Velmi
pozdni.cz

Kniha 1 01 True crime satira

Kapitoly

Vše Kapitoly

04. Jak vznikly mýty o MeToo

04. Jak vznikly mýty o MeToo
107
Fallonovo chování je stejné zneužití postavení, jako když kněz zneužívá mladistvé ministranty

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/-Zena-vystrizlivi-muz-se-stane-ministrem-Radim-Uzel-nastoupil-na-kauzu-Feri-665758 (31.5.2021) V tomto textu Radim Uzel typicky smotává více případů dohromady a vytváří zavádějící dojem toho, co se skutečně stalo. Jde o jeden z článků, které mě podnítily k napsání knihy, jelikož mi přijde nehorázné, aby někdo z pozice odborníka šířil své domněnky a dezinformace.

107
Osobně jsem ale za pětadvacet let žurnalistické práce jsem nezažil, že by si nějaká kolegyně stěžovala na podobné jednání od jakéhokoli politika

Něco úplně jiného jsou stížnosti novinářek na to, jak se k nim chovají muži ve vedoucích pozicích, případně někteří kolegové. Zvláště historky z 90. let jsou velmi nechutné. Nedostal jsem bohužel od nikoho svolení je publikovat, jen potvrzuji, že jsem je slyšel přímo od konkrétních lidí, kterým se staly, nikoli z doslechu. A byť mnohá praxe už vymizela, i mladší generace novinářek zažívá nevhodné chování ze strany kolegů v redakcích. Lidé ve vedení si dávají výrazně víc pozor, ať už přímo tím, že se tak vůbec nechovají, nebo to umějí lépe krýt a vynucovat si mlčenlivost a nepovažují své chování za samozřejmost. Jako již tradičně, v obtěžování jsou přeborníci muži starších ročníků, od pozdních čtyřiceti výš. Rozsáhlý popis nabízí i tento článek https://pagenotfound.cz/clanek/sahal-mi-do-rozkroku-snazil-se-me-libat-novinarky-nejcasteji-obtezuji-jejich-muzsti-kolegove-ci-nadrizeni (červen 2024, Apolena Rychlíková)

107
Případně si myslí, že výměnou za „exkluzivní informace“, které nedají jejich mužským kolegům, si mohou nárokovat sexuální odměnu

Co se týče sexuálního obtěžování novinářek od herců, slyšel a četl jsem historek několik. Prakticky vždy šlo o herce starších ročníků (nyní obvykle o sedmdesátníky). Představy a nároky některých „bardů“, že poskytnutí rozhovoru do médií znamená druh intimního sblížení, byly nemístné už tehdy a nejeví se tak jenom s odstupem času. Mnohem častější bohužel zůstává, že obtěžování přichází v samotných redakcích, které zvláště mladé nastupující novinářky berou jako „bezpečnou zónu“ a během studia je nikdo nepřipravuje na to, jak se správně bránit, když jim jde o živobytí. (https://hlidacipes.org/sexualni-obtezovani-v-ceskych-mediich-ocima-nastavajicich-novinarek-nikdo-nas-na-to-nepripravi/, 9. 12. 2021, Jan Žabka)

109
(Lisa Bonet) coby teenagerka hrála jeho dceru v sitcomu The Cosby Show

https://www.hollywoodreporter.com/news/general-news/lisa-bonet-opens-up-bill-cosbys-sinister-energy-1093326/ (9. 3. 2018), původní zdroj https://www.net-a-porter.com/en-gb/porter/article-33a55e73f6c7ac7b/cover-stories/cover-stories/lisa-bonet. Časová osa 50 let, kdy se objevovaly u Cosbyho obvinění: https://www.latimes.com/entertainment/la-et-bill-cosby-timeline-htmlstory.html a rozsudek https://www.forbes.com/sites/nicholasreimann/2021/06/30/bill-cosbys-prison-sentence-overturned/ (30. 6. 2021)

111
Své „špatně pochopené zážitky“, by jako dospělé neměly vyhodnocovat jako „sexuální obtěžování a predátorství“

https://deadline.com/2017/11/volker-schlondorff-dustin-hoffman-sexual-harassment-kidder-1202201398/ – Svým způsobem je kuriózní, že Volker Schlöndorff byl režisérem první adaptace románu Příběh služebnice (1990), jenž vypráví o totalitním režimu v blízké budoucnosti, kde jsou z žen udělány sexuální otrokyně. Dalo by se od něj čekat feminističtější a empatičtější vidění.

112
Na Lesterovi ho fascinuje, jak mu promíjíme jeho temné stránky, a že jde navzdory všemu o líbivou postavu a on se pokusil jí tu lidskost a sympatičnost vdechnout

https://www.independent.co.uk/arts-entertainment/films/news/kevin-spacey-lester-burnham-american-beauty-1999-oscars-acceptance-speech-allegations-a8029706.html (31. 10. 2017) – „To my friends, for pointing out my worst qualities. I know you do it because you love me, and that's why I love playing Lester, because we got to see all of his worst qualities and we still grew to love him.“

115
Ve skutečnosti 90 % případů sexuálního zneužívání dětí nemají na svědomí pedofilové, ale psychosexuálně normální lidé, které jen baví pokoušet překračovat hranice, čili realita je absolutně opačná

https://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/clanek/az-90-procent-pripadu-zneuzivani-deti-nezpusobuji-pedofilove-40172834 (10. 10. 2007) – Jemnější rozdíly mezi pedofilií, hebefilí a efebofilií tu nebudeme řešit. Pro více informací přímo z primárních zdrojů se můžete podívat sem: https://www.nudz.cz/p_skupina/evolucni-sexuologie-a-psychopatologie

116
Spacey proti nim ani poté neprovedl odvetnou žalobu

V době uzávěrky knihy se podezřele jevil pouze jeden žalující, který spojoval Spaceyho napadení s charitativní akcí Eltona Johna. Zde údaje časově nesedí a je na Spaceym, jak bude reagovat. Šlo by ale o jediný případ z mnoha obvinění a prakticky jen splňuje statistiku, že nějaká falešná obvinění ve větším vzorku případů bývají. https://www.independent.co.uk/news/uk/crime/kevin-spacey-acquitted-elton-john-b2382755.html

117
Spaceyho budoucnost může ležet v malých nezávislých produkcích, ale je nepravděpodobné, že by jej ještě někdy někdo obsadil do filmu s oscarovými ambicemi

Za uplynulých sedm let hrál jen ve čtyřech filmech. V distribuci si vedly nevalně a recenze na ně byly průměrné (americký Klub miliardářů, 2018; italská snímek režírovaná Frankem Nerem L’uomo che disegnò Dio, 2022; britský akční thrilller Control, 2023; americký thriller Peter Five Eight, 2024). https://www.mymovies.it/film/2022/luomo-che-disegno-dio/ (tržby) a https://www.mymovies.it/film/2022/luomo-che-disegno-dio/rassegnastampa/ (seznam recenzí); Návrat k tomu, nač byl zvyklý, je ztížený tím, že hrával většinou hlavní role ve filmech, které nemají úplně malý, ale střední rozpočet a špatně se marketingují. V létě 2024 Spaceyho například chtěl do role zpěváka Franka Sinatry obsadit režisér Paul Schrader https://www.nj.com/entertainment/2024/05/thats-life-paul-schrader-wants-kevin-spacey-in-his-frank-sinatra-movie.html, nicméně jde o autora, co má často potíže svá díla financovat a nejspíš nikdy nenatočil vyloženě komerčně úspěšný film. Spacey si má v italské produkci zahrát roli ďábla ve snímku The Contract (Smlouva) málo známého režiséra Massima Paolucciho.

117
Spaceyho fanouškovská obec (…) mluví o stádnosti a davové psychóze těch, kteří Spaceyho odsuzují

Kauzu jsem sledoval dlouho a díval se do mnoha desítek diskusí pod česky i anglicky psanými články. V Česku měl Spacey vždy naprosto drtivou, cca 90% většinu zastánců a zastánkyň, v zahraničí to bylo o něco méně, kolem 80 %. Každopádně, kdokoli se v těchto debatách ozval proti Spaceymu, byl zasypán přívalem urážek – skutečné davové lynčování probíhalo naprosto opačně.

118
Je zřejmé, že pouze skalní fanoušci a fanynky by komerční úspěch nezajistili

https://ew.com/movies/2017/11/29/ridley-scott-kevin-spacey-all-the-money-in-the-world-exclusive/ (29. 11. 2017) Dlužno dodat, že na zachovaných záběrech Spacey nepůsobí v masce starce příliš přesvědčivě a náhradní herec Christopher Plummer svou roli sehrál tak dobře, že za ni byl nominovaný na Oscara. (Původní trailer: https://www.youtube.com/watch?v=pPfe88r0IDc) Režisér Ridley Scott potvrdil, že Plummer byl od začátku jeden ze dvou adeptů na roli a hodil se na ni víc a přetočení filmu tak spíš uvítal. (https://www.youtube.com/watch?v=NXW9ctLv0gE)

126
Ne každá oběť je zničená chudinka, ne každá oběť je ve svém dalším životě neviňátko

V Hollywoodu už na téma MeToo vznikají i komplexnější a různě umělecky přesvědčivá díla jako Tár (2022) od Todda Fielda nebo May December (2023) od Todda Haynese.

126
Naučíte se rozpoznávat nevěrohodné příběhy

Původně jsem chtěl v této kapitole i rozebrat, jak zavádějícím způsobem psal Radim Uzel o některých případech. Například tuto situaci popisoval v různých zdrojích několikrát výrazně jinak a nikdy dostatečně detailně, aby si šlo vyvodit, na základě čeho byl dotyčný odsouzen. Ve výsledku tak Uzel jen posiloval předsudky ohledně toho, že křivá obvinění jsou častá a u soudů snadno procházejí: https://www.novinky.cz/clanek/zena-vztahy-a-sex-radim-uzel-krive-obvineni-ze-sexualniho-zneuzivani-udela-ze-zivota-peklo-40236815 (16. 9. 2009)

129
A skandály ustojí tím, že je označí za pouhou kampaň

U podobných výroků mi lidé začnou posílat příběhy „nebohých zasloužilých profesorů, kteří museli opustit své místo a přišli o svou prestiž“. A obvykle jejich příběhy obsahují buď to, že prošli sebereflexí a velmi rychle našli náhradní místo, nebo prostě čelili sankcím, které byly poměrně adekvátní. Byl by spíš problém a velmi špatné poselství studujícím, kdyby se jim nestalo nic. Můj postoj však není odsuzovat paušálně. V každém příběhu lze najít nuance, které mohou sankcionovaným lidem přinášet pocity nespravedlnosti. Je potřeba chápat obě strany, ale zároveň nelze nedělat nic, protože tím se udržuje atmosféra, v níž se podobná situace bude opakovat znova. Další obviněný či obviněná budou opět tvrdit, že nechápali, co nemají dělat. Bez nastolení precedentu nemůžou nové normy fungovat.

130
Máme málo dat, abychom dokázali určit, jestli s celkovým nárůstem obvinění stoupá počet těch falešných úměrně

https://www.centreformalepsychology.com/male-psychology-magazine-listings/false-allegations-of-rape-the-true-extent-remains-unknown (2022) – Tento text porovná řadu studií s obrovských rozptylem určení falešných obvinění. Asi nejsystematičtější výzkumník David Lisak se dostává k necelým 6 %. Vzhledem k excesům při vyšetřování britských celebrit (tzv. Operation Yewtree, 2012-2013) mohl v této zemi počet falešných obvinění krátce stoupat. Autor Rick Bradford (jenž není povoláním psycholog ani sociolog, ale fyzik, kterého baví zkoumat čísla a grafy) naznačuje, že množství falešných obvinění může jít nad 10 %.

131
Kromě již některých výše uvedených to jsou třeba zpěvák Chris Brown (bývalý násilnický partner zpěvačky Rihanny), vědec Neil de Grasse Tyson, kouzelník David Copperfield, (nakonec zvolený) soudce Nejvyššího soudu USA Brett Kavanaugh, herci, scenáristé a režiséři Sylvester Stallone, Steven Seagal, James Franco, Aziz Ansari, Paul Haggis, Morgan Freeman, Jeffrey Tambor či Cassey Affleck

V Česku máme zaznamenán případ pedagoga, který přes prokázané provinění ihned dostal druhé prestižní místo https://twitter.com/JaroslavBlek3/status/1654925903904878592 a https://denikn.cz/885047/prisla-jsem-jako-mozek-on-ze-me-udelal-telo-studentka-popsala-napadeni-docentem-na-skole-skoncil/ (6. 5. 2023)

131
I v letech před MeToo existuje množství slavných mužů, kteří prokazatelně fyzicky ublížili ženám (někdy se k tomu i otevřeně přiznávali) a nestalo se jim nic – Sean Connery, Clint Eastwood, Jack Nicholson, Sean Penn, Charlie Sheen, Cristiano Ronaldo a další a další.

Twitterové vlákno s dalšími odkazy zde: https://x.com/heardsstan/status/1725972641624764794 (18. 11. 2023) Ve výčtu v hlavním textu neuvádím ty, kteří určitým způsobem potrestaní byli a neuvádím ty, u nichž šlo „jenom“ o velký věkový rozdíl mezi nimi a jejich sexuálními partnerkami (což je znak groomingu). Stejně jako u předchozí poznámky doporučuji dohledat si více informací; případy nejsou stejně závažné, ale je jasné, že dnes by většina těchto lidí skončila. Zatímco u předchozí skupiny jde o to, že neskončili ani dnes, v této skupině jsou lidé, jejichž kariéra by v dnešní době nejspíš nepřežila. Zde například delší čtení o Clintu Eastwoodovi: https://www.nickiswift.com/1423079/shady-side-clint-eastwood/

132
Nacházíme jen osamocené nahodilé případy

Za dobu více než sedmi let, co tyto případy sleduji, jsem v českých médiích narazil na jediný zveřejněný případ tohoto typu (viz poznámku 69). V zahraničí jich bezpochyby bude více, ale jsou také ojedinělé. https://ycitynews.com/22478/news/young-man-cleared-of-multiple-false-rape-accusations-at-trials-this-summer/ (29. 7. 2021) nebo https://nypost.com/2020/02/01/being-wrongly-metood-has-ruined-my-life/. Dotyčným mužům je třeba vyjádřit lítost a solidaritu. A naopak ženám, které toto udělají, nelze projevit sympatie a pochopení.

132
Dávají na srozuměnou, že jsme se pořád dotkli jen špičky ledovce

Armie Hammer (https://www.vulture.com/article/armie-hammer-allegations-career-timeline.html), Danny Masterson (https://people.com/tv/danny-masterson-charged-rape-timeline-of-allegations/), Russell Brand (https://www.thecut.com/article/russell-brand-allegations.html), William Hurt (https://www.kinobox.cz/clanky/tema/21763-hrali-spolu-milenecky-par-ona-dostala-oscara-on-ne-pak-ji-znasilnil) nebo Jonathan Majors (https://www.kinobox.cz/clanky/tema/23632-hvezda-z-creeda-a-ant-mana-celi-stale-vice-obvinenim-napadenim-pritelkyne-prohresky-nekonci). Seznam by šlo ale rozšířit o další desítky jmen. Kdybychom měli každý případ rozebírat jen tak krátce jako třeba u Dustina Hoffmana, měla by tato kapitola minimálně 50 stran. V celé knize soustavně řeším dilema, jak být komplexní a nebýt už úmorný. Prakticky není možné nikdy vystihnout rozšířenost sexualizovaného násilí, protože od určité chvíle ztratíte pozornost publika.

133
Po čtyřech letech chtěl on věc zveřejnit, ona ho umlčela penězi

Oblíbené tvrzení, že Argento svým chováním dohnala k sebevraždě svého partnera, slavného kuchaře a cestovatele Anthonyho Bourdaina, jenž za ni zaplatil ono odstupné Bennetovi, je silně přehnané. Bourdain trpěl téměř celý život depresemi a o sebevraždě mluvil velmi často, měl za sebou alkoholové a drogové období a jeho vztah s Argento byl velmi volný a „na dálku“, neviděli se více než dvě třetiny roku, neboť on byl neustále na cestách. Bourdain navíc MeToo vášnivě podporoval a byl jedním z jeho hlavních veřejných advokátů. Doporučuji ke zhlédnutí jeho životopisný dokument Roadrunner: Film o Anthonym Bourdainovi (2021) – https://www.kinobox.cz/clanky/recenze/31578-viderecenze-roadrunner (10. 11. 2023)

137
Depp žaloval Heard za článek uveřejněný ve Washington Post v roce 2018, který jej měl poškodit, i když v něm nebyl přímo jmenován

Původní článek je zde: https://www.washingtonpost.com/opinions/ive-seen-how-institutions-protect-men-accused-of-abuse-heres-what-we-can-do/2018/12/18/71fd876a-02ed-11e9-b5df-5d3874f1ac36_story.html. Přehledná časová osa celého případu zde: https://www.nbcnews.com/pop-culture/pop-culture-news/johnny-depp-amber-heard-defamation-trial-summary-timeline-rcna26136 (27. 5. 2022). Existuje taky obří heslo na Wikipedii, jež má přes 36 tisíc znaků a obsahuje odkazy na 184 zdrojů: https://en.wikipedia.org/wiki/Depp_v._Heard

137
Medializace procesu Depp vs. Heard byla ještě větší než u Weinsteina a podařilo se překrýt vzpomínky na ni

Co se týče jiných slavných případů, Jeffrey Epstein se oběsil ve vazbě, jeho „partner in crime“ Ghislaine Maxwell nikoho nezajímá (a jak říká slovní hříčka „true love is finishing each other´s sentences“ – https://imgflip.com/i/5bkupg), R. Kelly byl ve vazbě před odsouzením dlouho, čili finální rozsudek ani nebyl překvapením nebo událostí. Případ Depp vs. Heard rezonoval jednoznačně nejsilněji a nejdéle, ačkoli byl nejméně závažný.

139
Obří žurnalistický kousek z Rolling Stone v roce 2018, popisuje stavy Johnnyho Deppa jako „poslední dny Elvise Presleyho“

Vskutku se nejedná o žádný bulvár, ale žurnalistiku v duchu Trumana Capoteho nebo Huntera S. Thompsona; spíše malý román vzniklý díky několikadennímu úzkému kontaktu autora s Deppem, všechny informace jsou podávány z první ruky: https://www.rollingstone.com/feature/the-trouble-with-johnny-depp-666010/ (21. 6. 2018)

139
I když Depp zkolaboval při natáčení pátého dílů Pirátů z Karibiku v důsledku drogové intoxikace

Při natáčení snímku Piráti z Karibiku: Truhla mrtvého muže spolykal najednou osm tabletek extáze a natáčení muselo být na čtrnáct dní přerušeno: https://wdwnt.com/2020/12/johnny-depp-reportedly-took-8-ecstasy-pills-at-once-during-filming-of-disneys-pirates-of-the-caribbean-dead-men-tell-no-tales/ (13. 12. 2020). Dlouhá historie Deppova užívání drog zde: https://www.nzherald.co.nz/entertainment/johnny-depps-lifelong-love-of-drugs-laid-bare/HTM4XJUYW6EKLHCAWXB5TXU4VQ/ (14. 7. 2020) a vyjádření jeho bývalého agenta https://www.newsweek.com/former-johnny-depp-agent-anger-issues-drugs-lateness-career-downturn-amber-heard-trial-1708243 (19. 5. 2022).

142
Jeho kariéra zažije jistý (byť ne asi úplný) restart

Dlužno ale podotknout, že jeho kariéra zažila své dno už s filmem Turista (2009), který natáčel dávno předtím, než potkal Amber Heard. Už zde působil nepřítomně a většina jeho filmů od té doby – kromě dvou dílů Pirátů z Karibiku – byly obří propadáky: Temné stíny (2012), Osamělý jezdec (2013), Transcendence (2014), Mortdecai (2015). Viz komerční statistiky: https://www.the-numbers.com/person/580401-Johnny-Depp

143
Dostane se pozornosti i skutečně týraným mužům, jímž Depp podle žádného popisu není a rozhodně jim nedal hlas – jak je mylně oslavován

Devadesátkově zastydlý časopis Reflex v č. 223/2022 (9. 6.) neomylně na obálku napsal velký titulek „MenToo“ s fotomontáží Deppova obličeje s monoklem.

07. Už si brousí nože na kastrování mužů. Nosí je pochvě!

07. Už si brousí nože na kastrování mužů. Nosí je pochvě!
208
Zřejmě nejkoncentrovanější útok na feminismus provedl Radim Uzel v knize Užitečné pohlaví (2012), v sedmistránkové kapitole nazvané Ženský boj

Dlužno opět dodat, že Radim Uzel se neustále opakuje. Velkou část „argumentů“ v Užitečném pohlaví prakticky slovo od slova opsal ze šestistránkového výlevu v knize Zákony ženské přitažlivosti (1995, s. 103-108). Tím se jen potvrzuje, že se myšlenkově desítky let vůbec nevyvíjel. Pokud píšu „opsal“, domnívám se, že Radim Uzel psal totéž víceméně po paměti, jelikož většinu věcí, které kdy publikoval, mezitím (bez velké nadsázky) tisíckrát říkal na různých vystoupeních a uměl je nazpaměť. Nemusel ani používat funkci Ctrl+C a Ctrl+V, už jenom proto, že kniha z roku 1995 vznikla jako série dopisů psaných na psacím stroji na papír, a nejspíš neexistovala v digitální podobě.

209
A kdo se vůči knize nakonec vymezil nejvíce? Francouzské Ministerstvo pro genderovou rovnost, které na ni podalo žalobu kvůli podněcování k nenávisti

http://www.h7o.cz/nenavist-prodava/ (Zdeněk Staszek, 11. 09. 2020)

213
„Diskuze o rovnosti žen a mužů se dá vést věcně, racionálně, bez emocí, bez aktivismu a sklonů k feminismu.“

https://www.respekt.cz/komentare/hlavne-bez-sklonu-k-feminismu (27. 4. 2022) Výraz „Bez sklonů k feminismu“ se stal natolik populární, že se dnes s tímto nápisem prodávají trička. Podobně jako Uzlův výrok „muži jsou zvířata“ přinesl trička s nápisy „Nejsem zvíře“. https://www.youngblock.cz/eshop/doplnky/bile-damske-triko-mam-sklony-k-feminismu-vysivane-v-cechach

215
Stála například za rodinným zákonem, který od roku 1950 zcela zrovnoprávňoval muže a ženu, což v mnoha zemích na Západě neplatilo ještě další dvě až tři dekády

https://www.novinky.cz/kultura/salon/clanek/alena-wagnerova-antikomunismus-a-zenska-otazka-40274638 (18. 3. 2019), https://www.novinky.cz/kultura/salon/clanek/muzi-znovu-ziskali-sva-stara-loviste-rika-spisovatelka-a-publicistka-alena-wagnerova-40047806 (11. 10. 2017). Citát z rozhovoru: „Návrat o dvacet let zpět“ – tak z hlediska emancipace popisujete svůj odchod do Německa v roce 1969. Díky masarykovsky laděné rodinné výchově, na ni naroubovanému modelu socialistické emancipace ženy a osobnostním dispozicím jsem se v Československu cítila coby svéprávný, s mužem rovnoprávný subjekt, tedy člověk s vlastním statusem. V Německu jsem se naopak setkala s tím, že jsem byla definována postavením svého manžela. Na jedné návštěvě mi chtěla hostitelka představit svých šest dcer a začala vypočítávat: Gerdin manžel je učitel, Magdin knihovník, Uršulin farář… Náš pan domácí se zase podivil, když jsem sama zaplatila účet za topení. Primární rolí a úkolem ženy byla tehdy v Německu práce v domácnosti a rodině. Tak to stálo i v rodinném zákoně platném až do roku 1977: „Žena je oprávněna být zaměstnaná, jestliže to není v rozporu s jejími povinnostmi v rodině a manželství.“ Zároveň ale byla žena povinna coby „rodinná pomocnice“ pomáhat manželovi třeba v obchodě. Ještě krátce předtím, než jsem do NSR přišla, měl muž právo bez ženina souhlasu vypovědět její pracovní místo.

218
Zahraničním představitelem „mužských studií“ je třeba letos 72letý americký sociolog Michael Kimmel, od nějž v Česku zatím nevyšla žádná kniha, pouze rozhovor v časopisu Respekt

https://www.respekt.cz/spolecnost/slusni-muzi-se-musi-postavit-tem-neslusnym (14. 11. 2017) Z Kimmelových knih uveďme: The Politics of Manhood (2009), The Gender of Desire: Essays on Male Sexuality (2012), Angry White Men: American Masculinity at the End of an Era (2017) a Guyland: The Perilous World Where Boys Became Men (2018). Oblíbenou disciplínou bývá znevěrohodnění autora, že byl sám nařčený ze sexuální obtěžování (nešlo o hrubé útoky) a z nevhodných poznámek vůči trans lidem. (https://web.archive.org/web/20190414104242/https://medium.com/@bmcoston/reclaiming-my-fear-i-will-no-longer-stay-silent-about-michael-kimmel-bde8602fee55) Kimmel však již odešel do důchodu, pedagogicky nepůsobí a jeho texty můžou být dál předmětem nezaujatého studia. Kdybych měl k dispozici někoho lepšího, kdo o daných tématech mluvil a psal, použil bych jej místo něj. Tuto poznámku uvádím jen pro pořádek, abych nebyl obviněný, že opomíjím něčí problematické stránky.

220
Neschopnost mnohých mužů snést debatu o jiných problémech než svých

Velmi typickým příkladem bývají každoroční reakce na Mezinárodní den žen 8. března. „Proč není mezinárodní den mužů?“, zní pořád dokola. Jenomže MDŽ je den, který je založen na faktickém stavu nerovného postavení žen a byl ustanoven kvůli reálným historickým událostem. Podnětem byl požár v textilní továrně v New Yorku v roce 1911, který přispěl k větší diskuzi o pracovních podmínkách žen. Pracovní podmínky žen a dětí se totiž řešily ještě méně než podmínky mužů, měly i ztížený přístup do odborů atd. Poté se za tento den vedla kampaň. Je to výsledek úsilí boje žen za rovnoprávnost. https://refresher.cz/31940-Dnes-oslavujeme-Mezinarodni-den-zen-Jeho-historie-vsak-napovida-ze-neslouzil-vzdy-jen-neznemu-pohlavi (8. 3. 2016. Michal Kovačík)

221
Z feminismu jako boje „pouze za ženy“ se postupně stává boj proti všem typům systematického znevýhodnění, proti tomu, aby se na některé lidi úplně zapomínalo

Dobrý přehled poskytuje třeba kniha Kimberlé Williams Crenshaw s názvem On Intersectionality: Essential Writings (The New Press, 2017). Autorka použila tento termín poprvé v roce 1989. Výrazně tyto postoje zastávají jedny z nejkomplexnějších feministických myslitelek Iris Marion Young či bell hooks (psaní malými písmeny je záměr „nesoustředit se na jméno, ale na text“).

222
Zvláštní asociaci můžeme slyšet v Trumpově uctívání velkých a tvrdých chlápků – „strong guys“, „big fellas“, „tough cookies“ – o nichž neustále mluví ve svých projevech

https://www.youtube.com/watch?v=hgoIajELUds&ab_channel=VICENews – Jeho projev má v tomto směru nádech až homosexuální adorace. Prakticky jde ale o vzývání jistého typu mužnosti, který je spojován s velikostí a silou Ameriky, a hlavně jejím zbrojním arzenálem. Ideálem Trumpa jsou USA jako „největší tvrďák, s nímž si nikdo nemá zahrávat“.

224
Jde to ruku v ruce – nejprve omezování interrupcí (svobody žen), omezování médií a nakonec omezování vzdělání, typicky právě rušení kateder gender studies

https://a2larm.cz/2020/06/navrat-do-stredoveku-poslanci-v-rumunsku-zakazali-vyuku-gender-studies/ (19. 6. 2020) Národní aliance studentských organizací v Rumunsku a Národní rada studentů sepsaly petici, kterou zatím podepsalo téměř 45 tisíc lidí. „Zákon vrací naše školství kamsi do středověku“, píše se v ní. Rumunsko v tomto následovalo Maďarsko, kde byl podobný diskriminační zákon schválen v roce 2018.

225
V Brně na Fakultě sociálních studií pak existuje jen bakalářský program, jenž lze studovat pouze dvouoborově, nikoli samostatně a celkově(!) ho studují nižší desítky lidí

https://is.muni.cz/obory/6087

225
Naopak ekonomické obory studuje o 60 % více než před dvaceti lety, inženýrství dvakrát tolik a medicínu třikrát tolik co dříve

(Čísla z EU jsou podobná, zde humanitní obory studuje kolem 14 % lidí. https://ec.europa.eu/eurostat/web/products-eurostat-news/w/ddn-20230703-1 - U občasně vyšších čísel kolem 20 % je nutné si uvědomit, že polovinu tvoří lidé studující cizí jazyky, čtvrtinu lidé studující umění a deset procent lidí studujících žurnalistiku, zbytek architekturu.

226
Nejzkorumpovanější sport, fotbal, zato dostává ročně asi půl miliardy korun, hokejisté čtvrt miliardy a basketbalisté, volejbalisté, tenisté, kanoisté, atletický a olympijský výbor získali bez nějakých drobných jednu miliardu korun

https://hlidacipes.org/statni-penize-pro-neziskovky-fotbaliste-i-s-496-miliony-skoncili-druzi-nejvic-dostal-cesnet/ (Robert Břešťan 24. května 2021) Jedničkou je zájmové neziskové sdružení právnických osob CESNET, u něhož stát za loňský rok zaznamenal rekordní sumu podpory v celkové výši 733,4 milionu korun. Stamilionové dotace jdou rovněž do biskupství a arcibiskupství či horské služby. Jedinou typickou, bohatě dotovanou neziskovku, jež je součástí občanské společnosti, představuje Člověk v tísni (cca 190 milionů korun). Ten ovšem poskytuje především humanitární pomoc v zahraničí, nebo se snaží zmírnit dopady imigrace do Česka. Neexistuje žádná neziskovka zabývající se genderovými tématy, která by čerpala byť jen desítky milionů korun ze státního rozpočtu. Obvykle dostávají statisíce nebo nižší miliony korun a dělají práci, kterou stát nedělá, neumí dělat a kdyby ji dělal, stály by tyto služby mnohem více. Ani všechny tyto neziskovky přitom ve svém úhrnu nedosáhnou na to, co libovolný sportovní svaz nebo zájmové skupiny typu rybářů a myslivců. O stavu financování po roce 2000 vypovídá i tato 90stránková bakalářská práce: https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/18628/130008625.pdf?sequence=1

228
Kvůli zprávě, že jedna lékařka, Sonnet Ehlers v JAR, vyvinula „zubatý kondom proti znásilnění“ zvaný Rape-aXe

Cca čtyřminutová videoreportáž k tomu zde: https://www.youtube.com/watch?v=6Ny2WtwuO3w (The Anti-Rape Device That Bites Back)

228
Uvnitř měl rozeklané řady zahnutých latexových háčků, které se zachytí na penisu muže, pokud do ženy násilím vnikne

Design produktu lehce připomíná německo-švýcarskou bláznivou hororovou komedii Killer Condom z roku 1996 o homosexuálním detektivovi, jenž vyšetřuje sérii amputovaných mužských přirození v jednom pochybném motelu. I zde mají démonicky oživlé prezervativy ostré zuby.

232
Neexistují ani žádné informace o tom, že by Lorena Bobbitt knihu, o níž mluví Uzel, napsala a titul není dohledatelný na Amazon.com, Goodreads.com ani přes jiné služby

Dohledatelná je pouze neautorizovaná biografie z pera jiného autora, Christophera Marka Kudely, s názvem Forever Scared (Navždy vyděšen), jež byla ale vydána až v roce 2014 (a Uzel si ji v 90. letech nemohl splést) a je vyprávěna z perspektivy Johna W. Bobbitta, byť ho autor celkově odsuzuje. O případu vznikl i čtyřdílný dokument Lorena v roce 2019 na službě Prime Video, který pracuje s archivními zpravodajskými materiály a dále existuje dokument televize ABC s názvem The Bobbitts: Love Hurts (2019).

232
Nebere v potaz, že jako imigrantka z Ekvádoru, která neměla americké občanství, a coby katolička věřila v manželství, z nějž se nedá odejít, byla ve svém chování silně omezena a její akt násilí byl projevem absolutního zoufalství

Lorena Bobbitt nakonec byla u soudu osvobozena. John Wayne Bobbitt nemohl být následně souzen za znásilnění v manželství, protože to tehdejší legislativa neumožňovala – pouze v případech, že by manželé žili odděleně a manžel by přijel manželku znásilnit do jiného domu než vlastního, případně, že by stopy násilí na ženě byly zcela čerstvé a důkladně zdokumentované. Souzen byl pouze za napadení; svědectví dalších lidí, již potvrdili jeho násilnictví, nebyla brána v potaz, a vzhledem k tomu, že Lorena Bobbitt na Johna Waynea Bobbitta útočila také, nebyl dotyčný odsouzen.

233
Přitom ani s oním oslavováním to není tak jednoduchá pravda, jak dokazuje dobový sloupek v LA Times z prosince 1993, kde jinak feministicky naladěná publicistka Robin Abcarian píše doslova a do písmene už v titulku: Nedělejme z Loreny Bobbitt dítě z feministického plakátu

https://www.latimes.com/archives/la-xpm-1993-12-05-vw-64250-story.html

233
A je v tom je zcela zajedno s drtivou většinou antifeministů

Přestože to v textu zaznívá v předmluvě i dále opakovaně, považuji za důležité zdůraznit, že populaci nedělím na feministickou a antifeministickou. Víme pouze, že počty lidí hlásících se k feminismu vzrůstají, počty lidí striktně odmítajících feminismus klesají. Velká část lidí je nevyhraněných a mnozí se stydí přihlásit se k feminismu nebo se feministickými myšlenkami zabývat hlouběji proto, že feminismus má špatnou pověst primárně kvůli antifeministickému aktivismu. Z mé zkušenosti většina lidí souhlasí s většinou feministických tezí a hodnot a není to dáno uzavřeností myšlenkové bubliny, v níž bych se pohyboval. Vycházím i ze sledování diskusí zcela mimo svou bublinu i sledování anonymních anket v médiích, jež nejsou ostře názorově vyhraněná, či výzkumů nezávislých institucí (viz kapitoly v druhém oddíle knihy). Nejčastějším druhem reakce bývá: „Souhlasím s tím, co feminismus říká, ale nesouhlasím s tím, jak to říká“. Proto se tato kniha pokouší mluvit co nejpřijatelnějším jazykem, i když se nemůže vzdát základně kritického tónu.