Kniha 1 01 True crime satira


03. „Sáhl jí před 30 lety na koleno“

03. „Sáhl jí před 30 lety na koleno“
80
Ovšem hnutí MeToo nevzniklo v Hollywoodu v říjnu 2017

Za oficiální datum rozšíření MeToo po světě se považuje moment, když 15. října 2017 napsala americká herečka Alyssa Milano na Twitter „Pokud by všechny ženy, které byly někdy sexuálně zneužity nebo obtěžovány, napsaly na svou sociální síť „Me too“, možná by si lidé uvědomili závažnost problému.“ https://web.archive.org/web/20171029171327/https://twitter.com/alyssa_milano/status/919659438700670976

80
Už o jedenáct let dřív v chudé afroamerické komunitě díky aktivistce Taraně Burke

Tarana Burke je i zakladatelkou stránky https://metoomvmt.org/

80
Ze sahání na stehno či koleno absurdně dělají znásilnění

V různých rozhovorech a textech kolísá Radim Uzel mezi kolenem a stehnem: „Tedy pánové, pokud jste sáhli někomu před pěti lety na kolínko, zapomeňte – o nic nejde! To je promlčeno. V Americe ne. Znalci radí mužům, aby před každým pohlavním stykem tu ženu nechali podepsat revers, že s tím souhlasí. Neuvěřitelné! Někteří naši fanatici to začínají kopírovat.“ (https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Na-genderovou-korektnost-se-cerpaji-granty-jde-o-prachy-Doktor-Uzel-vypustil-nazory-ktere-urcite-mnohe-vytoci-Treba-i-o-Jirine-Siklove-536237, 17. 5. 2018) V dalším rozhovoru s Lubošem Xaverem Veselým mluví o „koleni před 30 lety s doživotními následky“. (https://www.mujrozhlas.cz/xaver-host/sexuolog-radim-uzel-v-knize-tentokrat-urazim-i-zive-mam-tolik-vzpominek-ze-staci, 22. 6. 2021)

82
Jinak se to kvalifikovat nedá,“ napsaly dvě lingvistky Ivana Bozděchová a Ivana Mazálková v časopise Naše řeč

http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=7200 (Naše řeč, ročník 77, 1994, číslo 4, s. 198-201)

87
Je pochopitelné, že Radima Uzla, který se na Facebooku či Twitteru v té době nepohyboval

V prosinci 2020 vznikl jeho facebookový účet, který si ale podle všeho nespravoval sám. https://www.facebook.com/radimuzelofficial

87
Jeho návrat se odehrál až téměř o dvacet let později, kdy mu režisér Darren Aronofsky nabídl se symbolicky „vykoupit“ rolí morbidně obézního muže ve snímku Velryba, za nějž obdržel Oscara

Fraser v době natáčení již naopak zhubnul a jeho vzhled je dotvořen celotělovou maskou, jíž se technicky říká „fat suit“. Více v tomto videu: https://www.stream.cz/kinobox/brendana-frasera-nepoznate-v-hollywoodu-by-meli-prestat-pouzivat-tlustoobleky-64561277 (26.2.2023)

89
prohlásila, že Toback by si za své systematické pronásledování žen a vyhrožování jim zasloužil být ve vězení
92
Jež vyšla i v českém překladu

She Said: Breaking the Sexual Harassment Story That Helped Ignite a Movement, 2019, 360 s.; česky 2023, N Media, Když promluvila: Odhalení případu sexuálního obtěžování, které zažehlo změnu. Celá tato kapitola nicméně vznikla zcela samostatně již v roce 2020, bez toho, aniž bych vycházel z dotyčné publikace. Tu jsem použil pouze v roce 2024 k mírné revizi.

96
Courtney Love v roce 2005 ve veřejném televizním vysílání řekla, že „nejlepší rada, jakou může dát začínajícím herečkám v Hollywoodu, je nechodit na pokoj s Harvey Weinsteinem“.
96
Věděl o tom i režisér Robert Rodriguez, který na základě toho nechal McGowan v hororové parodii Grindhouse: Planeta Teror (2007) ubránit proti znásilnění, kterého se na ní chce dopustit roztékající se monstrum, jež hraje Quentin Tarantino
96
Zastupoval i jiného prominentního sexuálního násilníka Dominiqua Strausse-Kahna

Jistým paradoxem je, že Strausse-Kahna hrál v roce 2014 ve snímku Vítejte v New Yorku Gérard Depardieu, který k natáčení řekl: „Je velmi francouzský, arogantní a namyšlený. Bude se hrát dobře. Udělám to, protože ho nemám rád.“ (https://www.novinky.cz/clanek/kultura-depardieu-strauss-kahn-je-arogantni-a-namysleny-bude-se-hrat-dobre-148545, 16. 3. 2012) Sám Depardieu byl v roce 2023 obviněn ze zneužívání třinácti žen, jehož se měl dopouštět mezi léty 2004 a 2022. (https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-evropa-trinact-zen-obvinilo-herce-depardieua-ze-sexualniho-nasili-40428446, 12. 4. 2023)

102
Ukázal, že obtěžování na univerzitách ze strany vyučujících zažila v různých situacích a intenzitě většina z nich

http://www.vyzkum-mladez.cz/zprava/1352739840.pdf - Námitkou bývá, že výraz „setkali/y se s obtěžováním“ není totéž jako být subjektem obtěžování. Nicméně vzhledem k tomu, že zpráva podává i přehled toho, kdy a za jakých podmínek se obtěžování odehrává, je zřejmé, že studující jsou svědky těchto činů a působí různou měrou negativně i na ně. Není to stejné jako „vědět o někom, komu ukradli auto“, ale mnohem spíš jako být svědkem krádeže, což je extrémně zřídkavé, na rozdíl od toho být svědkem obtěžování ve škole, kde se takové chování vlastně normalizuje.

102
Vidíme tedy, že v oblasti prevalence a vnímání sexuálního obtěžování nedošlo od roku 2008/2009 k žádným výrazným změnám

Za různé úrovně sexuálního obtěžování se považuje toto: Shakeshaft a Audrey (1995) rozlišili čtyři typy sexuálního obtěžování ve školním prostředí, které kombinují závažnost a formu: 1. úroveň závažnosti I, bezkontaktní zneužívání, vizuální formy (např. ukazování pornografických materiálů), 2. úroveň závažnosti II, bezkontaktní zneužívání, verbální formy (např. komentování tělesných partií konkrétních studujících), 3. úroveň závažnosti I, kontaktní sexuální zneužívání (např. štípání, mazlení), 4. úroveň závažnosti II, kontaktní sexuální zneužívání (např. pohlavní styk).
Vhodným doplněním k problematice jsou i rozhovory s Markétou Kopeckou, studentkou z olomoucké katedry sociologie https://ohlasy.info/clanky/2022/01/rozhovor-kopecka.htmlhttps://www.heroine.cz/zena-a-svet/6626-jak-vedet-kdy-to-mam-nahlasit-mlhavost-hranic-je-jen-jednim-z-problemu-studentu-vysokych-skol (24. 11. 2021). https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/105380/120321416.pdf Dominika Dvořáková: Výskyt sexuálního obtěžování studujících na českých vysokých školách v roce 2018 – porovnání s výzkumem z roku 2008.

102
U prvního výzkumu, jenž byl zveřejněn v roce 2010, však nebylo možné ani na akademické půdě vést rozumnou diskusi

https://www.advojka.cz/archiv/2010/8/studentky-co-nosi-v-kabelce-zrni - Tato dobová reflexe politologa Ondřeje Slačálka a socioložky Terezy Stöckelové ukazují, na jak nízké úrovni se vyjadřovali tehdejší hlavní představitelé Fakulty humanitních studií. Svým způsobem je tato rétorika dnes již dost neuvěřitelná, nicméně lze spíše předpokládat, že podobně smýšlí mnoho lidí v akademickém prostředí dodnes.


07. Už si brousí nože na kastrování mužů. Nosí je pochvě!

07. Už si brousí nože na kastrování mužů. Nosí je pochvě!
208
Zřejmě nejkoncentrovanější útok na feminismus provedl Radim Uzel v knize Užitečné pohlaví (2012), v sedmistránkové kapitole nazvané Ženský boj

Dlužno opět dodat, že Radim Uzel se neustále opakuje. Velkou část „argumentů“ v Užitečném pohlaví prakticky slovo od slova opsal ze šestistránkového výlevu v knize Zákony ženské přitažlivosti (1995, s. 103-108). Tím se jen potvrzuje, že se myšlenkově desítky let vůbec nevyvíjel. Pokud píšu „opsal“, domnívám se, že Radim Uzel psal totéž víceméně po paměti, jelikož většinu věcí, které kdy publikoval, mezitím (bez velké nadsázky) tisíckrát říkal na různých vystoupeních a uměl je nazpaměť. Nemusel ani používat funkci Ctrl+C a Ctrl+V, už jenom proto, že kniha z roku 1995 vznikla jako série dopisů psaných na psacím stroji na papír, a nejspíš neexistovala v digitální podobě.

209
A kdo se vůči knize nakonec vymezil nejvíce? Francouzské Ministerstvo pro genderovou rovnost, které na ni podalo žalobu kvůli podněcování k nenávisti

http://www.h7o.cz/nenavist-prodava/ (Zdeněk Staszek, 11. 09. 2020)

213
„Diskuze o rovnosti žen a mužů se dá vést věcně, racionálně, bez emocí, bez aktivismu a sklonů k feminismu.“

https://www.respekt.cz/komentare/hlavne-bez-sklonu-k-feminismu (27. 4. 2022) Výraz „Bez sklonů k feminismu“ se stal natolik populární, že se dnes s tímto nápisem prodávají trička. Podobně jako Uzlův výrok „muži jsou zvířata“ přinesl trička s nápisy „Nejsem zvíře“. https://www.youngblock.cz/eshop/doplnky/bile-damske-triko-mam-sklony-k-feminismu-vysivane-v-cechach

215
Stála například za rodinným zákonem, který od roku 1950 zcela zrovnoprávňoval muže a ženu, což v mnoha zemích na Západě neplatilo ještě další dvě až tři dekády

https://www.novinky.cz/kultura/salon/clanek/alena-wagnerova-antikomunismus-a-zenska-otazka-40274638 (18. 3. 2019), https://www.novinky.cz/kultura/salon/clanek/muzi-znovu-ziskali-sva-stara-loviste-rika-spisovatelka-a-publicistka-alena-wagnerova-40047806 (11. 10. 2017). Citát z rozhovoru: „Návrat o dvacet let zpět“ – tak z hlediska emancipace popisujete svůj odchod do Německa v roce 1969. Díky masarykovsky laděné rodinné výchově, na ni naroubovanému modelu socialistické emancipace ženy a osobnostním dispozicím jsem se v Československu cítila coby svéprávný, s mužem rovnoprávný subjekt, tedy člověk s vlastním statusem. V Německu jsem se naopak setkala s tím, že jsem byla definována postavením svého manžela. Na jedné návštěvě mi chtěla hostitelka představit svých šest dcer a začala vypočítávat: Gerdin manžel je učitel, Magdin knihovník, Uršulin farář… Náš pan domácí se zase podivil, když jsem sama zaplatila účet za topení. Primární rolí a úkolem ženy byla tehdy v Německu práce v domácnosti a rodině. Tak to stálo i v rodinném zákoně platném až do roku 1977: „Žena je oprávněna být zaměstnaná, jestliže to není v rozporu s jejími povinnostmi v rodině a manželství.“ Zároveň ale byla žena povinna coby „rodinná pomocnice“ pomáhat manželovi třeba v obchodě. Ještě krátce předtím, než jsem do NSR přišla, měl muž právo bez ženina souhlasu vypovědět její pracovní místo.

218
Zahraničním představitelem „mužských studií“ je třeba letos 72letý americký sociolog Michael Kimmel, od nějž v Česku zatím nevyšla žádná kniha, pouze rozhovor v časopisu Respekt

https://www.respekt.cz/spolecnost/slusni-muzi-se-musi-postavit-tem-neslusnym (14. 11. 2017) Z Kimmelových knih uveďme: The Politics of Manhood (2009), The Gender of Desire: Essays on Male Sexuality (2012), Angry White Men: American Masculinity at the End of an Era (2017) a Guyland: The Perilous World Where Boys Became Men (2018). Oblíbenou disciplínou bývá znevěrohodnění autora, že byl sám nařčený ze sexuální obtěžování (nešlo o hrubé útoky) a z nevhodných poznámek vůči trans lidem. (https://web.archive.org/web/20190414104242/https://medium.com/@bmcoston/reclaiming-my-fear-i-will-no-longer-stay-silent-about-michael-kimmel-bde8602fee55) Kimmel však již odešel do důchodu, pedagogicky nepůsobí a jeho texty můžou být dál předmětem nezaujatého studia. Kdybych měl k dispozici někoho lepšího, kdo o daných tématech mluvil a psal, použil bych jej místo něj. Tuto poznámku uvádím jen pro pořádek, abych nebyl obviněný, že opomíjím něčí problematické stránky.

220
Neschopnost mnohých mužů snést debatu o jiných problémech než svých

Velmi typickým příkladem bývají každoroční reakce na Mezinárodní den žen 8. března. „Proč není mezinárodní den mužů?“, zní pořád dokola. Jenomže MDŽ je den, který je založen na faktickém stavu nerovného postavení žen a byl ustanoven kvůli reálným historickým událostem. Podnětem byl požár v textilní továrně v New Yorku v roce 1911, který přispěl k větší diskuzi o pracovních podmínkách žen. Pracovní podmínky žen a dětí se totiž řešily ještě méně než podmínky mužů, měly i ztížený přístup do odborů atd. Poté se za tento den vedla kampaň. Je to výsledek úsilí boje žen za rovnoprávnost. https://refresher.cz/31940-Dnes-oslavujeme-Mezinarodni-den-zen-Jeho-historie-vsak-napovida-ze-neslouzil-vzdy-jen-neznemu-pohlavi (8. 3. 2016. Michal Kovačík)

221
Z feminismu jako boje „pouze za ženy“ se postupně stává boj proti všem typům systematického znevýhodnění, proti tomu, aby se na některé lidi úplně zapomínalo

Dobrý přehled poskytuje třeba kniha Kimberlé Williams Crenshaw s názvem On Intersectionality: Essential Writings (The New Press, 2017). Autorka použila tento termín poprvé v roce 1989. Výrazně tyto postoje zastávají jedny z nejkomplexnějších feministických myslitelek Iris Marion Young či bell hooks (psaní malými písmeny je záměr „nesoustředit se na jméno, ale na text“).

222
Zvláštní asociaci můžeme slyšet v Trumpově uctívání velkých a tvrdých chlápků – „strong guys“, „big fellas“, „tough cookies“ – o nichž neustále mluví ve svých projevech

https://www.youtube.com/watch?v=hgoIajELUds&ab_channel=VICENews – Jeho projev má v tomto směru nádech až homosexuální adorace. Prakticky jde ale o vzývání jistého typu mužnosti, který je spojován s velikostí a silou Ameriky, a hlavně jejím zbrojním arzenálem. Ideálem Trumpa jsou USA jako „největší tvrďák, s nímž si nikdo nemá zahrávat“.

224
Jde to ruku v ruce – nejprve omezování interrupcí (svobody žen), omezování médií a nakonec omezování vzdělání, typicky právě rušení kateder gender studies

https://a2larm.cz/2020/06/navrat-do-stredoveku-poslanci-v-rumunsku-zakazali-vyuku-gender-studies/ (19. 6. 2020) Národní aliance studentských organizací v Rumunsku a Národní rada studentů sepsaly petici, kterou zatím podepsalo téměř 45 tisíc lidí. „Zákon vrací naše školství kamsi do středověku“, píše se v ní. Rumunsko v tomto následovalo Maďarsko, kde byl podobný diskriminační zákon schválen v roce 2018.

225
V Brně na Fakultě sociálních studií pak existuje jen bakalářský program, jenž lze studovat pouze dvouoborově, nikoli samostatně a celkově(!) ho studují nižší desítky lidí
225
Naopak ekonomické obory studuje o 60 % více než před dvaceti lety, inženýrství dvakrát tolik a medicínu třikrát tolik co dříve

(Čísla z EU jsou podobná, zde humanitní obory studuje kolem 14 % lidí. https://ec.europa.eu/eurostat/web/products-eurostat-news/w/ddn-20230703-1 - U občasně vyšších čísel kolem 20 % je nutné si uvědomit, že polovinu tvoří lidé studující cizí jazyky, čtvrtinu lidé studující umění a deset procent lidí studujících žurnalistiku, zbytek architekturu.

226
Nejzkorumpovanější sport, fotbal, zato dostává ročně asi půl miliardy korun, hokejisté čtvrt miliardy a basketbalisté, volejbalisté, tenisté, kanoisté, atletický a olympijský výbor získali bez nějakých drobných jednu miliardu korun

https://hlidacipes.org/statni-penize-pro-neziskovky-fotbaliste-i-s-496-miliony-skoncili-druzi-nejvic-dostal-cesnet/ (Robert Břešťan 24. května 2021) Jedničkou je zájmové neziskové sdružení právnických osob CESNET, u něhož stát za loňský rok zaznamenal rekordní sumu podpory v celkové výši 733,4 milionu korun. Stamilionové dotace jdou rovněž do biskupství a arcibiskupství či horské služby. Jedinou typickou, bohatě dotovanou neziskovku, jež je součástí občanské společnosti, představuje Člověk v tísni (cca 190 milionů korun). Ten ovšem poskytuje především humanitární pomoc v zahraničí, nebo se snaží zmírnit dopady imigrace do Česka. Neexistuje žádná neziskovka zabývající se genderovými tématy, která by čerpala byť jen desítky milionů korun ze státního rozpočtu. Obvykle dostávají statisíce nebo nižší miliony korun a dělají práci, kterou stát nedělá, neumí dělat a kdyby ji dělal, stály by tyto služby mnohem více. Ani všechny tyto neziskovky přitom ve svém úhrnu nedosáhnou na to, co libovolný sportovní svaz nebo zájmové skupiny typu rybářů a myslivců. O stavu financování po roce 2000 vypovídá i tato 90stránková bakalářská práce: https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/18628/130008625.pdf?sequence=1

228
Kvůli zprávě, že jedna lékařka, Sonnet Ehlers v JAR, vyvinula „zubatý kondom proti znásilnění“ zvaný Rape-aXe

Cca čtyřminutová videoreportáž k tomu zde: https://www.youtube.com/watch?v=6Ny2WtwuO3w (The Anti-Rape Device That Bites Back)

228
Uvnitř měl rozeklané řady zahnutých latexových háčků, které se zachytí na penisu muže, pokud do ženy násilím vnikne

Design produktu lehce připomíná německo-švýcarskou bláznivou hororovou komedii Killer Condom z roku 1996 o homosexuálním detektivovi, jenž vyšetřuje sérii amputovaných mužských přirození v jednom pochybném motelu. I zde mají démonicky oživlé prezervativy ostré zuby.

232
Neexistují ani žádné informace o tom, že by Lorena Bobbitt knihu, o níž mluví Uzel, napsala a titul není dohledatelný na Amazon.com, Goodreads.com ani přes jiné služby

Dohledatelná je pouze neautorizovaná biografie z pera jiného autora, Christophera Marka Kudely, s názvem Forever Scared (Navždy vyděšen), jež byla ale vydána až v roce 2014 (a Uzel si ji v 90. letech nemohl splést) a je vyprávěna z perspektivy Johna W. Bobbitta, byť ho autor celkově odsuzuje. O případu vznikl i čtyřdílný dokument Lorena v roce 2019 na službě Prime Video, který pracuje s archivními zpravodajskými materiály a dále existuje dokument televize ABC s názvem The Bobbitts: Love Hurts (2019).

232
Nebere v potaz, že jako imigrantka z Ekvádoru, která neměla americké občanství, a coby katolička věřila v manželství, z nějž se nedá odejít, byla ve svém chování silně omezena a její akt násilí byl projevem absolutního zoufalství

Lorena Bobbitt nakonec byla u soudu osvobozena. John Wayne Bobbitt nemohl být následně souzen za znásilnění v manželství, protože to tehdejší legislativa neumožňovala – pouze v případech, že by manželé žili odděleně a manžel by přijel manželku znásilnit do jiného domu než vlastního, případně, že by stopy násilí na ženě byly zcela čerstvé a důkladně zdokumentované. Souzen byl pouze za napadení; svědectví dalších lidí, již potvrdili jeho násilnictví, nebyla brána v potaz, a vzhledem k tomu, že Lorena Bobbitt na Johna Waynea Bobbitta útočila také, nebyl dotyčný odsouzen.

233
Přitom ani s oním oslavováním to není tak jednoduchá pravda, jak dokazuje dobový sloupek v LA Times z prosince 1993, kde jinak feministicky naladěná publicistka Robin Abcarian píše doslova a do písmene už v titulku: Nedělejme z Loreny Bobbitt dítě z feministického plakátu
233
A je v tom je zcela zajedno s drtivou většinou antifeministů

Přestože to v textu zaznívá v předmluvě i dále opakovaně, považuji za důležité zdůraznit, že populaci nedělím na feministickou a antifeministickou. Víme pouze, že počty lidí hlásících se k feminismu vzrůstají, počty lidí striktně odmítajících feminismus klesají. Velká část lidí je nevyhraněných a mnozí se stydí přihlásit se k feminismu nebo se feministickými myšlenkami zabývat hlouběji proto, že feminismus má špatnou pověst primárně kvůli antifeministickému aktivismu. Z mé zkušenosti většina lidí souhlasí s většinou feministických tezí a hodnot a není to dáno uzavřeností myšlenkové bubliny, v níž bych se pohyboval. Vycházím i ze sledování diskusí zcela mimo svou bublinu i sledování anonymních anket v médiích, jež nejsou ostře názorově vyhraněná, či výzkumů nezávislých institucí (viz kapitoly v druhém oddíle knihy). Nejčastějším druhem reakce bývá: „Souhlasím s tím, co feminismus říká, ale nesouhlasím s tím, jak to říká“. Proto se tato kniha pokouší mluvit co nejpřijatelnějším jazykem, i když se nemůže vzdát základně kritického tónu.