Velmi
pozdni.cz

Kniha 1 01 True crime satira

Kapitoly

Vše Kapitoly

02. Tisíckrát opakovaná lež – „Polovina si to vymyslí“

02. Tisíckrát opakovaná lež – „Polovina si to vymyslí“
44
Například, že znásilněných žen v populaci je výrazně více, kolem 9 % a mužů, co někdy někoho v životě znásilnili, kolem 5 %

K prostudování jsou přístupné např. tyto materiály: FRA – Agentura Evropské unie pro základní práv: Násilí na ženách:
průzkum napříč EU (2014) https://fra.europa.eu/sites/default/files/fra-2014-vaw-survey-at-a-glance-oct14_cs.pdf, Pod hladinou: Fakta a mýty o znásilnění (sborník, editorka Kristýna Ciprová) https://aa.ecn.cz/img_upload/8b47a03bf445e4c3031ce326c68558ae/publikace_final_pdf.pdf, publikaci Stop znásilnění.
Analýza stavu pomoci obětem znásilnění v České republice https://www.persefona.cz/download/analyzaStopZnasilneni.pdf či rozhovor https://denikn.cz/6666/nikdo-mi-to-nebude-verit-budu-za-kravu-myty-a-fakta-o-sexualnim-nasili/. Pokud z nějakého důvodu nevěříte institucím EU, tak domácí výzkumy našich sexuologu poskytují víceméně stejná čísla; tyto výzkumy byly dělané opakovaně (1993, 1998, 2003 a 2008, 2013 - http://abicko.avcr.cz/2014/09/09/index.html); poslední verze zde - Zvěřina J., Weiss P.: Sexuální chování obyvatel České republiky. Rodinné listy, 2014, č. • no. 3, s. • p. 39-40. ISSN 1805-0824. Zajímavé určitě je porovnat některá specifika s americkým kontextem: https://www.rainn.org/statistics/victims-sexual-violence
Pro širokou veřejnost je například už nepřijatelný výzkum uveřejněný v únoru 2024, z nějž vychází, že 58 % žen se setkalo s nějakou formou sexuálního násilí a 20 % procent oslovených žen přiznalo, že byly znásilněny. 76 % obětí pak uvedlo, že sexuální násilí mělo dopady na jejich zdraví, 12 % z nich přimělo uvažovat o sebevraždě či se o ni pokusit. Průzkum, v němž odpovídalo 5042 žen od 18 do 65 let (a jde tedy o velmi reprezentativní vzorek), si nechala vypracovat organizace proFem – centrum pro oběti domácího a sexuálního násilí společně s agenturou MindBridge Consulting. Z veřejného zdravotního pojištění jde na léčbu dopadů znásilnění (chronické nemoci duševní i fyzické, reprodukční problémy, pohlavní choroby) ročně 2,3 miliardy korun. Výzkum zohledňuje tři desítky situací a pět desítek forem násilí. Znásilnění zahrnuje sex pod nátlakem, proti vůli, vynucený, nechtěný, bez vědomí či pokračující i přes nesouhlas. Mezi formy sexuálního násilí patří třeba osahávání, vynucování kontaktu či nechtěných sexuálních praktik, „šmírování“, nucení ke sledování pornografie, posílání nevyžádaných intimních snímků, kybernásilí, obnažování osob či jejich sebeukájení na veřejnosti. Devět z deseti pachatelů byli blízcí či známí. V polovině případů to byl současný či bývalý partner a v 7 % jiný člen rodiny, ve víc než třetině známý, ve 12 % nová či náhodná známost. Polovina obětí znásilnění žádnou pomoc a podporu nevyhledala. Tři z deseti žen se svěřily blízkým. 6 % se obrátilo na poradny, psychoterapeuty či právníky. 6 % ohlásilo případ na policii. https://www.profem.cz/novinky/a/vyzkum-sexualizovane-nasili---vyskyt-dopady-a-naklady-na-zdravotni-peci (22. 2. 2024) Z tohoto výzkumu částečně vycházím ve většině knihy, ne ovšem na počátku kapitoly. Zde ani nechci odrazovat od dalšího čtení. Metodologie výzkumu je uvedena zde: https://www.profem.cz/shared/clanky/1145/Metodologie%20a%20kategorizace%20ve%20v%C3%BDzkumu%20Sexualizovan%C3%A9%20n%C3%A1sil%C3%AD%20v%C3%BDskyt,%20dopady%20a%20n%C3%A1klady%20na%20zdravotn%C3%AD%20p%C3%A9%C4%8Di%20_%20proFem%202024.pdf

44
Sexuální obtěžování na pracovišti zažívá 13 % žen

Křížková, Alena (ed.), Čermáková, Marie, Dudová, Radka, Maříková, Hana, Uhdeová, Zuzana. 2005. „Obtěžování žen a mužů a sexuální obtěžování v českém systému pracovních vztahů. Rozsah, formy, aktéři, řešení.“ MPSV ČR 2005. Praha: MPSV ČR. 88 s.

45
Pouze u skupin do sta lidí si umíte dobře zapamatovat celá jména, povolání, zda mají partnery a děti, či jaké mají osobní vlastnosti a záliby nebo soukromá trápení

Existují i moderní manažerské metody nemít v jedné firmě více než 150 lidí, aby se dokázali navzájem zapamatovat alespoň podle tváří a křestních jmen. Tomuto počtu se říká Dunbarovo číslo podle britského antropologa Robina Dunbara, jenž zkoumal vztahy mezi velikostí mozků primátů a průměrnou velikostí tlup, v nichž žijí.

47
A jak by chtěl být mýdlem ve sprše Claudie Schiffer či s ní kopulovat v pekle

„Klaus a Zeman přijdou do pekla. První předstoupí před satana Klaus. ‚Hodně jsi hřešil, Václave, pohleď na tuto ženštinu, páchnoucí, tlustou s osmi bradavicemi a třemi bradami, teď si tě odvede a navěky spolu budete kopulovat.‘ Pak jde na řadu Claudia Schiffer. ‚Hodně si hřešila Claudie, pohleď tady na Miloše Zemana...‘“ https://zpravy.aktualne.cz/domaci/milos-zeman-se-vraci-a-vypravi-vtipy/r~i:gallery:14147/ (4. 3. 2010).

47
Proslulé označení ruských aktivistek Pussy Riot za „kurvy“

Zeman rovněž zřejmě záměrně přiostřil překlad výrazu „pussy“, jímž se běžně označují i „koťátka“ a „kočičky“ a jedná se spíše o něžnější a mazlivější pojmenování ženských pohlavních orgánu; „pussy“ v žádném případě není „kunda“, jak to opakovaně a s gustem Zeman vyslovoval, kunda se v angličtině řekne „cunt“, „twat“ nebo „minge“.

48
Ekonomiku to stojí v úhrnu kolem 14, 5 miliard korun ročně

Na 14,5 miliardy Kč byly odhadnuty ekonomické dopady domácího násilí ve zvoleném roce 2012. Výsledná částka zahrnuje ztrátu produktu kvůli pracovní neschopnosti, vyplácení nemocenské a dalších sociálních dávek, náklady na léčení a krizovou pomoc a další náklady. Zdroj: Všetičková, S., Zdeněk, M., Molnár, P. Analýza ekonomických dopadů domácího násilí (2017) https://www.vlada.cz/assets/ppov/rovne-prilezitosti-zen-a-muzu/dokumenty/Analyza-ekonomickych-dopadu-DN.pdf a https://www.profem.cz/shared/clanky/422/EkonomDopadyDN-Zdravi_WEB.pdf Petra Hokr Miholová, Jitka Ondrušková, David Dohnal (2016); přehledně a stručně https://www.probezpecnydomov.cz/

48
Facka se pak obecně považuje za mírné násilí a „vhodný výchovný prostředek, pokud žena neposlouchá“

https://www.reflex.cz/clanek/zpravy/118456/vyzkum-muzou-si-za-to-sami-az-tretina-lidi-si-mysli-ze-obeti-domaciho-nasili-nesou-vinu-za-svou-situaci.html - Další výzkum z roku 2023 agentury IPSOS pro iniciativu Pod svícnem uvádí, že více než 35 % lidí si myslí, že oběť nese alespoň někdy vinu na domácím násilí. Toto přesvědčení převládá spíše u mužů, a to ve více než 41 % případů.

48
Šovinistů mezi českými politiky máme ovšem ještě spoustu, zaznamenat všechny výrazné výroky ani není možné

V paměti utkví třeba výrok někdejšího předsedy lidovců Pavla Bělobrádka z března 2017, který v reakci na to, že matky samoživitelky jsou nejvíce ohroženy chudobou, kontroval buranským: „No tak si musí najít jiného chlapa.“ (https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/belobradek-valachova-vyzivne.A170424_122238_domaci_kop (24. 4. 2017) Nebyl v tomto názoru ve své straně osamocen. Hejtman Jiří Čunek se týden před tím ostře vymezil vůči zálohovanému výživnému: „Copak ten stát lidem říkal, s kým mají spát? Tímhle lidi vychováváme k nezodpovědnosti. Pokud se žena špatně rozhodla, s kým mít dítě, musí nést následky.“ (https://echo24.cz/a/i22WB/cunek-copak-stat-tem-zenam-rikal-s-kym-maji-spat, 14. 4. 2017). Představa, že ženu musí živit muž a muži zřejmě nenesou zodpovědnost za to, kam ejakulují, patří vskutku do 19. století. To, že lidovci ženám doporučují, aby se staly jasnovidkami a věděly, jak se jejich partner zachová kdykoli v budoucnu, svědčí nikoli o velké víře v boha, ale v magii.

48
Některé se týkaly třeba komentování vzhledů kolegyň

Osobně nedokážu dostat z hlavy třeba výrok bývalého zkorumpovaného poslance ČSSD Michala Krause z roku 2003, že lituje, že jeho spolustranička, ministryně Petra Buzková si nechala operativně zmenšit ňadra: „Změna je to razantní, ale vzhledem k tomu, že mám velké ruce, tak bych preferoval větší rozměr.“ (https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/poslanci-se-za-urazky-buzkove-nemini-omluvit.A031127_110419_domaci_kot, 27. 11. 2003), k porovnání ještě hitparádu zde: https://www.lidovky.cz/relax/lide/jste-lahodna-i-sexy-mozek-hlasujte-pro-nejoplzlejsi-politicky-vyrok.A150604_111404_lide_ape (5. 6. 2015 Takto se v nultých letech veřejně „oceňovala krása žen“. Ostatně, už jenom to, že komukoli z novinářské komunity přišlo v pořádku provést anketu v Poslanecké sněmovně na téma „Co říkáte na to, že si tato politička nechala upravit poprsí, není to škoda?“ vypovídá něco o tehdejší kulturní úrovni.

50
Čtyřicetiletému dřevorubci, který za mnohačetné znásilnění nezletilé nevlastní dcery dostal tři roky vězení, zmírnil na začátku roku 2024 odvolací soud trest na pětiletou podmínku

https://www.novinky.cz/clanek/krimi-drevorubec-roky-znasilnoval-nevlastni-dceru-u-soudu-si-presto-vyskuhral-podminku-40456978 (11. 1. 2024), https://www.novinky.cz/clanek/krimi-proti-zdravemu-rozumu-odborniky-pobourila-podminka-za-znasilnovani-nevlastni-dcery-40457329 (16. 1. 2024), https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-vysmech-dost-me-to-zasahlo-rika-znasilnena-o-podmince-pro-otcima-243961 (18. 1. 2024), https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-po-znasilneni-je-temer-bez-nasledku-rekl-znalec-divka-se-predavkovala-leky-243873 (18. 1. 2024), https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-soudce-ktery-znasilnovani-potrestal-podminkou-muz-s-opakovanymi-problemy-244034 (19. 1. 2024) a https://www.novinky.cz/clanek/krimi-podstoupila-potrat-nejvyssi-soud-rozcupoval-podminku-za-mnohalete-znasilnovani-nevlastni-dcery-40479719 (10. 7. 2024)

50
„Sexuální stýkání se s ním vyvolala poškozená, aby se pomstila své matce“

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-chtela-se-pomstit-odvolaci-soud-vysvetil-proc-dal-otcimovi-podminku-244477 (25. 1. 2024) Soudci se také vyjádřili k osobnosti pachatele. „Nejedná se a priori o násilníka, devianta, či sexuálního predátora. Obžalovaný řádně pracuje, dle svých možností splácí své exekuční závazky,“ konstatovali. Jedná se o nepřípustné zastávání se pachatele. Mluvíme o několika stovkách znásilnění, tudíž samozřejmě je násilník a sexuální predátor. Z podobných vyjádření je zjevné, že dotyční soudci nechápou ani základní definice pojmů, jež používají.

50
A takto bychom mohli pokračovat desítky stran, každoročně s několika desítkami podobných případů

Stačilo by jen udělat výčet rozsudků soudce Miroslava Nováka, který jak na běžícím páse zmírňuje v závažných případech tresty na podmínky: https://zpravy.aktualne.cz/domaci/soudce-brno-znasilneni/r~c73ea00cc74a11eeb2b2ac1f6b220ee8/ (12. 2. 2024) Miroslav Novák je soudcem od roku 1992, přímo na Krajském soudu v Brně působí více než 24 let. Dříve byl kárně obžalovaný kvůli tomu, že coby zmocněnec svých příbuzných neoprávněně nahlížel do trestního spisu. Kárný soud mu udělil důtku. Také se soudil se státem o několik milionů kvůli tomu, že musel do práce dojíždět.

50
Horní hranice trestní sazby za znásilnění je u nás pouhých 12 let vězení (i podle zákona to lze jen ve výjimečných případech) a většinou se udílejí tresty na 5-6 let

Znění zákona zde: http://zakony.centrum.cz/trestni-zakonik/cast-2-hlava-3-paragraf-185; http://www.ok.cz/iksp/docs/428.pdf – Šárka Blatníková, Petra Faridová, Petr Zeman, Znásilnění v ČR – trestné činy a odsouzení pachatelé 2012–2015 Průměrná výměra nepodmíněného trestu činila 81 měsíců, tedy zhruba 6 let (modus 5 let a medián 6 let). Rozsah délky trestu činil od 9 měsíců odnětí svobody až po 25leté či doživotní tresty (ty byly uloženy třem pachatelům). Samotné nepodmíněné tresty nejsou tedy udělované v dolní hranici sazby. Problém je, že nepodmíněné tresty se vyskytují málo. U tak závažných činů přitom podmínka vlastně není trest, protože nemoci někoho dva tři roky znovu znásilňovat či mlátit není zásadní omezení.

51
Problémem ovšem je, že mnoho případů vůbec není vyhodnoceno jako znásilnění, případně se u opakovaných činů počítá jenom ten poslední, nejsnáze dokazatelný

Existuje studie, podle nějž se znásilnění v Česku trestá nejpřísněji po vraždě. https://www.prf.cuni.cz/sites/default/files/uploads/files/LDH_4_23.pdf Bohužel tato studie má výrazné limity. https://a2larm.cz/2023/06/jak-se-tresta-znasilneni-v-cesku-nova-data-ukazuji-ze-nejprisneji-hned-po-vrazde/ (6. ž. 2023), v rámci vyváženosti dejme slovo i jednomu z autorů studie: https://denikn.cz/1333934/potrebujeme-znovu-promyslet-proc-chceme-trestat-rika-autor-studie-o-znasilneni (20. 1. 2024)

51
Jiné demokratické státy přitom chápou závažnost znásilnění podobně jako vraždu a sazby jsou běžně 15-16 let a častěji se udílejí v horní hranici sazby

Ve Francii, Norsku a Nizozemí může být trest za znásilnění až 15 let, v Izraeli 16 let, v USA dokonce doživotí. Je vhodné zdůraznit, že mnohé autoritářské a totalitní státy jako Saúdská Arábie nebo Severní Korea mají možnost udělit za znásilnění i trest smrti; Rusko má horní sazbu 20 let. Jenomže tam jde pouze o symbolickou demonstraci moci. Ve skutečnosti se v těchto autoritářských či totalitárních zemích znásilnění prakticky nenahlašují a téměř nikdy není možné dosáhnout potrestání pachatelů, protože ženy musí mít svědky. https://www.scoopwhoop.com/inothernews/punishing-rape-globally/ a https://en.wikipedia.org/wiki/Laws_regarding_rape

51
Je nejmenší službou pro oběti, aby agresory nemusely dále potkávat a měly aspoň dva tři roky na rekonvalescenci

Námitkou je, že za znásilnění se dnes v českém právu považuje i osahávání na intimních partiích – toto by mělo být novým trestným činem, sexuálním útokem, za nějž by bylo možné udílet podmínku.

51
Jsou schopni terorizovat své oběti dlouhé měsíce či roky

https://www.krimi-plzen.cz/a/petr-k/ Petr K. se dopouštěl sexuálního násilí na vlastní nezletilé dceři od jejích šesti do třinácti let. Nutil ji k felaci, polykání spermatu i análnímu sexu, focení i točení porna, které poté publikoval na servery využívané pedofily. Po celé tři roky trvající vyšetřování a soudní jednání byl však na svobodě, jezdil na dovolené do zahraničí a dceři i matce ze života dělal peklo. „On je vynikající manipulátor, právě proto se mu to dařilo tak dlouho tajit. Bohužel se mu i nyní, kdy byl pravomocně odsouzen, daří mnoho lidí přesvědčit, že se ničeho nedopustil, a dokonce je proti nám štvát. Čelíme s dcerou nejen urážkám, ale i výhrůžkám a dokonce nám již dvakrát někdo vnikl do domu. Máme strach, skrýváme se u různých přátel nebo v zahraničí a nevíme co máme dělat“, řekla matka na video pro plzeňskou policii. Celá situace je pro ni i její nyní šestnáctiletou dceru taková psychická zátěž, že musely obě vyhledat lékařskou péči; dívka se intenzivně sebepoškozuje. Muž byl nakonec v roce 2023 odsouzen na 7 let a 8 měsíců do vězení s ostrahou. U soudu se hájil absurdními výmluvami, že dívce nemohl ublížit, protože je homosexuál. (31. 1. 2024)

51
Nejde také jen o populární české komedie typu Kameňák (2003-2005) nebo Padesátka (2015), kde je znásilnění komickým motivem

V Kameňáku (2003) objeví místní důchodkyně legendární „modrý pramen“, který způsobuje mužům erekci a nezvladatelný chtíč. Na konci filmu pak důchodkyně míří pistolí na mladého muže, který ji uklidňuje slovy: „Babičko, nebojte se, já vás nechci znásilnit“. „Budeš muset!“ odpoví mu. V Padesátce (2015) je zápletka založená na tom, že lyžař zplodí svého syna „omylem“, když jeho matku, mladou opilou lyžařku, znásilní ve spánku na pingpongovém stole.

51
A televizní scénky z konce 90. let, kde se Karel Šíp ptá Jiřiny Bohdalové, zda by za znásilnění v jejím věku neměla být spíš ráda

https://www.youtube.com/watch?v=Rex0FpK47WU (TV NOVA, video bylo nahráno roku 2000, v televizi bylo vysíláno jako součást silvestrovského programu v roce 1998.) Podobně i v roce 2004 v pořadu Kinobazar Zdeňka Izera bylo za vtipnou scénku a pointu považováno to, že doktor na klinice asistované reprodukce ženy omámí a v jejich bezvědomí je znásilní a oplodní. https://www.facebook.com/lacne.zlatokopky/videos/782394433265207

52
Když přitom nejde o absolutní pravdy, nezměnitelné věci a oficiální cíle

S takovouto samozřejmě nemá smysl trestat nikoho, v podstatě můžeme zcela rezignovat na právní stát. Anebo musíme provést reformu soudnictví a vězeňství a překvalifikovat, koho do vězení posílat a koho ne. Určitě to má smysl v případě násilníků, abychom je na nějaký čas izolovali od obětí a dali poškozeným šanci se zregenerovat bez toho, aniž by museli dál trpět tím, že svého útočníka mohou dále potkávat na svobodě. Debata o tom, jestli delší tresty někoho polepšují, se musí týkat také toho, co lidé ve vězení budou dělat, a nelze argumentovat tím, že momentálně to nefunguje. Bude to fungovat, pokud vězení budou fungovat jinak než dnes. Dostáváme se tím ovšem k velmi hloubkové proměně systému. Feminismus by nikdy neměl ustrnout na karcerální úrovni (pouhém udílení trestů), ale měl by směřovat k restorativnímu pojetí justice; více o tom později.

52
Na přímou otázku „přejete někomu znásilnění?“ odpoví většina lidí ne

Podle americké studie z roku 2014 by se téměř třetina vysokoškolských studentů dopustila znásilnění, kdyby to pro ně nemělo žádné následky. Účastníkům byl předložen dotazník, který zjišťoval, jak by se zachovali v určitých sexuálních situacích. Předmětem výzkumu bylo zjistit, jak by muži jednali, kdyby měli šanci mít pohlavní styk se ženou proti její vůli – „pokud by se to nikdo nikdy nedozvěděl a nemělo by to žádné následky“. Z výsledků vyplynulo, že 31,7 % účastníků by za takových okolností využilo ženiny bezbrannosti a o styk by se minimálně pokusilo. Na otázku, kde bylo uvedeno slovo „znásilnění“ přímo, zda by ženu „znásilnili“, ne jenom „měli sex proti její vůli,“ odpovědělo kladně pouze 13,6 % účastníků. Někteří muži zvolili možnost: „Ano, použil bych násilí k dosažení pohlavního styku,“ ale v následující otázce popřeli, že by ženu znásilnili v plném slova smyslu. (český zdroj: https://www.flowee.cz/civilizace/12660-kdyby-se-to-nikdo-nedozvedel-tri-z-deseti-americkych-vysokoskolaku-by-dokazali-znasilnit-zenu a originální zdroj: https://www.liebertpub.com/doi/abs/10.1089/vio.2014.0022)

53
Pokud se dotyčným agresorům ona žena líbí, píšou jí, že ji chtějí znásilnit sami, pokud se jim nelíbí, přejí jí znásilnění od „cigánů, arabáčů nebo negrů“

Poslankyně hnutí STAN Barbora Urbanová například v říjnu 2023 schytala vulgární, sexuálně motivovanou urážku od Lukáše Seiberta, člena ODS z Moravskoslezského kraje. „Můj pohled na svět ovlivnili kromě jiného Erasmus Rotterdamský, Thomas More, Roger Scruton atp. Nicméně jsou okamžiky jako tento, kdy ctěné vzdělance odhazuji v dál a podléhám primitivním pudům. Poslankyně STAN Barbora Urbanová si myslí, že bychom neměli říkat, že rodina je maminka, tatínek, dědeček, babička atp. Já si myslím, že Barbora Urbanová by potřebovala odjet na cestovatelskou misi do povodí řeky Kongo a nechat se ojet dvoumetrovým černochem s půlmetrovým brkem, který z ní pak udělá vývar.“ (https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/vulgarni-urazka-poslankyne-stan-urbanove-od-clena-ods-seibert-omluva-ministryne-cernochova.A231006_191959_domaci_kop, 6. 10. 2023) Urbanová to ve vyjádření pro deník FORUM 24 označila za nechutné. „Vůbec nechápu, jak by mi znásilnění v povodí řeky Kongo a to, že ze mě někdo ´udělá vývar´, jak tady pán naznačuje, pomohlo změnit názor na to, že rodinu může tvořit i třeba nevlastní rodič, který dítě vychovává? Takhle nechutné vyjádření by si neměl dovolit nikdo vůči komukoli.“

53
Zvláštní místo ve fantaziích pak zaujímá praktika „uříznu ti hlavu a vošukám ti ji do huby i do krku“, s níž se bylo možné setkat nejspíš poprvé v románu Americké psycho a od té doby vesele koluje internetem

Jestli má někdo pocit, že přeháním, upřesňuji, že jde ještě o poměrně mírné citáty, jejichž screenshoty z elektronické komunikace jsem osobně viděl. Autorům podobných vzkazů by mělo docházet, že dnešní generace mladých žen už tyto věci neváhá zveřejňovat a nenechá se tak snadno zastrašit.

53
Je mluvčím rape culture, bez ohledu na to, jak distingovaně se to snaží podat a jak elegantního motýlka či vázanku nosí pod krkem nebo jak krásnou má sukničku

Poněkud smutně tady narážím nejenom na Radima Uzla, ale třeba i na bývalého ministra zahraničí, prezidentského kandidáta a nositele řádu Bílého lva Karla Schwarzenberga, jenž v kauze Dominika Feriho pronesl tyto výroky: „Jsem proti násilí, ale kluci v jeho věku se už desetitisíce let snaží holky sbalit a dostat je do postele.“ (…) „Nikdy jsem nic takového neslyšel, a co je prosím nevhodné chování? A co je sexuální obtěžování? Že 25letý kluk se snaží holku dostat do postele a opačně, bylo vždy považováno za normální. Tak prosím nebuďme pokrytci.“ (https://www.novinky.cz/clanek/domaci-ze-chce-kluk-dostat-holku-do-postele-to-je-normalni-nebudme-pokrytci-zastal-se-feriho-schwarzenberg-40361536, 27. 5. 2021) Po více než dvou letech, po vynesení prvního nepravomocného rozsudku nad Ferim pak začal zpochybňovat nezávislost justice. (https://cnn.iprima.cz/schwarzenberg-k-feriho-rozsudku-je-mi-ho-lito-zadna-justice-neni-zcela-nezavisla-dodal-416520, 2. 11. 2023) Na tomto příkladu je vidět, že skutečně nestačí být gentlemanem ze staré školy a že můžete být zcela slepí vůči určitým problémům. Karel Schwarzenberg, přestože byl jinak dokonalou opozicí Miloše Zemana, s ním v tomto zůstal mentálně a generačně spřízněný. Pro mnoho jeho příznivců a příznivkyň a pro mladou generaci tyto jeho postoje a výroky byly hořkým zklamáním, přestože je snadné vysvětlit si důvody, proč takto mluvil, a snad mu to i částečně odpustit.

55
Předpokládá se, že v globálním měřítku je znásilnění oznamováno zhruba v 8 % případů, v rámci rodinných a partnerských vztahů jenom ve 3 % (a v případě zneužívání kněžími kolem 1,5 %)

https://en.wikipedia.org/wiki/Rape_statistics a https://en.wikipedia.org/wiki/Rape_by_gender jako souhrnná hesla; samostatné publikace: https://www.nsvrc.org/sites/default/files/publications_nsvrc_factsheet_media-packet_statistics-about-sexual-violence_0.pdf či https://www.dejmezenamsanci.cz/wp-content/uploads/2017/08/519_23_Prakt_Gyn_2015_19_03__Koliba_POSTUP_ss_184-187.pdf. Relevantní výzkum byl proveden na české populaci roku 2003 v rámci projektu Mezinárodní výzkum násilí na ženách, do kterého se zapojila i Česká republika. Data byla sbírána na dospělých ženách. Do výzkumu se v České republice zapojilo 1980 respondentek. (https://books.google.cz/books?id=rmXf-lSuqcgC) Jak jsou výzkumy prováděny, si můžete ověřit třeba v této diplomové práci: https://www.pvsps.cz/data/2017/03/21/09/janova_petra.pdf. Velmi podrobné výsledky z Anglie a Walesu zde: https://rapecrisis.org.uk/get-informed/statistics-sexual-violence/ nebo svodka Humboldtovy univerzity: https://supportingsurvivors.humboldt.edu/statistics

56
Falešná obvinění pokrývají podle kontextu, který se mění, 2–10 % případů nahlášených znásilnění

https://en.wikipedia.org/wiki/False_accusation_of_rape - Jedná se o jeden výzkum z roku 1993 (DiCanio, M. (1993). The encyclopedia of violence: origins, attitudes, consequences. New York: Facts on File.), výzkum z roku 2013 mluví o 4-9 % (https://www.researchgate.net/publication/265234041_Different_systems_similar_outcomes_Tracking_attrition_in_reported_rape_cases_across_Europe). Je nutné si uvědomit, že výzkumníci a výzkumnice, policie, soudy, oběti i obvinění pokládají za znásilnění často jiné skutky a neshodnou se na definici, proto je tu ono kolísání v datech. Nad 10 % z oznámených činů se nedostáváme ale téměř nikdy. Jakékoli vyšší číslo je podezřelé a je nutné kriticky rozebrat, jak se k němu dospělo.

56
Obří meta-analýza z roku 2016 mluví o 5,2 %

https://eprints.qut.edu.au/91459/ Ferguson, Claire & Malouff, John (2016) Assessing police classifications of sexual assault reports: A meta-analysis of false reporting rates. Archives of Sexual Behavior, 45(5), pp. 1185-1193.

57
Jakmile je někdo jakýmkoliv způsobem nucen k sexuálním praktikám proti své vůli a bez vědomého souhlasu (například je-li oběť v bezvědomí nebo o sobě z jiných důvodů neví, nebo se bojí odmítnout), je to znásilnění

Podle české legislativy se „znásilněním rozumí čin, kdy pachatel donutí oběť násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy k pohlavnímu styku, nebo k takovému činu zneužije bezbrannosti oběti. Za pohlavní styk se považuje jakýkoli způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby (stejného nebo jiného pohlaví). Může jít tedy o soulož, pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží (např. orální pohlavní styk, anální pohlavní styk, masírování penisu rukou, zasouvání prstů či vkládání předmětů do vagíny ženy), ale i pouhé osahávání ženy na prsou, „ohmatávání genitálií muže či ženy apod“. https://www.policie.cz/clanek/pomoc-obetem-tc-znasilneni.aspx

58
Ještě v 80. letech 20. století v New Yorku musela mít žena očitého svědka, že ji někdo znásilnil, jinak čin znásilnění vůbec nemohl být uznán

Vypráví o tom třeba true crime dokument Na místě činu: Zabiják z Times Square (2021) – https://www.netflix.com/title/81405883

57
Což v Česku v souvislosti s případem Dominika Feriho budilo pozdvižení, že jde o přehnanou reakci

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/stealthing-sundavani-kondomu-bez-souhlasu-sexualni-nasili.A210903_121118_domaci_vlc (12. 9. 2021, Tereza Vlčková) Článek vyvolává běžně tyto reakce: „Během pohlavního styku mu stáhla kondom a následně po roce žádala soud o výživné. Snažím se představit si toho vyšetřovatele…“ Snažme si spíš představit, co se odehrává v hlavě člověka, který si myslí, že to bude nějaký typický a častý příklad. Žena jen tak sundá muži kondom (který si ho sám dobrovolně nasadil), poručí mu, aby do ní ejakuloval, on to poslušně udělá, ona ho odkopne a za rok po něm bude požadovat výživné, a ještě ho v rámci vylepšení vzájemných vztahů obviní ze znásilnění. Přesně takhle to budou dělat tisíce a miliony žen, protože jde o ohromně výhodnou strategii – nechat zavřít platiče alimentů do vězení, když vězni alimenty platit nemusí. Být matkou samoživitelkou je totiž skvělé a chce to každá.

59
Nenalezli nikoho a vykázali to jako falešné obvinění

Jen při čtení výše uvedeného hesla na Wikipedii lze natrefit na neskutečné lapsy oficiálních orgánů. Připouštím, že někomu může Wikipedie přijít jako málo věrohodný zdroj (především těm, co s ní neumějí pracovat a neklikají na hypertextové odkazy na konci hesel), nicméně srovnávací testy ukázaly, že je úplně stejně kvalitní jako například Encyclopaedia Britannica. Ale především – jen ona dvě zmíněná hesla na Wikipedii poskytují bez nadsázky stonásobně více kriticky ověřených a zdrojovaných informací (přesně 269 odkazů), než poskytl Radim Uzel v desítkách svých článků a knih za celou svou kariéru.

59
Tvrzení brněnské policie, že „polovina žen si znásilnění vymyslí“

https://zpravy.aktualne.cz/domaci/brnenska-policie-polovina-zen-si-znasilneni-vymysli/r~i:article:614520/ (22. 8. 2008) Zmatečně poskládané věty z textu: „Počet skutečných znásilnění se v Brně rok od roku mění, průměrně jich jsou dvě desítky. Opravdových znásilnění policisté letos vyšetřovali třináct, za celý loňský rok sedmnáct. V kolika případech ženy lhali, ale policisté přesně neuvedli. Řádově šlo o desítky nepravdivých obvinění.“ Bylo by na samostatný rozbor, co všechno je na těchto větách špatně; každopádně je nesmyslné vycházet z tak malého vzorku. Po vydání knihy oficiálně požádáme, aby byl článek z webu stažen a nefiguroval ve výsledcích vyhledávání v Googlu. Text běžně ještě v letech 202324 linkovali zmatení trollové v diskusích po články o znásilněních a pokládali jej za argument.

59
Kdyby se skutečně jednalo o falešná obvinění, museli bychom tu mít ročně 500–600 soudů a rozsudků ohledně křivých svědectví. Jenomže fakticky jich nemáme ani deset, ale spíš jen tolik, co se dá spočítat na prstech jedné ruky.

Vycházejme z těchto údajů: V roce 2021 a 2022 bylo odloženo 520 a 570 případů nahlášených znásilnění. Pakliže nebyl případ nahlášen, nebyl nikdo křivě obviněn. Je ale jasné, že všech 570 nemohla být falešná udání. Kdyby byla, musely by být původně nahlašující osoby ihned stíhané za křivé obvinění. Oběti ale většinou stahují oznámení proto, že jsou nespokojené s necitlivým přístupem policie, nebo na ně útočník a jeho rodina dělají nátlak, aby trestní oznámení stáhly. Čili nám odpadnou až stovky případů, kdy nejde o křivé obvinění. Víme, že zhruba 70 % obvinění, která jsou vyhodnocena jako falešná, jsou na neznámého pachatele. Tudíž nedochází k tomu, že by tu byla oběť křivého obvinění neprávem označený konkrétní muž. Velkoryse: 570 minus nějaké stovky, kdy udání stáhly samy ženy, dejme jen 200 = 370. Dále 70 % udání na neznámého pachatele z 370 = 259. Zbývá nám 111. U tohoto čísla ještě můžou nastat nějaké okolnosti, kdy nemusí jít o křivé obvinění. Většinou jde o nedostatek důkazů. K soudu se dostanou nějaké ženy, u nichž panuje podezření za křivé obvinění, a 4 až 7 ročně jich je odsouzeno. Pár jich může být neodsouzeno, což znamená, že buď měly pravdu, nebo jim prošla lež. Počítejme tedy celkem spíše nižší desítky falešných obvinění ročně, i kdybychom započítávali neodsouzené lhářky. V první skupině, kdy ženy stáhnou obvinění samy, mohou být i ty, jež původně lhaly – zde ovšem většinou obviněný muž ani není vyšetřován natožpak aby šel k soudu, nic mu dále nehrozí a celá záležitost je pro něj nepříjemná asi čtrnáct dní. Opět, omlouvat to nelze, ale položme si na misky vah stres z falešného obvinění a stres skutečných obětí znásilnění, které nic nenahlašují a jichž je většina a jsou jich tisíce ročně. Máme tu ale ještě poslední, špatně postižitelnou skupinu – to jsou nezletilé dívky, které nahlašují z pomsty své pedagogy. Tyto dívky nejsou trestně odpovědné a nebývají u soudu odsouzeny. Můžou jich být ale desítky nebo stovky, aby množství falešných obvinění byly „aspoň“ desítky procent? Je to vyloučeno, půjde o pár jednotlivých případů ročně. Stále se totiž musíme řídit tím, že se veškerá nahlášení musí vejít do 570 případů ročně, z nichž ale naprostá většina je odložena z jiných, výše uvedených důvodů.

60
Alespoň tak to uvádí starší výzkumy z 80. a 90. let, zatímco novější přicházejí s polovičními čísly

https://www.nealdavislaw.com/blog/sex-crimes/false-child-sex-statistics/ - Statistiky z 80. a 90. let v USA uvádějí kolem 35 %. https://divorce.com/blog/false-allegations-during-custody-battle/ a https://www.icmec.org/wp-content/uploads/2015/10/Recantations-and-False-Allegations-Bibliography.pdf - Souhrn studií na toto téma z roku 2005 obsahuje souhrnný údaj kolem 6 % (u otců, matek i nevlastních rodičů), u otců to bylo kolem 15 %. Jen 2 % těchto falešných obvinění byla od samotných dětí. Smyslem celé této podkapitoly je spíše upozornit, že policie a soudy jsou v těchto případech spíše nedůvěřivé. Nemáme tu žádnou velkou masu mužů odsouzených neprávem do vězení nebo k podmínečným trestům.

61
Něco o tom vypovídá i šest let stará zpráva týdeníku Euro, jež zaznamenává rostoucí trend ve druhé skupině

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/pribyva-krive-obvineni-ze-sexualni-zneuzivani-konference-ospod.A170930_105156_domaci_hell (2. 10. 2017) Kolik takových případů jako tento se ovšem stává? Objeví se jeden za několik let a žena je potrestána. https://www.novinky.cz/krimi/clanek/ucitelka-prvnacku-se-nestitila-krive-obvinit-muze-z-bizarnich-sexualnich-praktik-dostala-trest-40340933 (1. 11. 2020)

61
Všechno ostatní je dojmologie, která u tak vážného tématu není přípustná

Ilustrativní příhodu popsala Johanna Nejedlová ze spolku Konsent v květnu 2022: „Jsme v Olomouci na náměstí, kde se bavíme s lidmi o souhlasu a nápravě definice znásilnění. Přijde soudce: je to nesmysl, chcete další bič na muže, 60 % nahlášení je falešných. Ptám se ho, kde vzal to číslo, protože odborníci uvádí okolo 6 %. Prý od policie. Říkám mu, že je to nesmysl, statistiky jsem viděla, dokonce jsme si nechávali před měsícem zaslat ta čísla, která policie za minulý rok ještě neměla na webu. Říkám mu, ze jeho čísla nejsou pravdivá, naopak se ročně stane 12 000 znásilnění a na policii je hlášených jen 600 až 700 skutků. Cituje Churchila a jeho výrok, že věří jen statistikám, které sám zfalšuje. Tak se ho ptám, jestli tu statistiku od policie sám falšoval. Ptá se mě, proč u nás na stánku nemáme žádné muže. Pouštím se do vysvětlování toho, proč v nezisku pracuji víc ženy. (Jsou tu menší platy.) Následuje debata o tom, jestli 12 000 žen je málo, on tvrdí, že jsme nikdy nebyly stíhané, takže nemáme co říkat. A jak má člověk poznat, že žena nechce sex. Ptám se ho, jestli ví něco víc než odborníci z OSN a Evropského soudu pro lidská práva. Ti prý neví nic a nikdy asi nebyli souzeni. Nakonec se ho ptám, jestli soudí kauzy domácího a sexuálního násilí. Občas jo. A byl na školení pro soudce o domácím a sexuálním násilí? Ne, na to nemá čas. A takhle si tu žijeme. A asi i soudíme.“ (https://www.facebook.com/johanna.nejedlova, 19. 5. 2022). Pro úplnost dodejme, že údajný Churchillův citát si na něj v rámci negativní propagandy vymysleli nacisté, což z dotyčného soudce dělá blbce na entou. https://winstonchurchill.hillsdale.edu/fake-churchill-quote/

61
Profesor psychologie David Lisak označil v roce 2007 Kaninův text za „provokativní názorový kousek, který nemá nic společného s vědeckou studií“

Lisak, David (September–October 2007). "False allegations of rape: a critique of Kanin". Sexual Assault Report.

64
V dotazníku ale uvedly některou z aktivit, kterou klinická psycholožka Mary P. Koss vyhodnotila jako násilnou

Mary P. Koss je spojena se zavedením pojmů jako „date rape“ (znásilnění na rande), „hidden rape“ (skryté znásilnění), „unacknowledged rape“ (neregistrované znásilnění), „acquaintance rape“ (znásilnění od známé osoby) a „campus rape“ (znásilnění ve studentském kampusu). Tyto pojmy budou dále probírány v jiných kapitolách, především v kapitole 23.

65
Radim Uzel byl za několik desítek let u zhruba 200 případů

Nelze věrohodně určit, zda se všech zhruba 200 případů týkalo znásilnění. S velkou pravděpodobností ale ne, i v této knize najdeme případ týkající se určování dětské pornografie, sám Radim Uzel mluvil při jedné příležitosti o tom, že psal i posudek k úmrtí novorozence.

67
Zatímco ženy cudně zamlčují či jsou upřímnější a mají lepší odhad

https://www.flowee.cz/65-archiv-2017/life/sex-a-vztahy/2214-proc-muzi-maji-vic-sexualnich-partneru-nez-zeny-pocitaji-jinak (23. 7. 2017) Výcuc z Psychology Today citující profesora psychologie Davida P. Schmitta: Ženy mají tendenci počítat každého partnera zvlášť (Bill, Ted, Tony, Tim…), zatímco muži počet odhadnou a uvedou jedno číslo (např. okolo deseti)". Ne v každém výzkumu je navíc přesně definováno, co považujeme za sex. Muži mají tendenci počítat nejen vaginální sex, ale i další aktivity. Dalším faktorem, který bychom neměli opomenout, je, že placené sexuální služby využívají muži v daleko větší míře než ženy.

67
Je dokonce těžké najít případ, kdy v daném tématu neříkal vyloženou nepravdu, a jeho slova zazněla ve správně nastoleném kontextu

Při procházení mediálního archivu Newton je k nalezení přepis zpráv FTV Prima z 2. října 2016.
Redaktor: Každý jedenáctý má zkušenost se znásilněním. Jen 5 % obětí znásilnění nahlásí. Dvě třetiny znásilnění probíhají doma. 64 % obětí sexuálního násilí v dětství mají další zkušenost i v dospělosti. Sexuálním násilím jsou nejvíce ohroženy ženy ve věku 18–34 let.
Oběť sexuálního zneužití: Bylo to kolem jedenáctého, dvanáctého roku a jednalo se o mého vlastního otce. Nejprve za mnou začal chodit v noci, říkal mi, že mě má rád, hladil mě po vlasech, a to bylo tak celé. Až potom se to začalo stupňovat, že za mnou chodil častěji, začal mě osahávat pod košilí a začal být i hrubý. Kateřina PICHALOVÁ, redaktorka: Taky vám z jejího vyprávění běhá mráz po zádech stejně tak jako mně? A teď si uvědomte, že podle průzkumu se obětí sexuálního násilí nebo obtěžování stala více než třetina z nás. Téměř desetina lidí se pak stala obětí znásilnění.
Jitka ČECHOVÁ, ředitelka neziskové organizace: Znásilnění si v České republice prožilo 800 tisíc lidí. Eliška ČEŘOVSKÁ, redaktorka: V posledních letech je ve dvou třetinách případů pachatel znásilnění přímo partner oběti. Pravděpodobnost, že vás tak někdo cizí v parku přepadne a rovnou znásilní, sice existuje, ale je podstatně nižší.
Radim UZEL, sexuolog: To, že neexistuje sexuální násilí nebo zneužívání v manželství, je samozřejmě naprostý mýtus.
Eliška ČEŘOVSKÁ, redaktorka: Tady už vidíte, že zatímco mravnostní kriminalita roste, počet hlášených případů znásilnění klesá. Odborníci odhadují, že je nahlášeno asi jen 5 % případů.
Radim UZEL, sexuolog: My se často setkáváme s případy, že se to třeba dosti dlouhou dobu zatajuje. A aby takzvaně nebyla ostuda, tak to třeba zatlouká a skrývá.

68
Zmíní tu ještě desatero mýtů o znásilnění pomocí dvou tří vět (...), aniž by je dále jakkoli rozvinul, a má odbyto

Výrazně lepší popis mýtů o znásilnění zde: https://www.bkb.cz/prevence/myty-o-znasilneni/, https://www.persefona.cz/myty-a-realita-sexualni-nasili, https://www.heroine.cz/zena-a-svet/6622-10-mytu-o-znasilneni-a-sexualnim-nasili-vysvetluje-policejni-psycholozka-ludmila-cirtkova (22. 11. 2021), https://adoc.pub/myty-o-obtech-znasilnni.html (2014) či http://www.jujutsu.cz/clanek/desatero-mytu-o-znasilneni-28

69
Prakticky všichni odborníci a odbornice ji odsuzují

https://advokatnidenik.cz/2022/06/23/xpass-mobilni-aplikace-ktera-pomuze-predchazet-sexualnimu-nasili/ (23. 6. 2022), https://www.novinky.cz/internet-a-pc/software/clanek/aplikace-k-souhlasu-se-sexem-ma-podle-odborniku-nedostatky-40401319 (28. 6. 2022, vyjádření poskytnul sexuolog Petr Weiss a socioložka Blanka Nyklová), https://www.dvtv.cz/video/souhlas-se-sexem-pres-aplikaci-nedava-smysl-mame-spolu-mluvit-a-ne-vyplnovat-formulare-rika-nejedlova (28. 6. 2022), https://www.heroine.cz/domaci/8940-absurdita-roku-souhlas-se-stykem-jako-krkolomna-online-smlouva (Pavel Houdek, 28. 6. 2022)

70
Souhlas jednoduše není smlouva

Úchylnost smlouvy (nechtěně) ukazuje populární knižní a filmová trilogie 50 odstínů šedi, kde mladý pohledný miliardář Christian Grey nabídne hlavní hrdince, sexuálně nezkušené mladé Anastasii Steel písemně, co všechno s ní může provádět. Viz dobovou recenzi, která analyzuje, že mnoho romantických komedií je postavených na formě smlouvy mezi mužem a ženou, ale až 50 odstínů šedi to dělá explicitně: https://www.respekt.cz/delnici-kultury/padesat-odstinu-odvazne-ukazuje-principy-hollywoodske-produkce (17. 2. 2015)

71
„Já poznám, co si kdo myslí, už podle očí.“

Více se tomuto tématu bude věnovat kapitola 23. Uzlovo chápání lidské psychiky se jeví jako beznadějně zastaralé a pavědecké.

71
U lidí žijících v demokratických režimech v USA, EU a Austrálii panuje od přelomu 80. a 90. let o 50 % nižší šance, že se stanou obětí násilí

Viz slavný text Why The Crime Drop? od G. Farrella, N. Tilleyho a A. Tseloniho z roku 2014: https://www.journals.uchicago.edu/doi/10.1086/678081

73
Završení kapitoly v obou knihách z roku 1990 i 2018 pak obsahuje nejhorší předsudek, který bohužel podle průzkumů Amnesty International sdílí kolísavě asi 60 % Čechů a Češek, tedy že „za znásilnění si žena někdy může sama“

https://www.novinky.cz/domaci/clanek/vetsina-cechu-si-mysli-ze-za-znasilneni-si-nekdy-muze-zena-sama-40252829 (6. 11. 2018). https://markething.cz/zauzlovana-spolecnost-je-pro-nas-debata-o-obtezovani-tak-tezka Tento názor má 58 % lidí, před třemi lety to bylo 63 %, prohlásil v roce 2018 Martin Balcar z organizace Amnesty International. https://www.amnesty.cz/zprava/1418/nosi-minisukne-o-znasilneni-si-koledovala-mysli-si-tretina-cechu - U jednotlivých čísel je potřeba brát v potaz velký rozptyl u odpovědí mužů a žen, různých věkových skupin atd. Nejvyšší číslo znamená, že aspoň na jednu položenou otázku odpovídá respondent „ano“, nikoli, že si to myslí u všech otázek a případů.

73
Lze pouze připustit, že jiné výzkumy o tom, kolik lidí takové činy zlehčuje, uvádějí nižší čísla

Behavio ze vzorku 3500 lidí: https://atlascechu.cz/results/rape_responsibility-yes (21 %) a https://atlascechu.cz/results/rape_responsibility-none (78 %). Tým „někdy ano“ je relativně nevzdělaný, 51 % z nich nemá ani maturitu, celkově mají nižší příjem, třetina přežívá od výplaty k výplatě. Jsou více zastoupení v manuálních profesích, ve výrobě a provozu. Častěji, než by odpovídalo průměru, ženy spoluviní mladí muži do 29 let. Ohledně genderových rolí jsou spíš konzervativní: dítě je naplněním života ženy (43 %), platí rozdělení na mužské a ženské práce (46 %), živitelem rodiny má být muž (54 %). A taky souhlasí s fyzickým trestáním dětí (75 %), násilí je v pořádku použít nejen v sebeobraně (31 %).

73
Celý tento koncept postrádá úplně základní věrohodnost. Jednak fakticky řada znásilněných žen v jakémkoli typu společnosti bývá oblečená zcela nevyzývavě

https://www.idnes.cz/onadnes/vztahy/vystava-je-to-moje-vina-obleceni-obeti-znasilneni.A180117_110803_spolecnost_haa (17. 1. 2018) Výstava s názvem Co jste měla ten den na sobě? v bruselské čtvrti Molenbeek rekonstruovala oblečení a příběhy obětí znásilnění. Exponáty vycházely z reálných příběhů a snaží se vyvrátit stále přežívající mýtus, že oběť si násilný akt přivodila sama třeba tím, že byla vyzývavě oblečená. Kromě běžných denních kousků jako šaty, sukně, džíny i tepláky jsou k vidění i pyžama, dětské oblečení nebo policejní uniforma. „Jsou to naprosto normální kousky, které by si na sebe mohl vzít kdokoli. Je tu dokonce dětské tričko s poníkem, které připomíná krutou realitu sexuálního násilí,“ uvedla členka organizace na podporu obětí Liesbeth Kennes. (Video zde: https://www.bbc.com/news/av/world-europe-42668362) Stejný typ výstavy probíhal i v Praze v květnu 2022: https://twitter.com/nejedlova/status/1519941216355373056

74
Analýza rozsudků z roku 2023 od socioložek Petry Havlíkové a Ivy Šmídové ukázala, že soudy často říkají, oběť ke svému znásilnění přispěla nebo bagatelizují závažnost psychických následků

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-analyza-rozsudku-soudy-obcas-rikaji-ze-obet-ke-svemu-znasilneni-prispela-226509 (26. 2. 2023); podrobný popis jednoho případu od advokátky Věry Novákové, jak necitlivě rozhoduje Nejvyšší soud: https//www.respekt.cz/respekt-pravo/tri-muzi-a-domaci-nasili?gift=0b0eqiyig3

75
Ale stačí si pustit úvod jeho videokurzu o sexuálním obtěžování na pracovišti z roku 2019 a uvítá nás rajcovní skladba Sexbomb od Toma Jonese začínající nadrženými citoslovci „Oh, baby, um, yeah, uuu!“ a laškovným záběrem na pár dovádějící na kancelářském stole

https://www.youtube.com/watch?v=XoeBgxehdiw (25. 1. 2019, Eduwin – Ukázka z video kurzu - MUDr. Radim Uzel: Sexuální obtěžování na pracovišti)

06. Feministky ošizené o otcovskou lásku

06. Feministky ošizené o otcovskou lásku
182
Pro české muže v produktivním věku se pole jejich svobody náhle rozšířilo, mimo jiné o možnost volně si pořizovat pornografii a platit za prostituční služby, aniž by to pro ně bylo trestné

Zcela typické je, že za více než třicet let nebyla legalizována prostituce, takže volnost je opět pouze na straně mužů, a nikoli na straně žen, které se tak třeba i chtějí živit. Momentálně se pohybují v šedé legislativní zóně.

182
Dělat z feminismu strašáka je pořád tak trochu národní sport

Ze zprávy, kterou v březnu 2022 publikovala společnost Ipsos na základě výzkumu ve 30 zemích, vyplynulo, že 26 % mužů považuje feminismus za škodlivý. Zhruba pětina silně popírá, že by mezi muži a ženami existovala nerovnost. 15 % věří, že ženy násilí vůči sobě vyprovokují. Stejně tak 15 % tvrdí, že ženy přehánějí líčení zkušeností se sexualizovaným násilím. 9 % si myslí, že ženy mají povinnost poskytovat sex svým manželům či stálým partnerům. (Česko nebylo do výzkumu zahrnuto.) https://www.ipsos.com/en/one-three-men-believe-feminism-does-more-harm-good (4. 3. 2022)

182
Tato hypotéza vysvětluje i nenávist feministek k jejich vlastní ženskosti,“ cituje přitom psychologa Eduarda Bakaláře se zjevným souhlasem

Eduard Bakalář (1934–2010) byl jednou z nejnechutnějších osob v dějinách českého šovinismu. Původně jsem zvažoval věnovat mu samostatnou kapitolu, ale nakonec jsem usoudil, že si ji nezaslouží. Zájemcům doporučuji přečíst si tuto polemiku z roku 2005: http://klimes.mysteria.cz/clanky/psychologie/bakalar_.htm (To, že se proti Bakalářovi vymezil i tak konzervativní a jinak kontroverzní psycholog jako Jeroným Klimeš, už něco znamená.) Bakalář byl proslulý především svým ustavičným podsouváním ženám, že svou komunikaci postavily na lži a výčitkách. Vycházel při tom primárně z amerického psychologa Herba Goldberga, jenž psal o devatenácti tzv. vyčítacích pastech manželky, jejichž cílem je mocenská manipulace manžela. (Jedná se o slavnou a široce kritizovanou knihu The Hazards of Being Male. Surviving the Myth of Masculine Privilege, 1977.) To od něj přebíral jak Radim Uzel, tak třeba Josef Hausmann. V salátové knížečce Mužský šovinismus pro pokročilé (2006) si tito tři vzájemně notují. (Bakalářovo jméno je zde anonymizováno, ale hnusný způsob jeho vyjadřování zamaskován není.) Je to sešitek, kde se Radim Uzel odvázal nejvíce. Najdeme zde jeho výroky jako: „Bohužel se však ještě dnes najdou sexuální vyděračky, kšeftařky a obchodnice, které nabízejí sexuální zboží s dávno prošlou záruční lhůtou.“ (s. 11) „Muž by se měl mít na pozoru před ženskou s dokonale přetočeným tachometrem.“ (s. 13) „Katastrofální situace nastává, když se snoubí ženské sobectví s terorismem časové náročnosti. A to je skoro vždycky.“ (s. 17) „Ženám, které týrají muže požadavkem, aby s nimi setrvával ‚jen tak‘, se říká dráždivky. Zasluhují vyválet v lepidle a obalit peřím.“ (s. 80) „Žena vlastně nikdy neví, co chce. Bohužel však zpravidla nedá pokoj tak dlouho, dokud to nedostane.“ (s. 91) „Na rozdíl od špatné manželky zkrachuje špatná hospoda zpravidla dříve. Možná by tomu mělo být naopak.“ (s. 93) Hausmann i Bakalář píšou ještě výrazně horší věci typu: „Z celého sortimentu zboží, které ‚firma žena‘ nabízí, jsou všechno neprodejné ležáky, o které není zájem – až na jeden artikl, který jde na odbyt znamenitě. Tím je sex, potažmo pak ženino tělo. Všechno ostatní – nazvěme to souhrnně tzv. ‚osobností ženy‘ – nemůže na volném trhu uspět v konkurenci s mužským zbožím, které je levnější i kvalitnější zároveň. (s. 33) „‚Musíš pochopit, že teď to nejde, musím si napřed všechno srovnat v hlavě,‘ knokautuje ho větou, za niž by sama zasloužila ránu.“ (s. 50) „A jestliže plivne do tváře (fyzicky či morálně) žena chlapovi a on jí dá facku, je něčím vinen?“ (s. 104) Obecně byla tato chlapská moudra brána za normální ještě někdy v 80. a 90. letech. Po roce 2000, v době vydání knihy, už však šlo o postoje, které mladší generace mužů nejenže nevyslovovala nahlas, ale spíš jí už ani nepřicházela na mysl, a začala opovrhovat těmi, co je říkali, věřili jim a chovali se podle nich. Další polemiku s Eduardem Bakalářem vedla v časopise Vesmír bioložka a spisovatelka Eva Hauserová v roce 2006: https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2006/cislo-1/podporujte-zeny.html a https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2006/cislo-2/kdo-proti-cemu-je-podjaty.html a https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2006/cislo-3/titan-rozvodu.html.

182
Jako nedávno zemřelá 85letá Jiřina Šiklová

Jiřina Šiklová: Dopisy vnučce (2007, nakladatelství Kalich)

184
V Československu zase do roku 1960 platil původní rakouský občanský zákoník, který dával výhradní právo rozhodovat o rodinných věcech manželovi

Pro historický přehled ženských práv vřele doporučuji toto masivní twitterové vlákno od amerikanisty Jana Beneše – https://twitter.com/JanBenesAggie/status/1560889198646886402

187
Nechci v tomto ohledu stanovovat žádné přesné hranice, tato kniha je o přechodové fázi a nynějším všeobecném zmatku

Přesné rozlišení vln feminismu není snadné, možná je dokonce nemožné, protože jednotlivé autorky obvykle neohlašovaly, že nyní zvedají nějakou novou vlnu. (Výjimkou je právě čtvrtá vlna feminismu, viz https://www.facebook.com/ctvrtavlna/, https://wave.rozhlas.cz/chceme-aby-se-sexismus-stal-celospolecenskym-tematem-rikaji-clenky-ctvrte-vlny-5186793, 21. 12. 2016 a https://domaci.hn.cz/c1-65579300-ponizujete-nas-a-nas-uz-to-nebavi-feministky-nove-generace-oteviraji-temata-o-kterych-se-nemluvi, 8. 1. 2017). Například Simone de Beauvoir je přesně na rozmezí první a druhé vlny, Germaine Greer na rozmezí druhé a třetí vlny a nejsou snadno zařaditelné; žijící představitelky druhé vlny se mnohdy adaptovaly na třetí vlnu, pozapomenuté klasičky třetí vlny se staly populární díky záplavě memů ve čtvrté vlně atd. Rozdíly vidíme až zpětně a vždy jako druh krize, rozporů a štěpení uvnitř hnutí. Můžeme to chápat i jako dějiny odvahy a konformity či sporů mladších a starších generací. Někde jde o plynulou proměnu myšlení (tedy hlubšího promýšlení stejných témat), někde o zlomy (nová témata nebo radikální obrat v náhledu na stejný problém). Tato kniha není dějinami feminismu, ale shrnutím současného stavu; od starších autorek a autorů si bere jen to, co je stále aktuální, a jejich překonané názory většinou neřeší.

187
A přiznává, že při její výchově selhal, i když vinu svaluje primárně na ni

Radim Uzel: Životopis bez cenzury (2020), s. 229-230. Rozpomínání (2012), s. 219-20.

192
Zjišťujeme nejenom, že ženy měly extrémně sníženou možnost seberealizace, ale i to, že dějiny byly psány těmi, kteří ženy přehlíželi

Vycházím z těchto zdrojů a vybírám jen malý zlomek jmen: https://theconversation.com/us/topics/hidden-women-of-history-64072 (souhrn 40 článků na dané téma od roku 2018 do roku 2021); https://explorethearchive.com/15-important-women-in-history (27. 3. 2019); https://www.oprahdaily.com/life/g26513857/women-who-changed-the-world/ (5. 2. 2021); https://www.insider.com/unknown-women-who-changed-the-world-2017-2 (17. 2. 2017); https://www.distractify.com/p/forgotten-women-of-history (1. 3. 2020)

193
Agora, Colette i Velké oči se však zařadily k propadákům

Obecně u těchto filmů v hlavním textu nehodnotím jejich umělecké kvality – Skrytá čísla nejsou výjimečné umělecké dílo a jsou megahitem; ostatní jmenované snímky jsou na podobné úrovni a finančně neuspěly. Ani jeden parametr tedy není sám o sobě vypovídající. Především se stále znovu ukazuje, že filmům, jež jsou věnované ženským osobnostem, bývala věnována menší péče a rozpočty, a hlavně jejich vzorek je výrazně menší než u filmů věnovaných mužským osobnostem historie.

193
Existuje řada (polo)zapomenutých hudebních skladatelek jako Barbara Strozzi (1617–1677), Fanny Mendelssohn (1805–1847), Clara Schumann (1819–1 896) či Elizabeth Maconchy (1907–1994)

Dočíst se o nich můžete třeba v knize Anny Beer: Sounds and Sweet Air: The Forgotten Women of Classical Music. (London, 2016)

194
Se zpožděním asi šedesáti let bylo ve sklepě objevené zapomenuté, rozsáhlé dílo švédské malířky Hilmy af Klint (1862–1944), která tvořila na přelomu 19. a 20. století abstraktní geometrické obrazy, jimiž předběhla éru Kandinského, Maleviče a Mondriana

Doporučuji kanál youtuberky CamiiW, kde jsou představeny i další autorky jako Artemisia Gentileschi, Georgia O´Keefe, Ana Mendieta, Judy Chicago, Louise Burgeois či Guerrila Girls. https://www.youtube.com/c/CamiiW123/videos

195
Elizebeth Smith Friedman (1898–1980) rovněž porážela muže, ba celé armády a zločinecké gangy pomocí dešifrování tajných kódů

https://time.com/5928583/elizebeth-friedman-codebreaker/ (/11. 1. 2021). Vyšla o ní i kniha Amy Butler Greenfield: The Woman All Spies Fear: Code Breaker Elizebeth Smith Friedman and Her Hidden Life. (2021)

197
A i v této kapitole uvádím sotva polovinu jmen, jež lze najít v hlavním hesle „Timeline of women in science“

https://www.standard.co.uk/tech/most-men-wikipedia-editors-push-for-women-b1065337.html (8. 3. 2023) Za deset let přibylo ženských editorek jenom 5 %. Situaci se rozhodla řešit britská fyzička Jess Whade, která hesel schválně napsala stovky, aby vyvážila aspoň základní nedostatky. https://www.idnes.cz/onadnes/vztahy/jess-wade-veda-vedkyne-wikipedie.A200601_114725_vztahy-sex_job (3. 6. 2020) O něco podobného se v roce 2016 (v době, kdy podíl hesel o ženách byl 15 %), pokusila Emily Temple Wood (jež vystudovala molekulární biologii a zároveň arabistiku a islamistiku) https://magazin.aktualne.cz/kuriozity/zenam-dosla-trpelivost-s-muzskou-wikipedii-pisou-ji-muzi-o-m/r~bff86596e9c011e5807d0025900fea04/ (14. 3. 2016) V roce 2021 se objevil projekt WikiGap, jenž se snaží zvýšit nejen podíl hesel o ženách, ale i podíl editorek na wikipedii; ty v současnosti tvoří asi jen 9 %. https://www.idnes.cz/technet/internet/wikigap-wikipedia-internet-zeny-profil.A210309_174108_sw_internet_vse (12. 3. 2021); https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/spolecnost/na-wikipedii-je-vice-clanku-o-fotbale-nez-o-zenach-zmenit-se-pokousi-britska_2403112323_van (11. 3 2024) Archeoložka a kurátorka z Velké Británie Lucy Moore si předsevzala, že vytvoří článek o alespoň jedné významné ženě z každé země světa, a to včetně autonomních regionů, jako je Hongkong nebo Tibet, nebo z necelosvětově uznávaných států, jako je Tchaj-wan. Nedávná studie potvrdila, že je na Wikipedii méně životopisných příspěvků o ženách než článků o fotbale a fotbalistech. Rozsáhlé heslo v mnoha dalšími údaji zde https://en.wikipedia.org/wiki/Gender_bias_on_Wikipedia

197
Přehlíživost je patrná i v doporučovacích algoritmech YouTube, kde jsou coby tvůrci preferováni muži a vytváří se zavádějící představa, že jsou vynalézavější

Vyčerpávající a přesná analýza Ann Reardon, jež mluví i o preferování krátkých videí před delšími https://www.youtube.com/watch?v=OxGFEUefv6g

198
Až vám zase někdo bude tvrdit, že nezná žádné velké umělkyně, vědkyně a vynálezkyně z dávnější historie, tak jediným důvodem, proč je nezná, je to, že je prostě nezná

Pár dalších příkladů raději jen pod čarou, aby hlavní text nebyl přetížený: Frances Marion (1888–1973) byla jednou z nejplodnějších a nejúspěšnějších scenáristek v hollywoodské historii. Za pětadvacet let napsala přes 130 scénářů pro němé i zvukové filmy, získala dva Oscary a díky ní zazářily hvězdy jako Mary Pickford, Marion Davies, Rudolph Valentino či Greta Garbo. Mořská bioložka Rachel Carson (1907–1964) je možná nejdůležitější autorkou 20. století píšící o přírodě. Její kniha z roku 1962 Tiché jaro (jež před nedávnem vyšla poprvé v češtině) pomohla vzniku celého environmentálního hnutí v USA. Měla vliv na americkou politiku a společnost, neboť způsobila změnu národní pesticidové politiky a její aktivity vedly také ke zřízení Federální vládní agentury pro ochranu životního prostředí (USEPA). Americká vědkyně Helen Murray Free (1923–20 21) zachránila miliony diabetiků po celém světě, když v roce 1945 vymyslela test známý jako „dip and read“, tedy „namoč a čti“. Tento jednoduchý glukózový test z kapky krve umožnil lidem po celém světě hlídat si svou hladinu glukózy v krvi z pohodlí domova. Helen Free se v roce 1993 stala prezidentkou Americké chemické společnosti, v roce 2000 byla uvedena do síně slávy amerických vynálezců. Průkopnici neurologie Rita Levi-Montalcini (1909–2012) odhalila zákonitosti fungování nervového systému a přispěla k pochopení stařecké demence či některých nádorových onemocnění. Její otec jí přitom vůbec nechtěl dát studovat a ona měla laboratoř ve své ložnici. Biochemička židovského původu Gerty Cori (1920–1957) získala jako první žena na světě Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství. Pražská rodačka a absolventka medicíny na Univerzitě Karlově přišla na to, jakou funkci mají hormony z předního laloku hypofýzy při metabolismu cukrů. Chemička a držitelka Nobelovy ceny Dorothy Crowfoot Hodgkin (1910–1994) odhalila chemickou strukturu penicilinu, inzulinu a vitaminu B12. Kanaďanka Donna Strickland (1959) se v roce 2018 stala první ženskou laureátkou Nobelovy ceny za fyziku po dlouhé, 55 let trvající nadvládě mužů v této kategorii. Pobuřující pak je, že ještě v březnu ji (mužský) správce Wikipedie odmítl do této internetové encyklopedie zapsat jakožto nedůležitou.

199
Ženy se také často podílejí na vývoji nových technologií a materiálů, které jsou zároveň výrazně ekologické

https://www.idnes.cz/onadnes/vztahy/chytre-zeny-mateeo-mitrao-poulbot-dhulchaointigh-bastioli.A220221_111758_ona-vztahy_job (8. 3. 2022, Natálie Veselá) Dotyčné vynálezkyně nejsou samozřejmě osamělé, obvykle vedou velké výzkumné týmy. Zajímavé je, že velmi často jsou i podnikatelky, které na svých patentech vydělávají tak, že je samy uvádějí do komerční výroby a bývají dominantními majitelkami akcií.

200
Ve Velké Británii studovalo v roce 2016 polymery 86 % žen, tvořily 79% většinu na oboru psychologie, u veterinární medicíny 77 %, v antropologii 72 %, 69 % žen studovalo medicínskou technologii, oční lékařství 69 %, zemědělství 67 %, patologii 64 %, zoologii 63 %, farmakologii a toxikologii 61 %, dentální medicínu 59 %, biologii 58 %, genetiku 57 %, archeologii 56 %, klinickou medicínu 55 % a 54 % biochemii

https://www.theguardian.com/commentisfree/2016/may/31/women-science-industry-structure-sexist-courses-careers (31. 5. 2016)

202
Před deseti lety vysokoškolačky prakticky dohnaly muže; od té doby vedou a tvoří přes 60 % absolvenststva vysokých škol

Cituji článek: https://a2larm.cz/2022/01/scitani-lidu-ohlasuje-soumrak-patriarchatu/ (14. 1. 2022, Stanislav Biler), data byla čerpána odsud: https://www.czso.cz/csu/scitani2021/vysledky-prvni. Detailnější přehled ale ukazuje i jiná, poměrně znepokojivá čísla. Absolvovat vysokou školu lze totiž na různých stupních. V bakalářském stupni je nyní 60 % absolventek a 40 % absolventů (a číslo se už dvacet let téměř nemění), v magisterské dlouhém 67 % absolventek (před dvaceti lety to bylo 49 %), v magisterském krátkém (navazující na bakalářské) je nyní 58 % absolventek (a toto číslo jen mírně kolísá celou dobu) a potom doktorské programy – v nich nyní absolvovalo 44 % žen (což je nárůst ze 34 % před dvaceti lety). Tato čísla tedy zároveň ukazují, jak v onom nejvyšším stupni nastává u žen „odliv mozků“ a znovu se ukazuje, že dovolit si doktorské studium můžou spíše muži. Nepoměr je tak velký, že to nemůžeme přičítat vrozené nižší ženské inteligenci, ale převážně nevyhovujícím životním a společenským podmínkám, a jedná se o výzvu, jak talentované studentky u dalšího vzdělávání udržet. https://www.ukforum.cz/rubriky/academia/8373-co-prinesl-audit-rovnych-prilezitosti-na-uk – Na Univerzitě Karlově k tomu proběhl audit rovných příležitostí. Potvrdil obecně se vyskytující jev takzvaného ‚leaky pipeline‘ – děravého potrubí, kdy se ženy během kariéry ‚vytrácí‘. Univerzita tak přichází o mnoho potenciálu a talentu. V seniorních a vedoucích pozicích je nedostatek žen: muži reprezentují přes 70 % docentů, přes 85 % profesorů a více než 70 % akademických pracovníků ve vedoucích funkcích. Principy sestavování komisí a poradních orgánů, kdy muži často tvoří 70 až 90 %. Na Univerzitě Karlově jako celku je medián mzdy mužů 41 183 Kč, což je o zhruba 22 % více než u žen, jejichž platový medián je 33 746 Kč. Zajímavě vyšlo subjektivní vnímání nerovností: zatímco ženy vnímaly nerovnost zejména z důvodu rodičovství či pohlaví, muži na základě osobních sporů. Vznikl k tomu také tříletý plán rovných příležitostí.

202
Asi vás nepřekvapí, že si Radim Uzel opět vše vymyslel, protože v databázi prací na webu Gender Studies nefiguruje žádná (ani jedna jediná!) práce o Spejblovi a Hurvínkovi, o Krtečkovi či Krtečce, ani o sexuální orientaci jiných pohádkových postaviček

https://genderstudies.cz/gender-studies/diplomky.shtml

204
Např. Wolf, Blackledge atd.

Catherine Blackledge (Vagina: otvírání Pandořiny skříňky. 2005), Naomi Wolf (Vagina: nová perspektiva. 2014). Fascinující se, že tyto knihy lze vidět na některých záběrech v domě Radima Uzla, když mluvil v televizních reportážích. Těžko říct, zdali je vůbec četl, nebo si je jenom vystavoval na poličce.