obecně je za otevřenou považována též otázka, komu povinnost řídit se touto domněnkou přísluší. Tedy zda je lidskoprávními deklaracemi uložena pouze orgánům činným v trestním řízení či obecně státu a orgánům veřejné moci, nebo zda jsou jí vázané též soukromé osoby, například podnikatelé, zaměstnavatelé, vědci, novináři atd. či obecně veřejnost. Domnělá povinnost řídit se právní fikcí, která je v rozporu s něčími názory nebo poznatky, koliduje se svobodou myšlení, svobodou přesvědčení (svobodou mít názory), svobodou projevu a právem na informace (právem svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace).

156
Které mají přesnou právní definici, a tyto činy zatím dokázány nebyly

Jistě ani tak nemůžete říkat veřejně naprosto cokoli, neboť můžete zasáhnout do osobnostních práv obviněného (ale ještě ne odsouzeného ani zproštěného viny).

157
Velmi to ovšem koresponduje s jeho přehlížením sexuálního zneužívání v katolické církvi a opakovanou obhajobou církevních hodnostářů, kteří před tím zavírají oči

Dokládá to třeba tento exaltovaně formulovaný tweet: https://twitter.com/Lotzasrando/status/1489994959755350020 (5. 2. 2022) „Do stařečků se nekope. Nekope! NEKOPE!!! Mám vám to napsat i v muttersprache, abyste to pochopili, vy Marxisti??“ Přitom bývalý papež Benedikt sám přiznal chyby https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/benedikt-xvi-nepravdive-prohlaseni-sexualni-zneuzivani_2201241408_ern (24. 1. 2022) a jeho vysvětlování je velice chatrné https://www.seznamzpravy.cz/clanek/za-zneuzivani-knezimi-muze-sexualni-revoluce-ze-60-let-tvrdi-byvaly-pepez-benedikt-70144. (11. 4. 2019) Data ke kauze zde: https://www.nekdotiuveri.cz/clanky/z-ceho-je-benedikt-xvi-obvinen (14. 12. 2021), analytický komentář, na němž není nic marxistického, zde: https://a2larm.cz/2022/02/duka-prezivsim-neveri-libiva-fasada-je-pro-cirkev-vic-nez-utrpeni-obeti-sexualniho-nasili/ (21. 2. 2022) Přestože si odpůrci média A2larm mohou myslet, že je marxistické či komunistické, bylo by zajímavé slyšet, čím tomuto odpovídá konkrétní komentář.

157
Neváhal se přirovnat k politickým vězňům z 50. let, čímž celou situaci posunul už do naprosté frašky

Kde všude jen v roce 2023 zakazovali se vyjadřovat: https://www.stream.cz/dvtv-interview/jiri-strach-cim-jsem-starsi-tim-vic-se-bojim-neco-pojmenovat-jako-pravdu-64680985 (21. 9. 2023) a https://www.radioprostor.cz/clanek/uz-zase-mluvime-potichu-nejsme-svobodni-rika-reziser-jiri-strach-HI3GR (11. 8. 2023) nebo https://denik.to/wp-content/uploads/2023/10/TOcover102023_2.jpg; pomíjíme ještě nekonfliktní, ale dokonale sebepropagační rozhovory v Deníku.cz a Lidových novinách.

161
Jako by znásilnění mladistvých bylo něco méně závažného

Trestní sazba za pohlavní zneužívání mladistvých sice oficiálně může být vyšší než u znásilnění (viz znění zákona http://zakony.centrum.cz/trestni-zakonik/cast-2-hlava-3-paragraf-187), ale v praxi se děje spíše toto: https://www.novinky.cz/clanek/krimi-policista-se-ukajel-na-skolacce-dostal-podminku-40399675 (10. 6. 2022) či https://www.novinky.cz/clanek/krimi-sexualni-predator-si-u-zalobkyne-vyjednal-podminku-hrozilo-mu-pritom-12-let-40460344 (12. 2. 2024)

161
Téměř každý týden k tomu přinášejí další svědectví facebookové a twitterové účty jako Pod svícnem nebo Uvěří ti, které popisují, co přesně se odehrává v soudních síních a co stojí v nesoudných posudcích a rozsudcích

Bez trestu https://twitter.com/beztrestu, Pod svícnem https://twitter.com/PodSvicnem, Věřím ti https://twitter.com/verimti nebo soukromý učet Daniela Bartoně https://www.facebook.com/barton.dan Přiznávám, že některé z popisovaných případu přebírám od Lucie Hrdé, kterou jsem se ale rozhodl nezdrojovat

162
Česká vláda a Poslanecká sněmovna s tím začala něco dělat na přelomu roku 2023 a 2024

Trestný čin znásilnění má nově zahrnovat pouze soulož a jiné penetrační činy. Méně závažné sexuální praktiky bude v trestním zákoníku zahrnovat nový samostatný čin sexuální útok. Použití zbraně povede u sexuálního útoku i u znásilnění podle novely k vyšší trestní sazbě. Sexuální nátlak má patřit mezi činy, jejichž nepřekažení je trestné, obdobně jako nepřekažení pohlavního zneužití. Skutková podstata sexuálního nátlaku se rozšíří o zneužití něčí tísně. Předloha upravuje také pohled na sexuální praktiky s dětmi do 12 let věku. Soudy by je měly vždy pokládat za znásilnění nebo sexuální útok, nikoliv za mírněji trestné pohlavní zneužití. Ke změně definice znásilnění přistoupilo v posledních letech 16 evropských států. Koncept „ano znamená ano“ uplatňuje Malta, Chorvatsko, Kypr, Řecko, Španělsko nebo Slovinsko. Koncept „ne znamená ne“ platí v Lotyšsku, Dánsku, Lucembursku, Belgii, Německu nebo Švédsku. Francie či Rakousko zůstávají u vymezení znásilnění založeného na násilí nebo pohrůžce. (https://www.denik.cz/z_domova/snemovna-znasilneni-20240207.html, 7. 2. 2024)

164
Slovní spojení „ukázat sbírku motýlů“ se českou kulturou táhne někdy od dob socialistického humoristického plátku Dikobraz či parodie Adéla ještě nevečeřela

Mimochodem, filmy scenáristy Jiřího Brdečky a režiséra Oldřich Lipského – Limonádový Joe, Adéla ještě nevečeřela a Tajemný hrad v Karpatech, obsahují velké množství rape jokes. Neustále se v nich mluví o prznění, znesvěcení, prodávání do nevěstinců a podobně. Jde o ukázku toho, co bylo dobově dokonale přijatelné: sex se téměř neukazoval, ale o sexuálním násilí bylo běžné žertovat. V zásadě šlo o nostalgickou vzpomínku na šestákové romány, jež už nesměly vycházet, a kde se padouši takto vyjadřovali. Boj s dobovou socialistickou cenzurou pak spočíval v tom, že se předstíralo, že parodické filmy zesměšňují minulost, zatímco suplovaly běžnou žánrovou kinematografii. Více v kapitole 24.

164
Tento typ vtipu, jenž se tváří jako poznání pravdy, se hroutí jednoduchou statistikou – našli bychom nejspíše stovky hereček, které nemluvily o tom, že by sexuální obtěžování a násilí zažily, a bude jich víc než těch, co řekly, že ano

Pro hrubou představu – odhady počtu herců a hereček v celých USA se pohybují kolem 13,5 tisíce: https://work.chron.com/statistics-people-getting-famous-acting-23946.html. I kdyby hereček byla polovina, jsme na čísle kolem 7000. Tento seznam jich ukazuje výrazně menší množství, protože jde o herečky, které jsou natolik slavné, aby mohly mít samostatné heslo: https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_American_film_actresses. Existuje i tzv. A-list nejvíce profitabilních herců a hereček, na němž je 1400 jmen https://en.wikipedia.org/wiki/A-list (opět musíme dělit minimálně dvěma – muži/ženy). Je zjevné, že se Mirka Spáčilová ve svém sloupku pokouší o nadsázku, problém je, že ani ona sama netuší počty hereček, co se ozvaly (byly to nižší stovky; velká část z nich ale mimo Hollywood, většinou Evropanky, a aktivních hereček jsou buď vyšší stovky – A-list kategorie – nebo vyšší tisíce. Znamená to jednoduchou věc: neozvaly se ani zdaleka všechny, jež zažily sexualizované násilí v branži, a ani tyto netvoří většinu.

165
Zatímco ostatní ženy si berou kretény, co je mlátí, a je to vlastně jejich vina

Nepovedený sloupek Biancy Bellové detailně rozebral publicista, historik a filosof Mirek Vodrážka ve svém blogu na Aktuálně.cz https://blog.aktualne.cz/blogy/mirek-vodrazka.php?itemid=33744 (2. 4. 2019). Text se trochu obtížně čte a bude nesrozumitelný přesně pro ty, jimž vyhovuje povrchnější styl Bellové. Vodrážka mnohdy píše i na můj vkus zbytečně komplikovaně. Pokusím se vystihnout jeho argumentaci stručně: Bellová konfrontuje feminismus pouze se svými osobními zkušenostmi. Ona něco nezažila (například znevýhodnění v práci), tudíž to asi neexistuje, nebo je to okrajové.
„Kritické senzory spisovatelky Bellové se aktivují pouze v prostředí odlišných kultur, společností a zemí a že si neuvědomila, že ve svém krédu zabředla do bažin etnocetrismu. Svým tvrzením ´cizí muži mě neznásilňovali, neosahávali, ani na mě nepořvávali vulgarity´ konotuje tři mylné předpoklady. Za prvé, že feministkou se žena stává teprve poté, co se stane objektem sexuálního násilí. Za druhé, spisovatelka vzbuzuje dojem, že by se vážněji zajímala o feminismus, teprve kdyby se sama stala obětí ´osobního´ sexuálního násilí. Za třetí, a to je podstatné, jako by násilí na druhých ženách nemohlo legitimizovat autentický ´osobní´ feminismus. (…) Bellová zjevně nechápe, že svým zdůrazňovaně ´osobním´ postojem se dostala do blízkosti lidí, kteří za normalizace obdobně tvrdili, že nemají žádnou negativní zkušenost z komunistických represí, a tudíž nemají potřebu být vůči režimu kritičtí. (…) A aby se ještě více zapletla do svého intelektuálního chaosu, zároveň tvrdí, že ´k obecným závěrům je třeba statistika a daty podložený výzkum´. Z jejího textu je zřejmé, že se nikdy nezajímala o ´A History of Women´, protože by jinak musela vědět, že ženy, které bojovaly za svá práva a svobody, k tomu nepotřebovaly žádnou statistiku a daty podložený výzkum. Na to, aby si uvědomily, že existuje systémová nebo strukturální diskriminace a nespravedlnost, k tomu je prvotně zapotřebí pouze kritické myšlení. (…) Bellová vytváří skoro až perverzní představu, že raison d'etre feminismu začíná až ve společnosti, kde se praktikuje ženská obřízka, sexuální otroctví a systematické znásilňování žen a dívek. Legitimitu ženských práv tak snižuje na holé přežití žen a dívek.“
– Podle Vodrážky Bellová všechny systémové problémy privatizuje a „kretenizuje“ – ona má emancipaci ve své hlavě údajně vyřešenou (byť zjevně nemá) a všechno násilí je problém jednotlivých kreténů a hlupaček, které se od nich nechají mlátit a znásilňovat. Vodrážka pak Bellové nabízí, ať si vzpomene na válku v bývalé Jugoslávii, kde bylo zjevné, že znásilňování bylo systematizované. Odsud je možné nahlédnout, že se tak na určité úrovni děje i u nás, v „mírovém stavu“. Bianca Bellová své postoje každopádně nemění, po třech a půl letech napsala ve stejném duchu komentář o utlačování žen v Íránu. „Kdo chce vidět, jak vypadá skutečný feminismus, ať si vezme příklad z perských, kurdských a arabských žen, které bojují proti náboženskému útlaku. Nikdo, kdo si říká feminista, nemůže mlčet ke smrti Mahsá Amíníové, mladé Kurdky zabité proto, že neměla hidžábem dostatečně zakrytou hlavu.“ https://www.seznamzpravy.cz/clanek/nazory-komentare-komentar-kdo-chce-videt-feminismus-at-se-podiva-do-iranu-214990 (23. 9. 2022) Není jasné, co chce Bianca Bellová sdělit. Stala se tedy za tři a půl roku feministkou, nebo jen vyčítá všem, kdo se veřejně nevyjádřili k dané kauze, že jsou málo feminističtí, a na základě čeho a proč je soudí ona, pokud feministkou není? Stále se opakuje myšlenka, že feminismus má právo na existenci jen od určité úrovně společenských problémů. Je každopádně nesoudné vyčítat západním feministkám, že nic nedělají se situací žen v zemích s radikálně odlišnými kulturními hodnotami. Pakliže například situaci v Afghánistánu nevyřešily desetiletí vojenských intervencí nejsilnějších světových armád, co asi zmůžou západní feministky, které na to nemají finanční prostředky a politické kompetence? Možná, kdyby byly opravdu dotovány oněmi miliardami, jak o tom mluví konspirační teorie, byla by nějaká šance. Jakmile začnete západní feministky posílat do jiných zemí, zkuste analogicky posílat humanisty a pacifisty do všech válečných oblastí, aby tam svou činností a přesvědčováním ukončili ozbrojené konflikty. Najednou vyplave na povrch patetická kýčovitost a nesmyslnost takovýchto výzev. Západní feministky a feministé o situaci žen v zemích s islámskou kulturou mluví běžně; je to zcela základní a automatická věc, ale zároveň poněkud banální, protože je tak očividná, stejně jako bezmoc kritizujících. Naprostá většina lidí také zlepšuje situaci ve svém bezprostředním okolí, ve vlastní kultuře a státech, kde mají občanská práva a další dostupné možnosti, jak věci měnit. Jsou to místa, kde žijí a budou žít jejich děti a příbuzní. Upozorňují tu na věci, které nejsou tak očividné a kde je potřeba vykonávat náročnou osvětu, jelikož změnit situaci zevnitř je těžší, když si problémy ani nepřipouštíme, protože nejsou tak křiklavé a fyzické, ale symbolické a „datové“ (viz kapitola 9 ve druhém svazku). A konečně, v muslimském světě, africkém prostředí či indické kultuře existuje řada lokálních feministek, které lépe vědí, jak určité poznání komunikovat s tamní veřejností. Západní feministky a feministé nesmějí podléhat syndromu „bílého zachránce“, jenž je jinými kulturami přijímaný často jako neuctivý přístup „přicházím k vám šířit civilizaci“. Je nutné přepracovat lokální akceptovatelné varianty feminismu; stejně jako nelze vyvážet západní liberální demokracii, nelze totéž ani dělat se západním feminismem. Postoje, jež Bianca Bellová zastává ve své sloupku, jsou zvláštní. Na jednu stranu říká, že není feministka, na druhou stranu tvrdí, že je vlastně větší nebo lepší feministka (či přinejmenším „lépe emancipovaná žena“) než ostatní, a na závěr těmto „nedostatečným feministkám“ radí něco, co sama nedělá. Aspoň tedy není známo, že by bojovala v Afghánistánu, Kurdistánu nebo Íránu.
Bianca Bellová si nedává pokoj a v srpnu 2024 píše dlouhý text, v němž smotává nekonzistentně mnoho věcí, špatně definuje pojmy (nebo tvrdí, že pojmy jako red pill a tradwife pocházejí od feministek a nikoli od antifeministů) a především, v jediné větě neuvede, že problém by mohl být na straně mužů a systému, v němž žijeme; namísto toho se dozvíme, že mladé ženy si způsobují psychické problémy tím, že uvěřily feminismu (opomíjí se rovněž to, že jim to může někdo podsouvat nebo své problémy víc řeší) https://plus.rozhlas.cz/esej-biancy-bellove-soucasny-feminismus-9297827 (23. 8. 2024)

170
Je pravda, že například Harvey Weinstein po třech letech od vlny obvinění vyplatil svým obětem (urážejícím způsobem nízké) odškodné

https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/weinstein-sexualni-utok-producent-salma-hayek_1912120617_pj (12. 12. 2019) či https://www.fandimefilmu.cz/clanek/23620-obeti-harveyho-weinsteina-dostanou-mnohasetmilionove-penezni-odskodneni (1. 7. 2020). Podmínky dohody jsou tajné, ale pro oběti velmi trpké. Mezi více než třicet žen mělo být rozděleno 25 milionů dolarů. Detaily jsou ale komplikovanější a nakonec dostalo osmnáct žen dohromady pouhých 6,2 milionu. Weinstein sám nemusel platit nic, peníze šly z pojištění jeho společnosti. Weinstein se navíc těmto ženám nemusel omluvit a přiznat vinu. Jejich žaloby byly staženy a nemohly mu přitížit u soudu. Jedná se o typ vítězství, jež nelze přát nikomu. Pakliže u soudu uspělo nakonec jediné obvinění jako trestné (viz kapitolu 3), lze pochopit, proč dotyčné ženy přistoupily i na tak ponižující podmínky. Jen těžko ale domýšlet, jak náročným dilematem přitom musely procházet.

170
Novinář a dokumentarista Jaroslav Hroch uvedl v březnu 2023 několik případů, kolik peněz u nás dostávají oběti znásilnění a domácího násilí

Parafrázuji tento status https://twitter.com/jarohroch/status/1639949381788123136 (26. 3. 2023) a doplňuji ho o informace z reportáže stejného autora: https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/3572985-obeti-znasilneni-casto-nedostanou-temer-zadne-odskodne-psychicke-potize-nemaji-pro (20. 3. 2023) V kauze Dominika Feriho padl peněžitý trest i 300 tisíc, ale byl jediný a obecně jde o ojedinělou výši, kdy pachatel není nemajetný. Vzhledem k množství žen, které Feriho obvinily, a jejichž případy se vůbec dostaly k soudu, jde zjevně i o velmi nevýhodný „způsob podnikání“, i kdybychom to tak chtěli cynicky chápat. Opravdu někomu stojí čekat téměř tři roky na 300 tisíc, celou dobu se bát, že by mohla být odhalena lež, a ještě přitom zaslechnout své jméno dvakrát veřejně – jednou od Feriho a podruhé od TV NOVA? https://zpravy.aktualne.cz/domaci/nova-zive-vysilala-rozsudek-nad-ferim-vcetne-jmen-obeti-spro/r~59b1ac34798c11eea873ac1f6b220ee8/ (2. 11. 2023) Představa, že toto stojí jakékoli lhářce za to a že ji na podobné riziko dopředu neupozorní její advokát, je opět zcela mimo. Nestojí to za to ani opravdovým obětem.

171
Respektive posílá jim třeba jenom desetinu toho, než nač mají podle tarifu nárok

Detailnější popis problému v tomto článku: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-advokati-ex-offo-prestavaji-hajit-zranitelne-obeti-zlocinu-stat-jim-neplati-244419 (29. 1. 2024) Zde jenom rychlý citát: „Celé je to opřené o jedno ustanovení v zákoně, které říká, že zmocněnec oběti se má účastnit pouze úkonů účelných pro to řízení. V případě obhájce obviněného tam nic takového napsané není. Už tady vidíme dvojí přístup k právní pomoci lidem v trestním řízení čili jinými slovy: Stát privileguje těžké zločince před zvlášť zranitelnými oběťmi,“ říká advokátka Klára Kalibová.

176
Závažné a složité věci zjednodušoval tak, aby při jejich vyprávění mohl konkurovat nejméně Vladimíru Menšíkovi s Miroslavem Donutilem

Jedna z typických historek, s nimiž slavil v 90. letech úspěch Miroslav Donutil, který spolu se svým hereckým kolegou Zdeňkem Maryškou osahával jejich společnou kolegyni Sylvu u stolu v dabingovém studiu: „Rejžo, Maryška s Donutilem mi šahaj na kozy! – Tak je nemáš nosit s sebou do dabingu!“ odvětil Maryška. Vyprodaná Lucerna tleská a válí se smíchy. Nineties, oldies but goldies

177
Který falešně uklidňuje ostatní ignoranty, že jsou normální a najdou u něj pochopení

Další historka jako je tato, oblaží srdéčko křupanovo, ale inteligentnějším lidem se dělá blivno, nejenom nad obsahem, ale i z matlavého jazyka: „Nápadníci z druhé strany nově vytvořené hranice nemohou asi zažít podobné překvapení, jaké připravila americká seržantka českým vojákům v Bosně. Tato dotyčná dáma byla totiž našimi chlapci ve vší tichosti znásilněna, i když bylo prý na první pohled zřejmé, že s realizací trestného činu víceméně souhlasí. Přísloví ´jiný kraj – jiný mrav´ se zde projevilo jako téměř smrtonosné.“ (Erotova lampa, s. 23) Lingvistická analýza tohoto slovního paskvilu by zabrala i několik stran. Je s podivem, že se Radim Uzel nikdy nesetkal při editaci s někým, kdo by mu řekl, že to vypadá, že ani neví, co chce sdělovat.

07. Už si brousí nože na kastrování mužů. Nosí je pochvě!

07. Už si brousí nože na kastrování mužů. Nosí je pochvě!
208
Zřejmě nejkoncentrovanější útok na feminismus provedl Radim Uzel v knize Užitečné pohlaví (2012), v sedmistránkové kapitole nazvané Ženský boj

Dlužno opět dodat, že Radim Uzel se neustále opakuje. Velkou část „argumentů“ v Užitečném pohlaví prakticky slovo od slova opsal ze šestistránkového výlevu v knize Zákony ženské přitažlivosti (1995, s. 103-108). Tím se jen potvrzuje, že se myšlenkově desítky let vůbec nevyvíjel. Pokud píšu „opsal“, domnívám se, že Radim Uzel psal totéž víceméně po paměti, jelikož většinu věcí, které kdy publikoval, mezitím (bez velké nadsázky) tisíckrát říkal na různých vystoupeních a uměl je nazpaměť. Nemusel ani používat funkci Ctrl+C a Ctrl+V, už jenom proto, že kniha z roku 1995 vznikla jako série dopisů psaných na psacím stroji na papír, a nejspíš neexistovala v digitální podobě.

209
A kdo se vůči knize nakonec vymezil nejvíce? Francouzské Ministerstvo pro genderovou rovnost, které na ni podalo žalobu kvůli podněcování k nenávisti

http://www.h7o.cz/nenavist-prodava/ (Zdeněk Staszek, 11. 09. 2020)

213
„Diskuze o rovnosti žen a mužů se dá vést věcně, racionálně, bez emocí, bez aktivismu a sklonů k feminismu.“

https://www.respekt.cz/komentare/hlavne-bez-sklonu-k-feminismu (27. 4. 2022) Výraz „Bez sklonů k feminismu“ se stal natolik populární, že se dnes s tímto nápisem prodávají trička. Podobně jako Uzlův výrok „muži jsou zvířata“ přinesl trička s nápisy „Nejsem zvíře“. https://www.youngblock.cz/eshop/doplnky/bile-damske-triko-mam-sklony-k-feminismu-vysivane-v-cechach

215
Stála například za rodinným zákonem, který od roku 1950 zcela zrovnoprávňoval muže a ženu, což v mnoha zemích na Západě neplatilo ještě další dvě až tři dekády

https://www.novinky.cz/kultura/salon/clanek/alena-wagnerova-antikomunismus-a-zenska-otazka-40274638 (18. 3. 2019), https://www.novinky.cz/kultura/salon/clanek/muzi-znovu-ziskali-sva-stara-loviste-rika-spisovatelka-a-publicistka-alena-wagnerova-40047806 (11. 10. 2017). Citát z rozhovoru: „Návrat o dvacet let zpět“ – tak z hlediska emancipace popisujete svůj odchod do Německa v roce 1969. Díky masarykovsky laděné rodinné výchově, na ni naroubovanému modelu socialistické emancipace ženy a osobnostním dispozicím jsem se v Československu cítila coby svéprávný, s mužem rovnoprávný subjekt, tedy člověk s vlastním statusem. V Německu jsem se naopak setkala s tím, že jsem byla definována postavením svého manžela. Na jedné návštěvě mi chtěla hostitelka představit svých šest dcer a začala vypočítávat: Gerdin manžel je učitel, Magdin knihovník, Uršulin farář… Náš pan domácí se zase podivil, když jsem sama zaplatila účet za topení. Primární rolí a úkolem ženy byla tehdy v Německu práce v domácnosti a rodině. Tak to stálo i v rodinném zákoně platném až do roku 1977: „Žena je oprávněna být zaměstnaná, jestliže to není v rozporu s jejími povinnostmi v rodině a manželství.“ Zároveň ale byla žena povinna coby „rodinná pomocnice“ pomáhat manželovi třeba v obchodě. Ještě krátce předtím, než jsem do NSR přišla, měl muž právo bez ženina souhlasu vypovědět její pracovní místo.

218
Zahraničním představitelem „mužských studií“ je třeba letos 72letý americký sociolog Michael Kimmel, od nějž v Česku zatím nevyšla žádná kniha, pouze rozhovor v časopisu Respekt

https://www.respekt.cz/spolecnost/slusni-muzi-se-musi-postavit-tem-neslusnym (14. 11. 2017) Z Kimmelových knih uveďme: The Politics of Manhood (2009), The Gender of Desire: Essays on Male Sexuality (2012), Angry White Men: American Masculinity at the End of an Era (2017) a Guyland: The Perilous World Where Boys Became Men (2018). Oblíbenou disciplínou bývá znevěrohodnění autora, že byl sám nařčený ze sexuální obtěžování (nešlo o hrubé útoky) a z nevhodných poznámek vůči trans lidem. (https://web.archive.org/web/20190414104242/https://medium.com/@bmcoston/reclaiming-my-fear-i-will-no-longer-stay-silent-about-michael-kimmel-bde8602fee55) Kimmel však již odešel do důchodu, pedagogicky nepůsobí a jeho texty můžou být dál předmětem nezaujatého studia. Kdybych měl k dispozici někoho lepšího, kdo o daných tématech mluvil a psal, použil bych jej místo něj. Tuto poznámku uvádím jen pro pořádek, abych nebyl obviněný, že opomíjím něčí problematické stránky.

220
Neschopnost mnohých mužů snést debatu o jiných problémech než svých

Velmi typickým příkladem bývají každoroční reakce na Mezinárodní den žen 8. března. „Proč není mezinárodní den mužů?“, zní pořád dokola. Jenomže MDŽ je den, který je založen na faktickém stavu nerovného postavení žen a byl ustanoven kvůli reálným historickým událostem. Podnětem byl požár v textilní továrně v New Yorku v roce 1911, který přispěl k větší diskuzi o pracovních podmínkách žen. Pracovní podmínky žen a dětí se totiž řešily ještě méně než podmínky mužů, měly i ztížený přístup do odborů atd. Poté se za tento den vedla kampaň. Je to výsledek úsilí boje žen za rovnoprávnost. https://refresher.cz/31940-Dnes-oslavujeme-Mezinarodni-den-zen-Jeho-historie-vsak-napovida-ze-neslouzil-vzdy-jen-neznemu-pohlavi (8. 3. 2016. Michal Kovačík)

221
Z feminismu jako boje „pouze za ženy“ se postupně stává boj proti všem typům systematického znevýhodnění, proti tomu, aby se na některé lidi úplně zapomínalo

Dobrý přehled poskytuje třeba kniha Kimberlé Williams Crenshaw s názvem On Intersectionality: Essential Writings (The New Press, 2017). Autorka použila tento termín poprvé v roce 1989. Výrazně tyto postoje zastávají jedny z nejkomplexnějších feministických myslitelek Iris Marion Young či bell hooks (psaní malými písmeny je záměr „nesoustředit se na jméno, ale na text“).

222
Zvláštní asociaci můžeme slyšet v Trumpově uctívání velkých a tvrdých chlápků – „strong guys“, „big fellas“, „tough cookies“ – o nichž neustále mluví ve svých projevech

https://www.youtube.com/watch?v=hgoIajELUds&ab_channel=VICENews – Jeho projev má v tomto směru nádech až homosexuální adorace. Prakticky jde ale o vzývání jistého typu mužnosti, který je spojován s velikostí a silou Ameriky, a hlavně jejím zbrojním arzenálem. Ideálem Trumpa jsou USA jako „největší tvrďák, s nímž si nikdo nemá zahrávat“.

224
Jde to ruku v ruce – nejprve omezování interrupcí (svobody žen), omezování médií a nakonec omezování vzdělání, typicky právě rušení kateder gender studies

https://a2larm.cz/2020/06/navrat-do-stredoveku-poslanci-v-rumunsku-zakazali-vyuku-gender-studies/ (19. 6. 2020) Národní aliance studentských organizací v Rumunsku a Národní rada studentů sepsaly petici, kterou zatím podepsalo téměř 45 tisíc lidí. „Zákon vrací naše školství kamsi do středověku“, píše se v ní. Rumunsko v tomto následovalo Maďarsko, kde byl podobný diskriminační zákon schválen v roce 2018.

225
V Brně na Fakultě sociálních studií pak existuje jen bakalářský program, jenž lze studovat pouze dvouoborově, nikoli samostatně a celkově(!) ho studují nižší desítky lidí

https://is.muni.cz/obory/6087

225
Naopak ekonomické obory studuje o 60 % více než před dvaceti lety, inženýrství dvakrát tolik a medicínu třikrát tolik co dříve

(Čísla z EU jsou podobná, zde humanitní obory studuje kolem 14 % lidí. https://ec.europa.eu/eurostat/web/products-eurostat-news/w/ddn-20230703-1 - U občasně vyšších čísel kolem 20 % je nutné si uvědomit, že polovinu tvoří lidé studující cizí jazyky, čtvrtinu lidé studující umění a deset procent lidí studujících žurnalistiku, zbytek architekturu.

226
Nejzkorumpovanější sport, fotbal, zato dostává ročně asi půl miliardy korun, hokejisté čtvrt miliardy a basketbalisté, volejbalisté, tenisté, kanoisté, atletický a olympijský výbor získali bez nějakých drobných jednu miliardu korun

https://hlidacipes.org/statni-penize-pro-neziskovky-fotbaliste-i-s-496-miliony-skoncili-druzi-nejvic-dostal-cesnet/ (Robert Břešťan 24. května 2021) Jedničkou je zájmové neziskové sdružení právnických osob CESNET, u něhož stát za loňský rok zaznamenal rekordní sumu podpory v celkové výši 733,4 milionu korun. Stamilionové dotace jdou rovněž do biskupství a arcibiskupství či horské služby. Jedinou typickou, bohatě dotovanou neziskovku, jež je součástí občanské společnosti, představuje Člověk v tísni (cca 190 milionů korun). Ten ovšem poskytuje především humanitární pomoc v zahraničí, nebo se snaží zmírnit dopady imigrace do Česka. Neexistuje žádná neziskovka zabývající se genderovými tématy, která by čerpala byť jen desítky milionů korun ze státního rozpočtu. Obvykle dostávají statisíce nebo nižší miliony korun a dělají práci, kterou stát nedělá, neumí dělat a kdyby ji dělal, stály by tyto služby mnohem více. Ani všechny tyto neziskovky přitom ve svém úhrnu nedosáhnou na to, co libovolný sportovní svaz nebo zájmové skupiny typu rybářů a myslivců. O stavu financování po roce 2000 vypovídá i tato 90stránková bakalářská práce: https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/18628/130008625.pdf?sequence=1

228
Kvůli zprávě, že jedna lékařka, Sonnet Ehlers v JAR, vyvinula „zubatý kondom proti znásilnění“ zvaný Rape-aXe

Cca čtyřminutová videoreportáž k tomu zde: https://www.youtube.com/watch?v=6Ny2WtwuO3w (The Anti-Rape Device That Bites Back)

228
Uvnitř měl rozeklané řady zahnutých latexových háčků, které se zachytí na penisu muže, pokud do ženy násilím vnikne

Design produktu lehce připomíná německo-švýcarskou bláznivou hororovou komedii Killer Condom z roku 1996 o homosexuálním detektivovi, jenž vyšetřuje sérii amputovaných mužských přirození v jednom pochybném motelu. I zde mají démonicky oživlé prezervativy ostré zuby.

232
Neexistují ani žádné informace o tom, že by Lorena Bobbitt knihu, o níž mluví Uzel, napsala a titul není dohledatelný na Amazon.com, Goodreads.com ani přes jiné služby

Dohledatelná je pouze neautorizovaná biografie z pera jiného autora, Christophera Marka Kudely, s názvem Forever Scared (Navždy vyděšen), jež byla ale vydána až v roce 2014 (a Uzel si ji v 90. letech nemohl splést) a je vyprávěna z perspektivy Johna W. Bobbitta, byť ho autor celkově odsuzuje. O případu vznikl i čtyřdílný dokument Lorena v roce 2019 na službě Prime Video, který pracuje s archivními zpravodajskými materiály a dále existuje dokument televize ABC s názvem The Bobbitts: Love Hurts (2019).

232
Nebere v potaz, že jako imigrantka z Ekvádoru, která neměla americké občanství, a coby katolička věřila v manželství, z nějž se nedá odejít, byla ve svém chování silně omezena a její akt násilí byl projevem absolutního zoufalství

Lorena Bobbitt nakonec byla u soudu osvobozena. John Wayne Bobbitt nemohl být následně souzen za znásilnění v manželství, protože to tehdejší legislativa neumožňovala – pouze v případech, že by manželé žili odděleně a manžel by přijel manželku znásilnit do jiného domu než vlastního, případně, že by stopy násilí na ženě byly zcela čerstvé a důkladně zdokumentované. Souzen byl pouze za napadení; svědectví dalších lidí, již potvrdili jeho násilnictví, nebyla brána v potaz, a vzhledem k tomu, že Lorena Bobbitt na Johna Waynea Bobbitta útočila také, nebyl dotyčný odsouzen.

233
Přitom ani s oním oslavováním to není tak jednoduchá pravda, jak dokazuje dobový sloupek v LA Times z prosince 1993, kde jinak feministicky naladěná publicistka Robin Abcarian píše doslova a do písmene už v titulku: Nedělejme z Loreny Bobbitt dítě z feministického plakátu

https://www.latimes.com/archives/la-xpm-1993-12-05-vw-64250-story.html

233
A je v tom je zcela zajedno s drtivou většinou antifeministů

Přestože to v textu zaznívá v předmluvě i dále opakovaně, považuji za důležité zdůraznit, že populaci nedělím na feministickou a antifeministickou. Víme pouze, že počty lidí hlásících se k feminismu vzrůstají, počty lidí striktně odmítajících feminismus klesají. Velká část lidí je nevyhraněných a mnozí se stydí přihlásit se k feminismu nebo se feministickými myšlenkami zabývat hlouběji proto, že feminismus má špatnou pověst primárně kvůli antifeministickému aktivismu. Z mé zkušenosti většina lidí souhlasí s většinou feministických tezí a hodnot a není to dáno uzavřeností myšlenkové bubliny, v níž bych se pohyboval. Vycházím i ze sledování diskusí zcela mimo svou bublinu i sledování anonymních anket v médiích, jež nejsou ostře názorově vyhraněná, či výzkumů nezávislých institucí (viz kapitoly v druhém oddíle knihy). Nejčastějším druhem reakce bývá: „Souhlasím s tím, co feminismus říká, ale nesouhlasím s tím, jak to říká“. Proto se tato kniha pokouší mluvit co nejpřijatelnějším jazykem, i když se nemůže vzdát základně kritického tónu.